Vampire-krev | Já a chůva?! - 11 kapitola

Já a chůva?!

Kapitola 11.: Teď je řada na mě!

Pohled Nikol:

"Co se ti probůh stalo?" zeptala se se zájmem Ell, když se chystala na odchod domů. Se má, že musí jenom vařit.

"Ále vodní bitka s mrňousema," prohodila jsem nad tím rukou.

"Jo ták," řekla s úsměvem a házela si přes rameno tašku.

No jo v koupelně byla trošku větší spoušť, ale hned co se převlíknu, skočím to tam uklidit. Jediný štěstí mám to, že od odpoledne už jsem o Willa ani nezavadila pohledem. No pohledem ne, ale přiznávám, že na něj celou dobu myslím. On je jak vir, co se ti dostane do hlavy a ty jsi okamžitě v čudu.

"No nic měj se, nejspíš se uvidíme zítra," rozloučila jsem se s ní a vydala se po schodech nahoru.

Ještě jsem si zamířila do koupelny pro ručník, abych si mohla vysušit totálně promočený vlasy. Když jsem se vracela chodbou zpátky, musela jsem projít kolem Willova pokoje.

Už z dálky mě popadalo mravenčení. A když mě někdo vtáhl nečekaně do jeho pokoje, málem jsem vykřikla, kdyby mi dotyčný nezakril pusu. No a ten někdo byl jasně Will.

"Co je?" vyjela jsem po něm.

Věděla jsem, že mě tahle kuráž postupem času opustí, ale nebudu si tu přece hrát na slabocha ne?! Nedám mu sebemenší šanci, aby mě znovu vykolejil.

"Hm si mokrá..." konstatoval překvapeně.

"Bingo kámo. Že ty máš fakt rychlý reflexy. To se jen tak nevydí," zasyčela jsem.

"Jako vždy jsi strašně milá,"

"No na někoho, kdo mě celou dobu jen prudí to ani jinak nejde," vrátila jsem mu.

"Ále, když ti to tak vadí, tak proč s tím nic neděláš?!" zeptal se a byla jsem si stoprocentně jistá, že ví, že mě touhle otázkou perfektně odrovnal.

A v tu chvíli mi to došlo. Došlo mi, kam přesně s tímhle míří. Snaží se tu na mě vytvořit svojí vlastní pomstu. Je si vědom, co semnou dělá a snaží se to využít. Ví, že jsem vůči němu bezbranná.

Tak to teda ne!

Najednou jako by mě něco ovládlo, napadlo mě něco šílenýho. Nemyslela jsem na to a rovnou to realizovala. V sekundě jsem si ho přitáhla blíž k sobě. Už jen proto, že jsem byla o dost menší jak on.

Totálně jsem ho překvapila, což mi prozradil jeho vyjevený pohled.

"Myslím, že teď je řada na mě," poznamenla jsem hlasem, při kterým většina kluků, co jsem s nimi dřív chodila ven omdlívala. Zdá se, že to s ním taky trochu hnulo.

Neváhala jsem a přitiskla jsem svoje rty na jeho. Nejdřív jsem si ho spíš zmapovala, ale on nemrhal ani vteřinu a hned se ke mě přidal. Z nenadání se z poznávací pusy stal vášnivý polibek.

Zajela jsem mu rukou do vlasů a on si mě přitáhl blíž k sobě.

Po dlouhý chvíli jsme se od sebe odtrhli a oba jsme lapali plně po dechu. Sledoval mě a tvářil se... no prostě překvapeně a vzrušeně.

"Měníš názor?" zeptal se nyní on. A jaké bylo překvapení, že měl stejně jako já před tím nevyrovnaný hlas.

"Mlč," sykla jsem a umlčela ho další scénou líbání.

Ani jsem nijak nezaregistrovala to, že jsme se nějak dostali k jeho posteli. No a po chvíli už na mě ležel. To jsem, ale začala hned protestovat já. Přece jen, teď se hrála moje hra. No a moje hra má moje vlastní pravidla.

To jsem taky potvrdila tím, že se obrátili naše role. Já jsem byla nad ním.

Sedla jsem si na něj obkročmo a začala jsem hrát tu samou hru, jako hrál on dneska venku. Nakonec jsem se jen letmo dotkla jeho rtů a seskočila z postele.

Okamžitě začal protestovat.

"Co to děláš?!" zamručel omámeně a nesouhlasně zároveň.

"No řeknu ti to asi takhle. Momentálně vyrovnávám na skore 1:1. A řikám ti na rovinu, nejsi jedinej, co si umí hrát," řekla jsem s úsměvem a celá šťastná, že se mi povedla konečně nějaká pomsta, jsem dorazila do svého pokoje.

-----------------------------------------------------------------

"Niky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" ozvalo se z obýváku.

Celá znuděná jsem se rychle zvedla a zamířila k Lily, která na mě volala snad přes půlku baráku.

Seděla v obýváku spolu s Benem a ... Willem. Ten o mě nezavadil ani pohledem.

"Copak?" zeptala jsem se.

"Budeš se s náma dívat na simpsonovi?!" zeptal se Ben.

"Já?! Máte tu velkýho brášku," nadhodila jsem trošku uraženě.

"No, ale s ním není sranda.... Navíc neuděla bys mi copány?! Dneska mají přijít kámošky," prohodila Lily s úsměvem.

"Jasně. Pojď sem," řekla jsem s úsměvem a sedle si na pohovku vedle Willa, který se zřejmě z mého rozhodnutí trošku zpamatovával.

Lily si sedla předemě, takže jsem se pustila do těch copánů.

"A v kolik ti přijdou?" zeptala jsem se se zájmem.

"Kolem jedenáctý. Mohli by tu být i na oběd?" zeptala se.

"Ne to teda jakože ne! Nemám náladu na nějaký malý dětska," prohodil znuděně Will.

"Jasně že můžou. Řeknu kuchařkám, ať vám pak připraví zmrku," namítla jsem já s pouhým úšklebkem směřovaným na Willa.

--------------------------------------------------------

Ani ne půl hodinu, než měli dorazit její kámošky, jsem si skočila nahoru do pokoje pro hosty zbalit svoje saky paky, protože je konečně neděle.

Vycházela jsem z pokoje když v tom mě Will přišpendlil ke zdi na chodbě.

/Díky za komentíky i za čtení/

Vaše misqwa.. :-*