Night of Love 2 - 25.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 25.: Druhý dech..

Pohled Ann:

Temnota. Jen a jen temnota. Cítila jsem jak mě pomalu, ale jistě utápí. Když v tom mě oslepil žár světla a já otevřela oči.

Naprosto dezorientovaná jsem se rozhlížela kolem. Cítila jsem mírný tlak na své dlani, až když jsem se otočila tím směrem všimla jsem si vyděšeného Michaela.

Počkat. Nemám být náhodou mrtvá?!

,,Ann. Jak ti je?! Jsi v pořádku?" vypálil hned na mě, ale mojí reakce se nedočkal.

Vytrhla jsem mu svou ruku z jeho a neskutečnou rychlostí jsem odskočila na druhou stranu místnoti. Kdyby se mě někdo ptal, proč jsem to udělala, asi bych mu to nedokázala říct. Byla jsem zmatená a šíleně mě bolela hlava.

Jenže to nebylo to jediný...

"Já.... Slyším naprosto všechno..." šeptla jsem spíš pro sebe a reflexně jsem si chytla uši.

Překvapilo mě, jak rychle jsem ten pohyb vykonala.

Zděšeně jsem se podívala na Michaela, který mě pozoroval a stál stále na to samém místě jako před tím. Zaměřila jsem se na jeho oči. Spatřila jsem v nich bolest. V tu chvíli jsem si nepřála nic víc, než ho obejmout, ale nemohla jsem.

Co kdybych mu něco udělala?

,,Co jste mi to udělali?!" zeptala jsem se zoufale a sjela po zdi na zem. ,,Proč jste mě prostě nenechali chcípnout?" křikla jsem na něj.

,,Proč?!"

,,Nemohl jsem," promluvil a sledoval mě. Pomalým krokem přicházel ke mě.

"Nechoď ke mě. Já.. cítím tvojí krev. Nedokážu se ovládnout. Prostě mě nech být. Nechápu, proč jsi tohle ze mě udělal. Měla to být nějaká pomsta?!"

,, Tak počkej. Já se tě ani v nejmenším nebojím. A jaká pomsta?! Já jen...." už stál úpně u mě a dřepl si tak, aby byl na stejné úrovni jako já.

"Co?"

,,Nemohl bych bez tebe být," řekl naprosto vážně.

,,No dřív to tak rozhodně nevypadalo. No a teď?! Teď ses ke mě naprosto připoutal. Nenávidím to čím sem," promluvila jsem zhnudeně.

,,Jenže já tě miluju a je mi jedno co jsi. Můžeš mi už do nekonečna vyčítat to co jsem ti udělal, ale moje city k tobě se nezmění," řekl a bez zaváhání mě obejmul.

,, Jenže jednou tě to musí přejít. A.... Věčnost semnou nebude zrovna taková jakou ty by jsi ji chtěl mít," řekla jsem a nechápavě se na něj podívala.

,,To se nikdy nestane. Jediný co chci jsi ty," řekl něžně a přejem mi rukou po tváři.

,,Já taky jenže..."

,,Potom už žádný ale, nebo jenže není." řekl s úsměvem a něžne mě políbil. Bylo to jako nikdy dřív. Najednou mnou projela silná vlna čehosi. Netušila jsem, co to bylo. Stále jsme se líbali, když v tom jsem ho cítila. Né tak jako, že bych se ho dotýkala, to už jsem dělala, ale cítila jsem jeho pocity a myšlenky?!

Co to ksakru bylo?! vyjela jsem na sebe v myšlenkách.

,,Netuším, ale bylo to něco velkýho," odpověděl mi nprosto nečekaně Michael.

,,Jo ale..... počkat, já jsem se neptala nahlas," uvědomila jsem si najednou.

,,Jakto... vždyť.." neměl odpověď.

No doprdele to mi má jakože hrabat?! uslyšela jsem něčí hlas v hlavě.

,,No jestli hrabe tobě, tak potom já už jsem dávno dohrabala," ozvala jsem se nahlas a on ke mě stočil pohled.

,,To jakože si teď slyšíme..." doplnila jsem ho. ,,Myšlenky".

,,Tak to je.." nestačil to doříct, protože jsem ho znovu doplnila. ,,Vostrý".

Oba dva jsme se rozesmáli, když v tom do dveří vtrhl Edgar, Amanda, Kiky a Niky. Všichni nás sjížděli pohledem, a když jim došlo, že jsem znovu mezi živýma (Teda jak se to vezme, když je teď ze mě krvežíznivá bestie. ), holky se ke mě rozeběhli a začčali mě okamžitě objímat.

,,Bože, tolik jsme se báli," pištěli jedna přes druhou.

,,Panebože, vážně jsi to ty," začala Amanda.

,,Jo jo jsem to já, ale mohli by jste ...." tentokrát mě doplnil Michael. ,,Trochu víc ubrat ne?!" řekl se smíchem.

"Tak ty jí jakože můžeš mačkat do nekonečna a my jako ne?" zeptala se nafouknutě Niky.

,,Klídek dětska. Ann jak je ti?! Cítíš něco?!" zeptal se Edgar a zdálo se, že se všem zjevně ulevilo.

,,Cejtím? Jo cejtím krev každýho z vás, slyším snad všechno co se děje na druhý straně budovy, vydím, že za takový dva dny ti naraší strniště na bradě a pak...." znovu to za mě dokončil Michael. "Ještě cejtí tvoje nohy..." v tom to nejspíš všem lidičkám kolem došlo.

"Jak?! Co?!" shodli se jednohlasně.

,,No prostě...." znovu mi do toho skočil Michael. "Slyšíme svoje myšlenky."

,,Začíná mě to..."

"Štvát?"! zeptal se s úšklebkem.

"Jo."

"Cože?! Tak zpomalte. Vy slyšíte svoje myšlenky?" zeptal se Edgar totálně vykolejeně.

"Jo no a ještě cítím to co cítí on, jeho myšlenky pocity a tak," objasnila jsem.

"Tak tohle je totálně hustý," dostala ze sebe Niky.

,,Jo a teď mám menší otázku," prohodila jsem.

Všichni hodili pohledem ke mě, jen Michael už věděl co chci říct.

,,Už víte jaká mrcha se mě snaží oddělat?"

,,Vlastně.... něco nás napadlo," ozvala se Amanda a já spolu s Michaelem a Edgarem jsme jsme stočili pohled k těm třem.

Tohle začíná být čím dál tím víc zajímavý. Nemyslíte?!

/Díky za komenty i čtení/

Vaše misqwa.. :-*