Vampire-krev | Tábor - kapitola 15

Tábor

Kapitola 15.: Co teď? No, co?!

/Ahojte..!!! :D Všechny vás po té mojí včerejší pauze vítám. Pořádně jsem rozmýšlela a nakonec jsem vymyslela téma pro tuhle kapitolu. Říkala jsem, že dopřeju Kat a Calebovi trošku klidu. To taky udělám, ale jen a pouze mezi nimi, protože dneska se máte rozhodně na co těšit. Nejdřív bude prohlídka a známkování pokujů, no a pak mám pro vás trošku zapeklitou situaci. Prozradím jen, že Kat bude muset myslet a to hodně rychle. Takže přeju krásný počteníčko... :)../

---------------------------------------------------------------

Ani jsem se nenadála a byl poslední den v prvním týdnu tu. Vlastně, ačkoli se to nezdálo, čas tady ubíhá strašně rychle. Potom, co jsme se s Calebem usmířili, to mezi námi zase klape. Děláme voloviny a chováme se jako dřív. I přes si nemůžu odpustit pocit a myšlenku, že je to mezi námi jiné. Snažím se ignorovat svoje dotěrné myšlenky a radši si užívám klidu.

Klid?! Když už mluvíme o tomhle slovu, tak momentálně bych ho dost nutně potřebovala. Totiž koncem týdne se pořádá prohlídka pokojů a já jsem spolu se Sandrou a Nickem porotce. Takže momentálně přepadáme všechny chatky v dosahu. Samozřejmě, že se to nedávalo vědět dopředu.. /Ha, ha, ha/ Musím uznat, že to byl dobrej nápad, ale ty věci, co jsme viděli, mě srážej na kolena ještě teď.

"Á... kolik ještě?" zamručel Nick, když jsme právě vycházeli z chatky číslo 18. Zdá se, že tahle zatím vede. Ani se nedivím, vždyť jsou na ní samé holky.

"Ještě 6 hochu. I když podle mě je jasný, že už zřejmě vyhrála 18náctka," prohodila jsem mírně otráveným tónem.

"Souhlasím," přikývla Sandra.

"Bože," zaúpěl Nick.

"To bude v pohodě. Boha radši nevolej, protože ten nemá ve zvyku pomáhat, když jsem někde poblíž já. Navíc, pokud se chceš před tím slavným večerem vyfiknout a nagelovat si to tvoje číro, měli bychom trošku máknout. Je už po pátý a myslím, že zrovna my budem muset po večeři máknout a připravit provizorní místnost," nadhodila jsem.

"No jo, slavná tancovačka. Naštěstí je to věc, na kterou mě to jaksi táhne," poznamenal už s větším nadšením.

Přesně tak, je konec týdne a ten se musí uzavřít pořádnou kalbou. No jo dobře, mírním se v těch výrazech. Samozřejmě, žádnou kalbu nečekejte, protože tohle je čistě nealko akce. Navíc se jí účasní i ti prckové. Takže se po večeři připraví jídelna. Hodí se tam pár světel, rychle to vyzdobíme a pustíme nějaký písničky. Zdá se to jednoduchý, ale zase to připravování schytáme my.

"Hm, copak? Našel sis nějakou oběť opačného pohlaví?" zajímala jsem se.

"Tak nějak. Myslel jsem, že mě odmítne, ale očividně to neměla v plánu. Hodlám Lucindu dneska pořádně prohnat na tom, jak ty říkáš, provizorním parketu,"

"Cože?" vyprskla jsem smíchy spolu s Kasandrou.

"Špatně slyšíte? Říkal jsem, že hodlám...." skočila jsem mu do toho.

"Ehm, my jsme slyšeli naprosto dobře. Jaksi nám nemohlo uniknout, že jsi právě zmínil jméno Lucindy. Takže se jí nakonec povedlo dostat tě. Kámo, tak nevím, kdo koho dneska proženě, protože v tuhle chvíli se stáváš jasnou obětí ty," objasnila jsem a znovu propukla v ohromný smích.

"Tak teda děkuju. Právě jste mi můj večer vážně zpříjemnili," zahučel.

"Neber si to špatně, jsme jen trochu zaskočený. Víš přece jen, ty a Lucinda, to mi nějak nejde dohromady," uklidňovala ho Kasandra.

"Trochu je slabý slovo," poznamenala jsem. A s rozhodně dobrou náladou jsme vtrhly do chatky číslo 19.

--------------------------------------------------------------------------------------

"Nesu colu," ozval se vedle mě Caleb a já úlekem nadskočila. "Zdá se, že tě to tu moc nebere, co? No jo, není to tu jak v těch clubech, co vymetáme doma," podal mi plechovku coly a přisedl na vedlejší židli.

"Hm, celkem nuda. Písničky sice ujdou, ale ještě by mi do tý koly mohl někdo něco přimýchat. Nu což, s tím, ale asi nic nebude. Mimochodem, Nick teda překvapil, co?" prohodila jsem a kejvla směrem do chumlu lidí, kde tancoval spolu s Lucindou. Oba se očividně bavili.

"Vlastně mi něco málo naznačoval, ale nebral jsem ho nijak vážně. Očividně mu hráblo stejně jako už pár lidem tu," odpověděl s zářícím úsměvem. "Mimochodem, dneska ti to fakt sekne," dodal ještě a sjel mě laškovným pohledem.

"Co? Teď jsi mi vážně vyrazil dech. Myslela jsem, že z tebe nikdy džentlmen nebude," rejpla jsem si, ale i tak to ve mě hnulo. Měla jsem na sobě riflový kraťásky a tílko. Nijak zvlášť extra. Mimo to, on měl na sobě volný rifle a modrou košili, která dokonale rýsovala jeho svaly.

"Fakt jsi drzá," zaškebil se. "No, ale jelikož tu daleko široko není nikdo, kdo by upoutal mojí pozornost, musím k tanci vyzvat tebe," oznámil mi.

Vlastně se ani nezeptal, bral mojí odpověď jako nepotřebnou. Stejnak věděl, že se tomu rozhodně nebudu bránit.

"Jsem fakt ráda, že bereš ohled na mojí odpověď. Takže když jsi se tak hezky zeptal, nemůžu odmítnout,"

Na víc nečekal. Vstal, podal mi ruku a takhle mě dovedl až na 'provizorní parket' a pustili jsme se do tance. Nechávala jsem se unýst hudbou a plně si tohle užívala.

Dost mě překvapilo, že se tu dneska Caleb neukázal s nějakou holkou. Vlastně od tý doby, co jsme se usmířili jsem ho s žádnou neviděla. Buť ten fakt nějak přehlíží a vážně to dělá nevědomky, nebo se mi i s těma jeho kunpánkama na jednu noc, snaží vyhnout. Což mi na něj nějak nesedí. Vlastně si řikáme naprosto všechno, takže proč by je předemnou ukrýval.

Nakonec mě z mého přemýšlní vytrhl Noahův hlas. Ptal se Caleba, jestli ho může na chvilku vystřídat. Caleb si ho měřil flustrujícím pohledem, ale po pár vteřinách přikývl a otočil se k odchodu, nejspíš k občerstvení.

Chtěla jsem ho zastavit a přitáhnout ho zpátky sem, ale ovládla jsem se.

Začali hrát nějakou pomalou písničku, takže mě Noah chytil za boky a přitáhl si mě k sobě blíž.

"Koukal jsem, že jste už vybrali nejlíp uklizenou chatku," poznamenal, jen aby řeč nestála.

"To jo. Musím uznat, že mi to dalo dost námahy, abych vlezla vážně do všech. Možná se ti to zdá jako lehkej úkol, ale ten šílenej smrad, co na nás čekal ve dvanáctce mě málem udusil. Ty paka si tam ani jednou za dobu, co jsme tu, nevyvětrali," postěžovala jsem si a on se rozesmál.

"No jo, slyšel jsem, jak jsi je tam pěkně zpacifikovala. Chudáci, přiřítili se za Dylenem a pěkně na tebe žalovali. V jejich pojetí jsi tam vpadla jak harpie a ohrožovala jsi jejich životy," tentokrát jsem se rozchechtala já.

"No co, patří jim to,"

"Nemáš chuť jít se na chvíli projít ven na vzduch?" zepta se po chvíli.

"Vlastně jo. Klidně,"

Vyšli jsme ven a zamířili si to po cestě k jezeru. Už byla tma, ale měsíc se odrážel na vodní hladině, takže osvětlil dost velkou část, abychom dobře viděli. Vlastně mi to všechno přišlo kouzelné. Nikdy jsem nebyla sentimentální, ani jsem nebulela kvůli každý kravině, ale tohle rozhodně stálo za to, aby se na to někdo podíval.

"Je to krása," promluvila jsem jako první.

"Hm, ale tobě se to nevyrovná," namítl s úsměvem a zahleděl se mi do očí.

"Prosimtě, teď žvaníš," snažila jsem se skrýt svoje rozpaky.

"Ne, myslím to vážně," zašeptal a pomalu se ke mě přiblížil. "Už dlouho jsem to chtěl udělat, ale nikdy mi to čas nedopřál," zašeptal znovu, tentokrát už byl tak blízko, že jsem cítila jeho svěží dech. Měl obličej jen pár milimetrů od mého. Byla jsem tak překvapená, že jsem ani neustoupila. Stála jsem na místě jak přikovaná.

"Jsi úžasná," zašeptal už do mých rtů.

V tu chvíli překonal naší malou vzdálenost a začal mě líbat. Byl to poznávací polibek. Měla jsem v hlavě prázdno. Nevěděla jsem co dělat. No, co teď?! Křičela jsem na sebe v mysli.

Co teď?

--------------------------------------------------------

/Tákže pokračování příště... :) Myslím, že jsem popsala všechno, co jsem měla v plánu. Teď se to teprve zamotalo. Kat je v koncích. Jak tedy zareaguje? Je možné, aby Noahovi podlehla, a nebo ho zastaví dřív, jak by to mohlo zajít ještě dál? To všechno se dozvíte až v další kapitolce. Snad jste spokojení stejně jako já, protože daný vývoj situace jsem psala strašně ráda. Teď už se nejspíš zdekuju, takže se tu mějte krásně... :)/

Jako vždy čekám na vaše ohlasy. Tentokrát je rozhodně důvod zamyslet se nad dalším vývojem týhle zapeklité situace, nemyslíte?

Vaše misqwa... :))