Tábor - kapitola 6

Tábor

Kapitola 6.: Ty jsi vážně číslo... !!

Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Prej proto, že se bude chodit ve dvouch skupinkách, a která z nich tam dorazí dřív přej zvítězí a dostane odmětu. Já, Derik, Kasandra a Noah, jsme šli pofáborkovat první trasu a zbylí tři vedoucí šli tou druhou.

Fáborky jsme vázali na větve a pomocí křídy jsme malovali šipky směr střed lesa.

"Kat? Už si slyšela o tom, co prej plánuje Lucinda?" zeptala se mě se zájmem Kasandra, když si Noah s Derikem povídali o autech nebo očem.

"Co se týče tý holky, tak já se jí snažím co nejvíc vyhejbat, protože přísahám bohu, že se mě snaží probodávat pohledem na kilometry daleko," oznámila jsem a tím dala najevo, že nemám potuchy co ta holka dělá.

"Jo, tak to se ti ani nedivím.... Já jen, že dneska ráno jsem v kuchyni zaslechla, jak se baví s jednou kuchařek o Calebovi. Zjevně má na něj extra zálusk. A já myslela, že mezi váma dvěma něco je tak... no víš co," nemohlo se vymáčknout.

V tý chvíli jsem se začala řehnit jak pitomá. Já a on?! Tak to je mazec na entou. Lidi si to možná často mysleli, ale my jsme jen dost dobrý kámoši už od školky, takže tohle nepřipadá v úvahu.

"Já ... ha ha - haha.. S ním nic nemám," dostala jsem ze sebe se smíchem.

"Aha promiň, ale vypadalo to jako.

... ježíš asi mi to už leze na mozek,"

"Pohoda, liidi si to často myslívaj. Jenže on a já.. to by nikdy nevyšlo, navíc ho beru jako kámoše. A ty keci, že holka se nemůže s klukem jen kámošit neberu, protože je to kravina," objasnila jsem.

"Dobře, aspoň se mi to vyjasnilo......" řekla s úsměvem.

Po pár minutách se Derik nějakým záhadným způsobem připojil ke Kasandře a spolu šli napřed a věšeli fáborky. Takže mě dohnal Noah.

"Ahoj," prohodil s velkým úsměvem.

Musel jsem uznat, že mě jeho úsměv dostával do kolen.

"Čauky," kejvla jsem na něj.

"Jezdíš sem často? Jako na tenhle tábor?" zeptal se po chvíli se zájmem.

"Jo už od mala, ale tebe tu vidím poprví," prohodila jsem.

"Všímavá." poznamenal. "Dylen mě o to požádal, protože potřeboval výpomoc, takže jsem tu," objasnil hned.

"Jo velkej náčelník Dylen. To se ani nedivím. Ten přemluví každýho za každých okolností. I když musím přiznat, a to mu neříkej, že je s ním někdy i zábava," nadhodila jsem.

"Neboj, mlčím jako hrob," znovu se usmál a já při pohledu na něj se musela oklepat, abych se z toho nesložila.

"Takže ty a ten kluk....." nedokončil to, protože věděl, že pochopím to, jak naráží na ten dnešek s Calebem. Tý jo můžou se s touhle otázkou stavět do fronty. Jsem zvědavá, kolikrát se mě za tenhle den ještě někdo zeptá.

"Kámoš. Jo Caleb je můj kámoš už od školky.  Všechno děláme společně, jen je tak trošku záletnickej. Hází očima po každý, ale to už je prostě on,"

"Áha. V tom případě jsem rád," řekl s tajemným úsměvem. Cože?! Je rád? Jako v čem?!

"Ehm nechápu," vypadlo ze mě opravdu nechápavě.

"No můžu mít šanci já přeci," řekl jako by to byla jasná věc.

Většinou by mi to vadilo a možná bych  to i nějak dost drsně okomentovala, jenže v tuhle chvíli mi to bylo i příjemný.

"Hmmmmm rozmyslím si to," nadhodila jsem tentokrát s tajemným úsměvem já.

---------------------------------------------------

Asi za necelou hoďku jsme se všichni sešli na tom koncovým bodě, připravili jsme to tam a zase jsme se vydali zpátky do tábora. Jelikož by jsme měli stihnout oběd, pak polední klid no nakonec by měli ty dvě skupiny vyjít. Jenže ještě někdo se musí rozmístit po obědě na různý stanoviště a tak, takže toho bylo ještě poměrně dost.

"A co že to je vůbec k jídlu?" zeptala jsem  se dost inteligentně několik metrů před táborem.

"Pečený brambory a nějaký maso," oznámila mi Kasandra.

"Velmi zajímavý, teď ještě jestli to bude poživatelný, když jsme tam nechali Lucindu," poznamenal Derik a my se všichni váleli smíchy.

"Kámo, teď jsi na to kápl. Při její lásce ke mě, je mi schopná do toho jídla i něco přimýchat," napadlo mě.

"Tak v tuhle chvíli s tebou musím souhlasit," souhlasila Kasandra.

"Asi to dám prvně ochutnat Calebovi. Jen pro jistotu," zapřemejšlela jsem.

Přišel další záchvat smíchu.

"Holka ty jsi vážně číslo," dodal neuvěřitelne Derik na konec.

/Díky za čtení  i za jakýkoli komenty/

Vaše Míša... :-*