Falešný pár - 1. kapitola

Falešný pár

Kapitola 1: Fajn, přijímám tvojí nabídku

/Ahojte všichni... :) Možná už pár z vás zaznamenalo v mém úvodním textu, že plánuji kratičkou kapitolovku. Takže proto jsem tu. Chtěla jsem napsat díl dřív jak se dostanu do školy, protože potom se mi naskytne jen málo příležitostí, abych se tu objevila. Tahle povídka mi už nějakou tu dobu ležela v hlavě a já jí stále upravovala a měnila jí děj. Každopádně jsem došla k závěru, že je na čase, aby se tu ovjevila. Celkově bude mít kolem tří nebo čtyř dílů. Nebudu jí tu nějak popisovat, protože děj vám bude okamžitě jasný. Jenom sem vložím nějakéto video, protože jen hudba mě dokáže při psaní inspirovat a mou inspirací pro tenhle díl se stává písnička  -----> 3OH!3 - Dont't trust me <----

/ Někdy mám pocit, že se proti mě spikl celý svět. Jenže pak se objeví on a dokáže mi, že se proti mě spikl celý nekonečný vesmír. /

-----------------------------------------------------------

Kdyby mi někdo před pár dny oznámil, že budu chodit s klukem, se kterým jsme se až doposud vzájemně hádali a uráželi, a že o nás bude mluvit celá škola, nejspíš bych se tomu dotyčnému vysmála natolik, že by mě nějací dobráci odváželi na psychiatrii.

Jenže ono se to nějakým způsobem zvrtlo a přesně to se stalo. Jenže jediní my dva jsmě věděli, že jsme ve skutečnosti jen falešný pár a na ostatní to skutečně dobře hrajem.

Ale postupem času se nám to začalo zamotávat tak, že později ani jeden z nás netušil, co je vlastně lež a co pravda. Pomalu jsme se k sobě přibližovali, ač ani jeden z nás si to neuvědomoval.

Á pak....... Ne, všechno popořádku, protože tenhle neskutečně praštěný příběh začal asi nějak takhle...

-------------------------------------------------------

Otevřela jsem dveře od učebny biologie a vpadla jsem dovnitř. Všichni se zaměřili mým směrem a tvářili se naprosto nezaujatě.

"Hm slečná Morgenová se konečně dostavila. Jaká to čest, co vás přimělo, že jste se vůbec dostavila na mou hodinu?" zeptal se dramaticky profesor.

"Brý den, vlastně mě k tomu donutil rozvrh a moje nevlastní matka, která mě vykopla z baráku," řekla jsem jako by nic a s pokrčením ramen si to zamířila do poslední lavice, která byla napůl obsazená mým takzvaným 'parťákem' na tuto hodinu.

Cestou jsem ještě stačila poslat svojí nevlastní sestřičce kyselý úšklebek. Věci jsem hodila k lavici a sedla si na židli vedle Williama.

"Už jsem se radoval, že tě dneska neuvidím a ty se tu jako naschvál objevíš," prohodil na oko zklamaně a hodil po mě arogantní úšklebek.

William Parker, největší balič holek a hajzlík v jednom. Už od prvního dne, co jsme se potkali to mezi námi zaskři´ípalo a od té doby néděláme nic jiného než, že se jen hádáme a urážíme. Vidět jeho arogantní obličej hned po ránu mi fakticky dokaže zkazit celý den.

"Milý, ostatně jako vždy," poznamenala jsem kousavě.

"To víš, strašně rád ti řikám pravdu."

"A já tě fakt strašně ráda poslouchám, ale udělej mi pro tentokrát laskavost a drž laskavě ten tvůj ukecanej zobák," zahučela jsem znuděně a vytáhla sešit na poznámky, které si stejně zapisovat nebudu.

"S radostí dračice," zavrněl mi u ucha. Naskočila mi z toho husí kůže, takže to akorát způsobilo to, že se vítězně uchechtl a já se od něj vzdálila až na samotný kraj lavice.

Dnešní den začal fakt báječně.

-----------------------------------------------------------------------

Celý dopoledne u mě vládla znuděná nálada. Chodila jsem z hodiny na hodinu a vlastně ani pořádně neregistrovala na jekém předmětu jsem.

Na každém rohu všichni mluvili o nějakém novém klukovi. Jenda holka o něm básnila něco ve stylu, že dělal modela pro nějaký časopis a teď přechází na naší střední. Prý se nastěhoval ke své matce a nevlastnímu otci a dneska měl nastoupit. Pro moje štěstí jsem ho ještě neviděla.

Vlastně mě to ani nezajímalo, teda až do chvíle kdy jedna káča prohlásila, že je to nevlastní a stejně starý bratr Williama Parkera. V tu chvíli mě zvědavost fakt sžírala... /Ne kecám, ale chtěla bych vidět výraz Parkera, až pochopí, že teď všichni mluví jen a jen o jeho bratříčkovi./

Vlastně tohle přání se mi splnilo až nějak moc rychle. A to v dobu oběda. Jako obvykle jsem si to seděla u prázdného stolu úplně vzadu jídelny, kde byl dost dobrý výhled na celou místnost.

Věnovala jsem se napichování těstovin na vidličku, takže jsem nadskočila, když jsem uslyšela vrznout židli vedle mě.

"Bože, chodíš si tu jako duch. Navíc, co ksakru děláš u mýho stolu?" obořila jsem se na Parkera.

"Potřebuju s tebou něco probrat a pokud sis nevšimla, tenhle stůl rezervovaný nemáš," oznámil mi povýšeně.

Csss tak on ode mě něco chce a chová se jako totální blbec?! Ten si teda troufá.

"Ó copak, sláva tvého nevlastního bratříčka ti zatemnila mozek? To víš, tentokrát to nejsi ty, o kom se celý dny mluví, aspoňto nemusím poslouchat pořád dokola," zamručela jsem s provokativním úsměvem.

"To určitě. Ty toho parchanta ani neznáš. Každopádně, to s tebou řešit nehodlám, mám pro tebe menší nabídku," promluvil jako bychom byli normální dva lidi, kteří si dobře rozumí. Je tu ale háček, my nejsme normální.

"A proč by mě tvoje nabídka měla zajímat? Chlapečku, myslela jsem, že mi dva se ignorujeme a né že si děláme nějaký nabídky."

"Vždyť jo, nesnáším se, ale tentokrát si jediná, která mi může pomoc," přikývl.

"Pomoc?! A tobě?! Jsi na špatný adrese," oznámila jsem mu šokovaně a už se zvedala k odchodu.

"Počkej," zavrčel a chytl mi pohotově ruku. Znovu mě přitáhl na židli a naklonil se blíž ke mě, aby nás nikdo neslyšel, protože už tak jsme poutali dost pozornosti.

"Tak dělej. Nemám na to celej den, už tak jsme si společný chvíle odpykali na první hodině," povzdechla jsem si a on si jasně odfoukl, nejspíš byl rád, že nevzdoruju.

"Jde o to, že od tebe něco potřebuju. Je mi jasný, že ti o přijde divný, ale potřebuju, aby jsi mi na nějaký čas dělala přítelkyni," vypálil ze sebe rychle, jako by ho ta věta stála celou všechnu sílu co má.

"Cože?!" vyprskla jsem s vykulenýma očima.

"No, na pár týdnů mi budeš dělat holku," zopakoval to naštvaným tónem.

"Děláš si srandu ne?! Bože, mám chuť nakopat tě do tvého pozadí. Asi jsi se zbláznil, že jo? I kdyby tu byla nějaká možnost, že bych na to přistoupila, co bych z toho asi tak měla?! A proč já ksakru?! A proč to vastně potřebuješ?! Seš vadnej, žejo?! Já do věděla...." vypálila jsem na něj všechno najednou.

"Ne opravdu jsem se nezbláznil. Navrhl jsem to tobě, protože ty to budeš brát jako práci a pak z toho nebudeš brečet, až to ukončímě. Teď to potřebuju, protože jak jsi očividně slyšela, přistěhoval se můj nevlastní bratr a já momentálně nemám nikoho. Vlastně jsem měl dlouhou známost jen jednou v životě a to on mi jí sebral. Od tý doby se snaží bejt ve všem lepší jak já, takže mu to chci vrátit. No a proto potřebuju tebe, jako mojí holku. A co z toho budeš mít ty?! Bylo mi známo, že něco podobnýho ti udělala i ta tvoje nevlastní sestřička, takže jsme vlastně na jedný lodi. Copak ty by jsi jí nechtěla vrátit to, že ti přebrala toho divnýho kluka se kterým jsi chodila tím, že budeš chodit semnou?! Jsem přeci nejoblíbenější kluk na škole," oznámil mi a nezapoměl se i pochvalovat.

Po celým jeho proslovu mi spadla brada až na zem. Co to tu proboha mele?! Jasně, má pravdu, že bych jí to chtěla vrátit, ale proč do toho plete on?

"Jsi blázen, navíc si nezkonale fandíš. A do toho, co se mi stalo nebo nestalo ti opravdu nic není. Takže si tu tvojí nabídku strč někam. Vážně nechápu, že tě tohle mohlo jenom napadnout. Myslím, že ani ty by jsi nebyl zrovna nadšenej, kdybych na to přistoupila a museli bychom předstírat že.... no však víš. Ó bože, nikdy," vyhrkla jsem s vytočeným výrazem a aniž bych se na něj podívala jsem vstala a rychle odskočila od stolu. Sebrala jsem svojí tašku, vyrazila jsem z jídelny pryč a jeho jsem tam nechala sedět.

Tohle byl fakt zlej sen!

------------------------------------------------------------------

Parker mi fakt vlezl na mozek. Zbytek dopoledne jsem myslela jen a jen na jeho pitomou nabídku. Nechápu co tím sleduje. Akorát mě dokázal prvotřídně vykolejit a teď se mi určitě někde za rohem tlemí.

I když to s jeho nevlastním bratrem mi nepřišlo jako lež. Vlastně jsem si byla na sto procent jistá, že mluvil pravdu. Nedivím se, že se mu chce pomstít, taky si přeju pomstu pro Viktorii /nevlastní sestru/ tolik, jako nic jinýho. Jenže....

Neumím si představit, že by nám ten náš vztah někdo zbaštil. Navíc já v jeho přítomnosti sotva přežiju jednu blbou hodinu biologie, a skoro celej den by mohl nést následky na mém psychickém zdraví. A to dost velké následky.

Z mého zamyšlení mě vysvobodilo zazvonění, které ohlašovalo konec dnešní výuky, takže jsem vyskočila, popadla tašku a zamířila si to pře školu, kde se nacházelo parkoviště. Sice jsem neměla vlastní auto, ale autobus stavěl právě kousek za parkovištěm. /S tím autem je to tak, že osmnáctiny mám až za půl roku, ale většina lidí tu ho už má, takže je tu pro ně to parkoviště/

Zrovna jsem scházela po schodech, které vedli od hlavního vchodu, když mi zrak padl na Parkera. Stál u svojí nablískané motorky a bavil se s nějakým nagelovaným klukem. Zdá se, že se hádali. Viděla jsem, že byl William jasně rozzuřenej.

V tu chvíli jsem proklínala sama sebe za to, co právě udělám. Rozpustila jsem si svoje dlouhý černý vlasy a prohrábla si je tak, abych vytvořila jemný rozcuch. Přejela jsem si rty jazykem a vydala se k těm dvoum. Nic jsem neříkala a prostě jednoduše mezi ty dva vtrhla.

"Tak tady jsi, celou věčnost jsem tě hledala," zavrněla jsem s úsměvem a hodila jsem se k Willovi kolem krku. Přitiskla jsem se k němu a vášnivě ho políbila. Cítila jsem jak celej stuhl. Odtáhla jsem se od něj jen na male kousíček.

"Co to tu vyvádíš?" šeptl ke mě.

"Přijímám tvojí pitomou nabídku. Ale aby bylo jasno, už teď mi něco dlužíš," šeptla jsem mu zpátky a znovu ho políbila. Snažila jsem na sobě nedat znát, jaké utrpení mi to způsobuje a radši jsem si představovala, co z toho budu mít.

Když jsme se od sebe odpojili a pomalu se otočili k tomu klukovi, co stál za náma, šeptl mi těsně u ucha slovo, který jsem u něj nikdy neslyšela. "Děkuju"

Pokračování příště...

-----------------------------------------------------------

Tak tohle je konec první části. Doufám, že se vám to všem líbilo a brzo tu snad přibyde další dílek. Jak jsem psala, tahle kapitolovka mi dlouho ležela v hlavě, takže jsem fakt ráda, že jsem jí konečně napsala. Takže pac a pusu.... vaše misqwa... :)

Jako vždy, netrpělivě čekám jen a jen na vaše ohlasy.. :)

Vaše misqwa... :)