Night of Love 2 - 24.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 24: Strach

Pohled Michaela:

V těch posledních minutách  se tu toho stalo tolik. Tahle situace mě nabyla stejně jako, kdybych dostal eletrickým proudem.V jeden okamžik mi Anna zachránla život a za druhý okamžik umírá.

Chci jí zchránit. Jen tohle mi běhalo hlavou. Nechtěl jsem jí zachránit kvůli tomu, že bych byl snad vděčný, že mě zachranila ona to ne.... Teda jako z části jo, ale největší podíl na tom měl srach. Strach, že už jí nikdy neuvidím, strach z toho, že už se s ní nebudu moct hádat, strach z toho, že už jí nikdy nepolíbím, nikdy neobejmu, strach, že už jí neuvidím nikdy jak se směje.

Nemohl bych žít, kdyby odešla. Tohle všechno jsem si jako prostý člověk..(No mág) Uvědomil ve chvíli, kdy se všechno kriticky blížilo ke konci. A její slova:

"Né!!! Nikdy!!!" mě doslova dostala na kolenna.

Věděl jsem, že jsem jí ublížil. A ona se nakonec přeci jenom bránila. Vím, že absolutně nechápe, co k ní cítím. A proč?! No zase jsem si to všechno skvěle podělal.

Už už jsem chtěl něco namítnoout, když v tom začala ztrácet vědomí.

"Takže co teď?!" křikl jsem na toho svalovce.

Jen se na mě podíval, takovým tím výrazným pohledem. Pak, ale zakroutil  hlavou a začal dávat rozkazi.

"Na, možná to bude bolet, ale řízni se do ruky a přilož jí ruku k ústům tak, aby jí tvoje krev zkapávala do úst. A pohni než jí nabro ztratíme, nebo kdy ještě nabere vědomí a totálně to zamítne," zevrčel.

Zdálo se, že všichni dotyční byli v takovým ztresu, že ani nedejchali.

Ke všemu jsme byli na veřejným proztranství... Možná už byla hodina, takže tu nikdo nebyl, ale i tak tu všichni mnoho riskovali, protože svůj druh mají držet v bezbečí.

Tohle je další věc, který jsem nemohl uvěřit... Ona je naprosto odlišná, ale nikdy bych nemoh říct, že mi to vadí...

Udělal jsem všechno co řekl. Rozřízl jsem si dlaň a bez další reakce jsem přiložil dlaň k jejím ústům.

--------------------------------------------------------

Bylo to ještě nedávno, co jsme se hádali o místo u stolu v jídelně.

Nebo dny, co jsme trávili na lyžařským kurzu a my dva spolu obývali jeden pokoj. To byli dny, kdy jsem se s ní nemohl absolutně snýst. Časy, kdy jsme  si dělali naschváli a vzájemně se uráželi.

Nikdo by v tu chvíli netušil, že se dáme jednou dohromady.

Přišlo to tak rychle...

Po celý ten čas jsem si ani neuvědomoval, jak jsem na ní ve skutečnosti závislej. Měl jsem jí pořád u sebe, takže jsem to ani nepociťoval.

Jenže teď jsme nějak pohádali. A tím jsem jí pomalu, ale jistě ztrácel. Každou vteřinu od tý osudový hádky se mi vzdalovala.

A teď?! Naprosto jí ztrácím. Stačí jen málo a ztratím jí nadobro.

Právě teď jsem si přál, aby se vrátil čas. Aby se vrátil do doby, kdy mezi náma bylo všechno jak má být. Do doby, kdy by nikdo nevěděl co se stane...

Jediný co jsem teď chtěl byl čas... Čas ztrávený s ní. Za tohle bych dal cokoli.

------------------------------------------------------------------

Pohled nikoho:

Niky a Kiky seděli v pokoji s Amandou a byli na pokraji zoufalství.

"Přežije to?!" zeptala se tichým, ubrečeným hlasem Kiky.

,,Edgar nám tvrdil, že je tu šance půl napůl. Měla obrovský zranění. Položila by život za to, aby Michael žil. Všichni jsme věděli, že i přes to, co jí udělal ho milovala. Pro nás tu masku prostě nedokázala zvěrohodnit," odpověděla jí Amanda prostě.

,,Je u ní?" zeptala se klidnějším, přesto zoufalým hlasem Niky.

,,Jo jsou to už dvě hodiny, co je v tom komatu. Dvě hodiny od toho boje. Celou tu dobu u ní sedí. Edgar je přemístil do ošetřovny, kam se nikdo jiný než my nedostane. On ještě ani nepromluvil. Jen protestoval, když jí dal potřebnou krev a Edgar ho chtěl odvíst pryč. Myslím si, že on si to ani neuvědomuje, jak šíleně jí miluje," řekla Amanda.

,,Mám nepopsatelný vztek zabít, toho kdo jí vyhrožuje," zavrčela vražedně Niky.

,,Myslím, že to teď všichni. Ke všemu si jsme teď absolutně jisti, že je to holka. Takže teď máme otázku...... Kdo z holčiček tady, Ann nejvíc nenávidí?!"

"No, nikdo zvlášť ne.... Možná ta rusovláska, ale začalo to ještě před tím, než se tu objevila..." nadhodi tiše Niky.

"Hmm. Já už nevím. Prvně nevíme jestli to je holka nebo kluk, no a když to zjistíme, tak zjistíme, že tu s žádnou holkou nemá problémy," vzdychla si zoufale Amanda.

"Nebo..." ozvala se Kiky.

,,Co?!"

"Nebo ten někdo není ten za koho ho máme..." nadhodila Kiky.

"Počkat co?! Nechápem," ozvala se zmateně Niky.

"No.. přemejšleli jste někdo nad tím, že ten... no teď už ta, nemusí dávat najevo, jak Ann nesnáší?! Co když je tu někde poblíž. Stále je o všem informovaná. Co když je ta osoba někdo, kdo se s Ann potkává každý den a přetvařuje se?! Přemýšleli jste už o tom? Podle mě je to dost k zamyšlení," oznámila Kiky.

--------------------------------------------------------

Pohled Michaela:

Už dočista ztrácím vědomí. Stále u ní sedím, držím jí za ruku a modlím se, aby se probudila. Nesmí být ještě pozdě... Prostě nesmí.

Pohled na její obličej mě totálně zabíjí zevnitř. Všechny rány se jí zahojili, ale ona se stále neprobudila. Ten svalovec tvrdil, že už se ani probudit nemusí.

Jenže....

Já mám naději. Něco mi říká, že prostě nesmí umřít.......

Hypnotizoval jsem jí pohledem, když v tom se jí jakoby pohnula ruka.....

Myslel jsem si, že se mi to jen zdálo, ale najdenou Ann vystřelila do sedu a lapala po dechu.

"Ann?!" zazněl můj vyděšený hlas.

/Díky jak za čtení tak i za  komenty../

Vaše misqwa... :-*