Falešný pár - 4. kapitola - konec.. :)

Falešný pár

Kapitola 4: Konec, sladký konec... nebo... taky ne!

/Zdravím...... :D !!! Je tu pátek a já se válím doma. Co to znamená? No, to je snad nad míru jasné. Jsem tu s poslední kapitolkou pro Falešný pár. Mám toho na práci zrovna málo, takže jsem se rozhodla, že to dneska prostě dopíšu. Konec bude a možná nebude to, co by si pod tím kdokoli představil, ale počítejte s tím, že tahle kapitolka se trošičku protáhne. Hlavně proto, že je poslední a mě už by se to nechtělo rozdělovat na dva díly. Tákže přeju krásný počteníčko, snad se bude líbit... :-* /

( Celeste Buckingham - Run run run )

/ Bylo nebylo......  a žili šťastně až do smrti. Tyhle slova zná snad naprosto každý. Spousta knih a filmů končívá

takhle, ale dnes to není zrovna to pravé. Dnes je to něco naprosto jiného. Neobyčejná povídka končí, ale ne

 podle ohraného konce. Ne, to opravdu ne. Dnes je to o něčem naprosto jiném. /

--------------------------------------------------------------------

"Máš pro mě nějaký rady ohledně chování a toho, co mám řikat? Protože nechci pak slyšet nějaký námitky ohledně toho, že jsem řekla něco, co jsem neměla," upozornila jsem Willa s úšklebkem, když jsme z parkoviště mířili přímo před kino, kde na nás měli všichni, podle něj, čekat.

"No, snad jenom jednu věc. Chovej se tak, jak ses do teď chovala, ale snaž se mě hlavně neztrapnit před ostatními." odpověděl mírně nervózně.

"Neboj, budu se chovat, jak nejlíp umím," ujistila jsem ho pohodově.

"Toho se právě bojím," prohodil s útrpným pohledem a propletl si prsty levé ruky s mými. Nadzvedla jsem obočí a on pouze pokrčil rameny. Fajn.

-----------------------------------------------

Stáli všichni přesně tam, jak Will tvrdil. Čtyři lidi. Dva kluci a z toho jeden, kterýho neznám a ten druhý byl Parker model, jak jsem si ho pro sebe pojmenovala.

No, a dvě holky. Vedle toho neznámého stála jedna drobná s tmavými na krátko střiženými vlasy a po boku Parkera modela si to postávala vysoká blondýna. Lia, nebo jak se to jmenuje byla přesně taková, jakou jsem si jí představovala. Tahle holka by mohla v klidu trumfnout nějaký holky na titulce časopisu o módě. Né že bych něco takovýho četla, ale Viktorie toho má doma tolik, že to snad ani nejde přehlídnout.

Prostě mi nejde do hlavy, jak by si William mohl s někým takovým vyjít. Fajn, uznávám, že on na tom není se vzhledem zrovna dvakrát špatně, ale i tak je to k neuvěření. Teda pokud ta holka nemá tak tupý myšlení jak on, to by mě potom fakt nepřekvapilo.

"Zdarec," prohodil hned na přivítanou Will. Přišlo mi, že zdraví jen ty dva neznámé a na svého (ne)bratříčka a tu barbie z vysoka peče. Vlastně ani nevím proč, ale nějakým způsobem se mi ulevilo.

"Jsme si říkali, kde jsi. Á... kdo je ta kráska vedle tebe?" zeptal se ten neznámý.

"Tohle je Mel, moje momentální oběť," poznamenal Will a přitáhl si mě k sobě blíž, abychom se mohli letmo políbit. Musím uznat, že tyhle jeho nápady by potěšili snad každou holku. Jenže já nepatřím do skupiny 'každá'.

"No, jasně. Už jsem o tobě hodně slyšel. Prý si pěkná dračice a žádná slušňačka. Já jsem Alex a tohle je Jenny." promluvil Alex a potřásl si semnou rukou, stejně tak i Jenny.

"Tak to mě fakt těší. Zajímavý, že já toho o vás zase tolik nevím," prohodila jsem jako by nic a letmě se usmála. Tahle přetvářka mi dost hne s mimickými svaly. To by jeden neřekl, kolikrát se já za den šklebím, nebo směju, jak pitomá.

"Ehm, ehm. My jsme taky neměli možnost se pořádně představit. Jsem Thomas a tohle je Lia," řekl s přehánamým úsměvel Parker model a přejížděl po mě pohledem. Samozřejmě, že Lia si jen odfrkla a pohledem hodila na Willa, který mi stál stále po boku.

"Hm, hm. Jo jo, o tobě jsem taky něco slyšela," prohodila jsem jako by nic a cítila jsem, jak Will vedle mě stuhl a napjal svaly. Thomas se samolibě usmíval, ale jen do té doby, než jsem znovu promluvila. "Teda, tebe bych nikdy na modela netipovala. Ty slípky od nás mektali o tom, jak jsi namakanej, ale směšný na tom je, že se asi překoukli, protože kdybych o tom nevěděla, nikdy by mě ani v nejmenším nenapadlo spojovat si tě s modelem."

Viděla jsem, jak mu pomalo zamrzl úsměv a Will se vedle mě rošťácky usmál a jelikož se nikdo neměl slova, promluvila jsem znovu já.

"A na co, že to vůbec jdeme?"

"Na Červenenou lagunu," vydechl Alex s nejistým úsměvem a stále si mě měřil překvapeným pohledem. No co?! William mi dovolil chovat se, tak jak jsem se chovala do teď, takže žádný velký přetvařování se fakt konat nebude.

"Skvělý.... To je ten novej horor, ne? Na to jsem se chystala jít, takže tím líp," prohodila jsem nadšeně a spatřila jsem, jak všichni přítomní stočili pohled mým směrem. Alex vykuleně, Jenny překvapeně, Thomas vytočeně, Lia povýšeně a Will se usmíval jak praštěnej. Dloubla jsem ho ramenem do žeber, takže po chvíli zareagoval.

"Říkal jsem, že je jedinečná," prohodil na vysvětlenou a Alex stačil jen zmateně a zároveň souhlasně přikývnout.

Tohle teda bude večer.

------------------------------------------------------

"Musíš mi věřit. Přísahám, že jsem to viděl..... Ona... to.... utopilo jí to... já....vážně.... to..." někdy u týhle scény se Thomas zvedl s tím, že si musí odskočit a tím nechal Liu samotnou vedle Willa. Nevím, co tím zamýšlel, ale ta holka se hned chopila situace a pustila se do klábosení s Willem.

Dělala jsem, že jsem plně zabraná do filmu, ale vlastně jsem ani nebyla. Seděla jsem vedle Willa z druhé strany, takže jsem z toho, co ta holka řikala trochu pochytila. Pokud jsem to dobře pochopila, omlouvala se za to, co mu provedla. Kdákala něco o tom, že jí to strašně mrzí, protože by mnohem radši byla s ním, ale že nechce zradit i Thomase a dál.. dál.... dál...

Z jejích slov se mi parádně převracel žaludek a jen tak jsem se držela u svojí nepřítomné masky. Měla jsem chuť popadnout jí za pačesy a vytáhnout z tohohle pitomýho sálu ven. Tam bych si jí podala tak, že by jí nikdo na dobrej měsíc nepoznal.

Už už jsem plánovala to jak, bych jí osobně zmlátila, když jsem na ruce ucítila tlak. Will. Hned jsem pochopia, co tím myslí. Bylo jasné, že to nehraje před ostatními, protože ty by asi jen těžko viděli, co se mezi námi děje, když tu byla tma jak v pytli. Ne, to tím rozhodně nemyslel. Chtěl pomoc. Cítila jsem z jeho ruky tu napjatost, která se v něm momentálně zmítala.

Rychle jsem přemýšlela, co mám udělat. Nakonec jsem se vytasila s tím, co mě momentálně napadlo.

"Willíku?" jemně jsem s ním zatřásla, takže jsem si vynutila jeho i Liinu pozornost. On na měl hleděl se zmateností, asi z toho, jak jsem ho nazvala, a ona se tvářila jako bůh pomsty.

"Nemohl by jsi si semnou vyměnit místo? Víš špatně tu vidím. Nechápu, jak si někdo tak tupej a vysokej může sednou do předních řad." pronesla jsem mírně naštvaně.

"Ne, nemohl. Něco tu řešíme," ozval se hlas Lii. Tak a teď už jsem byla jen pár kroků od toho uskutečnit svůj předchozí plán.

"Tebe se nikdo neptal," prohodila jsem směrem k ní a vyslala k ní vražedný pohled.

"Jasně, že si s tebou vyměním místo. Pojď," promluvil úlevně Will a s radostí mě posadil vedle tý saně. Tak a teď si něco zkus ty chobotnice! Měla jsem takovou radost, že bych na ní i jednoduše vyplázla jazyk, ale nejsem přeci sebevrah ne?!

-----------------------------------------------------------

"Za dnešek fakt díky. Teda.... víš za co ne? Nechápu, co po mě ještě chce, ale to... no víš. A navíc, to jak si ho hned před kinem setřela bylo prostě skvělý. Nevím jak ty, ale já jsem plně spokojen." promluvil nejistě Will, před naším domem, kam mě před pár vteřinami dovezl.

"Jo jasně. Musím, ale uznat, že jsem se držela zuby nechty, abych tý káče nevydrápala oči. Fakt mi nejde do hlavy fakt, že vy dva jste někdy... no však víš. Každopádně to, co jsem řekla před tím kinem byla naprostá pravda. A víš přeci, že já říkám pravdu fakticky ráda. A ehm... jak no, jak to tedy ukončíme?" promluvilaa jsem se stálým úsměvem, ale musela jsem se dost přemáhat, abych ten konec řekla normálně. Nevím, co to semnou je. Chovám se jak nějaká poblázněná puberťačka. Možná je to tím, že jsme si chvílemi užili fakt velkou srandu, nebo tím, že mě baví ho stále provokovat. Nevím.

"Přemýšlel jsem o tom. Nejlepší bude, když oznámíme, že... já nevím, třeba že jsme se rozešli navzájem." řekl s veselým úsměvem, který mi momentálně nedělal zrovna dvakrát dobře.

"Jo...no.. a co Thomas?" chabá otázka z mojí strany, ale na víc jsem v té chvíli momentálně neměla.

"Co by. Dojde mu, že on není jediný, kdo pořádá hry tohodle typu. A s tím jsem naprosto spokojený. Takže to už nijak jinak řešit nebudu. Dosáhl jsem toho, čeho jsem chtěl, takže je čas jít o dům dál. Kdo by kdy řekl, že zrovna mi dva si někdy pomůžem, co? No, nic. Už pojedu. Takže... no, měj se. Asi se ještě uvidíme, ale nezapoměň, že už ne tak, jako v posledních týdnech." řekl vesele a na konec si prostě nemohl odpostit rejpnout si do mě.

"Já? Chlapečku ani nevíš, jak vytížená jsem z toho našeho falešnýho páru. Jednoduše moje druhý jméno je svoboda a to s tebou fakt svoboda nebyla. Aby jsi se v pondělí nespletl ty," nadnesla jsem lživě naštvaně a už odemykala dveře. "Mimochodem," nadhodila jsem ještě a on se zaměřil mým směrem.

"Kdybych se v pondělí zdržela a nepřišla včas na hodinu, nejásej. Já se dostavím, i když o trošku dýl," křikla jsem jeho směrem a kyselým úšklebkem a zabouchla za sebou domovní dveře. Hned co jsem se ocitla na chodbě, opustila mě moje maska povýšenosti a jí nahradila ta pravá. Zklamaná a.....

----------------------------------------------------------------

O týden později:

Jo je to tak. Už je to týden a dva dny od toho, kdy jsme byli v tom kině. Od té doby se toho nespočet změnilo. Probrala jsem si v hlavě myšlenky a tam se my zrodil jasný plán. Prostě se mu musím vyhýbat.

Chcete znát pravdu?! Ani netušíte, jak těžký to pro mě bylo. Všechno + to vyhýbání, protože on byl snad všude kam jsem se hnula. Na první hodině, co jsem měla společnou s ním i tím, že jsme seděli v jedné lavici, jsem chodila pozdě a když už jsem přišla, prostě jsem ho ignorovala. Na začátku jsem cítila jeho pohled, jak se nejpíš snaží přijít na moje nesmyslné chování, ale později už to šlo tak, že mě i on začal  ignorovat.

Všude jsem slyšela to jak, si lidi ze školy vyměňovali názory o tom našem 'jakoby rozchodu'. Bylo mi z toho na nic. Být středem pozornosti nebylo zrovna to, čeho jsem chtěla dosáhnout. Proklínala jsem ten den, kdy s tímhle ten prevít přišel. Do té doby se mi všichni vyhýbali a vsadila bych se, že pár z nich jsem naháněla i dost slušnej strach, ale teď? Teď mě dokonce i zvou na rande. Jen proto, že jsem chodila s někým, jako byl on. William Parker, ten zatraceně ukecanej blboun, kterej mě dokázal vytočit do nepříčetnosti, ale i ten, kterej mě jako jediný dokázal podržet a zastal se mě. Jo, to všechno byl ON!

--------------------------------------------------

"A proč ne?! Řekni mi jeden dobrej důvod, proč si semnou nemůžeš vyjít?" ozval se přes celou jídelnu načuřenej hlas Samuela. Fakt nechápu, co tímhle sleduje. Je už nejmíň desátej v řadě, co se mě dneska ptá, jestli bych s ním někam nezašla. Copak jsou všichni tak tupý, že nedokážou pochopit sloco ne?!

"Už něco mám. A laskavě se uklidni, všichni na nás zíraj," syka jsem vytočeně.

"To je mi jedno.  A co máš?! No? S kým jako někam jdeš, co?! Je to jen výmluva!" obvinil mě. Fakt na nás všichni zírali.

"Bože, fakt nekecám. Dneska už..... no... eh.... jdu...." fakt jsem nic neměla, ale momentálně jsem se snažili přijít na nějaký jméno. Fakt toužím po klidu, ale tyhle pakoni mi ho snad nikdy nedopřejou.

"Jde semnou," ozval se za mými zády arogantní hlas. Šíleně jsem se lekla, takže jsem nadskočila a asi po minutě jsem se otočila k té osobě a nechápavě jsem ho probodávala pohledem. Parker William, co ten se do toho sere.

"S ním? Já myslem... Aha no... už pujdu," vykoktal se Samuel a vážně vypálil z jídelny takovou rychlostí, že strčil do pár kolemjdoucích.

"S tebou?" sykla jsem naštvaně.

"Jasně, copak jsi zapoměla?"

-----------------------------------------------------

Neváhala jsem a vytáhla jsem ho před školu.

"Co to má ksakru znamenat? Jak si to jako představuješ. Jasně jsme si něco řekli a ty nedodržuješ pravidla. Tak to teda ne. Víš, co mi to dalo udržet si respekt a teď? Jsem totálně v prdeli. Všechno se kvůli tobě podělalo. Všichni o nás mluví a vymýšlejí si pitomý historky o tom, proč jsme spolu skončili. A teď si jim dal další téma. Nikdy mě nezajímalo, co si o mě myslí všichni okolo, ale teď jsi mi dal jasný důvod pro to, abych svoje rozhodnutí změnila. A ano! Opravdu mi to momentálně není jedno. Všechno jsi to podělal. Všechno!" vychrlila jsem na něj celý svůj monolog. Jenže jeho reakce nebyla taková, jakou jsem jí čekala.

Popadl mě za pas a přitlačil si mě k sobě. Chtěla jsem se vykroutit, ale sevřel mě pažemi tak, že jsem neměla nejmenší šanci na útěk.

"Celý týden se mi vyhýbáš. Proč? Ani se na mě nepodíváš. Proč? Sedím vedle tebe a ty mě ignoruješ. Proč? Všichni se tě ptají, jestli si s nimi nevyrazíš, ale tvoje odpověď je stále, ne. Proč? Všechno tohle si jak nějakej praštěnej stolker zjišťuju. Proč? A proč ksakru proč, mě napadá jen slovo proč?!" promluvil jen pár milimetrů od mých úst.

"Proč?" zeptala jsem se nechápavým hlasem.

"Proč? Nevím. Jediné co vím je to, že tohle jsem chtěl udělat hned potom, co jsem od tebe předminulý pátek odjel...." zašeptal a pomalu, ale s naléhavostí se vrhl na moje rty. Nejdřív je jemně mapoval svými, ale později zapojil i jazyk.

A já? Prostě jsem se mu poddala. Neměla jsem nejmenší sílu vzdorovat. Nechápala jsem sebe. Ani jeho. Ani tuhle pitomou situaci. Prostě jsem jen věděla, že chci být s ním a to mě čím dál, tím víc děsilo.

"A co jako teď?" zeptala jsem se se zájmem a otázkou v očích. Pochopil, že se neptám jen na tuhle chvíli, ale na budoucí situaci.

"No, co by. Přece už dneska na večer máme plány, ne?! Zajdem třeba do kina." navrhl.

"Ne, to teda ne. Zajdem někam jinam, třeba do baru." vzdorovala jsem.

"Jenže dneska jsem měl v plánu zajít na jeden film. Už jsem si sehnal lístky." opáčil.

"A já mám zase chuť jít si zatancovat," pronesla jsem tvrdohlavě.

"Ty jsi ták paličatá......"

"Ty jsi ták mimo......" vrátila jsem mu. Přesně tohle mi chybělo. Ty hádky mezi náma, vzájemné popichování a ten jeho naštvaný výraz. Tohle je ten Will, kterýho ve skutečnosti zbožňuju, ale nikdy bych mu to nepřiznala. To je on.

"Víc mimo jsi tu rozhodně ty......." nedal se a vysílal ke mě povýšenecký pohled.

"Di do háje. Fákt tě nesnáším," zamručela jsem vytočeně, vytrhla se mu, když nedával pozor, a zamířila jsem si to k tomu jeho stroji. Aspoň mě to pako hodí domů.

"Taky tě tak žeru, ale na odvoz jsem ti dobrej, co?" konstatoval ironicky.

"Nekecej a dělej. Nemám na to fakt čas. Pokud chceš jít do toho kina, tak pohni. Nesnáším, když na někoho musím čekat......." zamručela jsem znuděně a hodila po něm zářící úsměv. Kdo by kdy čekal, že to dopadne takhle? No, těžko říct.

Konec......

----------------------------------------------------

/Tákže lidičky je tu sladký slibovaný konec. Líbilo se? Já věřím, že pár lidičkám snad jo. Jsem ráda, že jsem to konečně dopsala, protože zrovna teď plánuju další a další věci. Taky chci poděkovat naprosto všem, co mě v psaní podpořili a napsali mi k článkům pár komentíků. Jsem nezkonale ráda, že jste v tom stále semnou. Ani si neumíte představit, co všechno to pro mě znamená. Teď už se s vámi, ale loučím. Brzy se tu snad objevím.... myslím, že o víkendu by snad mohla přibýt nějaká kapitolka k Táboru, takže se tu někdy zase stavte.... :D /

Je to poslední díl a mě vážně zajímá váš názor, takže neváhejte a pište ho do komentů.......

Vaše misqwa...... :-*