Ďáblův syn - 10. kapitola

7. duben 2013 | 08.32 |
blog › 
Ďáblův syn - 10. kapitola

Ďáblův syn

Kapitola 10: Jsme na stejné lodi
"Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestaly tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce."
-      Honoré De Balzac
Po pár neuvěřitelně příjemných minutách sprchy jsem musela ven. Věděla jsem, že by Cameron akorát vyšiloval a já neměla náladu na to, abych si to u něho znovu rozházela.
Usušila jsem se ručníkem a zabalila jsem se do jednoho ze čtyř županů, které visely na stěně hned vedle dveří. Jelikož jsem měla mokré i vlasy, zabalila jsem si je do ručníku. Bylo mi jasné, že fén tu nejspíš není, takže bude nějakou dobu trvat, než úplně uschnou.
Naposledy jsem přelétla svůj obraz v zrcadle. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem se dostala až sem. V tuhle chvíli mi to přišlo naprosto neuvěřitelný. Já, obyčejná holka, potkala nadpřirozený bytosti a snažím se zachránit svět. Na můj vkus to zní až moc nerealisticky. Jenže opak je pravdou.
Zhluboka jsem se nadechla a otočila klíčem v zámku. Ten s klapnutím povolil a já s výdechem otevřela dveře. Cameron stále seděl na pohovce, ale už si neprohlížel časopis.

Něco jedl. Rozpoznala jsem, že na stolku před ním, leží dvě krabice s nápisem pizza. Ušklíbla jsem se. Přesně tohle je poslední věc, kterou potřebuju.

"Koukám, že si za těch pár minut nelenil," prohodila jsem s úsměvem a tím jsem ho zřejmě vyrušila ze sledování okolí. Stočil hlavu mým směrem a nadzvedl obočí. Sjel pohledem po mém županu. Mírně se uculil, ale pak hned nasadil tvrdou masku.
"Myslel jsem, že budeš mít hlad. Objednal bych jen jednu, ale věřím tomu, že až se vrátí Lucinda, dá si taky," odpověděl znuděným hlasem a zvedl se.
"Díky. Pizzu rozhodně neodmítnu," nevnímala jsem jeho povznešený pohled. Místo toho jsem se mírně usmála.
Pouze pokrčil rameny. Vešel do koupelny a před tím, než zavřel dveře, poslal mým směrem jeden ze svých pohledů. Nebyl to ten, který bych čekala, že to bude. Žádný arogantní, prostě to byl normální přátelský pohled. Zamrkala jsem a chtěla se znovu přesvědčit, že se mi to nezdálo, ale než jsem stihla znovu zareagovat, zavřely se za ním dveře.
Nakonec jsem to hodila za hlavu a plácla sebou na pohovku, kde ještě před chvílí seděl Cameron. Otevřela jsem jednu krabici s pizzou. Okamžitě jsem ucítila vůni šunky, sýru a rajčat. V tu chvíli mi zakručelo v břiše. Ani nevím, kdy naposledy jsem něco jedla.
Odtrhla jsem si jeden kousek a rovnou se do něj zakousla. Musím uznat, že tahle pizza byla naprosto výborná. Po pár vteřinách jsem se pouštěla do dalšího kousku. Když jsem si znovu kousla, rozrazily se dveře pokoje a dovnitř se navalila Lucinda, celá obalená nákupními taškami.
Když vešla, kopla do dveří a tím je zavřela. Otočila se ke mně a ušklíbla se. Tašky hodila na zem a prohrábla si vlasy.
"Uf. Ani nevíš, o co všechno jsi přišla," prohodila s úšklebkem a přešla k pohovce, kde jsem ještě stále seděla. Obsadila místo vedle mě.
"No, věřím, že sis to užívala, ale vlastně toho zase tolik nelituju. Já jsem se taky celkem bavila," prohodila jsem s úsměvem a znovu si do pusy vložila pizzu.
"Jo jasně, běhání a pocení s Cameronem musela být strašně velká zábava. Kde vlastně je?" zeptala se zvědavě a šáhla po krabici s pizzou. Vylovila si jeden kousek a sledovala mě.
"No, přišli jsme a já jsem vlezla do sprchy. On mezi tím objednal pizzu. A před pár minutami jsme se vyměnili," vysvětlila jsem.
"Aha. Divím se, že tě nechal jít první. Já se s ním většinou hádám i o blbou propisku. Mimochodem, chceš vidět, co jsem ti koupila?" zeptala se nadšeně jako malý dítě. Pochopila jsem, že nakupování bude její koníček. Po pravdě jsem u ní něco takového čekala.
"Trošku se bojím, ale celkem mě to zajímá. Myslíš, že by se tam našlo něco jako pyžamo?" zeptala jsem se s nadějí a hodila hlavou k taškám.
"Jo, myslela jsem naprosto na všechno. Až to uvidíš, budeš děkovat bohu, a to prosím toho chlapíka moc nemusím, že mám skvělej vkus na nakupování," odpověděla s ďábelským úsměvem a zvedla se. Přešla k těm taškám a jednu po mě hodila.
Díky tomu, že jsem jí sledovala, jsem tašku chytla. Úlevně jsem si oddechla a šáhla dovnitř. Nahmatala jsem jemnou látku a vytáhla jí ven. Byly to fialový kraťasy a černé tílko s potiskem. Ušklíbla jsem se.
"No tak, je to pěkný, ale jsi si opravdu jistá, že to mám nosit já? Něco takovýho se hodí spíš k tobě, ne?" zeptala jsem se s nejistým úsměvem.
"Když jsem je to viděla, neodolala jsem. Jasně, líbí se mi, ale byla jsem nakupovat věci pro tebe. Takže nechci slyšet žádný kecy o tom, že v tom budeš vypadat divně. Ať se ti to líbí nebo ne. Prostě je to od teď tvoje nový pyžamo a tečka. Taky jsem ti koupila nový džíny, trika, mikiny, nějaký svetr a dost famózní boty," prohodila Lucinda s úšklebkem a sledovala můj výraz.
"Vážně je toho tolik moc? Dřív jsem se na to nezeptala, takže mě omluv, že se ptám až teď, ale kde na to vlastně berete peníze? Ráda bych si to zaplatila sama, ale jaksi nemám dostatek financí," zeptala jsem se zvědavě.
"Je složitý říct, kde na to bereme prachy. Jak víš, ani jeden z nás nemaká, ale my, nadpřirozený bytosti, si vždycky seženeme to, co potřebujeme. Takže ti prostě nedokážu říct, odkud se ty peníze berou," odvětila a pokrčila rameny.
"Nepřestáváte mě překvapovat. Každou chvíli se dozvídám něco zajímavýho a neuvěřitelnýho. Například to, že každej z vás má nějaký schopnosti," prohodila jsem užasle.
"Schopnosti? Aha, takže Cameron ti už něco vysvětlil. To je vážně divný. Většinou se o takových věcech nebaví," nadhodila překvapeným hlasem.
"O jakých věcech?" ozval se Cameron ve chvíli, kdy otevřel dveře z koupelny.
"Ale o žádných. Koukám, že jste si tu užívali příjemný chvilky, zatímco já pobíhala po obchodech," odsekla s kyselým úšklebkem Lucinda a hodila úšklebek směrem ke Cameronovi.
"Definuj slovo příjemný. Měli jsme něco na práci, pokud nevíš. A i kdyby, chvilka bez tebe je jako chvilka v ráji," rýpl si do ní s úsměvem.
Já jsem jen nečinně přihlížela. Na Camerona jsem se podívala až po nějaké době a hned jsem toho litovala. Měl kolem pasu obmotaný ručník, takže měl odhalenou hruď. Na té se mu leskly malé kapičky vody.
Donutila jsem se odvrátit zrak. Přeci by bylo dost divný, kdybych na něj jen blbě zírala. Jenže nebylo to tak jednoduchý, jak jsem si myslela. Proč tohle dělá? Moc dobře ví, jak na něj ostatní reagují.
"No, musím se přiznat, že jsem si užívala chvilky klidu. Víš, jak mi bylo, když mi nikdo nekecal do práce? Skvěle," vrátila mu škádlivě.
"To rád slyším. Hodně brzo si to můžeš zopakovat. A když už jsi nadhodila ty chvilky klidu, volala jsi Bakerovi?" zeptal se Cameron se zájmem a přešel k jedné tašce, kterou jsem se dneska vynesla z auta. Vyhrabal si kraťasy a triko.
"Jo, volala jsem mu, ale nezvedl mi to. Navedlo mě to jen do schránky, takže jsem mu tam nechala zprávu, aby se ozval. Zatím nic," prohodila Lucinda a znovu si sedla na volné místo vedle mě.
"Hm, to je divný. On není ten typ, co by nezvedal mobil," prohodil překvapeně Cameron.
"Proč jste volali Bakerovi?" zeptala jsem se zmateně.
"No, když jsme odcházeli z jeho kanceláře, zastavil nás s tím, že se mu máme ozvat, až sem dorazíme. A pak, až něco najdeme. Přijde mi divný, že to nezvedl, když po nás sám chtěl, abychom mu dali vědět," vysvětlil mi Cameron.
"Jo, to zní divně," prohodila jsem souhlasně a hlasitě zívla. Pomalu na mě šla únava.
"Jo, divný to je, ale řešit to můžeme zítra. Teď bys měla jít spát. Cestou sem si toho moc nenaspala, jestli s náma zítra fakt půjdeš, musíš být připravená," promluvila Lucinda vážně.
"Dobře. Ale s plánováním počkejte na mě. Ráda bych o všem věděla," namítla jsem a pomalu se zvedla.
"Jasně holka, počkáme. Dobrou noc a snaž se ty svoje sny pořádně zapamatovat," prohodila s úsměvem Lucinda.
"Provedu. Brou noc," oplatila jsem jí s dalším zívnutím a zamířila jsem do druhého pokoje s postelemi. Zítra nás čeká velká akce, a pokud nevyjde, nevím, co bude dál. Navíc, zdá se mi, že ti dva už pomalu přijali to, že jsem se k nim přidala a jsme na stejné lodi. S tímhle se mi bude rozhodně usínat o něco líp.
Takže jsem tu i s dalším dílem. Doufám, že se líbilo. Tahle kapitola byla spíše oddechová, ale v té další to už bude o něco lepší.  Psala jsem jí včera večer, ale už se mi nechtělo sem a přidat jí, takže jsem se sem stavila teď. Jinak pro malou informaci, plánuju novou povídku. Prozradím jen, že zkusím napsat něco, co jsem ještě nezkoušela... :) Začnu jí psát, až bude čas. No tenhle měsíc je chaotický, tak nevím... :D Mějte se tu krásně, možná se tu ještě zastavím.
Vaše Mika.... :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ďáblův syn - 10. kapitola seléna 07. 04. 2013 - 10:55
RE(2x): Ďáblův syn - 10. kapitola vampire-krev 07. 04. 2013 - 11:38
RE: Ďáblův syn - 10. kapitola petrys 07. 04. 2013 - 13:41
RE: Ďáblův syn - 10. kapitola fee:) 07. 04. 2013 - 14:18
RE: Ďáblův syn - 10. kapitola ultimate-pll 09. 06. 2013 - 14:29