Night of Love 2 - 23.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 23.: Smrti se nebojím!

V hlavě mi běhalo jen jeho jméno. Michael je v nebezpečí jen díky mě. Jen kvůli mě se ho právě teď pokouší někdo zabít. Proč on?! Proč právě on?

Najednou se otevřeli dveře pokoje a dovnitř vešli Kiky s Niky. Tvářili se vesele, ale když uviděli, jak se tvářím, zarazili se.

"Ann?! Bože, co se děje?" zeptala se vystrašeně Kiky.

"Já.. on.... já.. né.." nemohla jsem se vymáčknout. No ták vzpamatuj se, jde tu o Michaela! Řvala jsem na sebe v hlavě.

"Co?" zeptali se jednohlasně.

"Michael, kde je Michael?!" vyhrkla jsem.

"Michael?! Počkat, nechápeme tě......." promluvila Niky.

"Jde mu o život.

Nemám čas vysvětlovat to. Tak kde je?!" zeptala jsem se znovu a to už jsem vyskočila na nohy.

"Myslím, že jsem ho viděla v parku. ..... Mám  to, mířil do haly." vzpoměla si Kiky.

"Děkujů...... Běžím ho najít. Prosím najděte Edgara, netuším, kolik jich tam bude...." dostala jsem ještě ze zebe a pak zmizela v chodbě.

Utíkala jsem co nejrychlejc jsem mohla. Mířila jsem chodbou směrem k hale. Byla to skratka, ale hemžilo se kolem hodně lidí.

Proběhla jsem celou halu, ale Michael nikde nebyl.

"Ježiši, kde může bejt?!" sykla jsem pro sebe a vyběhla směrem do parku.

Najednou jsem ho uviděla. Mířil směrem do haly, ale zřejmě si mě nevšiml. Bez přestání jsem běžela k němu. Před očima se mi mihla tmavá postava. Byl to lovec z temných. Posel rodiny Lambroků.

Edgar mi o nich z části něco říkal, ale po pravdě v tu chvíli jsem ho tak nějak neposlouchala.

Byla jsem jen kousek od něj, když ten lovec vystřelil. A věřte mi, že neměl jen tak ledajakou pistolku. Bez přemýšlení jsem skočila proti Michaelovi.

Všechno se stalo tak rychle. Michael se s mou tíhou skácel k zemi. Kulka lovce zasáhla mojí ruku.

"Co proboha děláš?!" zeptal se překvapeně Michael.

"Chápu, že semnou nechceš mít nic společnýho, ale prosím tě v týhle chvíli mě vyslechni. Aspoň jednou naposledy mě poslechni a drž se dál!" sykla jsem totálně nevyrovnaným hlasem.

Michael se otočil a okamžitě pochopil situaci.

"Tak to teda ne, pokud vím, tak právě si mě zachránila... a..."

"Můžeš mlčet?! Doprdele, asi nechápeš momentální situaci co?! Jestli tě zasáhne jeho kulka, tak seš v momentě mrtvej. Je v ní jed!" oznamila jsem mu a zvedla se.

No možná si něco pamatuju.......

"Ale.. nenechám tě..." zase jsem mu do toho skočila.

"Prosím..... Navíc za chvíli by měl dorazit Edgar..." dál už jsem nestihla doříct větu, protože ten lovec zaregistroval s kým má tu čes a blížil se dost rychle  k nám.

"Takže co si to teď rozdat semnou!" sykla jsem k němu vražedně.

"Nemám pokyn tě zabít dračí princezno, ale jeho jo! Nepleť se mi do cesty. Má paní nebude ráda, kdybych tě zabil já a né ona!" řekl mrazivě, až se mi z jeho tonu podlomila kolena.

"Máš smůlu, protože už teď jsi mrtvej!" sykla jsem znovu vražedně a začala soustředit sílu.

"Ty! Nemáš nejmenší šanci mě porazit!"

"No, ale za zkoušku nic nedám...." prohodila jsem s úlšklebkem a začala na něho útočit svojí mocí.

Kdybych řekla, že to bude lehkej boj, tak bych lhala. Měl neuvěřitelně silnou sílu. Odrážel moje útoky a ke všemu dokázal i útočit, když se bránil.

V jednom okamžiku jsem sekla pohledem na Michaela, který měl strašně divnej pohjled. Vypadalo to, jako že se bojí. Ale o co?! O mě?! Ne to ne....

Tenhle moment byla chyba, protože toho ten lovec využil a odmrštil mě návalem svojí síli. Letěla jsem vzduchem až do doby, co mě čekal obrovskej náraz do kamené zdi školy. Okamžitě mě otupila bolest triskající z celého mého těla a hlavně hlavy.

Michael byl ve vteřině u mě.

"Ann. No tak Ann?!" křičel na mě.

"Prosím drž se z cesty..." zašeptala jsem a bolestivě vstala. Jen tak tak jsem se udržela na nohouch.

Ten lovec přesměroval pohled ke mě a sledoval mě obdivudodným pohledem.

"Musím uznat, že máte v sobě víc síly, jak jsem si myslel. Všichni by po tomhle nárazu buť podlehli zraněním a nebo by upadli do komatu.... Hm překvapivé..." zalichotil.

"Strč si svý řeči do háje a chcípni!" křikla jsem rozzuřeně. Nevím co se stalo, ale v momentu, kdy jsem cítila největší vztek jsem začala hořet.

Jo jasně asi si řikáte, že jsem se zbláznila, ale věřte, když řikám, že jsem celá hořela,tak to tak asi bude ne.

Nechala jsem se pohltit svojí silou a všechnu jí přesměrovala proti lovci. Začal okamžitě hořet. Bránil se, takže jsem kolem něj udělala ohnivý kruh a tím ho uvěznila.

Jednou myšlenkou jsem kruh začala zvedat a tím jsem lovci brala kyslík. Pouštěla jsem ze sebe víc a víc energie. Po necelý minutě se naposledy nadechl a po té umřel na nedostatek kyslíku. Zabila jsem ho. Poprvý v životě jsem někoho zabila. Ve vteřině se rozvplinul jako prah.

"Ann!" ozval se hromadný hlas.

V okamžiku jsem padala k zemi.

"Proboha Ann. Né vydrž!" slyšela jsem Michaela.

Jen svojí silou jsem dokázala nechat oči otevřené. Tekly mi slzy. Já....

"Pomátla jsi se?! Vyčerpala si mega množství síly. Probůh ještě si střelená!" definoval Edgar všechny moje zranění.

"Ta kulka patřila mě...." uvědomoval si naštvaně Michael.

"No tak jí pomozte! Musíme něco udělat!" slyšela jsem ustrašený hlas Amandy.

"By----la.... by...la" nemohla jsem promluvit, něco těžkého mi doléhalo na plíce.

"Umírá. Jediný co můžeme udělat je...." Edgar nedokončil větu.

"Co je?!" vyjekl Michael nevrle.

"Dát ji krev!" dokončila Amanda odhodlaně.

"No tak jí dámě krev ne?!" zavrčel Michael.

"Jenže není to tak jednoduchý jak si myslíš chlapečku. Krev jí může dát jen mág. Jenže to by nebyl až takovej háček. Jestliže dá mág dhampýrovi krev, upoutá se k němu po celý svůj život. Utvoří se mezi nimi pouto. Jestliže umře jeden umře i druhý. Jsou spjati." vysvětlil Edgar.

Je vám asi jasný o co jde.

"Ne radší umřu, ne----ž abych z ně-ko-ho sála!" dostala jsem ze sebe přísně.

"Ann. Já i Amanda ti nemůžem pomoc. Jenom on!" kývl hlavou k Michaelovi, kterýmu zjevně došel vývoj situace.

"Ne nikdy." zasyčela jsem. "Chci... je-nom.... no.... ten lo-vec řekl, že mi vy-hrožuje ženská......" dostala jsem ještě ze sebe. Začala jsem vykašlávat krev.

"Bože..." vzdychla Amanda a chytlla mě za ruku.

V tom momentu jsem věděla, že tohle je konec. Konec všeho. Konec mího običejnýho života. Jenže já se smrti nebojím. Ať si pro mě příde.

"Na co čekáte doprdele. Ona tady umírá a vy jen čumíte. Je samozřejmí, že jí dám krev. Jen mi řekněte co mám dělat!" zařval naštvaně Michael.

"Cože?! Né!" vyjekla jsem.

/Díky za čtení i za komenty/

Vaše mishqa... :-*