Vampire-krev | Falešný pár - 2. kapitola

Falešný pár

Kapitola 2: Není nad sourozeneckou lásku, aneb znova po škole...

/ Ahojte... :) Tak vás po nějaký době zase zdravím a nesu vám slibovanou kapitolku pro Falešný pár. Tenhle dílek mi ležel v hlavě celý týden a až konečně teď mám ujasněné, co jak bude. Měla jsem spoustu verzí, ale tahle se mi zdála nejvíce přijatelná, takže není třeba, abych to tu nějak okecávala. Prostě jdu rovnou na to. Jinak bych ještě chtěla moc poděkovat všem za komentáře. Moc mě potešili a jsem ráda, že jste sdělili všichni svoje názory, takže tahle kapitolka je věnovaná pro všechny, co mi okomentovali minulý díl. Přeju příjemné čtení..../

Písnička, která mě inspirovala ve chvíli, kdy jsem nevěděla, co dál.

---> R.I.O. feat. Nicc/... <---

/ Všichni tvrdí, že bychom měli mluvit pravdu. Navíc se říká, že lež má krátké nohy. Jenže u mě to má menší háček, protože když mluvím pravdu já nikdo mi mojí pravdu nevěří./

---------------------------------------------------------------------------

"Nemohla by jsi laskavě zvednout to tvoje velvážený pozadí a uvolnit mi koupelnu?!" zabušila jsem už nejmíň po páté na dveře koupelny v horním patře našeho domu.

"Zkus hádat," ozvala se povýšeně Viktorie a začala si pobroukávat nějakou melodii. Uraženě jsem si odfrkla a přemístila jsem se o patro níž, kde se nacházela kuchyň. Zamířila jsem k ledničce a pomalu jsem se začala probírat jídlem. Nakonec jsem vylovila nějaký jogurt.

"Pak se diví, že chodím pozdě," zahučela jsem a do pusy vložila vrchovatou lžičku jogurtu. Stávám už v šest hodin, ale ta fúrie zabere koupelnu dřív a vylejzá až někdy po půl hodině. Tudíš nemám ani nejmenší šanci stihnout školní autobus. Takže to většinou končí jako dnes. Je něco málo před půl sedmou a já si v klidu vysedávám v kuchyni jen tak v pyžamu.

Asi po pěti minutách se ozvalo zavrzání dveří a po chvíli se ozvaly její boty na jehlách, které opravdu nesnesitelně klapali po schodišti. Měla jsem tušení, že se za chvíli zjeví v kuchyni a začne do mě rejt zkrz to, že jí nenechám chvíli klidu na ranní relaxi. Bohužel se tak neuskutečnilo, protože se ozval domovní zvonek, který oznamoval, že pro mojí sestřičku už přijel její momentální přítel.

Nejdřív jsem se to hodlala ignorovat a jít rovnou do koupelny, ale ve chvíli, kdy dotyčný za dveřmi promluvil, okamžitě mě zamrazilo. Co ten tu dělá?! Prolítlo mi hlavou jako blesk.

"Melanie!!!!!" ozval se celým barákem Viktoriin hlas, který rozhodně nezračil nic dobrého.

Líně jsem vstala a pomalou chůzí jsem se došourala až ke vchodovým dveřím. A tam stál on. V tmavých džínech a tmavě modré košili, přes kterou měl hozenou koženou bundu. Zabodl do mě svůj pronikavý pohled a sjížděl mě jím odhlavy až k patě. William.

"Co ty tu děláš?!" prohodila jsem nevrle a měřila si ho stejným pohledem jako on mě.

Chvíli o vypadalo jako by přemýšlel o tom, co jsem řekla a nakonec naklonil hlavu na stranu. "Co by, přijel jsem tě vyzvednout."

Řekl to jako by to byla naprosto jasná věc. Viktorie si nás změřila vykuleným pohledem a nakonec se potácivým krokem přemýstila do obýváku.

"Ha, a teď vážně. Co tu kruci pohledáváš?" zavrčela jsem tichým hlasem, aby mě Viktorie neslyšela.

"Celkem blbá otázka nemyslíš? Hele, nechápu, co ty na tom nechápeš. Už teď o nás všichni ví, takže by bylo nejspíš příhodné přijet společně. Navíc jsem už svýmu bráškovi oznámil, že pro tebe jedu, takže pohni kostrou, schoď ze sebe to, co na sobě máš a přepudruj se, nebo co to vy holky děláte," zamručel zjevně unaveně mojí nechápavostí a kladl jasný důraz na slovo 'bráškovi'.

"Co na tom nechápu?! Myslím, že jsme si nedomluvili něco jako, budem spolu každou vteřinu našeho zbytečnýho života, nebo snad jo?!" vrátila jsem mu rýpnutí.

"Potřebujem, aby tomu uvěřili všichni ostatní, takže jo. I kdyby mi bylo sebevíc blbě z tvojí přítomnosti, je to nutnost. Jinak by ta včerejší promenáda na parkovišti vyšla v niveč," oznámil mi s arogantním úsměvem.

"Fajn! Mám silný nutkání tě oběsit. Protože jedinej komu se dělá šoufl z něčí přítomnosti jsem já. Počkáš tady a varuju tě, na nic nešahej, nebo ti ty tvoje pracky urazím. Jdu se převlíct, takže jsem za deset minut zpátky. Pochopils, nebo ti to mám vysvětlit ještě jednou?!" zavrčela jsem a zatáhla ho dovnitř na chodbu. Zabouchla jsem vchodové dveře a nasměrovala jsem pohled jeho směrem.

"To, že nemám na nic šahat, nebo to jak se budeš převlíkat?" zeptal se s povýšeneckým úsměvěm alá jsem bůh a mrkl po mě očkem.

"Neskutečný prase. Fákt perverzní prase...." chrlila jsem ze sebe všechny možné názvy prasat a pomalu dupala po schodech do patra.

--------------------------------------------------------

"A teď se rozesměj, jako bych řekl něco vtipnýho," ozval se mi u ucha hlas toho perverzáka.

"A to jako proč?!" zasyčela jsem nervózně, ale pro ostatní jsem nasadila velkej úsměv, až mi začala cukat pusa.

Od tý doby, co se ukázal u nás doma je všechno naruby. Odešla jsem se převlíct a schválně jsem to natahovala, ale on má snad nervy ze železa. Pak mě na tý svojí mašině odvezl do školy a samozřejmě, že se k nám otočila pozornost všech přítomných na školním parkovišti. Pak jsme se jako zamilovanej páreček přemístili na první hodinu, kterou máme jako naschvál společnou, takže si sedl do stejné lavice a přitáhl si židli tak blízko, že bych se mohla zadusit jeho kolínskou.

No a teď po mě chce, abych se začala gebit jak praštěná, jen kvůli tomu, aby všichni viděli, jak rozkošný jsme. Nemáte někdo lopatu?! Že bych si šla vykopat jámu a rovnou si do ní lehla.

"Tak dělej," zavrčel mi tak těsně u ucha, až mi z toho naskočila husí kůže.

A tak to přišlo. Zhluboka jsem se nadechla a rozesmála se jak jen nejvíc to šlo. Řehtala jsem se, smála se až se na nás otáčeli všichni, co byli přítomní ve třídě. Bohužel se otočil i profesor. Připadala jsem si jak blázen. Směju se tu ničemu a předevšemi. Potřebuju se z týhle cvokárny dostat dřív, jak mi úplně vymyje mozek.

"Člečno Morgenová, je tu snad něco k smíchu? Oceňuji vaši snahu chodit včas na mé hodiny, ale nejsem si zcela jistý, co vás tak moc pobavilo. Je snad něco vtipného na minerálech nebo horninách?" promluvil s nuceným úšklebkem profesor a tím ke mě přilákal pohledy všech přítomných.

No, co teď ty chytrej?! zavrčela jsem na Parkera v mysli, ale bylo mi jasný, že jestli neumí číst myšlenky, jen tu mrhám svým časem.

"No já... ehhh... no..." koktala jsem a přitom mi v hlavě šrotovalo miliony výmluv, ale ani jedna nebyla vhodná.

"Na Mel seděla moucha, takže jsem jí plácl," ozval se nesmyslně Parker. "Teda tu mouchu ne Mel...." dodal spěšně a tím si vysloužil hlasitý smích a pískání od celé třídy. Profesor celý zrudl a porovnal si brejličky na nose.

"Ehm, děkuji za objasnění Williame, ale pro jistotu vynech plácání přes celou mojí hodinu," dodal celej červenej a vrátil se k původnímu výkladu.

"Tak plácnul, jo?!!!!" zavrčela jsem kysele a bouchla ho pěstí do ramene. "To si ještě vypiješ!"

--------------------------------------------------------------------

"Fakt oceňuju tvojí snahu o to, aby nám to všichni sežrali, ale tohle je už trošku moc, nemyslíš? Celej den tě mám za zadkem a teď mi ještě obsadíš stůl. Co to bude příště?! Záchod?!!!" vybuchla jsem celá vzteklá při obědě.

"No, ták klídek... Se hned nečerti. Hmmm ty preclíky mě fakticky lákaj...." úplně odběhl od tématu k nějakým přiblblím preclíkům. On mi fakt pije krev!

"Jo ták preclíky?!" ozvala jsem se a v tu mě něco napadlo.

"Hmmm" zamručel a už už se do něj chtěl zakousnout.

"Ukaž," zavrněla jsem kysele, vyrvala mu preclík z ruky a doslova mu ho vecpala do tý jeho nevymáchaný pusy. Konečně mu sklaplo. Vytřeštil oči a začal vykašlávat kusy preclíku na stůl.

"No, nic. Asi dojdu pro ubrousek," zašvitořia jsem jakoby nic a odpochodovala jsem si to k pultu s jídlem. Tam mě ovšem nečekalo nic lepšího, jak u mýho stolu. Jako naschvál se tam Viktorie rejpala v nějaký omáčce a hned jak si mě všimla mi jen malou náhodou zašpinila moje nové tričko.

"Seš šáhla ty peroxidko?!" vybuchla jsem na ní.

Dneska mám všeho fakt po krk. Nejdřív mě ráno nepustí do koupelny, pak mě celej den prudí ten perverzák a teď tohle. Na tohle nejsem stavěná.

"No dovol, tahle barva ti de k vlasům, taky vypadají, jako by prošly kanálem," zašvitořila povýšeně.

"Kanálem?!" přeskočil mi hlas. Zuřím!

"Oh promiň. Nejdřív se prošly kanálem a pak si to namíři do popelnice," opravila se a obdařila mě jedním ze svých šklebů.

Tak tohle byla hranice. Nepřemýšlela jsem a jednoduše jsem jí jednu vrazila. Až jí z toho začala téct krev z nosu. Ušklíbla jsem se nad svým dílem a měřila jsem si jí stále naštvaným pohledem. Bylo mi jasný, že z toho bude průser.

"Morgenová a Morgenová?" zeptala se nesmyslně úča a měřila si nás překvapeným pohledem. Kolem Viktorie začala hned skákat a pomáhala jí utřít trochu tý krve, pak se otočila na mě a bylo vidět, že toho má plný brejle asi tak jako před chvílí já. Už, už chtěla něco říct, ale skočila jsem jí do toho dřív, jak by mě odsoudila na smrt.

"Já vím, já vím jsem po škole a to dobrý dva tejdny, že?!"

-----------------------------------------------------

/Tákže moc se omlouvám, že to tak šíleně dlouho trvalo, ale nemám čas. Dobře, možná se trošku vymlouvám, ale vážně mám s časem jisté problémy. Škola mě vyčerpává až teď a domů jedzím někdy kolem 4 hodiny, takže se pak učím, nebo píšu domácáky. Každopádně se to budu snažit trošku napravit. Taky se omlouvám za chyby, neměla jsem čas znovu to přečíst, takže to vážně ignorujte.. Takže zatím se mějte a brzy naviděnou... :)... /

Určitě komentujte, protože komentáře mě povzbudí ze všeho nejvíce.... :-*

Vaše misqwa... :-* :)