Night of Love 2 - 22.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 22.: Jednostranná láska?!

"Ou sorry" řekla jsem zaskočeně a dala se na odchod. Jenže mě chytl za ruku a otočil mě zpátky.

"To je všechno co mi řekneš?!" zeptal se vytočeně. No spíš to zavrčel.

"Nemám co ti říct." prohodila jsem, protože jsem ani netušila, kam tímhle míří.

"Jo tak nemáš?!" zavrčel znova.

"Nevrč tady na mě. Jestli si chceš hrát na psa, tak zapadni do boudy. Nemám na tebe čas!" opřela jsem se teď do něj já.

Proč bych si to měla nechat líbit? Nezáleží na tom, jak moc ho mám ráda, protože nikdy jsem se nenechala urážet a ani teď to nehodlám změnit.

"Nepřeháníš?!" zeptal se uraženě.

"Já?! To ty jsi ten kdo tady přehání!" odsekla jsem jak malý dítě.

"Nechápu, co mě to popadlo, abych si s tebou hrál.

S tebou je to totiž dost nebezpečná hra zlatíčko. Asi bych si měl najít jinou hračku." prohodil znechuceně.

"Jo tak ty sis hrál. Do hajzlu uvědomuješ si vůbec co tu meleš za keci? Dobře, když semnou nechceš mít nic společnýho, tak to řekni normálně. Nesnaž se mi tu namluvit, že za všechno můžu já! Jen by mě zajímalo, proč ses teda tolik staral. A pokud jde o tvojí novou hračku, tak si myslím, že už jsi jí našel." dořekla jsem v klidu a kejvla směrem, kterým se řítila ta rusovlasá......

"Myslím, že za tebe si zaplatil jinej naivní degen. Tak ho nesklam za ty prachy co ti dal bys měla bejt hodná!" plival to jak jed.

"Víš co je na tom k smíchu?! K smíchu je to, že podle tebe jsem pouhá štetka, ale mě je to putna. Je mi totálně jedno co si myslíš. A po pravdě je pro mě lepší bejt štetka jak arogantní dement, co přes svý ego nedohlídne ani na metr!" sykla jsem a musela se ušklíbnout.

Bez dalšího slova jsem odešla.

--------------------------------------------------------------

"Ann.... Měla by jsi vstávat..... víš máš už jen deset minut do snídaně!" budila mě Niky.

"Já dneska nejdu......" zahučela jsem.

"Je ti špatně?!" starchovala se hned Kiky.

"Ne jen nemám náladu. " objasnila jsem.

"Jo to už jsi neměla včera, když jsi se vrátila. Stalo se ti něco?! Jsi vážně nějak pobledná!" zajímala se Niky.

"No jo chytla jsem se znovu s Michaelem. A víte co?! Prej jsem štetka co si nechá od každýho zaplatit. Teď už mi to je, ale jedno. Nejdu tam k vůli němu, prostě jen nemám náladu a ani hlad......" objasnila jsem rychle všechno co je zajímalo.

"Tak mi tě omluvíme.... Řeknem že..." skočila jsem Niky do řeči.

"Ne na hodinu přídu. Stejnak mám poslední dobou blbý známky, takže bych to měla co nejdřív dohnat!" namítla jsem.

"No dobře... Máme se za tebou stavit, nebo přijdeš sama?!" zeptala se Kiky.

"Nedělejte si starost přídu sama....."

-------------------------------------------------------------------------

"Héééééj hvězdo kde lítáš?!" ozval se u oběda Josh, který seděl naproti mě.

"Cože?" byla jsem mimo.

"No nevnnímáš. Stalo se něco?!" zeptal se a zřejmě ho to i zajímalo.

"Ne nic. Jen mám od rána divnej pocit.... Možná na mě něco leze" poznamenala jsem bez nálady.

"Jako kdybychom ti to neřikali!" ozvala se Niky.

"Tak já tě dneska omluvím u Edgara. Stejně to s tím náfukou je poslední dobu k nevydržení. Pořád má nějaký žvásty. Je to s ním o nervy." zapojila se do rozhovoru Amanda.

"Myslíte toho učitele boje?" zeptal se Josh. No jo ten nemá ani potuchy o tom co jsem zač. Často mě napadá, jestli jsem se nezbláznila....

"Jo to je on.. No Ann s ním má speciální výcvik a taky s ním bejvá po škole." uvedla na pravou míru Kiky.

"Aha.... no myslím, že Ann nepotřebuje doučování boje. Z toho co jsem viděl si umí poradit." namítl s úsměvem Josh.

"Zase tak dobrá nejsem.." utrousila jsem.

"Ále... Nejíš?!" zeptala se no spíš poznamenala Niky.

"Hm nemám chuť"

"Jo to jsi řikala i ráno. Se nediv, že ti je blbě." namtla Kiky. Když o tom tak přemýšlím, tak tyhle dvě se skvěle dopňujou. Jsou jak sestry. No podoba by už tu byla.

"Hm. Mimochodem všimli jste si, jakej tu je dneska klid?!" odvedla jsem řeč jinam. Myslím, že se vážně něco stane. Prostě... já nevím cítím to.

-----------------------------------------------------------------------

Ještě že nám odpadlo vyučování odpoledne. Celá malátná jsem se došourala do pokoje a natáhla se.

Za cellej den jsem o Michaela ani nezavadila pohledem. Já nevím, ale pořád na něj myslím. I přes to, co mi řekl se ho nemůžu v myšlenkách zbavit.

Užírá mě myšlenka, že je s někým jiným. Například s tou slepicí. Prostě mě to zžírá natolik, že skoro popadám dech. On si zřejmě neuvědomuje, jak moc po něm toužím. No vlastně doufám, že si to ai neuvědomí.

Už jen myšlenka na to, že si semnou jen hrál mě mučí. Vím, že to řekl nejspíš jen proto, aby mě vytočil, ale od včerejška se nemůžu zbavit toho, že by to mohla bejt pravda.

Najednou mi zavibroval mobil. Myslela jsem, že mi Amanda poslala zprávu, ale mýlila jsem se. Tohle rozhodně nebyla Amanda. Zhluboka jsem se nadechovala a necelé půl minutě jsem odemkla mobil a přečetla si zprávu od toho kdo mi vyhrožuje.

Klepala se mi ruka, když jsem zmáčkla na tlačítko číst.

Ahoj zlatíčko. Ja na to tak koukám, tak to asi není  omyl. Nějak ti to s Michaelem nevyšlo co?! Uvidíme, jak sneseš to, že za necelý dvě minuty bude po všem. Můžeš se rovnou chystat na jeho pohřeb. On tě nenávidí a ty ho miluješ?! Hm jednostranná láska. Jak smutný. Nemáš na to, aby jsi ho zachránila! Všechno je to jen tvoje chyba. Kdyby jsi odešla, nemuselo by to zajít až sem!

Pa pa a nezapoměn, že tohle rozhodně nebyl omyl!

/Díky za čtení i za komentíky/

Vaše misqwa... :-*