Tábor - kapitola 12

Tábor

Kapitola 12.: Je tu další dilema ...

/Takže přesně jak jsem včera slíbila, jsem tu s další kapitolkou. Upozorňovala jsem na zvraty a zrovna v této kapitolce se nám objeví další. Doufám, že mě za vzniklý děj neukamenujete a na Caleba nepošlete buldozer. Obě dvě hlavní postavy se začnou postupem času potýkat s něčím, co si ani jeden z nich nechce připustit./

Varování: Stejné do slova a do písmene, jako v předešlé kapitolce. Případné stížnosti nepřijímám. Jednoduše varovaní jste byli.

---------------------------------------

Rozrazila jsem dveře jídelny a vešla. Už tam pár lidí bylo a snídalo. Bez váhání jsem se vydala k pultu s jídlem a nabírala si co mi padlo pod ruku. Vlastně jsem neměla ani tušení co jsem si na ten talíř dávala. Prostě a jednoduše jsem mimo.

Včerejšek mi pořád ležel v hlavě. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to stalo. Já a Caleb jsme kámoši už od narození a nikdy v životě se nám takovejhle zkrat nestal. Nemám ani nejmenší ponětí co teď bude. Jen jsemm si ujasnila jednu věc. A to tu, že ať se mi ta pusa líbila sebevíc, nedopustím, aby se to někdy opakovala. Neuměla bych si představit, kdybych Caleba ztratila jako kámoše.

Ještě divnější představa by byla, že by byl Caleb můj.

... kluk?! To je blbost! Vykřikla jsem na sebe v mysli. On s nikým nevydrží ani týden. To by bylo dost ujetý.

Došourala jsem se ke stolu a pozdravila všechny sedící. Seděli tam už naprosto všichni i Noah a... jo Caleb tam byl už taky. Ani nevím, jestli jsem byla štěstím bez sebe, když jsem si všimla, že jediné volné místo je vedle Sandry a Noaha. Proč?! No hádejte kdo seděl vedle Caleba... Samozřejmě, že Lucinda. Ta chodící barbie je snad všude.

"Brý ranko, tak jakpak jsi se vyspala?" zeptal se Noah hned, co jsem dosedla na židli.

"Ani mi o tom nemluv," zahučela jsem a přejela pohledem po všech přítomných u stolu. Zarazila jsem se jen na jedné osobě. Na Calebovi. Seděl si tam jak nějaký bůh a opětoval mi pohled. Čekala bych aspoň nějakou reakci, ale ono nic. Jen mi oplatil pohled a znovu se zadíval někam jinam.

"To vidím. Očividně jsi dneska vynechala česání ne?" vyprskl smíchy Noah a chytl do ruky pár dlouhejch pramenů mých vlasů.

"Co-o?!" vyjekla jsem zmateně a zachytila výraz Caleba. Pohrával si se skleničkou a nakonec jí s bouchnutím položil prázdnou na stůl. Ta rána mě dohnala až k tomu, abych se oklepala leknutím. Vypadal naštvaně. Nechápu, co mu zase přelítlo přes nos.

Noah se jen uculil a ostatní se rozesmáli taky. Teda až na Caleba a Lucindu. Oba dva se tvářili naštvaně.

"Jo to. Ehm to vážně neřeším," poznamenala jsem jako by nic a zakousla se do něčeho co vypadalo jak koláč.

"A jinak, jak jste se vlastně včera s Calebem měli?" zeptala se z ničeho nic Sandra.

"Cože?!" vypadlo ze mě a Caleba jednohlasně. Ostatní si nás měřili zvědavými pohledy.

"No ta hra, čipsy, pivo a tvoje chatka.." vyjmenovala Sandra a sledovala co my na to.

Nikdo neměl na jazyku ani půl slova. Co teď?! Co jí mám jako říct. Všechno normální, pivo jsme vypili, čipsy snědli no a nakonec jsme se tam líbali a pak nic moc?! Šáhlý vysvětlení nemmyslíte?!

"Nic zvláštního. Normálka," prohodil Caleb a tvářil se jako by se nic nestalo. Jen pokrčil rameny a sledoval znovu okolí.

"To je jako všechno co nám k tomu řeknete?!" ozval se Derik s úsměvem.

Caleb zakroutil hlavou. Fajn jak chce. Chce hrát tuhle hru?! Má ji mít.

"Nic. Prostě nuda jako obvykle. Až na ty čipsy nuda... že jo Calebe?!" prohodila jsem ledově a šlehla pohledem po Calebovi.

"Co?! Hmm asi," řekl zaskočeně.

"Jo hmmm asi," poznamenala jsem a zvedla se od stolu.

"Ty už jdeš?" zeptala se zmateně Sandra.

"Jo no nějak mě přešla chuť k jídlu," zahučela jsem a zvedla se. "Mimochodem už se ví, kdo tu zůstává a kdo jede?" zeptala jsem se se zájmem.

"Jo jo, zůstáváme tu všichni, teda až tady na Noaha," prohodila.

"No jo nemohl bych si nechat ujít ty malý kozlíky, jak jim tam vždycky běhaj ve výběhu," ozval se Noah s úsměvem.

"No tak si to teda užij... A nezapomeň je vyfotit, ať z toho taky něco máme," poznamenala jsem s úsměvem mířeným přímo na něj .

"Za půl hoďky tu máme menší poradu s Dylenem," upozornila mě ještě Sandra.

"Klídek budu tu," přikývla jsem a vyrazila směr východ.

Poznámku od Lucindy, že ani chodit nemusím jsem ignorovala. Prostě jsem neměla chuť se s ní hádat. Momentálně mám jinej problém. A ten se rozhodně sám od sebe nevyřeší. Caleb si chce hrát na ztrátu paměti, má ji mít.

Vím, že se spolu nedokážeme hádat dlouho, protože po takovejch dvou dnech se vždycky usmíříme, ale teď nemám ani potuchy, jak to dlouho bude trvat. Jen jsem rozhodnutá, že sebou rozhodně nenechám manipulovat.

------------------------------------------------

"Takže všechno je vám jasný?! Jak jsem říkal, věci potřebný na to, aby jste les připravili jsou ve skladu a můžete se do toho pustit kolem jedný odpoledne. Nezabere vám to moc času, akorát pak se nějak společně vrhněte na večeři, protože kuchařky mají na dnešek volno. A prosím, připravte něco, co bude poživatelný," zopakoval ještě jednou Dylen náš dnešní úkol.

"A co by jsi si jako přál. Nějaký humra, kraba nebo chobotnici?!" ozval  se Nick.

"Víte co?! Stačí obložený chleby. Moc vám v tomhle ohledu nevěřím. Navíc bych se rád dožil rána," poznamenal Dylen a už si balil saky paky.

"Jo a..." promluvil ještě, když vycházel ze dveří jídelny. "Byl bych rád, aby bylo všechno v původním stavu, takže se vyvarujte problémům. Vážně se mi to potom nebude chtít řešit," dodal ještě a s mávnutím ruky odešel.

"Takže holky můžou do kuchyně a my se dem do jedný válet," poznamenal Derik s širokým úsměvem.

"Soudíš podle čeho ty tupoune," ozvala se jedovatě Lucinda.

"Jakej tupoun ty bloncko, hoď přes sebe zástěru a makej," nedal se Derik.

"To určitě," sykla ledově.

"Fakt tě moc v lásce nemám, ale s tímhle s tebou souhlasím," ozvala jsem se já. "dneska makáte i vy. Stejně se to jídlo připravuje až večer,"

"A co oběd?! To máme být o hladu?" poznamenal Caleb a probodával mě naštvaným pohledem.

"Improvizuj kámo, v tom jsi přece dobrej. Vždycky uděláš něco, co každýho vykolejí, tak se snaž!!" sykla jsem ledově a dvojsmyslně zároveň. Zdálo se, že mu to došlo hned. Přesně věděl, že narážím na ten včerejšek.

"Hm hm.... uznávám, že v tý hlavě možná něco máš, takže já nevím jak vy, ale jdu se opalovat. Je hezky a oběd nepotřebuju," prohodila Lucinda směrem ke mě a zamířila si to pryč.

"Máte jako nějakou stávku?!" zeptal se Nick a sledoval, jak se i já a Sandra přemišťujeme za Lucindou. Lucindu jsem nemohla vystát, to je naprostá pravda, ale co jinýho mi zbývalo? Zůstat tu a sledovat, jak se mě Caleb snaží ignorovat?

Na to nemám sílu.

-----------------------------------------------

Všechny tři jsme seděli na trávě a úžívali si klid a sluníčko. Lucinda se snažila moc si nás nevšímat, takže jsem se bavila jen se Sandrou.

"Dneska to mezi tebou a Calebem nějak skřípe ne?" zeptala se a tím si upoutala pozornost Lucindy.

"Myslíš? Se ti jen zdá," namítla jsem.

"Jo jasně a ta hádka před chvílí bylo co?" ozvala se Lucinda.

Otočila jsem se k ní a nadzvedla obočí. "Copak, ty už se nehodláš spáchat na mě atentát kvůli tomu, že se s ním bavím, hádám a nebo jen vedle něho stojím? To mi je divný. Ke všemu se na něj ptáš mě?" neodpustila jsem si poznámku.

"Moc si nefandi. Nechci bejt žádná tvoje kámoška a rozhodně z tebe nemám respekt, ale Caleb už není můj cíl," vysvětlila Lucinda.

"Eh?!" dostala jsem jen ze sebe. Ona a tak rychle se vzát? To nemyslí vážně že ne?! Ale když to řekla, nějak se mi ulevilo. Bylo to až směšný. Proč by mi mělo vadit, že se o Caleba někdo zajímá? Je mi to jedno. Naprosto!!!

"No nedivte se. Viděli jste Nicka?! Ten má ale zadek," zasnila se.

"Jo strašně k sežrání," okomentovala to Sandra s prokroucením očí.

"Nic neumíte ocenit..."

"Co tím jako myslíš?" nechápala jsem.

"Tak třeba ty.... Co ti říká Noah?" zeptala se mě.

"Co by nic. Je to kámoš, nechápu kam tím směřuješ,"

"Přesně. Ty a to tvoje kámošení. Copak jsi si nevšimla, jaký na tebe dělá oči?" rozmluvila se naštvaným tónem Lucinda. V tu chvíli jsem chytla záchvat smíchu.

"Co-o-že?!!" vyprskla jsem smíchy.

"Jo. Ačkoli nechápu co na tobě vidí, je to tak," řekla pobouřeně Lucinda.

"Hm-hm to zní nadmíru zajímavě, ale není můj tip," řekla jsem a snažila jsem se znovu nevyprsknout smíchy. "A co ty Kas? Nechceš na po něm hodit očkem," neodpustila jsem si narážku a znovu jsem se i spolu s ní zasmála. Jen Lucinda tam seděla a vraždila nás pohledem.

"No nevím... ale ujde," odpověděla Sandra, když jsme se uklidnili.

"Jste jak malý... Fakt," načuřila se Lucinda ještě víc.

"Víte co, na tohle téma neodpovídám. Kluci jsou pro mě tabu. Teď na to fakt nemám náladu," oznámila jsem.

"Tak tabu?! Hm jak myslíš, však se brzo uvidí," řekla tejemě Lucinda a dál si nás už nevšímala. Asi je ta holka padlá na hlavu víc jak jsem si myslela.

Ale..... Ne žádný ale. I když..... Asi si budu muset udělat seznam, co všechno zařídit a zjistit. Caleb mi pije krev a ke všemu mi na mozek vleze i možnost, že by Noah.... no on že by si myslel, nebo.. Ne!!

Prostě a jasně to hodím za hlavu. Tohle nemá smysl řešit.

------------------------------------

/Tak a jsme u konce. Snad vás to zaujalo a jen vám prozradím malinkou věcičku. Katrina se to pomyslně snaží neřešit, ale když se o to člověk snaží stále víc a víc, stejně dojde k bodu, kdy to bude muset vyřešit za každou cenu. A Caleb je tip člověka, co jí to moc neulehčí/

Čekám jestli se tu objeví nějaký ten komentík a samozřejmě vás obdivuju, jestli jste to přečetli až do konce... :) :) :)

Vaše misqwa... :-*