Night of Love 2 - 26.kapitola

Night of Love

- záchrana

Kapitola 26.: Nemáte někdo vypínač k mojí hlavě?!

Pohled Ann:

,,Tak co na to teda řikáš?!" zeptala se mě Kiky, když jsme už byli jen my tři na pokoji.

,,Přesně co jsem ti už na to řekla. Podle mě jste na to kápli, ale teď už jen zjistit kdo to teda je. Doufám, že na něco někdo příde a zejtra nám to o tý velký poradě místo snídaně řekne.... A taky doufám, že mi Edgar sežene nějakou krev, nebo z toho brzo zešílím," řekla jsemnervozně a přemístila se ke skříni.

Jo přesně nakonec jsme se dohodli, že před snídaní dáme absolutně všichni co všechno ví megastickou poradu v tělocvičně a do tý doby mi Edgar sežene moje nyní každodenní občerstvení.

Dohodli jsme se na om, že o mí přeměně se nikdo nesmí dozvědět.

No a teď máme asi hoďku do večeře, takže jsem si chtěla ještě skočit do sprchy.

,,Skvělý, ale jak to provedem dneska u večeře?" zeptala se NIky.

,,No myslela jsem, že by jsme seděli tak, jak posledních pár dní. S Michaelem by jsme se k sobě nehlásili, už jen proto, aby nikdo jinej nepojal podezření," objasnila jsem a vytáhla ze skříně džíny.

,,Jo to bude nejspíš nejlepší. Ale přemejšlela jsi už o tom, co se stane až přídem na to, kdo to je?" zeptala se Kiky, sedící na své posteli.

,,Ne. Vlastně ani ne..." prohodila jsem a zaměřila se na podprsenku váhala jsem, která by se mi víc hodila ke triku, který jsem už měla vyhlídnutý.

Ta černá... ozval se mi v hlavě hlas Michaela.

Musíš mi pořád slídit v hlavě?! vrátila jsem mu.

Nikdy nevíš, co mě zaujme. Navíc s tím, že se k sobě nebudeme hlásit nesouhlasím..... poslal mi.

Jo je to směšný... Naše soukromá konverzace, o který nikdo jiný nemá ani tušení.

Jo naprosto. A teď se prosím odpoj, zamířím do sprchy, tam tvojí společnost nepotřebuju.

Zrovna se mi to začínalo líbit. A nechceš si vzít tu minisukni?! Zkusil to ještě.

,,Hej Ann?! Posloucháš?!" vytrhla mě z jeho hlavy Niky.

"Jo ale právě mám na drátě Michaela," objasnila jsem.

,,Ježiši, už teď jste s tím otravný... No tak ho pozdravuj no..." zahučela se smíchem Kiky.

Slyšels zlato?! Nemám čas a žádná minisukně nebude...

Tak nic no...... Si vážně zlá.... no tak fajn pozdravuj je taky... uvidíme se u ve..... jo počkat jenom uvidíme.....cssss tohle se mi ani v nejmenším nelíbí.... Tak se měj no... a přemýšlej o tom...

Bože, jasně zatím... poslala jsem mu nakonec. Najednou se odpojil, takže jsem zase měla jen a jen svojí hlavu.

,,Takže zravil vás taky.... No a já se teď skočím osprchovat, takže za takovejch dvacet minut jsem tu a můžem vyrazit." oznámila jsem.

,,Jasně...." ozvali se sborově a já zapadla ven na chodbu.

--------------------------------------------------------------------

,,Jo ták my jsme sladký?!" zeptala jsem se s úšklebkem, když jsem zapadla po sprše zpátky do pokoje a holky na mě koukali jak na boží zjevení.

,,Ty jsi nás slyšela..." poznamenala Kiky.

"Já teď slyším naprosto všechno. Dokonce i to, co fakt poslouchat napotřebuju.... " řekla jsem se smíchem.

,,Na tohle si asi budem muset zvykat co?" nadhodila Niky.

,,Jo je to asi jen pár hodin, tak si z toho nic nedělejte. Já jsem technicky vzato mrtvá už teď, takže mi taky bude chvíli trvat, než si na to zvyknu," poznamenala jsem na svůj účet.

,,Víš..." Kiky chtěla něco říct, ale skočila jsem jí do toho.

,,Už to nebudem řešit jo?! A nejdem radši na tu večeři?" zeptala jsem.

,,Jo jasně.."

-----------------------------------------------------

Hned co jsme vešli do společenský místnosti, potkali jsme Lucy. Nejspíš taky mířila na večeři, takže se k nám přidala.

,,Tý jo tebe už jsem tu delší dobu neviděla," poznamenala Niky.

,,No jo učení mi dává dost zabrat," vysvětlovala Lucy a při tom si mě měřila pohledem.

"To věřim," souhlasila jsem.

,,Mimochodem jak ti je?!" zeptala se mě s nějak velkým zájmem.

,,Hm normálka nemělo by?!" zeptala jsem se překvapeně. Je možný, že by něco tušila?! Ne to né..

,,No.... jen jak si řikala, že ti poslední dobou nebylo nejlíp..." uvedla na pravou míru.

"Jo no.... všechno v pohodě...."

"A co Michael?!"

,,Co by, nemám šajnu o tom co dělá...."

,,Tak to jo... Je dobře, že už ti je líp...... Navíc nebyl to ten případ, jednostranný lásky, co většinu holek poblázní ne?! Každopádně jsem ráda, že jsi v pohodě... Pokud mě omluvíte, támhlé jdou holky z mého ročníku asi skočim zanima... potřebuju něco vyjasnit ohledně školy.. takže se zatím mějte...." prohodilla k nám a už mířila na druhou stranu.

,,Tak tohle bylo divný..." poznamenala s úsměvem Kiky. Hm najednou jsem měla pocit, že už jsem slova Lucy někde viděla... Jen pocit.

,,Jo no.... To víš dlouho jsme se s ní neviděli, asi potřebuje dohnat informace," prohodila jsem s pokrčenými rameny.

,,I tak to bylo dívný, myslíš že ona by mohla..."

,,Bože, vy máte nápady. To určitě ne." zamítla jsem hned.

-----------------------------------------------------------

,,Takže sedáme si k Joshovi?!" zeptala se mě Niky.

,,Jo jasně," prohodila jsem s úsměvem.

,,Mimochodem všimla si si, že tě ten tvůj přítelíček sleduje?" zeptala se mě Kiky, když jsme mířili ke stolu.

,,Já se klidně vsadím, že už odposlouchává v mí hlavě že?!" prohodila jsem spíš k němu. Určitě nás odposlouchával v mojí hlavě, protože se roztomile usmál, když jsem ho vyhledala pohledem..

,,Budu se to muset naučit nějak vypnout," poznamenala jsem.

/Díky za čtení i komenty../

Vaše misqwa... :-*