Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Tábor
Kapitola 13.: Je toho na mě moc
/Tak jsem tu a zdravím... Moc mi to včera nevyšlo, takže jsem tu teď a nesu vám další kapitolku. Minule nám proběhla potyčka mezi Calebem a Katrinou a nakonec menší rozmluva s Lucindou. A dnes? Dneska se můžete tešit na připravování noční hry a večeře, no a nakonec se stane dostatečně velkej zvrat, aby nám trochu zamýchal karty osudu hlavních postav... :) Takže přeju příjemný čtení... vaše misqwa.. :)/
Varování: Ani nevím proč ho sem píšu. Už jsem to párkrát viděla, takže jsem se to hodlala taky zkusit. Prostě nic pro slabé povahy. Výskyt sprostých slov a podobně. Taky jse si všimla věkovýho omezení, ale to stejnak nikdo nedodržuje, takže se o to ani pokoušet nebudu.. :X
--------------------------------------------------
"Stanoviště pět bude prostě tady," řekla vražedně Lucinda a nehodlala se hnout ani o milimetr.
"Ne, bude támhle," vzdoroval Derik a podle toho jak vypadal si držel nervy jen tak tak na uzdě.
"Už jse ti řikala, že blbouna jako jsi ty, poslouchat nebudu," odfrkla si Lucinda.
"A já jsem ti zase řikal, že toho blbouna si máš strčit někam!" zavrčel Derik a výhružně přešel blíž k ní.
Takhle se ti dva hádali už nějakou dobu a mě osobně z toho praskala hlava. Aby bylo všechno jasný, vysvětlím to. Rozdělili jsme se na dvě skupiny po třech podle losování, protože jinak bychom se neshodli a já jsem skončila s Derikem a Lucindou. Vlastně mi to přišlo stejný, jako kdybych skončila s Calebem, protože by to vyšlo nastejno, akorát on by mě ignoroval.
"Tak a dost," vykřikla jsem a stoupla si mezi ty dva. Propalovali se očima a zřejmě by se postupem času vrhli na sebe a škubali si vlasy. "Místo pro to stanoviště vyberu já a vy se uklidněte. Myslíte si, že mám nervy z oceli?!" poznamenala jsem zmučeně.
"Fajn, ale jen aby bylo jasno, tak tvoje nervy asi něco vydží, když jsi se dneska s Calebem chytla už nejmíň pětkrát," poznamenala načuřeně Lucinda a vytrhla mi krabici s potřebnýma věcma z rukou.
"To je něco naprosto jinýho," namítla jsem.
"Jo jasně, tím si krm někoho jinýho," odfrkla si Lucinda a zamířila si to na místo, na který jsem jí ukázala.
Tohle je jako zlej sen. A já samozřejmě hraju hlavní roli, protože jinak by vesmír nebyl spokojenej... Mám sto chutí něco rozbít.
-------------------------------------
"....takže se nakonec dali dohromady," dořekla Sandra a pustila se do krájení okurky. No jo, nastal čas připravování večeře. Já, Sandra a Lucinda jsme měli na starost obloženej chleba ve vajíčku a kluci jen normální obložený chleby. Tak nějak jsme mezi sebou ani nekomunikovali, prostě oni si dělali svoje a my taky.
"Hm, zní to zajímavě, určitě se na ten film mrknu," prohodila jsem a obrátila chleba na pánvi. Hm jo já jsem měla na starost smažení, asi jediný, u čeho jsem nepřekážela. Totiž no, vaření není zrovna moje silná stránka. Sandra krájela zeleninu a Lucinda, což mě překvapilo, krájela chleba a obalovala ho ve vajíčku.
"To musíš, je fakt skvělej," řekla zaujatě Sandra. "Jo a ptal se na tebe Caleb," řekla tišeji, aby nás kluci nemohli slyšet. Samozřejmě, že jsem něco takovýho nečekala, takže mi zaskočil kousek papriky a já vytřeštila oči. Zdá se mi to, nebo se mi tohle stává až nějak často?
"Cože?" zeptala jsem se prostě a snažila se na sobě nedat znát, jak to semnou zacloumalo. Vlastně mě dost překvapilo, že by se na mě ptal. Pokud já vím, stále jsem byli na bojovém poli.
"No, když jsme připravovali tu hru. Víš celkem mě to překvapilo. Semnou moc nemluví," objasnila. Hm nebyla jediná, kdo byl překvapenej.
"To víš, on dokáže překvapit," nadhodila jsem tiše.
"Asi. Každopádně jsme věšeli ceduli se stanovištěm a on začal konverzaci. Nedřív se ptal na mě a pomalu přešel na tebe. Ptal se, jak moc se spolu bavíme a tak. No a pak se mě zeptal, jestli jsi mi náhodou neřekla, proč se spolu momentálně hádáte," řekla.
Hm, tak teď to už chápu. On se nejspíš bál, že se s tím, co se stalo, vytasím předevšema. Bože, buť je padlej na hlavu, a nebo si nechce zničit pověst. Když o tom tak přemýšlím, tak mi připadá víc přijatelná ta druhá věc.
"A co ty na to?" zeptala jsem se.
"Jen jsem mu řekla, že se vám do toho nehodlám plíst, a kdyby jsi mi to chtěla říct, tak můžeš," odpověděla s pokrčenými rameny.
"Hmm" zamručela jsem zamyšleně a vyndala hotové chleby z pánvičky na velký talíř, kterej jsem pak podala Kas a od Lucindy jsem si vzala další várku. Ještě že je nás tu kolem padesátky. Nikdy bych nemohla dělat kuchařku.
"Hmm co?" zeptala se. Chtěla jsem jí to říct, ale ne teď. Někdy až budem sami.
"Nevím. Prostě nevím. Nechápu, kam tímhle míří," řekla jsem zmateně.
"Neboj, to se nějak vyřeší," poplácala mě po rameni.
"Taky jsem si to myslela, ale zdá se to být mnohem víc složitější, než jsem čekala," prohodila jsem s povzdechem a od Lucindy jsem si vzala poslední várku.
----------------------------------------------------------
Hned potom co jsme to dodělali jsme to hodili do jídelny a pustili jsme se do uklízení kuchyně. Kluci se zdejchli hned, co přišlo na slovo úklid, takže jsme tu zůstali jen my tři.
Naštěstí toho nádobí nebylo moc, takže jsme byli už u konce.
"Super, za patnáct minut jsou tu," informovala nás Sandra a zamkla mobil. Dylen jí totiž napsal zprávu, že za chvíli dorazí.
"Fajn, tak já jdu ty utěrky hodit ven na slunce, aby to uschly a pak se zdekuju. Nehodlám být ušlapaná tím hladovým stádem, až se povalí do jídelny," prohodila jsem.
Prostě jsem se s tím nezdržovala a naházela jsem ty utěrky na lavičku. Mohlo bejt kolem šestý večer, ale ještě svítilo. Dneska toho na mě bylo až moc.
Nejdřív ranní hádka s Calebem, pak se mi Lucinda snažila vysvětlit, že po mě Noah jede a teď mi Kasandra sdělila, že se jí na mě Caleb ptal. Poslední dobou vlastně neřeším nic jinýho, než Caleba.
Protáhla jsem se a otočila jsem se směr chatka. To co se stalo jsem nijak zvlášť nezaregistrovala, bylo to na mě až moc rychlý.
Zamnou totiž stála osoba, kterou jsem nečekala. Neznám její jméno, ale myslím, že jí Nick u snídaně řikal Klarksová. Co ta tu chce. Oco se tu jako snaží? Čekala bych jí u Caleba, ale co chce po mě?
Vlastně jsem ani nečekala, že se to dozvím tak brzo, ale stalo se. Než jsem se stačila zeptat o co jí jde, vrazila mi facku.
"Héj, co to má jako znamenat?" vykřikla jsem nechápavě. Musím uznat, že ta holka má fakt ránu. Néjen, že mě místo na tváři štípalo, ale ucítila jsem i krev. Nejspíš mi natrhla ret.
"Proč ty?!!" vyjekla zoufale.
"Cože?!" zeptala jsem se jak totální blbl. Co to tu na mě zkouší? Stála jsem tam jak socha a zírala jsem na její ubrečený obličej. Počkat ubrečený? Zastavila jsem se nad tím a přejela jí ještě jednou pohledem. Bylo jasně poznat, že před chvílí brečela.
"Nedělej se. Ty víš moc dobře co myslím," řekla hystericky.
"Tak počkej. Nejdřív se uklidni a laskavě mi řekni o čem to mluvíš. Promiň, ale číst ti myšlenky není zrovna můj obor,"
"Mám se uklidnit?! Já?! Za všechno můžeš ty. Chtěla jsem ho jen překvapit a on pak přišel s tím, že mezi náma nic není, nebylo a nebude. Kdyby jsi tu nebyla ty, tak se tohle neuselo stát. Já... já tě nenávidím," vyjekla.
Ups. Tak tohle byla až nějak moc silná slova. Pomalu mi docházelo, o co jí tu asi jde. Teď už se to zdálo nad míru jednoduchý.
"Caleb ti dal kopky co," spíš jsem to jen poznamenala.
"Kvůli tobě!"
"Ne, stop, mlč. To co tu řikáš je k smíchu. Já znám Caleba dost dlouho na to, abych věděla, že on to s žádnou nikdy v životě nemyslel vážně. Prostě má holky jen jako jednorázovky. Nezajímají ho, protože není na dlouhý vztahy. Takže, aby bylo jasno do tohodle mě netahej," objasnila jsem a zvedla ruce, jko že se dekuju.
Na jednu stranu mi jí bylo líto, ale na druhou si za to mohla sama. Každá z těch holek ví do čeho s ním de, ale nakonec se z toho každá složí. Vlastně je možná i chápu. Myslejí si, že ho změní.
"Lžeš," zavrčela a strčila mi do zad, když jsem se snažila co nejrychlejc vypařit. Celá jsem se zapotácela. Kruci, ta holka chodí někam na box?
"Ne nelžu. Myslím, že jsi dost stará na to, aby jsi to pochopila," tentokrát jsem už zavrčela i já. Tohle přerůstalo všechny meze.
"Ty hnusná zákeřná mrcho," zakřičela a už proti mě mířila její pěst. Naštěstí jsem to zaregistrovala brzo, takže se mi povedlo to, aby její pěst narazila do mojí dlaně.
"Cože si řekla?! Zopakuj to," vypálila jsem na ní s úšklebkem. Jo nejspíš jsem přilejvala benzín do ohně.... /Poznatek....: Oheň do ohňe, nebo jak se to řiká, je dost slabé slovo/
"Řikala jsem, že seš hnusná zákeřná mr..." nestačila ty nadávky na mě včas vychrlit, protože jí v tom zabránil něčí hlas.
"Olivie, mlč! Neřekl jsem ti dost jasně, ať se od ní držíš dá?!! Promiň, ale je konec, nechápu, co na tom nechápeš!!" zavrčel Caleb.
V tu chvíli jsem naprosto zamrzla.
----------------------------------------------------
/Ahojda, ještě než se s vámi rozloučím, tak se chci omluvit, že to tak dlouho trvalo a taky chci jen říct, že se moc omlouvám za chyby. Tahle kapitola mě stála dost síly a to jen proto, že jsem nevěděla, co přesně se tam stane. Ale mám něco, co většinu snad poteší. Příští kapitolka bude jen a jen s Kat a Calebem. Ti dva si totiž maj hodně co říct... Takže nic neslibuju, ale co nejdřív se tu objevím. Nejspíš s kapitolkou pro jijnou povídku, ale i tak... :) zatím se tu mějte.. /
/Za jakýkoli ohlasy budu ráda. Jen dejte najevo, co si o Celebovi, Kat a nebo ostatních postavách myslíte, ráda si vaše názory přečtu/
Vaše misqwa.. :-*
RE: Tábor - kapitola 13 | sayonara | 12. 08. 2012 - 20:13 |
RE: Tábor - kapitola 13 | vampire-krev | 13. 08. 2012 - 08:33 |
RE: Tábor - kapitola 13 | peťulka*** | 17. 08. 2012 - 11:10 |