Enchanted Heart - kapitola 6

Enchanted Heart

Kapitola 6: Ian a jeho divné chování

/Myslím, že je na čase, aby sem přibyla další kapitola od nějaké jiné povídky. Chtěla jsem tuhle kapitolku napsat už dřív, ale teprve teď jsem narvala do hlavy všechno učení na zítřek, takže mě prosím omluvte. Jinak tuhle kapitolu píšu prostě z momentálního popudu, takže děj není až tak špičkově promyšlený. No, snad se bude líbit.../

"Ségra, tak tady jsi,” zahulákal přes celou chodbu Derek a všichni přítomný se okamžitě otočili mým směrem. Skvělý, fakt skvělý.

"Musíš dělat takovej povyk?! Co je? Víš, jaksi se snažím někomu vyhnout, takže bych bya ráda, kdyby jsi mě jakoby po téhle konverzaci neviděl," utrosila jsem znuděně a ostražitě se rozhlídla kolem sebe.

"Tím někomu myslíš Mika?”

"Páni, nečekala jsem, že ti to dojde tak brzy...” neodpustila jsem si rýpnutí.

"Ha, ha. Slyšel jsem, že jsi prý včera v noci dělala nějak rozruch. Mike je dost solidně vytočenej. Snažil jsem se ho krotit, ale zase nestojím o nějaký extra problémy. Taky ho nemusím, ale takhle rejpat si do něj rozhodně nemusela. Přišel jsem tě jen varovat, že on to rozhodně nenechá na pokoji,” řekl naprosto vážně a sjížděl po mně pohledem.

"To, že jsem tu necelý tři dny neznamená, že se budu chovat nějak jinak. Je mi úplně jedno, co si ten debil usmyslel, ale já to prostě jen tak za hlavu nehodím.

Ten jeho tupě nevyvinutej mozeček asi přišel na to, že já rozhodně nepatřím mezi ty, kteří ho obskakují a dělají pro něj první poslední,” sykla jsem mírně naštvaně a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

"Dobře, dobře. Nebudu se ti do toho montovat. Jinak, jak probíhala první hodina kouzel?" změnil rychle téma, protože věděl, že o tomhle nemá smysl semnou vůbec mluvit.

"Hm, celkem ušla," odvětila jsem.

Tím mě jasně přivedl na včerejší hodinu. To, jak jsem s Ianem dokázala, aby ten papír vzlítl a pak shořel a taky mi tím připoměl to, jak se pak Ian choval divně. Plánuju se ho zeptat na to, co mu včera přelítlo přes nos. To jeho chování bylo víc jak divný.

"Tak to je super. Myslím, že kouzlení brzo přijdeš na chuť,” on byl snad víc nadšeněj jak já.

"Když myslíš,” pokrčila jsem rameny. Chtěl ještě něco dodat, ale v tu ránu se ozvalo zvonění, které jasně ohlašovalo další hodinu.

"Musím jít, snad se zase brzo uvidíme. Jo a.... dneska mají volat rodiče, chceš abych jim něco vzkázal?" zeptal se ještě rychle.

"Tak z toho mě vynech. Nemám náladu na to, aby mi otec dával další kázání. Myslím, že ho budu ješě nějakou tu dobu ignorovat," ujistila jsem s úšklebkem a s mírným pokývnutím jsem se otočila a zamířila si to do protější učebny.

"To je dost, že jsi dorazila,” prohodil značně překvapeně Mikky, když jsem se přímo zkácela do jeho lavice na volnou židli.

"Taky tě ráda vidím. Mimochodem, kde je ten tupec? Zapoměl, že je dneska vyučování?" prohodila jsem ledabile.

"Povídá se, že prej si šel na ošetřovnu pro nějaký prášky na hlavu. Prej ho z tý nespavosti rozbolela,” odpověděl s úsměvem Mikky.

"Pane bože, co si vymyslí příště?! Ale jak to tak vypadá, už se po mě sháněl u bráchy, takže bych měla co nejdřív sepsat nějakou tu závěť. Přeci jen jistota je jistota."

Mikky se rozesmál a právě v tu chvíli do třídy napochodoval Ian. Zdál se, že dneska není nijak zvlášť ve své kůži. Zastavil se u svého stolu a položil si tam věci, co si donesl. Chvíli jen tak listoval v nějakém sešitě a pak vhlédl. Přejel pohledem po celé třídě a jakmile narazil na mě, zastavil. Dobrou minutu jsme na sebe jen tak zírali. evím, co jeho pohled mě znamenat, ale jak to tak vypadá, myslím, že je nejspíš flustrovaně naštvanej. Což je dost jasně absorudní, když jsem mu nic neudělala. Teda nic, o čem bych měla tušení.

Nakonec svůj pohled odvrátil a pustil se do vysvětlování nové látky. Během celé hodiny jen mluvil a mluvil. Párkrát se zahleděl do třídy, ale ani jednou ne mým směrem. Jedna moje část byla vytočená z jeho chování a ta druhá zase nechápavá.

"Celkem nuda, co?” ozval se Mikkyho hlas a tím mě parádně vytrhl z mého přemýšlení. Až v tu chvíli mi došlo, že už zvonilo na konec hodiny a Ian už byl fuč.

"To mi povídej,” odvětila jsem. Vlastně jsem ani nevěděla, o čem tu Ian celou hodinu mluvil. Všechno šlo mimo mě.

"Už si o tom slyšela?” vytrhl mě znovu z přemýšlení Mikky, právě když jsme mířili na další hodinu. On celou cestu mluvil a já ho s přikyvováním jasně ignorovala.

"Ne? Teda... Co tím myslíš?” zeptala jsem se pro jistotu.

"Místní partička dneska večer kolem devátý pořádá nějakej mejdan. Má se to konat u jezera v parku. Sou prej zvaný všichni. Máš v plánu tam zajít?" odpověděm a zároveň se zeptal na můj názor. Tohle byla aspoň nějaká akce, která mě zaujala.

"Mejdan, jo? A co ty? Chce se ti tam?”

"Víš, že i celkem jo. Na tyhle akce chodím jen a jen proto, že je vážně k popukání sledovat ty machýrky, jak do sebe nalejou tunu chlastu a pak tancujou vážně zajímavý tance a snaží se tím balit místí roztleskávačky,” objasnil se smíchem.

"Tak není co řešit. Večer deme pařit,” oznámila jsem a doufala, že díky tomu aspoň vypustím na chvíli z hlavy Iana a jeho chování.

"Super,”

"Konečně klid,” prohodila jsem radostně a zkácela se na svojí postel na koleji. Mikky zavřel dveře a napodobil moje počínání.

"Souhlasím, ale za dvě hoďky to začíná, takže bychom měly chvíli před tím pohnout zadkama,” odvětil.

"Jasně, jasně. Mimochodem, profesoři tyhle akce povolujou? Já jen, že na mojí starý škole by se z tohodle asi zcvokli,” zeptala jsem se se zájmem.

"Klídek, tady je to každýmu jedno. Když se budem držet v areálu, tak si můžem dělat co chcem. Přeci jen mají placeno za to, abychom si tu užívali svoje mládí a rozvíjeli svoje schopnosti...”

"Drsný, i když něco takový jsem asi měla čekat. Tím líp pro mě. I kdyby to povolený nebylo, tak bych se tam určitě objevila," informovala jsem ho.

"Myslím, že něco takovýho by u tebe bylo normální. To je právě ten důvod, proč se s tebou člověk nenudí. Nesedíš na zadku jak ty líný šprtky ty naopak vyhledáváš věci, který člověku dokážou jednoznačně zvednout adrenalin v krvi," ocenil mě Mikky.

"Jasně, vždyť by tu jinak byla nuda, ne?!"

Rozhodně přispějte s nějakým komentíkem, protože jen vy mě dokážete povzbudit ve psaní... :)

Vaše misqwa... :)