Sexy ochránce - 4. kapitola

19. leden 2012 | 16.45 |
blog › 
Sexy ochránce - 4. kapitola

 Kapitola 4.:

Kolem mého stolu byli slítlí snad všechny holky ze školy. (Vážně nekecám) A hádejte kolem koho se točily no?! No jasně, že kolem Erika.
Možná, že bych to ignorovala, ale když jsem viděla i Angelu jak se snaží, musela jsem se ušklíbnout. Erik jim zjevně jen přikyvoval. Řekla bych, že tohle musí mít pořád. V jednu chvíli jsem byla i snad naštvaná, ale tenhle pocit jsem se snažila za každou cenu potlačit zpátky.
Musela jsem se tím davem doslova protlačit. Když se mi to povedlo, hodila jsem si tašku k lavici a chtěla si sednout, ale v tom mě zarazil jízlivej a provokativní hla Angely.
"Co myslíš, že děláš?!" zeptala se mě.
Erika mezitím zaměstnávaly ty cuchty, takže si ani nevšiml, že jsem dorazila.
"Já? Žiju a chci si sednout do lavice... No a co tu děláš ty?!" zeptala jsem se ironicky a se sarkasmem.
To jí překvapilo. Ať se nediví, chci jí to za každou cenu vrátit! Už toho mám pokrk.
"Vystrkuješ drápky? Copak se ti stalo.....? Nejsi nemocná?!" zeptala se s úšklebkem.
"Né ale ty asi budeš mít nějakou mozkovou poruchu, jak na to tak koukám!" prohodila jsem s nezájmem a sedla si do lavice.
Až teď si mě Erik všiml a hřejivě se usmál. Nebyl to takovej ten falešnej úsměv. Tenhle byl pravej a mě by se z toho podlomily kolena, kdybych neseděla.
"Ahoj Ann!" pozdravil mě se smíchem. To bylo poprvý co jménem. Klišé že?! Vždyť se známe jeden den ne?! No ale i tak mi to příde jako bych ho znala.
"Ahoj?" odpověděla jsem nejistě. Mému tonu se zasmál. Jo ták on se baví?! Já  jsem z toho co se stalo mimo a on se mi směje?!
"Nezkončila jsem s tebou!" sykla odněkud Angela.
To už to slyšel i Erik. Podíval se na mě s napětím a čekal, jestli něco řeknu. Myslím, že se i připravoval něco zase říct, ale to jsem mu nedovolila. Vážně se o mě nemusí starat. Jak jsem se už zmínila, nejsem jen šprtka.... Ve skutečnosti jsem bývala rebelka.
"Hm já s tebou ale jo" řekla jsem jen tak a otevřela si sešit.
"Csss počkej!" varovala mě, protože zazvonilo a všichni museli na místo.
Erik se na mě podíval nadvznešeně. Jen jsem pokrčila rameny a on se znovu usmál tím svým pokřiveným úsměvem.
"S tím útěkem to vážně myslíš vážně?!" šeptla jsem mu u ucha, když jsme si stoupali na pozdrav učiteli.
Podíval se na mě a tvářil se naprosto vážně.
"Jo, nechci aby se ti tady něco stalo..." větu, kterou mi šeptl zpět neukončil. Nechal jí volně být. Dál už jsme nemluvili.
Celou hodinu jsme navazovali oční kontakt a mě bylo naprosto jasný, že všechno co mi dneska řekl myslel pokaždý vážně. Je jiný. Tohle jsem si uvědomila hned co jsem ho viděla. Není jako ostatní. Stojí si za svým a všechno si dělá po svým.
Je na něm něco co mě neodvolatelně táhne k němu.
Hned po tom co nám zkončila odpoledka se Erik zvedl a chytl mě za ruku. Prvně jsem netušila o co mu jde a lekla jsem se. Pak mi došlo, že mě chce vzít ven. Nijak jsem nevzdorovala a vydala se za ním.
"Kam jdem?" zeptala jsem se po chvíli.
"Do knihovny. Tam bude, teda doufám, že bude nějakej klid. Navíc ta bloncka se tě snažila napíchnout na gril a pěkně ogrilovat!" nadhodil s úšklebkem a znechucením a zatáhl mě mezi ragály s knihama. 
Zavedl mě někam do roho, kde byla dokonce i pohovka. Tam jsme si oba sedli a očividně si oddychli.
"Stává se to často?!" zeptala jsem se z ničeho nic nahlas. Ani jsem to nezamýšlela, takže jsem hned litovala toho, že jsem vůbec něco řekla.
"Co myslíš?!" zeptal se s šibalským úsměvem.
"No.. ále nic!" řekla jsem tak trochu rozrušeně z jeho přítomnosti. Budu si muset dávat pozor na to co řikám!
"Ále něco si chtěla, takže to vyklop!" řekl s úsměvem a začal se pomalu přibližovat.
"Ne nic!" stála jsem si na svým i přes to, že se přibližoval. Vážně jsem nějak mimo, když je tak blízko. Nedokážu normálně myslet.
"Vážně?" zeptal se s úsměvem a zajiskřilo mu v očích. "Vážně se necceš na něco zeptat?" zeptal se, když byl jen kousek od mého obličeje. Dívali jsme si do očí a já se v nich topila až po uši.
"N-ne!" vykoktala jsem, pořád jasně rozhodnutá, že se ho na to nezeptám.
"No to se ještě uvidí!" poznamenal s úsměvem.
Přitlačil se na mě tak, že jsem cítila jeho dech. Začal mi svými rty putovat po krku. Přerývaně sem dýchala a lapala po dechu. Proč mi tohle dělá?! On si to snad i úžívá!

Pak se přemýstil na bradu a kroužil kolem mých úst. Přesto se jich nedotkl. Tak počkat on mě chce umučit k smrti?!
"Ták co? Už jsi si vzpoměla?" vydechl mi jen pár milimetrů od mých úst.
"Proč tohle děláš?" vydechla jsem zmučeně. Jen se usmál a chtěl začít dál, ale zarazila jsem ho. Už takhle mě uvádí do šílenství!
"Počkej!" podíval se na mě a oči mu zářili chtíčem.
"Mno jak to vypadá, tak sis vzpoměla. Takže ven s tím!" řekl a kousek se odtáhl. Ve skutečnosti jsme na tý pohovce leželi. Já bya jak jinak než pod ním. On se jen na kousíček odtáhl, což znamenalo, že i přes to na mě ležel.
"Chtěla jsem se jen zeptat na co... no. Jestli je to často co se kolem tebe motaj všechny holky v okolí..." řekla jsem nejistě.
On se najednou rozesmál. 
"Co je na tom k smíchu jen jsem se ptala!" namítl jsem.
"Jo jasně.... Nemusíš žárlit, já jsem tu jen pro tebe!" řekl s úsměvem a znovu se přibližoval.
"Počkat! Já neřekla, že žálím. Jen jsem se ptala!" bránila jsem se.
"No jasně ty moje žárlivko!" poznamenal s úsměvem a konečně přitiskl své rty na moje. Jo konečně, doslova jsem z toho šílela.
Počkat je možný, že bych žárlila?! No ne! Ikdyž.... Ať je to jak je teď už na tom nezáleží ne?! Sám řekl, že jsem jeho. Což mě na chvíli vykolejilo, ale nakonec mě to nesmírně potěšilo. Je ještě víc zlatej než jsem si myslela.
Začali jsme se znovu vášnivě líbat. Tentokrát jsem se zapojila i já. Bloudil svýma rukama po mým těle a já svoje ruce zavrtala do jeho blonďatých vlasů.
Po dlouhé chvíli jsme se odpojili a jak jinak, než že jsme oba lapali znovu po dechu.
"Bože, ty mě jednou zničíš!" poznamenal se smíchem. 
Neváhal  znovu se ke mě přitiskl a začal mě znovu líbat. Takhle to pokračovalo pořád.. ani jsme si nevšimli, že to tak nějak uteklo. 
"Ehm ehm!" ozvalo se kousek od nás.
Oba jsme vzhlídli a sledovali pronikavý pohled profesorky. Ta se na nás dívala takovým tím pohledem co říkal bože-ta-dnešní-mládež!
"Neměli byjste být někde jinde?!" zeptala se nás s nadzvihnutým obočím.
"Kde?!" zeptal se nechápavě Erik, podotýkám, že na mě stále ležel.
"No na večeři. Je šest hodin." objasnila profesorka a stále nás sledovala. Takhle jsme se sledovali pár minut, pak zase prolomila ticho.
"Hodláte na sobě ležet ještě dlouho? Nebo pujdete na tu večeři?!" Zeptala se vážně.
"Už mizíme!" poznamenal Erik.
Popadl mě za ruku a táhl směrem do jídelny.
/Díky za čtení a pls komentíky díky.../
Vaše mishqa... :-*

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Sexy ochránce - 4. kapitola eleanora 20. 01. 2012 - 14:22