Night of Love 2 - 14.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 14.: Hrátky s ďáblem

Chtěla jsem začít křičet, ale ten dotyčný mi přiložil dlaň na pusu. Když se otočil, doslova jsem si oddychla.

"Michaeli?!" zeptala jsem se mimo a popadajíc dech.

"Jasně. Kdo si jsi myslela, že to bude..." prohodil s úsměvem a přitáhl si mě blíž k sobě.

"Já ti nevím.. Myslela jsem si, že tu běhá masovej vrah a počíhal si tu na nevinnou oběť. Co tu proboha vyvádíš?!" zeptala jsem.

"Víš, že mám momentáně volno?" prohodil.

"Hm neřikej fákt....?" nahodila jsem překvapenou masku.

"Víš, že mě někdy fákt vytáčíš?!" prohodil s úšklebkem.

"No rozhodně ne víc jak ty mě!" vrátila jsem mu.

"Si ták paličatá!" poznamenal.

"A ty si nap...." nestačila jsem ho urazit, protože v tom okamžiku přitiskl své rty na mé. Plně jsem cítila jeho přítomnost. Užívala jsem si tuhle chvíli, jako kdyby měla být poslední v mém životě. A ke všemu fakt neuvěřitelně skvěle líbal.

Po nekonečně dlouhých minutách líbání jsme se od sebe odtrhli. Oba dva jsem lapali po dechu.

Až teďmi došlo, že nás sledovalo pár lidí co tu procházelo.

"Řikáš, že máš volno jo?!" zeptala jsem s ďábelským úsměvem.

Na nic jsem nečekala a stáhla ho do skladiště. Na rtech mu hrál vítězný úsměv. Znovu si mě k sobě přitáhl a začal pokračovat v tom co jsme před chvílí přerušili.

V momentu si mě vysadil na nejbližší krabici a za stálého líbaní se pustil do sundání mého trička. Jeho dotyky mě doslova spalovali.

Ani já jsem nezůstala pozadu. Obmotala jsem nohy kolem jeho pasu a plně jsem se k němu natlačila. Zajela jsem mu rukou do jeho nagelovaných vlasů.

"Víš, že je to nespravedlivý?!" zašeptala jsem mu chraplavě u ucha. Ucítila jsem, jak se pod mým hlasem napnul. Byla jsem nehorázně ráda, že na něj působím takhle.

"Co?!" nechápal. Slyšela jsem, jak se mu třásl hlas. No není sladkej?!

"No.." začala jsem mu jazykem putovat po krku. Zjevně si to užíval stejně jako já. "Já už jsem tu jen v podprdě a ty máš košili pořád na sobě." objasnila jsem na oko smutně a začala jsem mu rozepínat knoflík po knoflíku.

"Ví š o tom, že mě nehorázně rozpaluješ? Zešílím z tebe." prohodil vzrušeně, když jsem mi konečně podařilo rozepnout všechny knoflíky.

Jen jsem se uchechtla a přitáhla si ho znovu k sobě. Začal provozovat tu samou taktiku jako já před chvílí. Akorát, že on zapojil jak jazyk tak i ruce. Cítila jsem, jak přejížděl svýma rukama po mém těle. Neváhala jsem a začala prozkoumávat jeho hruď svýma rukama.

Nevím, kam až by to došlo, ale najednou se pohnula klika a za stálého vrzání se otevřeli dveře.

Dovnitř vpadli nějací tři kluci. Po pravdě bych řekla, že tihle nejsou z naší školy, protože bych si je samo sebou pamatovala. Navíc docela ušli. Teda hlavně ten uprostřed, ale zdáli se, že budou tak o dva roky mladší jak já. Takže něco kolem patnácti.

Dívali se na nás a zkoumali mě pohledem. Jo jasně, vždyť jsem tu jen v podprdě. A jak se zdá, tak na kluky nejsou, protože o Michaela nezavadili ani pohledem.

"Ty jsi Ann Darkey?!" zeptal se ten uprostřed a nadhodil sexy úsměv. Hm jo je k nakousnutí, ale Michael je doslova k sežrání. Hodlám soudit, že na něj rozhodně nemaj.

"Ehm... jo" prohodila jsem celá mimo.

"Pokud jste si nevšimli, máme tu něco rozdělanýho." zavrčel nevrle Michael.

"Sorry kámo, ale Edgar, nebo jak se ten namachrovanej chlapík jmenuje, nás poslal pro Annu, takže máš asi smůlu" rejpnul si znovu ten uprostřed. Cítila i slyšela jsem, jak Michael naštvaně zavrčel. Už se nejspíš chystal, že mu jednu vrazí, ale včas jsem ho chytla.

"Peč na ně. Až zajdu za tím imbecilem a nakopu ho do jeho vznešeného pozadí, tak to dokončíme." prohodila jsem naštvaně. No co, taky by vás to naštvalo, kdyby vás přerušili v tuhle chvíli.

"No dvakrát z toho nadšenej nejsem." prohodil naštvaně a taky toužebně Michael.

"Klídek.... Ehm a ty!" ukázala jsem na toho veprostřed. Změřil si mě pohledem a ušklíbl se.

"Já?!"

"Jo přesně ty gelouši, můžeš mi hodit to triko  co je za tebou?!" řekla jsem. Ani jsem se ho neptala, spíš jsem mu to tak nějak oznámila.

"Jasně, i když by jsi mohla jít klidně takhle!" dovolil si poznamenat a hodil mi moje triko.

"Ne to by teda nemohla kámo!" otočil se na něj Michael s vražedným pohledem. A všichni tři couvli o krok dozadu.

"Zatím" prohodila jsem.

"Ještě si tě najdu!" řekl jasně Michael a ještě si mě k sobě rychle přitáhl a naposledy mě naplno políbil. Musela jsem si stoupnout na špičky, protože je přece jen o kus větší jak já.

Odtrhla jsem se od něho a usmála se.

"Rhm rhm" odkašlali si ty paka.

"Co vy tady jako ještě děláte?! Tady není nic k vidění pro malý děti!" houkla jsem nevrle a ač nerada, jsem se odpoutala od Michaela a vyrazila ven ze skladu za tím pitomcem Edgarem. Za tohle ho normálně zaškrtím.

"Páni, hezky nám to tu začíná..." poznamenal jeden z těch borečků.

"Ještě budeš rád, když tě nechám utýct!" prohodia jsem vražedně.

"Hm ... drsná. Mimochodem, já jsem Patrick, tohle je Erik a tohle Alec!" prohodil ten uprostřed. Tákže tenhle frajírek je Patrick jo?!

"Ha a kdo řikal, že jsem na představování?!" prohodila jsem otráveně.

"No nikdo, ale když už jsme tě viděli, jak sis to hodlala rozdat s tím maníkem, tak by to chtělo, abychom se aspoň znali jménem ne?!" prohodil s vítězným úšklebkem.

"Když myslíš..... Podle mě to není třeba, když si to s váma rozdávat rozhodně nebudu..." zauvažovala jsem nahlas a dál je začala ignorovat.

----------------------------------------------------

"Tak cože to potřebuješ?!" zeptala jsem se naštvaně, když jsem našla Edgara. Stál kousek stranou od davu tý návštěvnický školy s Amandou a o něčem se živě dohadovali.

"Mno potřebujem, abys něco rozhodla. Já tvrdím, že bychom jim měli ustlal venku pod stanem a tady Amanda tvrdí, že je to nelidský a, že prej je máme šoupnout k někomu na pokoj, když to bude jen na víkend!" řekl a zněl totálně vážně.

"Cože?! Tywole děláš si srandu?! To si chtěl jenom tohle?! No to neni možný. Ty seš naprosto nehoráznej debil! A to ne s prominutím, i když jsi můj profesor!!!!!!" křikla jsem na něj a byla jsem totálně vytočená.

"Co se ti stalo?!" zeptal se a kroutil nad tím hlavu.

"Takže jsem na straně Amandy. A ještě jednou zakroutíš hlavou a vlastnoručně ti jí utrhnu!" křikla jsem na něj.

"Páni, z čeho tě tenhle maník vytáhl?!" zeptala se potichu Amanda, už tak jsem na nás upoutala většinu pozornosti.

"Z čeho?! No právě jsem si to hodlala rozdat se svým klukem, ale tohle je rozhodně důležitější!" sykla jsem naštvaně a bez dalšího slova jsem se otočila a zamířila si to dál od toho blbce. Ještě chvíli a nepřežil by to.

Nevěděla jsem, co teď, takže jsem se rozhodla, že pudu na kolej a nevylezu dřív jak zejtra a nebo při nejmenším večer na tu slavnost. Stejnak teď se to tu hemží lidma a hlavně dětma, co se těšej na kolotoče. Nic pro mě.

/Díky za čtení i za vyjádření../

Vaše mishqa.. :-*