Záhadný ctitel - 4. kapitola

Záhadný ctitel

Kapitola 4.: SMS a NuDa

Dnešek byl celkem nudnej. Hodiny jsem nějak přežila, takže když jsem se objevila v jídelně, překvapilo mě, že tam vůbec jsem.

Vzala jsem si tác s jídlem a zamířila k volnému stolu u okna.

Jídelna byla totálně přelidněná. Fakt mě udivuje, kolik je tady lidí. Všichni se hádaj jak malý děti o místa na sezení. Musím nad tím prokroutit oči.

Dvě holky se dokonce málem poprali jen kvůli tomu, že obě chtěli sedět u stolu, kde sedí Erik. To mu to, ale očividně byl šumák.

Nakonec jsem se snažila všechny jakž takž ignorovat. Asi v půlce oběda mi zavrněl v kapse mobil.

"Ahojík Kat, tak jak ti chutná?" přečetla jsem si zprávu od toho samého čísla, které mi psalo včera. Nechápu, že jim to pořád příde vtipný. Podle mě je to trapnost na entou.

"Nevím kdo seš, po pravdě to ani vědět nechci, ale nepříde ti trapný si ze mě střílet tímhle způsobem?" odeslala jsem trochu delší zprávu.

"Vážně si z tebe srandu nedělám. Už delší dobu jsem tě pozoroval. Mrzí mě, že ti nemůžu říct kdo jsem... ale jen zatím, později na to snad přijdeš :)" přečetla jsem se a musela ušklíbnout.

Nějak mě přešla chuť k jídlu, takže jsem vyhodila jídlo a vydala se do učebny výtvarného umění.

**

Zazvonilo, a do třídy vtrhla profesorka. Táhla sebou nějaký papíry.

"Takže dobrý den, sedněte si. Vzhledem tomu, že dnes máme dvě hodiny spolu, jsem obdržela žádost od paní ředitelky. Prosí nás, abychom pomohli základní škole sv. Klemence s výrobou vyzdobení na jejich představení. Máme vytvořit nějaké řetězi, vločky a další dekorace na zimu..... Byla bych ráda, kdybyste si vytvořili skupinky po čtyřech." objasnila profesorka a všichni se v tomto okamžiku začali překřikovat.

Někdy naprosto zapomínám, že už chodím na střední. Vypadá to tu někdy jak v mateřský školce.

Nějací dva kluci a jedna holka ke mě přiběhli s tím, jestli bych nechtěla být s nima. Nijak jsem neprotestovala a jen jsem jim to odkejvala.

"Ty si Katrin ne?!" zeptala se ta holka.

Jo jasně už vím proč jsem je nepoznala. Po pravdě máme spojený hodiny výtvarky s vyšším ročníkem. Proto mi nedochází s kým mám tu čest. Za to oni mě nějak dobře znaj.....

"Jo jasně, my se známe,!" zeptala jsem se nezaujatě.

"Ne, jen od vidění. Mimochodem tohle je Josh," ukázala na menšího blonďáka a on se jen uculil. "A tohle je Ben" poukázala na toho druhýho. Ten už byl o něco vyšší než ona.

"Tak se do toho pustíme ne?" zeptal se s úšklbkem Josh.

"A co že to máme dělat?!" prohodila jsem se zájmem. Tak nějak jsem moc neposlouchala..... No jo co se dá dělat. Ve škole se vyloženě nudim!

*

"Né dělej zubatý..!" napomenul mě se smíchem už po nejmíň sté Ben.

No jo od narození to bude vtipálek.

"Jéšíž dyť je jedno, jestli to bude zubatý nebo kulatý ne?!" vyprskla jse smíchy.

"Ne není když to bude zubatý, tak tam budou zuby a....." nestačil to doříct, protože mu do toho skočila Cleo jak se mi představila..

"Jo málem bych tě zapoměla varovat. Tady Ben má problémy s myšlením. Už to dokonce i řešil, ale zdá se, že mu nic nepomůže, takže ho neber moc vážně." řekla s úšklebkem.

"By mě zajímalo, jak ho dokážete ignorovat.." prohodila jsem s úsměvem.

"Léta a léta praxe!" oznámil mi Josh. "A taky špunty do uší.... Nosím už zásoby!" přiznal se a já už dneska po několikátý vybuchla smíchy.

Každou chvíli mě jako by zamrazilo. Nechápu co to semnou je, ale cítila jsem znovu něčí pohled. Tentokrát jsem se už, ale neotočila. Nehodlala jsem riskovat další trapas.

/Díky za čtení a za jakýkoli komentík budu ráda.../

Vaše mishqa..... :-*