Já a chůva?! - 1 kapitola

Já a chůva?!

Kapitola 1.: Pátek den kdy to všechno začalo!

Pohled Nikol:

"Tak tomudle co ti řeknu neuvěříš!" řekla jsem s úsměvem v učebně právě příchozí Katrin. Moje jediná a nejspíš i nejlepší kámoška. Ostatní si mě moc nevšímaj a některý se mě i bojej.

"No tak to vyklop! Máš rande?!" zeptala se a zajiskřilo jí v očích.

Katrin byla naprostej opak mě. Střídala kluky jak na běžícím páse, vymetala veřírky a prostě celkově vzhledově mi byla cizí.

"No ještě to tak.!" řekla jsem s úšklebkem.

"Tak co?!" ptala se nedočkavě a vpadla do židle vedle mě.

"No sehnala jsem si brigádu na víkendy. Přece jsem ti řikala o tom, že bych dělala chůvu nějakejm dětem.. No tak si mě najala nějaká ženská se třema dětma." objasnila jsem.

"Počkat, takže to jako vážně budeš hlídat nějaký haranty místo toho, aby jsi si šla semnou zapařit?" zeptala se dotčeně.

"Musím tě zklamat ale jo,"

"Csss počkej až tě sežerou zaživa.

Tři fakani tak to bude síla!" zhrozila se, ale bylo vidět, že je trošku naštvaná kvůli tomu, že nemůže přes víkend pařit. No jo je v tom sama.

"NO ještě se uvidí, jak je pěkně srovnám do latě," pronesla jsem pevně rozhodnutě.

-----------------------------------------------------------------

-- na obědě --

Stáli jsme ve frontě na ten blaf, když v tom se do jídelny vřítili kluci z o rok mladšího ročníku. Samozřejmě, že v jejich čele si to stál Will. Všichni si pohrdavým krokem mířili stoupnout před nás.

"No ty si snad dělaj srandu!" sykla jsem ke Kat.

"No, ale neni sladkej....." začala se rozplívat.

"Už zase?! Prosimtě podívej se na něj. Vypadá jak největší ignorant světa a nosí se tu jak nějakej vznešenej politik ve sněmovně!" poznamenala jsem holý fakt.

"Ále.... Jsi vůbec holka?! Všichni při pohledu na něj leží a ty jediná vymejšlíš nadávky na jeho osobu!" řekla se smíchem.

"Na otázku jestli jsem holka nemá smysl odpovídat a ohledně toho druhýho, není tak dokonalej jak si všichni myslí.

"A kdože není tak dokonalej slečny?" vmísil se někdo před náma do našeho rozhovoru.

Hned jak jsem se otočila, ranila mě málem mrtvička. Stál tam ON!! Ten o kom byla momentálně řeč. V plný svý aroganci si tam jen tak postával. Will.

"Pokud jsi si nevšiml, vedem důležitej rozhovor. A jen tak mimochodem, ale děti stojí na konci fronty!" pronesla jsem s úšklebkem a naznačila jsem mu ať uhne.

"Jaký dítě prcku?!" zeptal se s úsměvem a ty paka co stáli kolem něj se začali gebit.

Nechala bych to bejt, ale vyloženě jsem nesnášela, když si někdo jako on dělal srandu z mojí výšky. Možná jsem byla mála, ale pořád byl o rok mladší.

"Ou promiň, ty jsi to nepochopil..... Víš co, kousek odtud je pískoviště, tak můžeš dělat bábovičky." řekla jsem s vražedným pohledem a bez dalších řečí jsem se kolem něj protáhla, vzala si oběd a spolu s Kat zamířila k našemu obvyklímu stolu.

"Ty... ty..... tak to mě dostalo!" řekla nakonec Kat.

"Jo no mě z části taky. Mimochodem, jestli s ním hodláš něco mít tak klidně můžeš, až tě pak odkopne jako každou, já mu s radostí znepříjemním celej život!" řekla jsem s ďábelským úsměvem.

---------------------------------------------------------------------

-- poslední hodina - odpolene --

Počítala jsem poslední minuty do konce hodiny. Když zazvonilo, zvedla jsem se a vypálila ze třídy jako raketa, abych stihla bus.

Kat měla odpoledku v jiný učebně, takže jsem na ní ani nečekala. Navíc ona si de randit se svým momentálním klukem. Což zítra bude pravděpodobně už někdo jinej.

Právě jsem na sebe házela budnu, když do šaten vcházel o rok mladší ročník. Že zrovna já mám na ně takový štěstí.....

Rychle jsem popadla věci a snažila jsem se protlačit ven. Už jsem si pomalu oddechla, když v tom jsem se protahovala dveřma a dovnitř zrovna vcházel Will Lewis.

Sledoval mě pohledem a při tom se bavil s klukama. Jeho pohlede ve mě málem vypálil díru. Naštěstí se  tam hrnulo tolik lidí, že jsem se ztrácela v davu a on mě taky.

Možná, že z něho přece jen de trochu strach. Už si začínám myslel, že jsem nějaká srágora. Dyť je o rok mladší! Je to ještě dítě! No možná zase tolik ne, ale nesmím se jím nechat vykolejit!! křičela jsem na sebe v mysli.

Myslela jsem si, že teď když si seženu brigádu, tak budu mít klid, ale očividně mě osud nemá dvakrát rád. Super, je čas se začít vyhejbat pár lidem......

řeknu něco dřív, než o tom nepřemjšlím a pak to dopadne takhle.

Zase v tom lítám.

---------------------------------------------------------------------

-- večer - doma --

"Takže kdy nastupuješ?" zeptala se mě matka u večeře.

"Hned zítra. V osm se mám u nich hlásit. Jejich rodiče jsou nějací podnikatelé´a prej hned zítra budou dlouho na nějaké schůzce, takže potřebují hlídání hned." objasnila jsem.

"A seš si tím jistá? Přece jen děti...." snažila se mi to vymluvit.

"Jo děti.. ale za ty peníze to stojí.." prohlásila jsem jasně.

"Jak myslíš....."

To ale ještě Nikol netušila, co na ní zítra čeká. Ani ve snu by jí nenapadlo koho vlastně bude hlídat.

/Díky za čtení a určitě se vyjádřete k nové kapitolovce/

Vaše misqwa.. :-*