Znáte ten pocit, když něco strašně moc chcete, bojíte se toho, a pak zjistíte, že na to prostě nemáte? Ten pocit... V jednu chvíli si představujete, jaké by to mohlo být, kdyby se vám to povedlo, a v té druhé chvíli vám přímo před nos spadne betonová stěna s nápisem: ''Nemáš na to''. Bohužel i tohle se stává. Všichni okolo jsou nadšený z toho, jak to zvládli, ale co vy? Co můžete vy? Nic... Popřát jim hodně štěstí a nadhodit chabý úsměv. Ten, který vidí všichni kolem vás, ale jen vy sami víte, že je to pouhá přetvářka. Možná, že jste opravdu šťastní za své přátele, ale pořád je tu ta vlna zklamání z vaší strany. Víte, že jste zklamali všechny kolem sebe a nejhorší zklamání je to právě pro vás. Stále si opakujete, že je to jedno, v životě vás potká ještě hodně chvil, kdy se budete cítit šťastní. Nebo těch chvil, kdy se budete cítit tak hrozně, že si právě na tyhle chvíle vzpomenete a budete si řikat: ''Jak jsem mohla být tak naivní a dělat z toho třetí světovou. Vždyť to byla naprostá kravina.'' Ano, možná, že si to jednou řeknete, ale teď... Teď vám nic z toho nepřipadá důležitý.
P.S. Tohle byl nejhorší den mýho života. Lituju toho, že jsem to zkusila? Možná...
LOL - Heart On Fire - Jonathan Clay Full Song
RE: Možná... | petulkypovidky | 22. 04. 2013 - 19:46 |
RE: Možná... | tlapka | 23. 04. 2013 - 18:57 |