Enchanted Heart - kapitola 8

Enchanted Heart

Kapitola 8: Souboj na ostří nože...

/Zdavím všechny svoje čtenáře. Slibovala jsem, že v této kapitolce se objeví souboj a živější situace. Takže tady to máte a doufám, že splním vše, co jsem chtěla. Užijte si čtení.../

"Nebyl to moc dobrej nápad," hustil do mě už nejmíň po desáté Mikky, když Mike odešel zařídit náš 'údajný souboj.'

"Jo, já vím. Jenže, co jsem asi měla dělat? Dívat se na ten jeho vítěznej ksicht a poslouchat jeho přiblblý poznámky? Ne, díky. Na to fakt nemám charakter," odsekla jsem jasně v koncích. Taky už na mě přicházela obava z toho, že vlastně ani neumím používat schopnosti. A bojovat s nimi proti Mikeovi? On byl jasně a zřetelně vyšší liga než já, ale tohle bych mu za žádných okolností nepřiznala. "Mimochodem, nemáš na skladu nějakou radu?"

"Jo, příště se nepouštěj do něčeho tak bláznivýho. A co se týče zápasu, tak pár výhod mít nejspíš budeš. Souboj totiž probíhá v ohraničeném kruhu. Odborně tomu říkají Kruh síly. Je to proto, že v tom kruhu je mnohonásobně lehčí používat živly. Stačí jen pomyslet na oheň a on se hned objeví, ovšem musíš si myšlenku sformulovat tak, aby jsi to použila jako útočnou nebo obranou taktiku. Jde prostě o to, aby se tvůj živel dotkl protivníka. Samozřejmě, že vzájmně své útoky odrážíte. Mužeš se pohybovat volně po kruhu a různě uhýbat," vysvětlil.

"Hm, jasně, teď to fakt chápu," prohodila jsem flustrovaně.

"Klídek, není to nic složitýho, teda až na to, že jsi v životě nekouzlila, pokud teda nepočítám tvojí první hodinu kouzlení," rýpl si.

"Hele, klídek, jo?! Jen doufám, že to není nijak nebezpečný. Ráda bych se totiž dožila ještě pár let," ozámila jsem rovnou.

"No, ve skutečnosti se ti nic nemůže stát, protože ten kruh zároveň i zeslabuje účinky útoků tak, že je sice vidíme takové, jaké je hráči uvolní, ale  uvnitř jsou neškodné,"

Už, už jsem chtěla odseknout něco na ten způsob, že to je možná hezký, ale nevěřím tomu, jenže v tom se vedle nás objevil Mike a rezolutně změnil plán jak mně, tak i mému prozatím nudnému životu.

"Příští hra je naše, ale nastal tu menší problém," oznámil.

"Chceš vycouvat?" zkusila jsem štěstí.

"Ha, ha. Ne to vážně ne, ale chce se k nám přidat Serena. Když slyšela, že jsi nováček, tak neodolala. Jenže přeci bych nemohl přijít o tu zábavu, až padneš na.... no, to si počkáme. Takže jsem domluvil dvojhru," dostal ze sebe nakonec a já se snažila ignorovat jeho magorskou poznámku na můj účet.

"A kdo jako hraje semnou?" vypálila jsem na něj.

"No, vlastně u toho byla i další osoba. Daniel Rasle. Znáš ho, ne? Takovej ten vadnej, co je ve školní kapele. I když asi ho neznáš, není moc důležitej. Být to na mně, tak ti seženu někoho jinýho, ale nedal se odbýt. Zdá se, že chce ke dnu," poznamenal kysele a já v sobě dusila záchvat urážek. Jak to tak vypadá, Mike a ti z kapely si asi do noty nesedli.

"Fajn," prostá odpověď z mojí strany.

A tak to bylo tady. Najednou se všichni začali dekovat a uvolňovali nám místo. Stihla jsem ještě zachytit Derekův nechápavý pohled, ale to už mě Mike strkal do toho kruhu, takže jsem nestačila nijak zareagovat. Ani ne za pět minut jsem už v plné parádě stála uvnitř kruhu a vedle mě se objevil Daniel. Takhle z blízka vypadal ještě líp.

"Tak ty jsi Charlotte?" zeptal se s úšklebkem.

"Char stačí. A ty si Daniel, co?" oplatila jsem mu se stejným úšklebkem.

"Jo, jo Daniel stačí," usmál se a dodal, "už jsi to někdy hrála?"

"Ne, a ani se neptej, jestli jsem někdy kouzlila, protože odpověď by byla, že jo, ale jednou a to ke všemu na první hodině kouzel," dodala jsem ihned.

"Hm, myslel jsem si to. Tak chytej," prohodil a už ke mně letěl černý náramek.

"Hm-nmm?" nechápavě jsem zamručela.

"Tyhle věcičky nás propojí, takže můžem čerpat ze svých sil navzájem a klidně je i různě kombinovat nebo spojovat," vysvětlil a hned si ten svůj zapl. Napodobila jsem ho, ale přišlo mi to čím dál tím víc divnější. Na týhle škole je divných věcí hafo.

"Tak to mi fakt fandíš," poznamenala jsem kousavě spíš pro sebe, ale i tak mě slyšel.

"Přeci nenecháme toho troubu vyhrát. Už tak mi leze krkem, stejně i ta mucholapka," šeptl ke mě s úsměvem. Jeho výrazu jsem se prostě musela zasmát.

"Páni, při její vizáži mě napadla Barbie a Ken, ale trouba a mucholapka je mnohem lepší," uznala jsem s vážným přikyvováním. V tom se od někud ozvala rána, že souboj do minuty začne a všichni lidi kolem rázem věnovali pozornost nám. Tak tohle bude trapas jak.... No coment.

Ti dva se postavili naproti nám. Stáli asi necelý čtyři metry od nás. Serena se ďábelsky usmívala a Mike nás propichoval pobaveným a vítězným pohledem.

"Myslím, že se tomu stihnu maximálně vyhnout," šeptla jsem v rychlosti k Danielovi.

"Klídek, zachovej klid. Tohle bude hračka. Znám všechny jejich útoky. Mucholapka používá nejčastěji vzduch a oheň a ten trouba vzduch a vodu. Já jsem spíš přes vodu, ale nepohrdnu ani ohněm. Výhoda je, že můžem používat více schopností, tady je to fakticky jedno, takže pokud víš o něčem, co by ti mohlo jít, neváhej a vracej útok. Jen je nech vždy udělat první krok, pak je mnohem lehčí zautočit," poradil mi, ale v tom už oznámili začátek zápasu.

Nestačila jsem se ani rozhlídnout po všech těch lidech kolem a promyslet si nějakou taktiku, protože Serena nečekala nijak dlouho a rovnou zaútočila. Jen se mírně rozkročila a vyslala ke mně ohnivou kouli. V tu chvíli jsem byla naprosto mimo. Můj mozek pracoval na maximum. Jenže ten její útok se blížil takovou rychlostí, že mi moc času nezbývalo. Kdybych nezachytila Danielův vyzývavý pohled, tak už bych byla nejmíň dvakrát K.O.

Rychle jsem sebrala všechen svůj čas a vyskočila jsem do výšky asi metru. Oheň proletěl těsně pode mnou a já zpátky dopdla na nohy. Skončila jsem  dřepu a z toho jsem se vyšvihla zpátky do normální polohy. Daniel uznale kývl, zřejmně jsem ho překvapila.

"Tři roky gymnastiky se konečně prokázaly jako dobrý zabití času," prohodila jsem k němu s úsměvem a ledabile jsem pokrčila ramena.

Serena si okamžitě odfrkla. A pak už to jednoduše jelo. Další útok zajistil Mike, ale Daniel se chopil situace a obratně jeho útok přeměnil ve svůj prospěch.

Po nějaké době jsem se taky odhodlala a vysla pár ohnivých útoků na Serenu. Sice měli divný tvar, ale aspoň jsem se trefovala jejím směrem. Samozřejmně, že ona se všem mým pokusům jen letmo vyhla. Pro ni to nebyl žádný problém. Dalo by se říct, že si to snad i užívala. Asi to tu berou jako perfektní zábavu.

Hráli jsme snad dobrých deset minut. Pak přišlo do tuhého. Serena s Mikem dost solidně zabrali a tlačili nás do rohu. Měla jsem co dělat, abych se všem útokův vyhla, natož je oplácela. Zrovna k nám vysílali další útok, když mě něco napadlo. Nejdřív mi to přišlo pitomý, ale když už se chci ztrapnit, tak v plné parádě.

Pohledem jsem vyhledala Daniela. Ten se zrovna vyh jednomu z Mikeových útoků. Šlo mu to fakt dobře. Po necelé vteřině si mého pohledu všiml. Zvedla jsem mírně ruku s náramkem, který jsem si pře chvíli připla na zápěstí a on chápavě přikývl. Stačila jsem mu ukázat na rukou tři prsty na znamení toho, že počítám do tří.

Jedna. Dva. Rychle jsem se vyhla útoku od Sereny. A tři. Vyskočila jsem a dopadla zase do dřepu, kdy jsem pohotově připlácla ruku na trávník a usilovně jsem myslela na kořeny v hlíně. Daniel se značně soustředil a zapřísáhla bych, že jsem v tu chvíli pod dlaní ucítila moře. To byl samozřejmně jen pocit, protože ve skutečnosti tam byla jen tráva.

Prudce jsem trhla rukou a stoupla si. Pak už jsem se jen soustředila na Serenu a Mika. Po fakticky dlouhé vteřině jsem si myslela, že to nevyjde a jsem totálně v háji, ale v tu chvíli se to stalo. Půda se pod těma dvěma najednou proměnila v bahno a ti dva to nečekali. Pak už se jen ze země vytasily moje vyvolávané kořeny a obmotaly se těm dvoum kolem kotníků. Jeden tah a bum. Ti dva leželi na zemi a ozval se gong, který ohlašoval konec souboje. Vykuleně jsem ně koukala. Ono to vyšlo.

Serena a Mike se váleli na zemi a zjevně byli dost rozzuření. Ehm, dobře jim tak. Jenže, asi si to zase pěkně slíznu. Tak si tak říkám, že dnešek nemohl dopadnout líp.

Otočila jsem se k Danielovi, ten už hstál těsně vedle mě.

"Ty kráso, ono to fakt vyšlo, co?!!" zahvízdala jsem překvapeně.

"To si piš, že vyšlo," rozesmál se a hned na to, jsme si plácli na znamení, že prostě my jsme nej.

"No to mě pose... Ehm nic," v rychlosti jsem se zarazila a mírně se ušklíbla.

"Líp už to snad ani dopadnout nemohlo. Ehm, nechceš se jít semnou něčeho napít? Přeci jen, tohle si zaslouží panáka. Nečekal jsem, že by tě něco takovýho mohlo napadnout, ale očividně jsi talent.... " pozval mě Daniel s úsměvem.

"No, talent nevím, ale toho panáka neodmítnu...." souhlasila jsem s úsměvem. Začíná to tu být i celkem zajímavé...

Děkuju za pozornost a komentíky určitě potěší.

/Co bude příště? Ehm, po pravdě to ani já sama nevím. Něco vymyslím a hodím to sem. Tenhle díl byl něco jako speciál k zítřejším čertům, takže si zítřek pěkně užijte a klidně ho i zapijte.... :D Někdy příště naviděnou.... zatím..../

Vaše misqwa... :-*