Vampire School 3. kapitola

                                                Kapitola 3. : Páteční film


(Tak další kapča, doufám že se bude líbit.. Přidejte zase komentáře

ráda si je přečtu.. díky.)

Když, odešel bylo v pokoji chvíli ticho. Ron seděl v pokoji na posteli a přestal se hýbat.
Nad něčím přemýšlel. Pak to vyklopil.
" Takže mezi vámi nic není?" zeptal se podezdřívavě.
" Vim jak to vypadalo ale. No prostě byla jsem s nim na doučování ale omdlela jsem.
Prostě mě odtáhl do pokoje a odmítal odejít. Povídali jsme si a pak asi netuším jak ale
prostě jsme usnuli." stoupl si a přešel ke stolu.
" Hele mě je to jedno ale máš jiný problém".
Přemýšlela jsem jak asi velký ten problém bude. Jedno ale vím mezi mnou a Thomasem
nic není. A kdyby bylo, tak je jasné, že můj spolubydlící se to dozví jako první. Tak to
na pokojích chodí každej každýmu vše řekne. Mám sice víc problémů se někomu svěřovat
ale tohle je vyjímka.
"Jaký problém" zeptala jsem se skepticky. Přece jen jsem tu druhý den a už mám nepřátele.
Sice vůbec nevím co mi řekne ale podle jeho výrazu to nebude jen tak nějaký maličký
problém.
" Nevím přesně podrobnosti ale bylo to míněné na tebe" povzdechl si.
" No to je jedno vyklop to" povzbuzovala jsem ho.
"No" odkašlal si a pokračoval " Dnes odpoledne jsem šel kolem dívči koleje. Šel jsem do
skladu. Něco jsem si hledal a zaslech jsem, že Verona děsně vyvádí.

No kvůli tomu, že
tě někdo viděl jak tě Thomas nese a ona z toho udělala bůhví co. Celá kolej se jí bojí a
Verona si to chce s tebou prý vyřídit. Neví jak ale začali rozhlašovat ty věci o, kterých jsem
ti říkal. Bejt tebou dám si na ní bacha. Když se jí kdokoli postaví vždy toho jen lituje a
ona si to užívá."
" Tomu věřim ale já nejsem jako ostatní." Hned ten den co jsem jí viděla poprvý, bylo mi
jasno, že to neni jen nějaká slepice. Ona si myslí, že když si tu sjedná pořádek, tak bude
trvat věčně. To je ale na omylu. Já se jí rozhodně nehodlám podrobit.
" To vím" řekl a usmál se.
" Jen si na ni dávej pozor. V tom co dělá je dobrá." varoval mě.
" Jo to chápu" zašklebila jsem se na něj.
" Já blbec" řekl. " Co je panebože" podíval se na mě a zatukal si na čelo.
" Já blbec jsem tak blbej, že mi nedošlo, že si zase omdlela. Jak ti je?"
"Ježiši to je v pohodě. Je mi líp byl to jen dočasný skrat."
Najednou se otevřeli dveře a vešel Thomas. Nesl obrovský tác s jídlem. On se fakt
zbláznil.
" Co to zase je?" podíval se na mě a talíř opatrně položil na stůl.
" Co by večeře pro tři" Ježiši z toho bude průšvih.
" Děláš si srandu, že jo? Jak jsem řikala už asi před čtyřmi hodinama di si klidně někam
zapařit."
" Co máš pořát s tou kalbou. No to je jedno já tu zůstavám." Podíval se na Rona.
" Vzal jsem ti taky." Ron vykulil oči.
"Co" vykoktal se. " Vy jste dneska všichni nechápaví" zasmál se Thomas.
Já nechápu kdo je tu nechápavej. Já rozumím všemu krom jemu. To on se chová jinak.
Někdo najednou zatukal a prostrčil papír pod dveře.
" Já tam jdu" řekla jsem Ronovi a on si zpátky sedl na postel. Stále se vydýchával z
toho, že mu Thomas přinesl jídlo.
Otevřela jsem dveře ale nikdo tam nebyl. Z podlahy jsem zvedla obálku s nápisem
: pro Rose.
Otevřela jsem obálku a vyndala papír. Silně černým písmem bylo na papíru napsáno
několik vět.
Stálo tam : Vím co si zač. Drž se od Thomase dál. Jestli to neuděláš skončí to špatně.
                 Myslím to naprosto vážně. Napadnem tě fyzicky i psychycky. Nevyvázneš
                 z toho jen tak. Děvka jako si ty by si měla držet ústup.
Ve mě to šíleně vřelo. To ta čúza snad nemyslí vážně. Najednou mě ze čtení vythrl
hlas.
" Rose hoří" křikli Thomas i Ron nahlas.
"Panebože" Rychle jsem ohěn uhasila šli ke mě ale já je zarazila.
" Ne nemám jistotu, že byste nechytli zůstante tam." se zaváháním si sedli.
" Co se stalo?" zeptal se Ron.
" Řeknu ti to asi takhle" podíval se na mě a řekl " To byla ona ?".
" Jo" křikla jsem.
" Cože?" zeptal se Thomas. "Kdo?"
Ron muto chtěl říct ale já ho přerušila.
" Já už se z toho zbláznim" řekla jsem mu.
" Nejdeš tam, že ne?" Thomas jen v nechápání sledoval naší přestřelku slov.
" V tomhle stavu ne" obula jsem si boty.
" Ted nemám čas mohlo by tu něco chytit. Jdu ven. Neboj Rone jí si podám ale
až budu v pohodě. Ted bych ji mohla zabít a to nevím jak by mi prošlo. Ta děvka
jak mě nazvala ještě šla ale tohle si u mě podělala". Hodila jsem si přes sebe bundu.
" Hele asi takhle kdybych se do hodiny nevrátila Rone di zkontrolovat dívčí kolej.
Jo a" dodala jsem.
" Thomasi" " no" zareagoval rychle.
" Jestli se nechceš účasnit společenský potupy tak bys se měl držet zpátky. Mohlo
by ti to ubrat na reputaci."
" Počkat cože?" zeptal se.
" Ron ti to vysvětlí" řekla jsem "Jdu do zahrady tam nikoho nemůžu podpálit".
Hned co jsem to dořekla zabouchla jsem za sebou dveře. Z koupelny vycházeli kluci
měli přes sebe jen ručník.
" Hej Rose nešpehuj" rozesmáli se. Chtěla jsem od tud pryč tak jsem je rychle odbyla.
" Pak pokecáme. Jo a viděla jsem lepší" začali se šíleně chechtat.
Potřebovala jsem jít někam kde by byl klid. Vyběhla jsem ven z koleje takovou
rychlostí, že si mě nikdo nevšiml. Trochu se mi zamotala hlava, když jsem zastavila.
Sebe ovládat umím ale své schopnosti ne. Když mě někdo vytočí moje schopnosti vyplavou
na povrch. A nedají se ovládat.
Pro uklidnění jsem se procházela obrovskou zahradou. Sem nikdo moc nechodí, proto
je tu klid. V zahradě Krásně voněly růže. Zahrada byla celá rozkvetlá a barevná. Nikdy
jsem nic takového neviděla. Všechno na téhle škole je strašně moc hezky zdobené. Vše
mají sladěné v karmírově červené barvě. Do některých buduv zasahuje i barva černá.
Celá budova je ztavěná z kamene. Mají tu dokonce i věže. Ted, když tu stojím to všechno
vidím. Za poslední dva dny jsem okolí nevnímala tolik jako jindy.
Mohla bych i říct, že tahle škola vypadá jako obrovský hrad. Okolí školy je perfektně
zapezpečené. Mají tu hodně nové techniky.
Schopnosti se mi vrátili do normy. Aspon teda trochu.
Přemýšlela jsem o dnešku a při tom se procházela po zahradě. Thomas se ke mě choval
divně. Kvůli tomu, že se mno dnes byl celé dopoledne v pokoji si Ron myslí, že by mezi
námi mohlo něco být. Já to ale netušim. Známe se teprve dva dny příde mi divný, že by
se mnou chtěl něco mít. Kdyby ale chtěl asi bych ani nevzdorovala. Líbí se mi to nemůžu
popřít dokonce ho mám i ráda.
"Nechte mě na pokoji!" z mého zamyšlení mě probral slabí dívčí hlas.
Hned jsem se vydala tím směrem odkud to vycházelo. Uviděla jsem malou drobnou
hnědovlasou dívku, jak couvá před pěti nevím možná před šesti holkama. Dívka mohla
být, tak o čtyři roky mladší než já. No a ty holky jsem poznala měla jsem s nimi tu čest.
" Měla jsi nás poslouchat" křikli na tu dívku.
V žilách se mi rozproudila krev. Tyhle holky to je parta Verony. No jasně to jsou ty co
mi tenkrát no včera vyhrožovali. Jsou tak ubohý, že jdou po mladších. Najednou na ni
začali útočit. Bez přemýšlení jsem před dívku skočila a jejich útok odrazila.
" Co to?" uviděli mě. " Co tu k sakru děláš?" " Laskavě se do toho neplet." křikla jedna
z nich na mě.
" No na to je pozdě vypadněte nedopadne to dobře chcete být zase mokrý"
možná jsem je trochu vyprovokovala ale začali na mě útočit vodou.
Všechny útoky jsem v klidu odrazila. Nakonec jsem obranu otočila v útok. Po několika
mých útoků mě šíleně rozbolela hlava. Kdybych ted ale povolila trefili by mě.
Začala jsem se ještě víc soustředit. Po několika vteřinách byli všechny mokrý, podívali
se na mě a pomalu se ztaahovali.
" To si pěkně slízneš" rychle vypadli.
Nejspíš si mysleli, že by prohráli. Já jsem ale byla ráda, že odešli už jen chvíle a asi bych
to nevydržela. Zkácela jsem se k zemi ale byla jsem při vědomí.
" Jsi v pořádku" přiběhla ke mě ta malá dívka.
" Jo asi budu a ty ?" podívala se na mě.
" Já jo. Díky. Dojdu pro někoho aby se na tebe podíval." už se začala zvedat.
" Ne to nemusíš je to v pohodě nebo teda bude." prohodila jsem.
" Ty si Rose, že jo?" zeptala se. " No a ty?".
"Já Viktorie všichni z naší koleje ti fandí jsi fakt super.".
"Cože?". Ted jsem jí vůbec nechápala. Řekla něco co mě naprosto vyvedlo z míry.
" No jsi tu jediná co Veronu opravdu naštvala a navíc si jí přebrala Thomase".
" To teda ne já s Tomasem nic nemám. Nevím kde jste k tomu zase přišli" znovu ale
víc se mi zatočila hlava.
" No ale chová se k tobě, tak jinak takhle se on k nikomu nikdy nechoval." ujistila mě.
Chtěla jsem pokračovat ale někdo nás v našem rozhovoru přerušil.
" Rose!" křikl Thomas. Bylo mi jasný, že Ron mu všechno řekl.
Okamžitě ke mě přiběhl. " Co se stalo?" zeptal se Veroniky.
"Chránila mě před partou holek. Pak se zkácela k zemi." Vysvětlila mu rychle.
" Dobře, můžeš jít na kolej ji odvedu. Jo a zatím to nikomu neříkej" Upozornil ji.
Pohlédla na mě a otočila se. Šla po cestě k dívčí mladší koleji.
"Co tu děláš, neřekla jsem ti snad něco?" zeptala jsem se ho.
" Řekla ale mě je to jedno." Prohodil. " To by ale nemělo můžeš se bavit ským chceš,
tak proč by si se bavil zrovna se mnou." konstatovala jsem.
Sehl se ke mě k zemi a vytáhl mě nahoru. Už mi to lezlo na nervi jak se o mě staral.
Chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž. To jsem nečekala.
" Ale já chci víc než se s tebou jen bavit" prohodil a jemně mě obejmul.
Panebože to snad není možný. Je mi jasný, že si ze mě střílí. Proč zrovna takhle.
Je víc věcí na co člověk naletí ale tohle.
"Mluv vážně prosimtě." poznamenala jsem.
Podíval se na mě podezdřívavě "ty mi nevěříš co?".
To byla teda otázka jasně, že mu nevěřím. Může mít koho chce, tak proč zrovna mě.
Navíc mám víc starostí než se zajímat o jeho vtípky.
" Ne to nevěřim" usmál se .
"Vážně?" je mimo. "No jasně. Měl by si jít a já taky musim přece stihnout film".
"Počkat. Cože?" fakt byl mimo.
Většinou lidi pochopý všechno co jim řeknu. Nějak se mi to ale vymiká kontrole.
Pokaždý když něco řeknu ptá se co? cože? proč?.
" No jo dívám se s klukama na film." zakroutil hlavou. "To ne zase si omdlela musíš ležet".
" To teda ne já du. Nenechám si ujít film a navíc, když vycházeli z koupelny slíbila jsem, že
pokecáme večer." Obrátila jsem se k němu zády a odcházela.
Hned mě dohnal. Je tak neodbytný.
"Počkej" řekl a srovnal se mnou krok.
"Copak ještě chceš?" zeptala jsem se s úšklebkem.
Šel vedle mě. Mířili jsme na klučičí kolej. Bylo super být mu, tak blízko. Sice nikdy nebude můj
ale bavit se s ním je skvělí. No a budu s ním víc času už jen proto, že mě doučuje schopnosti.
Což je taky dobrý on je v jejich ovládání nejlepší.
" Jdu se s tebou dívat na film." "Co?" zeptala jsem se najednou změnil názor chová se divně.
"No jo musím na tebe dát pozor." ach jo jak dlouho mě ještě vydrží mučit.
Došli jsme na kolej. U dveří stáli dva kluci nejsem si jistá jejich jmény ale řekla bych, že jeden
se jmenuje Bob a druhej Eda. No jo kluků je tu tolik, že člověk si je jen tak nezapamatuje. Musela
bych být génius a to nejsem.
Poté jsme vešli do společenské místnosti. Už se tam hemžilo tolik kluků, že se tam nedalo ani
hnout. Hned jak mě viděli skočili po mě a to doslova. Ještě, že se umím rychle vyhibat jinak bych
už byla rozmázlá na zdi.
" Kruci co blbnete. Chcete mě rozmačkat?" zeptala jsem se skepticky.
" Ne moc" oznámil mi Evžen. "Aha no to je skvělý" rozchechtali se.
Thomas stál nehibně vedle mě. Divný jednou by člověk řekl, že je zajímavý. Já ale říkam, že
víc už ani zajímavější být nemůže.
" Kam jdeš" zeptal se Dan.
" Tam kam nemůžete" nechápali. "Do sprchy" upřesnila jsem. Zase se začali smát.
" Tak jo no my zatím vyberem film. Jo co bys sis přála za film?" zeptal se.
No obvykle by mi bylo jedno co za film ale ted mám chut na něco co nebude romantika.
Sladárnu zrovna nepotřebuju ale co bych to pak byla za holku, kdybych se na takový
filmy nedívala?
" Mě je to šumák. Evžene hlavně ne romantiku nesnesla bych kdyby ses tu rozbrečel"
Všichni se tlemili jak prdlí dokonce i Thomas. Páni já něco řeknu a oni se z toho můžou
podělat smíchy. Nevěděla jsem, že jsem tak vtipná ale ted mi připadá, že asi jo a ne zrovna
moc málo.
Vydala jsem se na pokoj a Thomas mě následoval.
Díval se na mě pohledem no nevím jak ho popsat. " Co je" zeptala jsem se.
"Ale nic uvidíme se za chvíli" usmál se na mě a odešel do svého pokoje. Já si taky otevřela
a vešla do pokoje. Dveře jsem zabochla.
Ron seděl na posteli a díval se na mě.
" Jsem v pohodě nikomu se nic nestalo a promin." Všechno jsem to šoupla do jedný věty.
"Hele to je jedno hlavně, že všichni přežili."
" Díky ale Thomase si za mnou posílat nemusel" oznámila jsem mu.
"Počkej cože?" zeptal se skepticky.
Už zase kdo něco nechápe. Ted se akorát potvrdilo, že jsem měla pravdu.
"No poslal jsi ho za mnou ne? Proč by jinak přišel?" Zeptala jsem se a sledovala ho pohledem.
"Přesně tak to nebylo."
Počkat tak ted to nedává smysl mě. Proč kruci teda přišel. Šla jsem si pro věci do koupelny.
Potřebovala jsem taky převlečení. Vyndala jsem si převlečení na večer. Vzala jsem si tříštvrtáky
a tričko bez ramínek a k tomu boty na podpadku.
"No tak jak?".
"Hele já nevím. Nechci se do toho nijak plíst." vzdoroval.
"Ne povídej".
Co by to mohlo být nevím. Vím ale, že to bude nic moc, protože co by mohlo být horší než
to, že ví všechno o mě a Veroně.
" Když jsi odešla, chtěl vědět kde jsi a co se stalo. Na začátku jsem mu to říct nechtěl ale.."
"Ale co?" zeptala jsem se.
" No takzvaně mě zmáčkl ke zdi a řekl. Mno, že to potřebuje vědět. Byl vážně vystresovanej
nechtěl aby se ti něco stalo. Když odcházel zeptal jsem se ho no jestli to s tebou myslí vážně.
Odpověděl, že to myslí šíleně vážně." vydechl.
Díval se na mě jak jsem si věci brala do rukou. Chtěl vědět jak budu reagovat. No jak bych
asi měla reagovat.
" Du do koupelny." oznámila jsem mu a odešla.
V koupelně jsem hodila klíče na umyvadlo a vysprchovala se. Když jsem si fénovala hlavu
přemýšlela jsem o tom co mi Ron řekl.
Thomas mu řekl šíleně vážně. To by ale znamenalo, že to co mi řekl byla pravda. On chce
víc než se semnou jen bavit. Proč mi tohle jen dělá. Šel za mnou kvůli tomu, že se o mě bál?
Dívá se na mě jinak než na ostatní? Opravdu mu za to stojím? Byl by to dobrý vztah?
Tak tyhle otázky mi lezou na nervy.
Když jsem měla vlasy suché oblékla jsem se do oblečení, které jsem si připravila na večer.
A obula si boty. Vlasy jsem si upravila kulmou a udělala si na nich oblouky. Nakonec jsem
vlasy hodila dopředu. Řasenkou a tužkou na oči jsem si obtáhla oči. Vzala jsem si věci a
vyrazila na pokoj.
Od té doby co jsem přišla na kolej se mi hlava nezamotala ani jednou. Což je dobrá zpráva
neni mi blbě.
Když jsem dorazila na pokoj, tak Ron seděl za stolem a něco studoval. Hodila jsem věci
do skříně a sedla si na postel.
"Jdeš dnes taky na film?" zeptala jsem se Rona. Otočil se podíval na mě a řekl.
"Ne já se budu učit." fakt mě fascinuje.
"Cože dyt je zejtra sobota." On se zdřejmě učí i o víkendu.
"No jo učení nepočká."
"Jak myslíš já jdu". Vyšla jsem z pokoje a zavřela za sebou dveře. V místnosti už byli
kluci. Sedla jsem si na gauč vedle mě bylo volný místo.
žádný holky tu nejsou. Jem samí kluci a já.
"Čau Rose" křikl na mě Dan.
Evžen v tu chvíli seděl vedle mě na gauči. "Ahoj kluci" řekla jsem.
"Tak co jste vybrali za film?" zeptala jsem se se zvědavostí v hlase i očích.
"Masakr motorovou pilou"oznámil mi.
" V kolik začínáme?" prohodila jsem.
" Za pět minut" křikl víc nahlas. Informoval, tak všechny v místnosti. Lidi si začali
pomalu sedat na místa.
Seděla jsem vedle Evžena po celý film. Byl to horor, který se jen tak nevidí. yslela jsem,
že Thomase tam také uvidím. On se ale ukázal jen asi na pět minut. Doufám, že jsem ho
nenaštvala. Chtěla jsem se mu omluvit a poděkovat za dnešek.
Když film skončil půlka kluků odešla. Ostatní popíjeli pivo. S nikým jsem moc nenavazovala
kontakt, takže jsem se vytratila a nikdo si toho nevšiml.
Dostala jsem se až před svůj pokoj. Váhala jsem jestli mám jít dovnitř nebo ne. Nakonec
jsem se rozhodla, že ne.
Přešla jsem k vedlejším dveřím a přemýšlela jestli mám nebo nemám zatukat. Thomas byl
na pokoji sám tak by tohle mohla být skvělá příležitost. odávala jsem si odvahu až jsem
nakonec zatukala. Byl vzhůru ve vnitř bylo slyšet kroky, které se blížili ke dveřím. Nakonec
otevřel. Byl stále oblečený.
" Rose co tu děláš. Stalo se něco?" zeptal se udiveně.
" Ne teda jo no prostě chtěla jsem se ti omluvit a poděkovat za ten dnešek" Hned jak jsem to
řekla skočila jsem mu kolem krku a objala ho.
Nejprve ztuhl nad mou reakcí ale po té mě také objal. Stáli jsme tam asi tak minutu v obětí
a pak se pustili.
Pomalu jsem se obracela k odchodu ale on mě chytl za ruce a přitáhl si mě blíž. Dívala
jsem se na něj a čekala co se bude dít.
"Chci něco zkusit" řekl a pomalu se nademě skláněl.
Po dlouhé vteřině zaváhání přitiskl své rty na mé. Začali jsme se líbat. Panebože je tak skvělej.
To není ani možný jak úžasnej Thomas je.
Projel mi rukou vlasy a přitiskl si mě tak blízko, že jsem cítila jak z něj sálá teplo.
"Páni" řekla jsem po našem polibku.
" Víc jak páni" pronesl jemě a přitiskl se ke mě.
Chvíli jsme tam stáli nakonec jsem promluvila první. " Musím jít" řekla jsem.
"Nechod, zůstan tady" nabídl mi.
Tomuhle bylo těžké odolat. Jemu bylo těžké odolat byl to tak skvělý pocit být s ním.
"Nemůžu zachvíli přídou kluci."
"No dobře, tak se uvidíme zítra Rose" pronesl sladce.
Naposledy se ke mě sklonil a políbil. Poté jsme se pustili z obětí a já vešla do svého pokoje.
On zasebou také zavřel. Po pokoji jsem se pohybovala potichu. Ron totiž už spal. Taky bych
usnula kdybych se celej večer jen šprtila.
Když jsem zalezla do pokoje nemohla jsem tomu uvěřit. Lehla jsem si a přemýšlela o tom co
se právě ted stalo. Já a Thomas páni. Po chvíli jsem usnula.

(Brzy bude další kapča.... vaše Mishell)