Vampire School 2. kapitola

                                    Kapitola 2. : Zkouška

(Tak a je tu další kapitola. Tahle bude o trošku kratší. To ale neva prostě

si jí užijte. Jo a pokud chcete další kapču přidejte komentík..)

Ráno jsem se probudila. Vážně jsem se moc dobře nevyspala. Stávat se mi moc nechce ale
jak řikal Ron pak by nebyla volná koupelna. Sedla jsem si a rozhlídla se po pokoji. Ron ještě
spal ani jsem si nevšimla, že vedle postele má takovej knih. Zdřejmě to stou chemii myslí dost
vážně.Potichu jsem se přemístila ke skříni a vyndala si džíny, fialové tričko se zapínáním v
zadu a svetřík. Převlíkla jsem se v pkoji stejně Ron spí. Pobrala jsem si věci do koupelny a
šla pomalu ke dveřím pokoje.
Ještě než jsem vyšla obula jsem si tenisky. Když jsem otvírala dveře od pokoje začali vrzat.
Nakonec jsem se rozhodla dveře nezavírat protože nevím kde jsou klíče. Potřebujeme už
dvoje jinak to asi nepřežijeme.
Chodbou jsem se vydala do koupelny. Všude bylo ticho jak jsem čekala. Všichni v noci pařili,
tak jsou ted mimo. V koupelně taky nikdo nebyl. Začala jsem si rozčesávat vlasy. Musela jsem
si je i vyfoukat, protože mi přes noc úplně slehly. Nakonec jsem si vyčistila zuby a namalovala
si obličej. Hlavně oči měla jsem pod nimi velké kruhy od toho, že celou noc jsem se akorát, tak
každou hodinu budila. Ta muzika mi vážně lezla na nervy. A to ještě nemluvím o tom jakej tam
byl řev.
Vzala jsem si tašku a šla ven. Nehodlala jsem někoho po ránu vidět. Bez přemýšlení jsem rychle
otevřela dveře. Já blbka se nedívala před sebe a do něko jsem v tom spěchu narazila.
" Ježiši promin" vzhlédla jsem. Panebože to je Thomas. Stal tam jen v kalhotech a smál se na mě.
" Kampak tak spěcháš Rose" celou dobu se usmíval.
" Nehodlala jsem někoho potkat ale nějak se mi to nepovedlo" rozesmál se ještě víc. "No tak to
potom jo".
" Tak zatím" řekla jsem a pomalu si kráčela k pokoji.
"Na snídani" zavolal ještě za mnou a odešel do koupelny. Tak na tohle setkání snad nikdy
nezapomenu.

Vypadal fakt skvěle. Příště si budu muset přivstat abych už nikoho nesrazila. Ještě
by mě mohli obvinit, že je všechny zmrzačim.
Dveře od pokoje byli přiotevřené přesně tak jak jsem je tam nechala. Když jsem vešla Ron už
běhal po pokoji. A vypadal dost ustaraně.
" Ahoj Rone děje se něco?" zeptala jsem se, protože vypadal fakt divně.
" Jo absulutně nestíhám, musím ještě do knihovny a za hodinu je snídaně" aha proto.
" Co chceš v tuhle dobu dělat v knihovně?" bylo mi to ale jasný, hledá něco na tu chemii. Jak jsem
si myslela on to bere dost vážně. Já teda ne stejně z toho proletim, tak co.
" Jdu pro chemii, biologii a matiku chybí mi knihy. Nebude ti va dit, že se uvidíme až v jídelně,
že ne? Stejně dnes spolu nemáme žádnou společnou hodinu. A ty se připrav do zahrady myslím,
že dnes něco sázíte."
"ježiši díky. Do jídelny už trefim začínám se tu docela orientovat." poznamenala jsem.
Hodila jsem si věci do skříně a ustlala postel, aby mi Ron ještě neřekl, že si po sobě neuklízím.
Když jsem se otočila byl pryč on fakt dost spěchal. Já mám ale ještě fůru času.
Rozhodla jsem se, že půjdu do společenský místnosti a kouknu se co dávaj v telce.
Vzala jsem si kabelku a vyrazila jsem. Všimla jsem si, že si Ron zase vzal klíče. No super to
se zase nedostanu do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře v naštvání. Snad to nikoho
nevzbudilo. Šla jsem do společenské místnosti. Bylo tam zatím ticho. Pár kluků seděli blíž
ke kuchyni a něco rozebírali. Když mě uviděli zaváhali ale kejvli na pozdrav. No super aspon
něco. Televize vzadu místnosti byla puštěná a šla potichu. Na gauči seděl Dan a Evžen. Po
pravdě vypadali dost hrozně zdá se, že maj kocovinu. Sedla jsem si naproti nim. Když si mě
všimli jen zamumlali " čau Rose".
Nechápu je. Měli před sebou vodu a tvářili se jako by právě viděli mrtvolu.
" Čus kluci jak je ?" ušklíbla jsem se. " Jak asi na hovno" poznamenal Dan.
"Na" podívali se na mě.
Prohrabala jsem tašku s učením a vyndala krabičku aspirinu. Hodila jsem jim ji.
" Díky si zlatá Rose" usmáli se a zapili si prášek.
" Nehcte si tu krabičku myslím, že ji budete ještě potřebovat" zasmáli se.
" Nechtěla by si nám dělat něco k jídlu" oba dva se rozchechtali.
Přišlo víc kluků a už se místnost pomalu zaplnila. Zvedla jsem se oba dva na mě vakulili
oči. Přešla jsem ke vchodu a zastavila se.
" Takže lidi" řekla jsem víc nashlas všichni čekali co ze mě vypadne.
" Aby jsme si to ujasnili já po vás uklízet nebudu, ani prát a už vůbec vařit" zarazili se.
Udělala jsem z toho nakonec srandu " Butte rádi naposled co jsem vařila, prala ,ne uklízela
nedopadlo to moc dobře" Všichni co byli v místnosti se šíleně rozchechtali.
" Jsme rádi, že si nás informovala aby bylo jasno máš zákaz chození do prádelny a kuchyně"
začali se tlemit ještě víc.
" No dobře. Další přednášku mám až odpoledne takže se tu mějte". Když jsem odcházela
Dan s Evženem za mnou ještě houkli: " Už se těšíme Rose".
Zamířila jsem si to ke kanceláři. Před snídaní si chci ještě zajistit ty klíče od pokoje. Bála
jsem se, že tam netrefim ale šipky mě navedli.
Sekretářka seděla u stolu a něco si psala.
"Dobrý den já jsem si sem přišla pro klíče od pokoje máme totiž jen jedny" objasnila jsem jí.
Dnes měla vlasy v culíku a na sobě černou halenku.
" Ano na tady máš" podávala mi klíče. " Čekala jsem, že si pro ně přídeš, tak je všechno v
pořádku?" zeptala se.
" Jo všechno je v pohodě. Chtěla jsem se zeptat jak mám dnes po vyučování to doučování,
tak kde je to?"
" Musíš do tělocvičny tam na tebe bude čekat starší žák a ten ti s tím pomůže."
"Dobře díky ted už ale musim, ještě na pokoj pro převlečení."
" Dobře tak se měj hezky".
Vyšla jsem z kanceláře a klíče si nesla v ruce. Musím ještě na pokoj pro to převlečení do
zahrady. Jestli mě budou nutit abych nechala květinu rozkvíst , tak se jim to nepovede.
Cestou na kolej jse si uvědomila, že lidi už choděj na snídani, tak jsem přidala do kroku.
Doufám, že to stihnu.
Na koleji se to teda dost rychle vyprazdnovalo. Pár lidí co jsem potkala mě už zdravilo.
Odemkla jsem si pokoj a ze skříně si vyndala věci na převlečení. Než jsem odešla otevřela
jsem okno. Pak jsem za sebou zamkla.
Z vedlejšího pokoje taky někdo vycházel. Aspon nebudu poslední. Když jsem vzhlédla
uviděla jsem, že to je Thomas.
" Ahoj Rose kam máš namířeno?" zeptal se.
" Na snídani ale jdu pozdě" usmál se .
"Jak vidíš já taky" vyšli jsme spolu. Když jsme vyšli z koleje zamířili jsme k jídelně.
" Co máš dnes první hodinu" prohodil jen tak.
" Matiku ty?" podíval se na mě " Já taky, dnes ale máme práce ve dvouch, to víš
učitelé nás chtěl prozkoušet." usmál se.
" No to bude skvělý" zašklebil se "Taky nesnášim matiku". Byli jsme skoro před jídelnou.
"Přídeš se teda dnes večer mrknout na nějakej ten film?" " Jasně pokud teda neusnu".
Podíval se zase na mě " Ty ses nevyspala?" zasmála jsem se.
Podívala jsem se na něho. Dnes měl na sobě džíny a černou mikinu. Vypadal dobře.
Vlasy měl nagelované a úhledné.
" Jak bych se mohla vyspat když můj spolubydlící mluvil celej večer o chemii a vedle
v pokoji byla pařba ani nevim do kdy!" rozesmál se. Vcházeli jsme do jídelny. On se
smál a asi všichni lidi na nás čuměli jak volové. Panebože kdy to skončí. Zachytila
jsem vražedný pohled od Verony a její party.
" Mám takovej pocit, že tvoje holka si mě chce podat" zastavili jsme se ve frontě.
Když se na ní podíval rychle uhnula pohledem.
" Neni to moje holka a bejvalka" poznamenal.
" No dobře tak jo" dostali jsme se před kuchařku a dostali jsme na talíř vdolky s ovocem.
" Uvidíme se na hodině Rose" "Jasně" Pak odešel ke stolu a já zamířila k našemu.
Ron tam už seděl. " Ahoj" řekla jsem a sedla si naproti němu.
" Ahoj hele?" "No?"
" Ty máš něco s Thomasem?" vypadlo z něj něco co jsem nečekala.
" Jasně, že ne blázníš já a on?" zasmála jsem se.
" No nějak to mezi váma jiskří. Vždycky když du kolem jste spolu. A myslím, že Veroně
to dost vadí." konstatoval.
"No viděl si nás asi tak třikrát to je vše a Verona si může víš co" "Jak myslíš Rose".
" Jo a slyšel jsem, že si dnes rozesmála celou kolej" když mluvil zachitila jsem Thomasův
pohled na mě a na Rona.
" No to víš bylo na čase aby se z tý kocoviny všichni dostali." rozesmál se.
Snídaně byla dobrá. Zapila jsem jí minerálkou. S Ronem jsme vyšli z jídelny. Tam jsme
se ale rozdělili. Každý jsme šli do jiné budovy. První hodina matika. Ještě nevím s kým
budu ve dvojici na tož kam si sednu.
Přišla jsem do třídy skoro všichni tam byli. Pár kluků který byli dnes při mé přednážce
mě pozdravili. Všimla jsem si, že se bavili s nějakýma holkama v zadu. No a u okna seděl
Thomas měl vedle sebe prázdné místo. Před ním seděla jeho parta byl tam i Evžen a Dan.
Když mě uviděl učitel zavolal si mě k jeho stolu.
" Dobrý den"
" Vítej tu Rose z minulé školy jsem dostal tvůj prospěch a díky němu jsem tě přiřadil k
člověku se kterým budeš dělat dnešní práci." podával mi nějakou novou knihu.
"dobře" řekla jsem.
" Už jsem ho dnes obeznámil, že když bychom dělali práci jako je dnes budeš s ním a
on souhlasil". Aha takže on no super.
" Běžte si prosím sednout k Panu Thomasovi ukázal k němu" Thomas si ho všimnul a
 usmál se.
No tak to je něco učitel mi domlouvá skym mám bejt to se jen tak nevidí.
Šla jsem k jeho lavici. Lidi se na mě dívali jak vyvoraní.
" Čau Rose dík za ten aspirin jo a těšíme se na další přednážku" poznamenal Evžen.
Všichni i Thomas se rozesmáli.
" No jo no nějakej proslov si vymyslim nebojte" další záchvat smíchu. Sedla jsem si
k Thomasovi. Kluci před náma se spolu začali bavit.
" Kdy ti to prosimtě řikal, že mám bejt s tebou?" zeptala jsem se.
"Dnes ráno ale neboj vysvětlil mi, že s učením jsme na tom úplně stejně." usmál se.
" No to je skvělý" uchechtla jsem se. Zazvonilo a všichni se ztišili.
Učitel něco kecal a pak nám řekl co kdo bude dělat. Celou dobu jsem si myslela
a řekla bych, že ostatní taky, že tuhle hodinu budeme počítat ve dvojicích. Jenže
on nám rozdal práci jako je čištění skla, umývání tabule atd. To si ze mě dělá snad
srandu to jako máme uklízet? Je mimo zdrogovanej nebo co ?
" Thomasi, Rose oba jsme k němu vzhlédli vy dva donesete tyhle knihy do knihovny"
ukázal na hromadu knih. Zvedli jsme se a vzali je.
Pak mi ještě podal papír " na Rose tady máte seznam knih, které mi v knihovně
najdete a donesete." " Jasně dem Rose" odpověděl mu Thomas.
Vyšli jsme ze třídy a zamířili ke knihovně. Do knihovny jdu porpvé.
" Neni to divný máme mít matiku ne?" poznamenala jsem.
" Jo to jo myslím, že je za tím něco jinýho ale vážně netušim co" řekl vážně.
Došli jsme do knihovny knihy jsme podali recepční. Poslala nás do vnitř abychom
mohli najít knihy, které nám učitel napsal. Vytáhla jsem lístek papíru a začala
číst.: "Algebra, Dějiny boje, Schopnosti vody, ohně, země a vzduchu to je vše"
Thomas na mě mrkl a řekl " Tyhle knihy jsou v oddělení pana Bruna".
" Super nemusim to hledat" zasmál se .
Knihy byli rozděleny podle učitelů mi hledali pana Bruna. Knihovna byla obrovská.
Oddělení pana Bruna jsme našli brzy. Má totiž nejméně knih v zásobě. Knihy byly
narovnané vedle sebe s Thomasem jsme je pobraly a vyrazili zpádky na recepci.
" Můžu se na něco zeptat?" Thomas se na mě podíval a usmál se " no jasně".
" Jakou máš specializaci?"
"Ovládám ohěn a vzduch" usmál se "proč".
"Jen tak mě to zajímalo" Došli jsme na recepci a Thomas jí nahlásil, že máme
všechno co jsme hledali.
" Nechceš nějak pomoc" zeptal se. Ty knihy byli těžký ale ne tak abych je neunesla.
"Ne v poho" usmála jsem se na něj.
Když jsme vyšli ven bylo něco špatně. " Co je?" zeptala jsem se ho.
"Nevím ale někdo nás sleduje dávej pozor" Ušli jsme kus ale přesto jsem si taky uvědomila,
že nás někdo sleduje. Najednou se stalo něco divnýho. Někdo po mě hodil vodní kouli
poháněnou vzduchem.
" Rose" křikl Thomas a skočil po mě. Dopadli jsme na zem. Spadl na mě byla jsem mu
vděčná. " Díky" za nic usmál se.
" Za nic" Chytl mě za ruku a pomohl mi vstát.
Promluvil " Vím co to je. Je to zkoužka od učitelů dávej pozor ted po nás pujdou".
" Zkoužka jo hmm tak dem na to"
Hned druhý den na nové škole a už mě chtěj zkoušet. Tak fajn. Z dálky se k nám
blížili dva lidé. Byl to vysoký černovlasý muž a nišší blondatá žena. Oba dva se
na nás chystali zaútočit. Spoléhám se na boj tělo na tělo. Myslím ale, že budu
muset použít svoji moc. Snad jim nijak neublížim. Ta žena šla proti mě. Kolem
sebe si vytvořila vítr takže ovládá vzduch a ohen. Znamená to, že na ni musím
použít vzduch a vodu.
Thomas se na mě usmál a začal si kolem se tvořit také vítr. Já sice vím jak na to
ale zvolila jsem vodní vír. Pomocí vzduchu jsem se vznesla a kolem sebe jsem
si vytvořila vodní vír.
Tohle je naprosto poprvé co jsem něco takovýho dělala. Musím se na to maximálně
soustředit. Ta žena se rozeběhla proti mě a začala útočit. Její útok byl složitý.
Vytvořila si ohnivé koule a pomocí vzduchu je proti mě posílala. Já měla tu výhodu,
že jsem se pohybovala ve vzduchu. Jejím útokům jsem se snadno vyhla a ke všemu
jsem je využila ve svůj prospěch. Protože ovládá ohen tak jí ho snadno uhasím.
V tu chvíli mě něco napadlo. Když jsem se minulý rok učila boji tělo na tělo, bylo
důležitý umět se zdejchnout. Ted a tady toho využiju. Udělala jsem tak rychlý výpad
a otočku, že to tu ženu zmátlo. To je moje výhoda řekla jsem si. Dostala jsem se jí za
záda. Než se stačila otočit a všimnout si, že za ní stojím využila jsem vodního výru.
Voda ji odhodila pár metrů odemě.
Začala se zvedat. To mě dost překvapilo, tak jsem jí zasadila vodní rány. To ji také
nezastavilo. Byla jsem stále ve vzduchu a kolem sebe jsem měla stále vodní výr. Ten
ale na ní moc nepůsobí. Rychle jsem začala uvažovat. Mám to pohybuje se po zemi
ne ve vzduchu. Stačí když na ni použiju sílu Země. Začala jsem se šíleně soustředit,
protože sílu Země použiju úplně poprvý. Nemohla jsem tomu uvěřit fakt se mi to
povedlo. Ze země začali růst obrovské šlahouny. Ty šlahouny jsem ovládala já a
moje síla. Pohnula jsem s nimi tak, že jí svázaly ruce a nohy k zemi tak, že se nemohla
hýbat. Pro jistotu jsem poslala jeden šlahoun kolem jejího pasu. Vypadá to, že to vzdala.
Mrkla jsem se na Thomase ten už svou práci vykonal a s úžasem se na mě díval.
Sílu vzduchu jsem povolila, takže jsem přistála na zemi. Vodu jsem, také nechala zmizet.
Panebože došlo mi to já ji porazila.
Soustředila jsem se a stáhla jsem šlahouny zpádky do země.
Thomas přiběhl ke mě. " Páni Rose to bylo úžasný" usmál se.
" To bych neřekla dělala jsem to poprvý" "Jak koukám ty sis taky vedl dobře"
Plácli jsme se rukama navzájem a rozesmáli se.
Přišel k nám ten učitel matiky. Najednou jsem si všimla, že má cedulku se jménem.
To mě ani nenapadlo. Na cedulce měl napsáno Mr. Bennet.
"Thomasi, Rose byli jste úžasný. Jak jsem říkal vy jste tým. Tohle jsme ani nečekali.
Byli jste úžasně sehraný. Ted víme, že vy dva jste partáci a taky budete po celý školní
tok. Mimochodem Rose překvapila jsi nás a také ohromila nikdy jsme nic takového
neviděli. Blahopřeji vám testem jste prošli za jedna." dořekl a usmál se.
Thomas a já jsme se na sebe zasmáli " Někdy si to rozdáme spolu" řekl Thomas.
" Jasně jestli chceš skončit na zemi" rozesmál se.
" S radostí".
Ani jsem si nevšimla ale zdřejmě při našem boji skončila hodina. Lidi se kolem nás seběhli.
Začali hulákat a tleskat.
"Bože musím odtut zmizet nebo mě umačkaj" " Jasně deme" řekl Thomas.
"Za chvíli začne hodina" varoval nás učitel Bennet.
"Nebojte přídem v čas" řekl Thomas.
Provlekl nás lidma do prázdné třídy matiky. Jediný mi dva jsme tu měli věci. Byla jsem
ráda, že jsem někde kde neni moc lidí. Už to vidim jak si mě zastavujou a ptaj se co se
stalo. Dneska se musim lidem Extra vyhíbat. Přemýšlím jestli se na oběd nehodim
marod. Na oběd máme hodinu a půl to by šlo no a po obědě máme hodku volna.
Nikomu to nebude vadit.
Šli jsme ke stolu a vzali si věci. "Doufám, že se ty lidi odklidili" řekl a usmál se na mě.
"To já taky umim si představit co pude za řeči" poznamenala jsem.
" Kam jdeš ted ?" zeptal se.
" Na algedebru" " Já du hned do vedlejší buduvy" řekl.
Vyšli jsme a zamířili do vedlejší buduvy. Venku bylo docela teplo. Měla jsem přes sebe
hozený svetřík. Šli jsme vedle sebe. Když jsem šla vedle něj uvědomila jsem si, že je
o něco větší než já.
Než jsem vešla řekl ještě "Uvidíme se na obědě Rose" usmál se a vešel do vedlejší třídy.
V hodině jsem ani moc neposlouchala. Přemýšlela jsem jak se na oběd vypařim. Svoje
klíče už mám, tak nemusim čekat na Rona.
Celej den jsem se snažila vyhýbat lidem a dokonce se mi to i povedlo. Nehodlala jsem s
nimi mluvit o tom jak jsem použila moc. Všichni jsou strašně zvědaví ohledně toho, že
ovládám všechny schopnosti.
Když odzvonilo na oběd rychle jsem se zdejchla na kolej. Ta byla prázdná jak jsem čekala.
Prošla jsem společenskou místností až k pokoji. Odemkla jsem si a zavřela za sebou dveře.
Klíče jsem hodila na noční stolek. Rozvalila jsem se na posteli. Konečně mám dvě a půl
hodiny volno. O odpoledním učení mám pracovky. Zase hodina u který se budu nudit.
Ze stolu jsem si vyndala časopis a četla si.
Po pravdě mě nudí číst. Vstala jsem a začala si poklízet. Já vím to se jen tak nestane abych
uklízela ale nudím se. Poklidila jsem si ve skříni, do poliček jsem si narovnala svou sbírku
bot. Je jich tolik, že se tam vešli jen tak tak.
Najednou jsem uslyšela hukot. To znamená, že kluci se vrátili z oběda a usadili se ve
společenský místnosti. Sedla jsem si na postel a začala jsem si rozčesávat vlasy. Nešla
jsem na oběd ale hlad nemám. Až pudu na hodinu stavim se v kuchyni.
Najednou se otevřely dveře a vešel Ron.
" Tak tady jsi. Panebože Rose všichni tě hledaj. Chodili se mě ptát kde jsi. Hledal tě i
Thomas." udýchaně za sebou zavřel dveře a přešel ke své posteli.
" Promin. Nic mi není jen jsem nechtěla mezi lidi to je vše. Umíš si představit co by na
mě spustili otázek." vysvětlila jsem mu.
" Chápu ale nevyhneš se jim do smrti" " To vim taky ale aspon pro ted."
"Nemáš hlad?" zeptal se. "Ani ne".
" Hele Rose ještě něco. Nesmíš se ale zlobit." " Tak to vyklop Rone" povzbudila jsem
ho.
" Verona o tobě rozhlašuje, že přebíráš všechny kluky na koleji" nadecha jsem se.
"Cože?" " Jo doneslo se to i ke mě" to snad ta slepice nemyslí vážně.
Vyrazila jsem z postele až moc rychle, že se mi zamotala hlava. Zapotácela jsem se
a padala. Naštěstí mě Ron zachytil dřív něž jsem spadla.
"Kruci Rose lehni si" přidržoval mě abych nespadla a dovedl mě k posteli.
"Dojdu pro doktorku" "ne" křikla jsem.
" Dyt si málem omdlela" poznamenal.
Já ale doktorku nechtěla. O další pomluvy nestojim.
" To je v pohodě. Stačí když si na chvíli lehnu a bude to v pohodě" Teda aspon v to
doufám. Na hodinu budu ale muset jít. Dnes to už zvládnu.
" Hele Rone to bude v pohodě fakt. Dnes pudu na hodinu a pak na cvičení. No a pak
si lehnu." sedl si zase na postel.
"No tak jo ale počkej měl jsem ti vyřídit, že cvičení bude hned po vyučování. Prej, že
dnes si tě jen vyzkouší." No to by šlo budu o ot dřív na koleji.
" Jo tak jo" řekla jsem.
Celý dvě hodiny jsem polehávala. Poté jsem šla na vyučování. Při tom jsem se zázrakem
vyhla všem lidem. Přišla jsem přesně na zvonění tak se mě na nic nemohli zeptat. Obě
dvě hodiny uměhli rychle. Učitel nám vysvětloval ekonomiku lidí a jejich život.
Po poslední hodině jsem se vydala do tělocvičny.
Chvílemi se mi motala hlava. Nevím proč tohle bylo poprvý. Dnes jsem ještě dvakrát
málem omdlela.
Když jsem přišla k tělocvičně dveře byli odemčené. Vešla jsem a slabě zavrávorala.
Někdo stál na druhý straně tělocvičny. Byl to kluk ale z dálky jsem ho nepoznala.
"Jsem tu" křikla jsem.
" Už jsem na tebe čekal" šel ke mě blíž. Hned jsem ho poznala. byl to Thomas.
"Ty mě máš na doučování?" "No jasně" řekl a usmál se.
Ted ne. Řikala jsem si ale bolesti hlavy neporučíte. Šíleně mě v ní píchlo a já padla
do tmy. Nevím co se stalo a ani jak dlouho jsem tam ležela ale najednou jsem se probudila.
Uvědomila jsem si, že mě někdo drží v náručí na zemi tělocvičny a mluví na mě.
"Rose no tak probut se Rose". Byl to Thomas.
" Jak dlouho jsem byla mimo?" promluvila jsem na něj. Odhrnul mi vlasy z obličeje
a uleveně se na mě usmál.
" Pět minut bylo to divný" "Nevolal jsi nikoho, že ne?" podíval se na mě zamyšleně.
" Ne proč?" zeptal se.
" Díky. Ale no dnes se mi to stalo po třetí ale nechtěla jsem to nikomu řikat. Víš co
by šlo za řeči a navíc zítra je víkend. Můžem cvičit ne?" začala jsem se zvedat ale
neudržela jsem rovnováhu a padala zase k zemi. Thomas mě ale chytil kolem pasu
a tím si mě přitáhl blíž abych neměla šanci spadnout.
" To teda ne dovedu tě na kolej na pokoj."
Chtěla jsem jít sama ale on mě nepustil. Přitáhl si mě ještě blíž k sobě a vyhoupl
mě jako nic do náručí.
" Takhle snad nechceš mezi lidi, ře ne ?" " Ne" řekl. Uf.
" Ponesu tě zadním vchodem. Vím, že se ti mezi lidi nechce"
Panebože je tak tvrdohlavej ale hezkej.
"To ne já můžu po svých" vysvětlovala jsem mu marně.
" To teda ne ještě mi někde omdlíš a co já pak s tebou" usmál se na mě.
Šli jsme teda on šel a nesl mě dlouhou chodbou až ke klučičí koleji.
Prošel zadním vchodem tak potichu, že si nás nikdo nevšiml. Touhle cestou jsem ještě
nešla. Byla dlouhá a poměrně úzká. Hlava mě stále bolela ale na tolik abych zase
omdlela. Nemohla jsem tomu uvěřit. Thomas mě nese v náručí. Je to fakt skvělý
pocit.
Stáli jsme před mím pokojem.
" Máš klíče Rose?" zeptal se chtěla jsem mu odpovědět ale on pokračoval.
"Vzal bych tě k sobě ale za chvíli přídou kluci." objasnil mi.
" V poho mám je v kapse tak mě prosím postav" čekala jsem, že mě postaví ale
místo toho mi šáhl do kapsy svetru a vyndal je. Rychlým pohybem odemknul a
vešel do pokoje. Rychle zavřel a položil mě na postel.
"Ron tu není?" "Nevim kde je. A díky." Sundal si mimikinu a hodil ji přes židli,
která stála u stolu.
"Jdu pro pití dáš si něco?"
"Ne" řekla jsem zaraženě.
"Jsem hned zpátky" vzal si moje klíče a vyšel z pokoje.
On tu chce zůstat. Asi fakt neni v pohodě. Zdřejmě nechápe, že jsem úplně v
pohodě. Dělá z toho velkou věc. Umim si představit co tu pude za řeči. A ke
všemu se o mě šíří, že jsem děvka. Sedla jsem si na postel zády ke zdi takže
jsem měla výhled na celý pokoj.
Najednou se otevřely dveře a Thomas vešel s tácem jídla a skleničkama s pitím.
Zavřel za sebou dveře a šel směrem ke mě. Sedl si na postel vedle mě a tác tam
položil taky.
" Všiml jsem si, že si nebyla na obědě" poznamenal a usmál se na mě.
" Nemusíš tu být. Di si někam zapařit. Mě to je jedno" vyrazila jsem ze sebe.
Podíval se na mě a odpověděl mi "Já nikam nejdu. Jen tak se mě nezbavíš".
" Sakra" zaklela jsem. On se usmál a nabídl mi ovoce a pití.
Seděli jsme vedle sebe. Vzala jsem si jabko. Vážně jsem začala mít hlad.
" Stává se ti to často?"
"Po pravdě dnes se mi to stalo poprvý" bylo to divný to musim uznat.
" To je divný. Řekl bych, že to vypadalo vážně."
" Ani ne jen se mi zvedl tlak když jsem se dozvěděla co o mě někdo roznáší"
"cože" zeptal se.
"nic" nechtěla jsem s ním rozebírat co o mě jeho bejvalá roznáší.
" Máte tu uklizeno super" konstatoval.
"Počkej co ?" zeptala jsem se.
"No mohli byste jít uklidit na náš pokoj" rozesmála jsem se.
"Co?" zeptal se s úsměvem.
"Asi takhle" poslouchal. " Naposledy když jsem prala prádlo se nějak fakt nevim
jak no prostě se obarvilo, když jsem naposledy vařila trocho chytla kuchyn, no
a to se neptej co se stalo když jsem naposledy uklízela" šíleně se rozchechtal.
"Páni to bych nečekal" řekl s údivem v očích.
" No co když jsem chtěla do kuchyně tak jenom s dozorem učitele." ušklíbl se.
" Na jejich místě bych se nebál toho jestli něco podpálíš ale toho, že by si něco
uvařila" řekl se smíchem.
" No jo každej neumí vařit" " Vsadím se, že ty bys na tom nebyl o moc líp než já."
poznamenala jsem.
"To je pravda".
" I když vidět tě v kuchyni by bylo něco" rozesmáli jsme se ještě víc.
" Klidně bych ti něco uvařil ale neslibuju, že bys to přežila" stále jsme se jen smáli.
Takhle to šlo celou dobu. Mluvili jsme a mluvili. Bavili jsme o mé stáré škole.
O tom jak ani jeden z nás neumí vařit a o tom, že jsme jak dvě paka v kuchyni.
Ani nevím jak ale usnuli jsme.
Probudil nás Ron. " Hej lidi vstávejte" probrala jsem se první a uvědomila si,
že jsme usnuli na mé posteli. Probudil se i Thomas.
" Páni přídu sem a co nevidim" zasmál se.
" Mimochodem Thomasi všichni tě hledaj" vysvětlil Ron.
" Ježiši kolik je ?" " šest" páni už tolik.
" Jdu jim říct, že dnes večer nemůžu a ještě se tu za váma stavim" řekl.
"To nemusíš" řekla jsem.
"Ale mě se chce jo a pučim si klíče abych se sem dostal líp" řekl a kráčel si to
ke dveřím.
"Tak zatím" řekl a zmizel.
(Další kapča bude brzy... vaše Mishell)