Tábor - kapitola 5

Tábor

Kapitola 5.: Jak já říkám, není na oddych v chládku....

Spolu s Ksandrou jsme šli k hlavní bráně tábora, kde bylo zároveň parkoviště pro všechny auta. Poslal nás tam Dylen. Prej máme jít Noaha přivítat a pomoct mu s věcma. On měl očividně na pilno s plánováním těch her.

Zrovna přijížděl, takže jsme ani nemuseli moc dlouho čekat. Vydali jsme se rovnou za ním. Vypnul motor auta a otevřel dveře. Nevím co jsem čekala, ale tohe asi ne. Z auta vylezl poměrně vysoký špinavě blond kluk. Mohlo mu bejt kolem 20 - 22 let.

"Ahoj holky," houkl na nás s oslňujícím úsměvem a měřil si nás pohledem.

"Ehm čau. Jsem Kat a tohle je Kasandra. Dylen nás poslal, abysme ti pomohli. Máme ti vzkázat, že to máme odnosit do skladu  a pak si máš zorganizovat pár lidí a jít připravit tu šipkovanou atd.," odhodlala jsem se nakonec promluvit.

"Super. To abychom se do toho hned pustili. Je toho poměrně dost," řekl spíš ke mě a už otvíral kufr.

"Kat?" šeptla ke mě Kasandra.

"Hmm," zadumala jsem se a stále visela pohledem na Noahovi.

"Je to naprostej kus," šeptla se zachichotáním a bez váhání se chopila první krabice co jí přišla pod ruku.

--------------------------------------

"Uf jsem naprosto hotová," sykla jsem unuděně a hodila sebou na lavičku do stínu. Celou hodinu jsme pořád dokola a dokola nosili krabice a ostatní věci. Myslela jsem, že mi z toho už hrábne.

Noah šel momentálně pozdravit Dylena a pak se já, Kasandra, Derik a pár plno vedoucích vydává připravit tu volovinu.... jak říkám já.

"Katrino Stewensnová už se zase válíš," poznamel příchozí Caleb se širokým úsměvem a přisedl si ke mě na lavičku.

"To řiká ten pravej chlapečku. Nevím, kdo se až do teď převaloval v posteli," rejpla jsem si.

"Ha. Náhodou jsem plně připraven na spešl akci, nebo co to má bejt," dodal na svou obranu.

"Hmmmm. Tak to máš asi dost velký nervy," okomentovala jsem.

"Co tím jako myslíš?" nechápal.

"No ty tu zůstáváš s Nickem a Lucindou kámo. Budeš mít o zábavu postaráno, protože hrajete s těma prckama nějaký hry," nadhodila jsem a sledovala, jak jeho výraz při slově Lucinda zmrzl.

"Sranda ne?!" vyděsil se.

"Ne. Ber to pozitivně," nadhodila jsem s vítězným úšklebkem.

"Prosimtě co je na tomhle jako pozitivního?" zeptal se načuřeně.

"Nevím... třeba, že máš o pokec postaráno. Aspoň se tu se všema plně seznámíš," odpověděla jsem nakonec a prostě mi to nedalo a musela jsem se začít smát.

"Ha ha ha. Tak ty mi přeješ něco takovýhodle jo?" zeptal se a šlehl po mě varovným pohledem. Tenhle pohled jsem už moc dobře znala. A rozhodně nikdy nezračil nic dobrýho. V ten moment mi došlo, že něco plánuje.

"Ehm jasně. Best friends 4ever," nedala jsem se.

"Zlatíčko, teď sis to pěkně pomatlala," řekl se vzrušením a ve vteřině mě přimáčkl na lavičku, na který jsme seděli, a začal mě šíleně lehtat.

Pištěla jsem, nadávala mu, ale nehlo to s ním.

"Příště si dávej větší pozor na jazyk," řekl s úsměvem a naklonil se nademě, aby mi viděl do očí.

"Hele. Tak pozor. To ty si pokaždý začínáš," oznámila jsem mu a bylo mi naprosto jedno, že jsem v jakési nevýhodě.

"Myslíš jo?" naklonil se blíž.

"Ne jsem si tím naprosto jistá," oznámila jsem mu sebevědomně.

"Vážně?"

"Naprosto," odkejvala jsem.

"Zase tu děláte voloviny. Hej vy dva," okomentoval nás příchozí Dylen. A nebyl sám. Hned vedle něho si to kráčel Noah a sledoval nás.

"Jaký voloviny?" dělal nechápajícího Caleb.

"Ještě se ptej," protočil očima Dylen.

"Jako já tu tvrdě makala, ale on teprv vstával, takže bys mu měl něco přidělit. Strašně se nudí a prej by si rád pokecal s Lucindou," chytla jsem se momentální situace a Caleba od sebe odstrčila.

"Není problém. Lucinda je na hřišti a přepočítává děti, takže padej tam. A ty," ukázal na mě. Jen jsem vzhlídla a snažila se ignorovat naštvanej pohled Caleba..

"Ty jdeš s Noahem pro fáborky akřídy na ty šipky," oznámil.

"Jasně," vyskočila jsem na nohy a ještě jsem stačila vypláznout jazyk na Caleba. Pak už jsem si to s Noahem kráčela pro věci a k ostatním co s námi jdou.

/Díky za čtení i komenty.. :)/

Vaše Míša... :-*