Záhadný ctitel - 5. kapitola

Záhadný ctitel

Kapitola 5.: Sníh a Ben ---> vražedná kombinace

Hned jak skončila hodina, jsem se přemístila do šatny. Samozřejmě budu muset zase čekat, než ta kraksna přijede.

Zrovna jsem si obouvala boty, když v tom někdo zakřičel moje jméno přes plnou šatnu lidí ze třídy.

"Támhle!" ukazovali na mě holky kousek ode dveří.

Hned jsem poznala, kdo mě otravuje. Ben se k e mě s úsměvem blížil. Bože, proč jsem se s ním vůbec bavila?! Jo , tak na to vám nic neřeknu.

"Co tady chceš?!" zeptala jsem se udiveně.

"Chci si hrát...."

"Cože?" vyprskla jsem.

Při našem vážně zajímavém rozhovoru nás samozřejmě skenovali lidi kolem. No jo nestává se, že by mě hledal někdo z vyšších ročníků.

"No jo, poď semnou ven." navrhl a na ústech mu hrál vzrušený úšklebek.

"No to určitě. Je tam kosa a ke všemu to klouže jak sviň" nadhodila jsem nesouhlasně.

"Fájn, tak když neechceš po svých, tak tě tam odnesu!" prohlásil a ve vteřině si mě přehodil přes rameno. Všem kolem padali oči z ďůlků.

"Héj!" křikla jsem.

"Já jsem ti řikal, ať jdeš po svých" řekl jako by nic a už m vynášel ze šatny.

"Bože, nemáš někoho jinýho koho by jsi mohl prudit?!" zeptala jsem se naštvaně.

"Neé, přece jsme best kámoši, musíme to oslavit," objasňoval zcela nejasně.

"A kdo jako řikal, že jsme kámoši?" zeptala jsem se s nadzvihnutým obočím.

"Ha ha" rozesmál. Což m vyvedlo z míry. Vážn nechápu, čemu se to pako tolik řehní.

Přímo před šatnou jsme míjeli Erika a jeho partu. Všichni se řehnili jak prdlí, když sledovali tu komedii, na kterou si tu Ben hrál. Fakt jak malý děti.

"Víš že mi ničíš mojí pověst slušňačky?!" nadhodila jsem právě, když vycházel před školu.

"No...... Neřekl bych, že tu seš za slušňačku."

Mířil k hromadě sněhu. Aniž bych stihla zareagovat, shodil mě do ní a začal mě vycpávat.

"ááá" zařvala jsem. No co studilo to jak kráva. "ses zbláznil ne?!" vyjekla jsem a on se smál jak prdlej. No jo chytl ho záchvat.

Nebyl schopnej slova, jen se smál jak prdlej, takže když byl mimo, využila jsem situace a převalila ho pod sebe. Okamžitě jsem se do něj pustila. Byl překvapenej, takže si ani neuvědomoval, že má pod tričkem nejmíň tunu sněhu.

"ááááááá" zapištěl a vyskočil dobrý dva metry do vzduchu.

"Zdá se, že jsme to oslavili, takže bych už radši šla....." řekla jsem s úšklebkem a vzdalovala se na dobrou vzdálenost. Do šatny jsem dorazila absolutně mokrá.

"Teda holka, ten tě zřídil!" neodpustil si poznámku jeden z Erikovi party. Erik to jen sledoval a vzájemě si prohlížel můj součastný vzhled.

"Ha ha, ještě cekni a uvidíme, kdo koho zřídí" upozornila jsem ho a s úsměvem jsem se vydala na bus. Kdyby mi to ujelo, tak se snad zblázním. To už by bylo moc.

*

"Nerejpej se v tom jídlu!" napomenula mě matka u večeře. Otec byl ještě v práci a doma vládla nudná nálada.

"Stejně nemám hlad" poznamenala jsem znechuceně. Taky kdo by jedl zelený blemty, kterým moje matka říká zeleninová mňamka.

Mě to příde jak hnus.

"No tak neofrńuj se!" napomenula znova. To už to ve mě vřelo.

"Fajn," sykla jsem, vstala od stolu a přemýstila se do pokoje. Tohle mi vážně ještě dneska chybělo.

Zapla jsem si noťas a uvelebila se na posteli. Bez přemýšlení jsem zapla FB. Nijak často tam nechodím. Věčná nuda a mrtvo. No co......?! Nejsem závislák!

/Díky za čtení a za jakýkoli komentík budu ráda/

Vaše mishqa.. :-*