Já a chůva?! - 4 kapitola

Já a chůva?!

Kapitola 4.: Já miluju koblihy a ranní kafe!

Pohled Nikol:

Ani nevíte, jak jsem šťastná, že už je něco po osmý hodině večer. Lily a Bena jsem dala před chvílí spát a teď už jen počítám minuty do příjezdu jejich matky. Kdybych věděla co mě tu dneska čeká, nikdy bych do tohodle baráku nevkročila. Jenže teď už nemůžu zpátky.

Celá ztahaná jsem si sedla na pohovku v obýváku. V klidu jsem se dívala na tevelizi a modlila se, aby se tu co nejdřív někdo objevil.

Po tom co se dneska stalo se tu docela bojím. Jo nikdy bych to nepřiznala. U jen proto, že mám pověst rebelky co ničeho nebojí. Jenže Williem Lewis je tak nebezpečná osoba, že mám strach, aby se moje povaha rázem nezměnila.

"Co tu jen tak sedíš?!" zeptal se s úšklebkem Will a dopadl na pohovku vedle mě.

Už jen z jeho hlasu mi přeběhl mráz po zádech.

"Pokud jsi si nevšiml, už nemám co dělat," prohodila jsem s ledovým klidem a stále jsem sledovala televizi. Zajímavý by, ale bylo, kdyby se mě někdo zeptal, co tam dávaj, protože jsem byla tak nervozní, že jsem si to neuvědomovala.

"Co třeba mi udělat něco k jídlu?" prohodil arogantně, až se mi z toho zvedal žaludek.

"Co třeba zvednout svý šlechetný pozadí a udělat si něco sám?" navrhla jsem naštvaně.

"Vrrr. Já myslel, že to ty jsi tu chůvička...." řekl znechuceně.

"Klídek chlapečku. Možná že jsem chůva, ale ne tvůj soukromej poskok," informovla jsem ho menším detailu.

"Myslím, že tenhle měsíc budeš bez prémií..." prohodil s úšklebkem.

"Pokud vím, tak ty o tom nerozhoduješ... Ale když chceš, tak si di klidně stěžovat papínkovi a matince....Bez urážky k nim samozřejmě.." řekla jsem výsměšně.

----------------------------------

"Jsme doma!" zakřičel ženský hlas ode dveří, které se po chvíli zabouchli.

Radostně jsem vyskočila z pohovky a zamířila směr chodba.

Ani se mi nedivte. Celou dobu jsem tam seděla vedle toho ignoranta, kterej mě probodával pohledem. Myslela jsem, že už po něm vykřiknu ať ta blbě nečumí, ale zase jsem tu byla v práci v jeho domě, takže mi to nepřišlo jako nejlepší nápad.

Já si ho vychutnám až ve škole. To bude hajzlík koukat.

"Dobrý večer," pozdravila jsem ženu středního věku, kterou jsem potkala ráno a postaršího muže kolem čtyřicítky.

"Dobrý," usmála se na mě matka Willa.

"Takže vy jste ta nová chůva? Vypadáte mlaďounce. Rád vás poznávám, jsem Liam Lewis slečno...." začal se hned představovat.

"Nikol Brands. Taky mě těší." prohodila jsem s úsměve a stiskla si s ním ruku.

"Tak co nezlobili?!" zeptala se mě s úsměvem jeho žena.

Mám takovej dojem, že se jmenuje Elisa, ale jistá si tím nejsem. Jsem fakt blbec. Do toho formuláře co mi poslala jsem se dívala tolikrát, ale její jméno si nepamatuju.

"Ne všechno bylo v pořádku. Pokud vám to, ale nebude vadit, už bych radši šla. Lily a Ben už spí. Ještě bych se chtěla zeptat, v kolik mám zítra přijít?" prohodila jsem znovu s úsměvem.

Musím uznat, že Willovi rodiče byli o sto procent příjemější jak on. Nejspíš nezdědil geny.

"Určitě, nebudeme tě zdržovat. A myslím, že by jsi mohla přijít kolem půl sedmí, tedy pokud souhlasíš... Odjíždíme brzy ráno, takže by to bylo nejlepší. A o snídani se neboj, vezmi si něco tady, oni stejně budou spát dýl." řekla.

"Určitě, s tím není problém." souhlasila jsem a začala přes sebe házet bundu.

"A myslím, že nám můžeš tykat. Přece jen bys mohla být naše dcera..." zasmál se pan Liam.

"Pokud to vám teda tobě nevadí, tak určitě vyhovím..." řekla jsem mírně zmateně.

"Bože, jsi vážně skvělá holka..." prohodila Pani Lewisová s úsměvem a lichotivým tonem.

"Ježiši děkuju a hezký večer..." rozloučila jsem se a zmizela za dveřma jejich domu. Venku už byla pořádná tma, ale bylo mi jedno, že jdu sama a pěšky, protože čím díl jsem byla od jejich domu, cíila jsem se čímdál tím líp.

-----------------------------------------------------------------

"Ahoj mami.... Proč ještě nespíš?" prohodila jsem překvapeně, když jsem přišla domů.

"Čekala jsem na tebe.." prohodila s úsměvem.

"To si fakt nemusela..."

"Ále.. Tak co jak se vedlo?" zeptala se hned a sledovala můj výraz.

"Naprosto skvěle, líp už ani nemohlo bejt!" nadhodila jsem zářivej úsměv a skvěle jsem zalhala. No tak přeci neuznám porážku. To ona mi celou dobu řikala, že to je chyba, a že nemusím pracovat.

Ale já chtěla. Sice byl otec právník a vydělával dost, ale co. Stejnak on je doma jen když se mu to hodí. Už nějakou dobu ho podezírám z toho že je mamce nevěrnej a myslím, že to neni jen představa. Celý dny se doma neukáže. Objeví se tu jen časem s tím, že jezdí po nějakých přednáškách.

No jo moje skvělá rodinka se prokáže v každým ohledu.

-------------------------------------------------------------------

"Padesát prosím.." řekla si prodavačka v Latté prince. Ještě před tím než jsem zamířila do svý nový práce jsem se prostě musela stavit v tomhle obchůdku pro kafe a pro koblihy.

"Tady.." podala jsem jí peníze a vzala si kafe a koblihy do ruky.

Sice mi paní Lewisová nabídla snídani u nich, ale už tak u nich mám oběd a večeři, takže nechci obtěžovat. Navíc tohle hned po ránu miluju.

-------------------------------------------------------------------

Dorazila jsem k nim a v klidu si odemkla svými klíči, co mi nechali přidělat. Přesně jak jsem čekala, byli už Lewisovi pryč a ostatní spali.

Teda až na kuchařky, ty byli v plným živlu. Pobíhali po kuchyni a snažili se ukuchtit snídani.

"Dobrej" pozdravila jsem je a sedla si za menší stolek co byl úplně v rohu kuchyně, takže jsem měla pěknej rozhled.

"Dobrej, dobrej..." ozvaly se všechny s úsměvem ale se stresem v očích.

"Až to všechno doděláte, tak stačí říct a já je poběžím vzbudit. Nemusíte nijak zvlášť pospíchat.." prohodila jsem v klidu a zakousla se do dvojí snídaně.

Odpovědí mi byli jen vděčné pohledy.

-----------------------------------------------------------------

V osm jsem je vyrazila vzbudit.

Nejdřív jsem zamířil o dětského pokoje a vzbudila ty dva. Všechno šlo v pohodě až do chvíle, co jsem stála pře Willovým pokojem.

Úplně jsem ztuhla. Naštěstí jsem se z hluboka nadechla a nasadila neutrální masku. Po pár vteřinách jsem už ťukala.

Hned chvíli potom se otevřeli dveře. V nich, ale nestál ten, koho bych čekala.

/Díky za čtení i za jakýkoliv komentíky/

Vaše misqwa.. :-)