Jsem docela v háji...

Znáte ten pocit, kdy víte, že se musíte na něco nutně připravit, ale necháváte to na poslední chvíli? Ne schválně, prostě jen máte z tý situace strach a přípravu stále odkládáte? Tak nějak jsem na tom já. Vím, že to není nejlepší řešení a ráda bych to změnila, ale je tu ale. Nevím, poslední dobou to se mnou jde z kopce. Vím, že bych měla něco dělat, ale nedělám to. Důvod? Já vlastně ani nevím proč. Za necelých 21 dní mě čekají příjímačky a já nejsem schopná podívat se na něco, připravit se. Bojím se toho všeho, hlavně toho, že se nedostanu tam, kam chci. Jasně lidi okolo mi říkají, že na to mám a že to prostě musím dát, ale pravdou je, že já si tím jistá nejsem. Nejhorší na tom je, že rodina a spousta lidí očekává, že se na tu školu prostě dostanu, ale co když ne? Co bude pak? Zklamu všechny kolem sebe a navíc se možná i nesrovnám s tím, že mě prostě nevzali. Jsou tu chvíle, kdy to házím za hlavu a říkám si: No a co? Prostě se tam dostanu. Jenže tyhle chvíle mě až moc rychle opouštějí... :/ A co tímhle článkem chci říct? No, možná to, že všechno není tak jednoduchý, jak si někdo představuje. A pokud zvládnu všechno co potřebuju, budu nejšťastnější člověk na světě...

Paramore - crushcrushcrush