Tábor - kapitola 9

Tábor

Kapitola 9.: Prší... A né, že jako prší, ale jako prší.... :D

/Takže jsem tu s další kapitolkou. Nevím proč, ale nějak mě to chytlo, takže pokud máte zájem, čtěte dál..../

"Prší," zvolala jsem se smíchem a odhodila poslední kartu na stůl.

"Tak počkat, to není možný. Nikomu se nepovedlo mě porazit pětkrát za sebou," zaprotestoval nevěřícně Noah.

Asi před hodinou jsme se všichni sešli v jídelně. Začal se hrát ten karetní turnaj. Vedoucí na to dohlíželi a zapisovali výsledky. No a my polovedoucí jsme si mohli dělat co jsme chtěli. Takže hned co jsem se dostavila, zabrala jsem si místo naproti Noahovi a začli jsme hrát.

"No už to tak asi bude. Hele, jestli už nechceš hrát dál, pochopím to. Vidím, že to pro tebe musí bejt nesnesitelný pořád prohrávat co?!" zabručela jsem s vítězným úsměvem.

"Tak to teda ne. Nenechám se porazit od holky. To by pak moje pověst nestála za nic," nesouhlasil.

"Počat, ty a nějaká pověst?" rozchechtala jsem se.

"Jsem vážně rád, že tě baví si ze mě dělat srandu. Co takhle rozdat si to v pockeru," nadhodil s nadějí v hlase.

"Smůla.

Zaprví pocker mi moc nejde a zadruhý, chci ještě párkrát vidět tvůj výraz při tom, když zvolám prší,"

"Fajn," řekl načuřeně a začal mýchat karty. Sledovala jsem ho s pobavením v očích.

"Ale mám návrch," řekl povzneseně.

"Hm sem s tím,"

"Vsadíme se," řekl jen.

"Fajn, souhlasím. A o co?!"

"Když vyhraju já, tak ty skočíš do toho jezera bez trička, ať už bude  pršet nebo ne," navrhl s nadšeným úsměvem.

"Cože?!" vyprskla jsem smíchy.

"No prostě takhle jak jsi, akorát bez trika," zopakoval svoje podmínky.

"Fajn, ale to samí platí pro tebe. A vážně musím uznat, že si nějak odvážněj. Od někoho, kdo prohrál už po pátý v řadě, bych nečekala, že příde s něčím takovým. Jsi samí překvápko," řekla jsem uznale, když rozdával karty.

Na to se jen uculil, přikývl a podíval se na svoje karty. Začla hra a já jsem překvapeně sledovala, jeho nic neříkající výraz. Očividně se soustředil.

Nemá šanci. Pomyslela jsem si a už jsem se začala těšit, až ho uvidím skákat do tý vody.

Po nějaký době, jsem o tom, ale začala pochybovat. Nakonec každý z nás držel jen jednu kratu a na řadě byl on. Vzhlídl ke mě a já v tu ránu tušia, že je semnou konec. Položil na stůl tu svojí poslední kartu a zvesela zvolal to slovo, který mi vtrhlo do mozku jako nějakej vir.

"Prší,"

------------------------------------------------------------

Asi půl hodinu před obědem se všichni z naší  partičky sešli u jezera. Teda až na jednoho. Caleb se pohřešoval už od snídaně. Nejspíš se z toho rána urazil.

Překvapilo mě, že se dostavila i Lucinda. No i když ona by si nenechala ujít nic, při čem bych se jakkoli ztrapnila.

Aspoň už nepršelo.

"Tak co?!" zeptal se s úsměvem Noah. Zřejmě si tuhle chvíli naprosto vychutnával.

"Nechápu, jak se ti mohlo podařit vyhrát. Máš štěstí, že já sázky plním," zahučela jsem načuřeně.

"Řikal jsem ti, že mám talent," zasmál se.

"No jo pořád. Fajn jdu na to," vydechla jsem umučeně a přetáhla si triko přes hlavu. Neušlo mi, že mě všichni pozorujou jak blázna.

"Nebojte, tričko je jediný co si sundám. I tohle bylo v tý sázce," zabručela jsem směrem k Derikovi a ostatním.

"Teda chlape, obdivuju, že jsi přišel na něco jako je tohle. Po pravdě bych to u tebe nečekal," pochválil ho Nick a já protočila oči.

"To asi nikdo," pípla jsem.

"Chceš do tý vody pomoc?" zeptal se posměšně Noah a o pár kroků se k mě přiblížil.

"Není třeba. Ještě bys sis to užíval víc jak teď," zamítla jsem a bez dalších keců jsem se rozeběhla ke skokánku a jedním ladným pohybem jsem skočila šipku. Teplota vody mnou projela okamžitě. Byla šíleně ledová.

Vynořila jsem hlavu a nadechla se.

Všichni na břehu mi ohromeně tleskali.

"No dobře, podívali jste se na show a teď mi laskavě pomozte ven," zabručela jsem s nezájmem a snažila se nedát najevo, že se klepu zimou. Noah se okamžitě přiblížil ke břehu a podával mi ruku.

Podala jsem mu jí a když jsem si všimla, že nedává nijak zvlášt pozor, zatáhla jsem a on letěl do vody za mnou. Všichni se semnou začali tlemit.

Když vynořil hlavu, nevinně jsem se usmála. "No co, asi jsem zatáhla trošku víc," prohodila jsem jakoby nic.

"Trošku víc?! Jen počkej," řekl s šibalským úsměvem a už mě táhl pod vodu. A takhle jsem se tam prali asi nějakou dobu, protože nás vyrušil až příchozí Dylen. Tvářil se šokovaně.

"Co to tu vy dva vyvádíte?" zahulákal na nás.

"Nic moc jen jsme šli kolem břehu a tady Kat uklouzla, tak jsem se jí jako pravej džentlmen snažil zachránit a ona toho využila," plácl Noah a při tom se na mě zakřenil.

"Tak počkát co to jako kecáš?" vyhrkla jsem.

"Bože, Noahu. Kolik ti je?! 24. Něco takovýhodle bych čekal od někoho hyperaktivního jako je Kat, ale ty jsi v tom taky?!" zhrozil se Dylen, ale bylo vidět, že mu cukají koutky.

"Ehm jaká hyperaktivita?!" zahučela jsem a vylezla z vody. Měřil si mě pohledem a pak se mi tázavě zahleděl na hrudník.

"Jo takže jste uklouzli jo?! Tak kde potom máš tričko?" zeptal se mě vítězně a ignoroval mojí předchozí otázku. Zřejmě si myslel, že jsme tu dělali nějaký prassečinky, nebo aspoň o tom světčil jeho pohled.

"No..... to je nadlouho," dostala jsem ze sebe nakonec a protáhla jsem se kolem něj. Čapla jsem do ruky tričku a vyplázla jazyk na Noaha. Právě vylízal z vody a mířil si to k Dylenovi.

Všichni se nějakým zázrakem vypařili, takže jsem neváhala a pomalu jsem se vzdalovala, když v tom zamnou Dylen ještě zavolal, že bude oběd, takže se mám jít převlíct a stavit se pro Caleba.

----------------------------------------------------------------

Rozhodla jsem se, že se za ním stavím při cestě, protože byl o kousek blíž než moje chatka. Neobtěžovala jsem se ani ťukat. On to taky nikdy nedělal. Jednoduše jsem otevřel dveře a vpadla udýchaně dovnitř. Poznamenávám, že jsem byla stále bez trika, jelikož jsem byla šíleně mokrá, nemělo smysl si oblíkat suchy triko.

Vzhlídla jsem a zarazila se.

"Ou," dostala jsem jen ze sebe.

/Obdivuju ty, který to dočetli až dokonce.. :D Ne to né, ale copak se asi stane?! To se dovíte v další kapitolce. Beztak to už pár z vás tuší ne?! Každopádně brzo se tu ukážu s pokráčkem.../

/Jako obvykle čekám, že se nějak vyjádříte a jako obvykle se s vámi loučím... bye bye misqwa... :-*/