Šéf za všechny prachy - kapitola 1

Šéf za všechny prachy

Kapitola 1.: Nečekaný obrat

Jsou to již dva dny, co jsem se dozvěla, že nyní budu pracovat jako asistentka pro samotného ředitele Rings Industries. Jenže už teď se držím zuby nehty, abych neřekla něco, co by se mu nelíbilo.

Práce pro něj znamená čtyřiadvacet hodin soustředění. A i když je momentálně sedm ráno, já už jsem ve své nové kanceláři a připravuju všechny podklady pro dnešní schůzy. Ano dnes je den, kdy se uzavírá jedna z důležitých zakázek. Jedná se o přestavbu vily pro Klarisu Carterovou světově známou návrhářku obleků a šatů pro bohatou smetánku.

A já jakožto osobní asistentka ředitele, budu na té schůzi také.

Z přemýšlení mě vytrhl zvuk klapajících bot. O chvíli později se rozrazily dveře a dovnitř vstoupil Christopher Rings. Hodil směrem ke mě arogantní pohled a přejížděl očima po mém oblečení. Ano po oblečení. Nu což, vadilo mu jak se oblékám, takže jsem ještě ten den zašla do kvalitního obchodu a koupila si pár nových kousků. Samozřejmě, že jsem tam nechala skoro celý měsíční plat, ale teď ho stejně budu mýt vyšší.

Měla jsem na sobě černé šaty, které mi šahaly někam ke kolenům a boty na dost slušně vysokém podpadku. Svoje dlouhé černé vlasy jsem si jen zběžně přejela kulmou a nechala je rozpuštěné. Jemně jsem se nalíčila a dál už nic víc. Necítila jsem se v tomhle oblečení dvakrát dobře. Jedním z těch důvodů byl asi také ten, že ty šaty až moc odhalovaly.

"Hmm překvapivé," řekl nějak až moc překvapeně, ale o chvíli později si znovu nasadil ignorující masku. "Za deset minut má dorazit Alexander Halle s návrhy pro zařízení té vily, takže bych byl rád, kdyby jste mi donesla všechny podklady a uvařila mě i jemu kafe, zdá se, že to bude na dlouho," řekl mrzutě a zamířil si to přes mojí kancelář do té své.

Když procházel kolem mě, zaslechla jsem, jak si pro sebe mrzutě mrmlal něco na ten způsob, že jsou tu všichni nespolehliví a musí všechno dělat za ně. Zavřel za sebou dveře a já jsem hned vyskočila ze židle a pustila se do přípravy toho kafete.

Šéf má zřejmě špatnou náladu, ale ještě nikdy nikdo neviděl, že by jí měl kdy dobrou. On je tip člověka, ze kterého nechuť a arogance jen syčí.

O pár minut později, kdy už jsem obě kafe vkládala na tác, vtrhl dovnitř chlápek nejspíš stejně starý jako šéf. Něco kolem šestadvaceti. Když si mě všiml, mile se usmál.

"Dobrý den, vy musíte být pan Halle. Pan Rings už na vás čeká," promluvila jsem s úsměvem. Ano tenhle úsměv jsem si musela držet stále.

"S tím panem Hallem jděte někam. Pro vás jsem Alex a laskavě mi nevykejte," namítl s opětovaným úsměvem a otevřel mi dveře od Ringsovi kanceláře, abych mohla s kafem i podkladama vejít. Poděkovala jsem a vydala se k obrovskému stolu, za kterým si to posedával Rings.

"Tak co je zase za problémy?" vyštěkl Rings na Alexe.

"No ták klídek Chrisi. Už zase jsi vstával špatnou nohou, co? Naskytli se jen menší nedodělky, kvůli rozmístění nábytku. Navíc..." významně se podíval mým směrem " Jaktože jsi mě neinformoval, že má novou asistentku? Kdyby jsi mi to oznámil dřív, mohl jsem tu slečnu plně provést. Nechápu, že ty vždycky dostaneš někoho, kdo vypadá tak úchvatně a sexy," namítl s úsměvem a posadil se naproti němu. Překvapilo mě, jak s Ringsem mluví. Nikdo se nikdy neodvážil mu tykat a Alex? Nejspíš jsou prátelé.

Tak já jsem sexy? Tohe mě vážně zaskočilo. Je to jen málo dní, co mě Rings nazval houpou holkou co nemá žádný styl pro oblíkání.

"Myslím, že nemám důvody tě informovat o tom, koho přijmu za asistentku, a aby bylo jasno, nech ji na pokoji. Sváděj si lidi ve svém oddělení a mojich podřízených si nevšímej," zavrčel a pak dodal "Tak mi ukaž co je za problém. Nemám na to celej den. Slečno Morgenová, ještě něco potřebuje vyřídit? Pokud ne, tak mi najděte složku rozpočtů a doneste mi ji sem," řekl a ani se mým směrem nepodíval. S pouýhm ano pane jsem se zdekovala zpátky k sobě.

Když jsem se vracela zpátky i se složkou financí, zdálo se, že se ti dva soustředí na nějaké plány.

"Řikal jsem jim, že nechápu, jak mohli udělat takovouhle chybu. Přeci nejsou začátečníci, ale stalo se," promluvil Alex.

"Za tohle se mi budou zodpovídat," zavrčel ledově Rings ve chvíli, kdy jsem mu pokládala složku na stůl.

Jen letmým pohedem jsem nahlédla do těch plánů. Hned na první pohled jsem poznala, že problém nastal v rozmíštění nábytku. Bylo ho hodně a místnost jím byla naprosto přeplněná. Navíc byl všechen nábytek odlišný. Sice stejné barvy, ale jiného materiálu.

V tu chvíli mě něco napadlo.

"Omlouvám se. Nechci vás nijak otravovat, ale napadlo mě, že kdyby..." nestačila jsem to doříct, protože mě zastavil ledový hlas.

"Myslím, že tohle není nic pro vás,"

"To ano, toho jsem si vědoma, ale..." zasekla jsem se. V tu chvíli jsem si chtěla nafackovat. Jak mě jen mohlo napadnout, takhle jim vpadnout do rozhovodu?

"Ano? Co vás napadlo?" zeptal se Alex s úsměvem.

Povzdecha jsem si a dodala si odvahu teď, nebo nikdy. "No co kdyby, jste tohle přesunul sem a tohle naproti. Myslím, že by tak vznikl jistý prostor pro lampu, která by díky tomuhle rozmístění dávala pokoji jistou jiskru," vyslovila jsem svojí myšlenku nahlas.

Oba dva se nad tím zastavili a přemýšleli. Modlila jsem se, aby z toho nebyl vyhazov, když v tom Alex vyskočil ze židle a vrhl se mi kolem krku. "Je to úžasný nápad, přesně tohle tomu chbělo... Děkuju.. ehm ještě neznám vaše jméno," rozesmál se rozpačitě.

"Daniell. Daniell Morgenová," řekla jsem a úlevně si oddychla. Stále mě objímal, takže jsem se z jeho sevření snažila vykroutit, co to jen šlo.

"To by snad stačilo ne? Navíc slečna Morgenová je moje asistentka, takže se kliď," promluvil k Alexovi, který mě s úsměvem pustil a pak se otočil ke mě. "A vy... Člověka, co vtrhne do rozhovoru i přes můj nesouhlas, bych nechal ihned vyhodit, ale vy jste vyjímka. Konečně jste mě něčím překvapila. Teď jste dokázala, že jste drzá, ale schopná práce. Toho si cením, takže to berte jak chcete. Teď, kdyby jste nás omluvila, musíme tu ještě něco dořešit," řekl a já byla překvapením bez sebe tím, že jeho hlas zněl normálně a bez arogance a taky tím, že mě dokonce pochválil.

Tohle byl významný den. Christopher Rings chválí jen, když je to nutně potřeba. Dneska, ale z nevysvětitelného důvodu udělal vyjímku.

--------------------------------------------------------

Celý den probíhal v chaosu. Zaměstnanci bláznili ze schůze a všade byl frmol. Běhali tam a sem a zařizovali poslední nedostatky. Christopher mi dal za úkol přesunout všechny jeho dnešní schůzky, protože neměl na nikoho náladu.

Pak nastala ta velká schůze, ze které jsem byla naprosto mimo. Všichni se na ní totiž dohadovali o ruzných možnostech, financích a podobně. Nakonec je všechny Christopher utnul tím, že tohle už nemíní posouchat a všem dal jasné rozkazy, aby už na konci týdne mohli vilu předat majitelce.

Ani jsem se nenadála a bylo půl osmé večer. Pomalu jsem sklízela všechny dokumenty, co se mi nashromaždily na stole a balila si věci.

Zrovná jsem se zvedala ze židle, když ze své kanceláře vyšel Christopher. Nakráčel si to mým směrem a zastavil se u mého stolu.

"Dnešek byl vážně chaotický," poznamenal podrážděně.

"To ano, potřebujete něco vyřídit? Já jen, že bych už odešla domů," nadhodila jsem a zavřela svůj notes.

"Vlastně ano. Chtěl jsem vám oznámit, že jste prošla mým zkušebním testem. A.. chtěl jsem vám dát toto," řekl jako by nic a položil mi na stůl klíč a nějakou čipovou kartu.

"A to je co? pokud se mohu zeptat,"

"Karta od mého domu a klíč ke garáži," vysvětlil.

"Co prosím?" nechápala jsem, proč mi to dává. Doufám, že nechce, abych mu uklízela i doma, že ne?!

Ve chvíli, kdy jsem byla naprosto zmatená se rozesmál. Ano rozesmál. Ne arogantně, ale pobaveně. Trucovitě jsem si založila ruce na hrudníku a vzhlédla k němu.

"Je tu něco k smíchu, pane Ringsi?"

"Ne jen, měla jste vidět svůj výraz. Nevím, na co jste myslela, ale buťte v klidu. Není v tom nic víc než práce. Kdyby jsem nepřišel do práce a vy byste něco potřebovala, máte možnost přijít ke mě domů," vysvětlil a pokřiveně se usmál.

Přesně pod tímhle úsměvem by mu podlehla každá. Byl úžasný, to jse musela přiznat. Jenže já si jím hlavu nenechám zamotat, jako všechny ostatní ženy. On je něco, k čemu mám přísně zakázáno se jen přiblížit.

"Ehm, aha. No tak děkuju a mějte se. Uvidíme se zítra," řekla jsem a rozpačitě se usmálala. Musel jsem z téhle místnosti okamžitě pryč, protože už teď jsem se motala.

"Dobrou noc, slečno Morganová," zavolal ještě za mnou, když jsem vycházela z kanceáře. Jen jsem kývla, usmála se a dala se do rychlého kroku k výtahu. Začala jsem zběsile mačkat tlačítko, které ho mělo přivolat. Naštěstí jsem moc dlouho nečekala.

Vešla jsem a zmáčkla přízemí. Dnešek byl samý nečekaný obrat. To by uznal každý.

-----------------------------------------------

/Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale na téhle povídce si nechávám trošku víc záležet. A přiznávám se, psala jsem jí dobré dvě hodiny. Tahle kapitolka byla takový menší rozjezd pro Daniell a Christophera. Trošku jsem je posunula dál, takže se teď můžete těšit na více chvil s nimi společně pohromadě. Děkuju všem za čtení a už teď přemýšlím o pokračování.. :)/

Samozřejmě čekám na názory... :)

Vaše misqwa.. :-*