Náhody se dějí, ale jen málo z nich v můj prospěch

Ahojte.... :) No jo, je to tak, nějak to tu šidím. A nejhorší na tom všem je, že to tu zanedbávat nechci, ale čas si semnou hraje, jako s nějakou loutkoum. Udělat tohle a tamto a taky nezapomenout na tohle a tohle a tak dále... Každopádně jsem na sebe nehorázně pyšná skrz to, že jsem konečně dokončila povídku Tábor. Jak se na to tak dívám, tak si pomalu začínám všímat toho, že mých dodělaných povídek stále přibývá. :D Každopádně jsem, ale nedopsala naprosto všechny a ani nevím, jestli se mi to vůbec povede. Nechci dávat zbytečné naděje, ale nejspíš se časem mrknu na povídku Enchanted Heart a myslím, že by stálo za to, konečně ukončit Protectors Of Life. No, nevím. To si odsouvám někam na poslední příčku věcí, co musím vyřídit. Jak říkám, je vůbec náhoda, že jsem si ukořistila chvilku času na to, stavit se sem. Proč?! No, dalo by se říct, že jsem včera zapojila svou velmi línou mysl a pustila jsem se do slohu, který máme na pátek. Žádný veledílo to tedy není, ale snad bude úča spokojená s tím, co jí před celou třídou přečtu... (Další trapas na dohlednu!!!) Dneska jsme psali nějakou prověrku z matiky a doufám, že dostanu za výborně, protože jestli ne, tak si du hodit mašli! A zejtra mě čekají další dvě hodiny tělocviku. Jako naschvál má bejt přijatelně hezky, takže nemusím ani přemýšlet nad tím, co budeme dělat. Je naprosto jasný, že se jde ven a běhat. Pozitivní na tom je snad to, že patnáctistovku, pětistovku a šedesátku jsme už odběhali, takže teď jen doufat, že se to nebude běhat znovu.... Ale já věřím v to, že prostě běhat nebudem... /Víte, co se říká ne?! Věřit můžu, ale je mi to akorát tak k hov.... la, la, la. / Jinak pokud budu stíhat, asi se stavím na našem společným blogu, takže se dá očekávat další kapitola, ale nevím, nevím......

( Nickelback - Lullaby )