Ďáblův syn - 12. kapitola

27. duben 2013 | 18.39 |
blog › 
Ďáblův syn - 12. kapitola

Ďáblův syn

Kapitola 12: Jdou po nás!
Až přijde den, který na kusy rozbije tvůj sen, buď silák a nebreč, zatni pěsti, vždyť střepy přinášejí štěstí!
---
Bylo to přesně tak, jak to Cameron a Lucinda plánovali. Kolem deváté jsme vyrazili k Notre-Dame a mezi obrovským chaosem, který způsobil dav lidí před budovou, jsme si našli menší skupinku s průvodcem. Očividně to byli všichni cizinci stejně jako my, takže průvodce musel překládat do všech jazyků. Ovšem my tu nebyli na výpravě, potřebovali jsme se dostat dovnitř.
Bylo to vážně vzrušující, prožít to všechno na vlastní kůži. Nikdy bych nevěřila tomu, že mi stane něco takového. Většinou jsem to vídávala v detektivních filmech, které nám pouštěli v sobotu večer na internátu, nebo jsem to četla v knížkách.
Ke všemu jsem zjistila, že je se mnou něco špatně. Po tom snu se mé zranění začalo až neuvěřitelně rychle hojit. Když jsme odcházeli z penzionu, na obličeji už po žádných škrábancích nezbylo vůbec nic a koleno se zahojilo tak, že na něm byla jen nepatrná odřenina. Cameron ani Lucinda tomu nemohli uvěřit. Tvrdili mi, že i oni se léčí nadpřirozeně rychle, ale že je tohle jen možné u nadpřirozených bytostí.
"Tak kdy se oddělíme?" zeptala se tichým hlasem Lucinda a popostrčila si sluneční brýle ve vlasech. Očividně krytí v akci bylo něco pro ni.
"Za pár metrů.

Podle mapy by měla být za pár metrů uzavřená zóna, kde bychom měli najít to, co potřebujeme. Tam je vstup zakázán, ale když se odpojíme, nikdo si toho ani nevšimne," odpověděl jí Cameron a rozhlížel se po okolí.

"A co když jo?" zeptala jsem se s obavou.
"Něco si vymyslíme, třeba zahrajeme divadlo o tom, jak se ti udělá strašně špatně," nadhodila s úšklebkem Lucinda.
"Super, teď jsi mě vážně uklidnila," poznamenala jsem a zatřepala jsem hlavou.
Pokračovali jsme dál s naší skupinkou. Zastavovali jsme se pomalu po každém kroku a průvodce pořád mluvil a mluvil. Po chvíli mi to začalo vadit a modlila jsem se za to, abychom už konečně odbočili a odpojili se. A naštěstí jsem nemusela čekat nijak dlouho.
Hned co se skupinka dala znovu do pohybu, Lucinda mě zatáhla za nejbližší sloup a my se vydali opačným směrem.
"Mělo by to být někde tady," zabručel si spíš pro sebe Cameron a studoval malou mapku.
"Řekla bych, že to bude tady, ne?" prohodila Lucinda a kývla ke starodávným dřevěným dveřím, které zdobila obrovská kovová klika. Asi metr před dveřmi byl natažený červený pás, který ohraničoval povolenou zónu. Nijak jsme na to nedbali a pásku jsme překročili.
Cameron přeložil mapku a schoval si jí do kapsy u kalhot. Chytl za kliku, ale zarazil se. Očividně bylo zamčeno.
"A co teď? Řekneš čáry máry fuk a dveře se otevřou?" zeptala jsem se sarkastickým hlasem a sledovala, co se bude dít dál.
"Tak nějak," zavrčel a poslal mi jeden vážně naštvaný pohled. Chtěla jsem něco říct, ale v ten moment zmizel. Prostě v jednu chvíli stál jen kousek ode mě a v té druhé byl pryč. Zírala jsem na prázdné místo, kde ještě před chvílí stál.
Po necelé půl vteřině jsem uslyšela nějaké rachocení. Až po chvilce jsem si uvědomila, že právě tohle rachocení vychází z místnosti, která se nacházela za dveřmi. Trochu ve mně hrklo a otočila jsem se na Lucindu. Ta vypadala naprosto normálně, dokonce se tvářila až znuděně. Všechno bylo tak rychlý. V jednom okamžiku se otevřely ty dveře a v tom druhém z nich vycházel Cameron.
"Tak dělejte, zdá se mi, že to tu budou hlídat víc, než jsme čekali," promluvil ještě víc otráveně.
S Lucindou jsme vešli dovnitř a Cameron za námi zavřel dveře. Naskytl se nám pohled na starodávnou knihovnu. Bylo poznat, že sem do této místnosti už hodně dlouho nikdo nevkročil. Na starých dřevěných skříních byl vidět prach a všechno kolem vypadalo tak strašně netknutě.
Cameron to nijak nebral v potaz a hned se vydal k jedné straně místnosti, kde stála obrovská skříň plná knih a spisů. Na tu malou místnost tu těch knih bylo až moc. V tu chvíli mě napadala jen jediná myšlenka. Jak tu kruci najdeme to, co potřebujeme? Odpověď se mi naskytla skoro okamžitě.
"Všechny knihy a dokumenty jsou označeny rokem, ve kterém byly napsány. My hledáme ty, u kterých rok není. Budou to ty nejstarší knihy psané cizím jazykem. Tím, které dokážeme přečíst jen my," promluvil Cameron a přejížděl pohledem po knihách.
Nijak jsem to nekomentovala, rovnou jsem se pustila do práce. Čím dřív to najdeme, tím dřív odtud vypadneme. Až teď se mě zmocňovaly obavy. Co když nás někdo viděl? Co když právě dneska někdo vejde dovnitř? Bylo mi jasné, že když Cameron mluvil o tom, že to tu je hlídaný, myslel tím to, že je to hlídaný zvenku. Ostraha podle všeho nesměla dovnitř. Bylo štěstí, že jsme jí nepotkali venku.
Stála jsem na druhé straně místnosti a hleděla jsem do poliček plných knih. Pod nimi byly vyvěšeny malé cedulky, na kterých byl napsán rok. Přesně, jak povídal Cameron. Všimla jsem si, že na některých byla hromada prachu. Bylo jasné, že tyhle knihy nejsou přístupné jen tak někomu.
Postupovala jsem stále dál a dál, ale stále nic. Každou minutou ve mně hrklo a já se podívala směrem ke dveřím, kterými jsme vešli dovnitř. Nic. Všade bylo stejné ticho jako před tím. Pomalu jsem si začínala myslet, že to, co hledáme, tu nenajdeme, že to tu prostě není. Jenže pak jsem narazila na skleněnou vitrínu. Vevnitř jsem spatřila nejspíš hodně moc staré knihy a kusy pergamenu. Okamžitě jsem pohledem pátrala po cedulce s rokem, ale nikde jsem nic neviděla. Pro jistotu jsem přejížděla pohledem všechno ještě jednou, ale vážně tam žádná cedulka nebyla.
"Myslím, že jsem to našla," šeptla jsem do ticha a Cameron s Lucindou se okamžitě zastavili a vyrazili mým směrem.
"Je to ono?" zeptala se vzrušeně Lucinda a mírně šťouchla do Camerona.
"Nejspíš. Rok tu není a zdá se, že je zabezpečili i sklem. To svědčí o tom, že tohle nebudou jen tak nějaké obyčejné spisy," potvrdil Cameron a přistoupil ještě blíž.
"Super, ale jak je dostaneme ven?" zeptala se znovu Lucinda.
"Nevím, vypadá to, že to bude na nějaký zámek, ale dalo by nám spoustu času, než bychom zjistili, kdo má klíč. Jednoduše to budeme muset rozbít," odpověděl zamyšleně Cameron a prohlížel si celou vitrínu.
"Fajn, tak co třeba tímhle?" navrhla Lucinda a popadla do ruky dlouhou kovovou sošku, která stála na vedlejší poličce. Nejspíš taky nějaký vzácný kousek. V tu chvíli jsem si připadala jako nějaký zloděj umění. Neuměla jsem si ani představit, jakou to všechno kolem mělo cenu.
"To by šlo. Budeme to muset udělat rychle, mohlo by to na nás upozornit," přikývl Cameron a ustoupil o krok dál. Lucinda se jen ušklíbla a napřáhla ruku, ve které držela kovovou sošku. Velkou rychlostí s ní mrštila o skleněnou vitrínu a střepy z ní se rozlítli všude kolem. Najednou se z ničeho nic ozval ohlušující řev. Alarm.
"Kruci," sykl Cameron a vrhl se na spisy. Lucinda ho napodobila.
"Co teď? Chytnou nás. Nestačíme utýct," začala sem panikařit. Stále nás ohlušoval řev alarmu.
"Uklidni se. Sebereme to a zmizíme. Pober všechno, co můžeš," vytrhl mě ze zděšení Cameronův hlas. Byl tak klidně ledový, že mi to až vyrazilo dech. On byl v klidu? V tu chvíli se mi zamotala hlava. Udělala jsem krok dopředu, ale jako bych nevnímala okolní svět. Otevřela jsem pusu a chtěla jsem něco vykřiknout, ale v tu chvíli jsem padala k zemi. Před očima se mi objevila tma.
---
Objevila jsem se znovu v tom temném lese. V tom, ve kterém mě honil ten neznámý muž, který na mě vystřelil. Jenže tentokrát jsem nebyla v ničím těle. Pouze jsem postávala kousek od celé té situace a přihlížela jsem.
Pár metrů ode mě postával ten samý muž, který na mě v minulém snu mířil zbraní. Tentokrát ale nebyl sám. Vedle něj postával další chlap. Přenesla jsem se blíž k nim. Jenže to byla zřejmě chyba. Jen co jsem se dostala blíž, naskytl se mi pohled na nějakého muže. Mrtvého muže. Měl prostřelený hrudník. V tu chvíli se mi zvedl žaludek. Jenže jsem od té mrtvoly nedokázala odvrátit pohled. Zírala jsem na něj a každou vteřinou mi bylo hůř a hůř. Pohled mi zabloudil k jeho nohám. Spatřila jsem ošklivou ránu na koleni. Bože...
To je on! Ten muž, ve kterém jsem se minulý sen nacházela. To stejné zranění jsem měla i já. Ale to... Zrychloval se mi dech a měla jsem dojem, že dostanu hysterický záchvat, jenže v tu chvíli ti dva muži, co stáli jen kousek ode mě, začali mluvit.
"Zjistil jsi něco?" řekl naprosto klidně ten muž, který v ruce stále držel zbraň. Byl tak v klidu, jako by tohle všechno dělal každý den. Vždyť on je vrah! Na sucho jsem polkla.
"Ne pane, nikdo nic nevěděl. Ptali jsme se všech zdrojů. Potvrdili nám, že tu byl a prej sebou měl i nějakou bloncku. Zřejmě to byla démonka. A taky pár z nich vidělo hnědovlasou holku. Jenže ta byla očividně normální," odpověděl ten druhý. Hned na první pohled bylo znát, že tenhle chlápek pracuje pro toho s pistolí.
"Tak chlapeček se tahá s člověkem? Tohle mi na něj nesedí. Plánuje něco víc a až zjistím, co to je, naruším mu jeho dokonalej plán," odfrkl si ten chlápek s pistolí a zapálil si cigaretu.
"A co ten? Mluvil?" zeptal se se zvědavostí ten druhý a kývl k mrtvole na zemi.
"Baker? Mlčel. Neřekl by nic. Obdivuhodný, jak si takovej odpad myslí, že zmůže něco proti nám," zasyčel ten se zbraní. V tu chvíli jsem se roztřásla ještě víc. Baker? Ten Baker, který nám poradil, kde máme hledat dál? Ten, kterýmu se Lucinda snažila dovolat? Tak teď už to dává smysl, proč to nezvedal. Oni... ho zabili.
---
Přítomnost:
"Přenesu jí, ale tebe už vzít nezvládnu," promluvil mírně s obavami Cameron a sklonil se k Abby. Byla v bezvědomí. Prostě z ničeho nic spadla na zem a ztratila vědomí.
"To je v pohodě. Jen jí odsud dostaň. Ta holka si umí vybrat chvíli, kdy sebou seknout, to se jí musí nechat," nadhodila Lucinda s úšklebkem. Stále se kolem ozýval jekot alarmu a jí i Cameronovi bylo jasné, že už sem míří ostraha.
"Jo to teda umí," zavrčel Cameron a pomalu Abby zvedl. Už ji držel v náručí, ale stále mu to bylo jiné. Takové zvláštní. Byla to už hodně dlouhá doba, kdy byl takhle dlouho s člověkem.
"Máme všechno, musím vyrazit. Zdejchnu se a sejdeme se v penzionu, oukej?" zašvitořila Lucinda a vydala se i se spisy ke dveřím.
"Jo," přikývl Cameron a začal se soustředit. Za pár vteřin zmizel i s Abby v náručí. Tohle Lucindu vždycky fascinovalo. Chtěla to taky umět. "No jo, holt musím po svých," zabručela znuděně a vyrazila ven.
---
"Takže co budeme dělat teď?" zeptal se ten druhý chlápek.
"Vydáme se na cestu. Mám pár tipů, kde by mohli bejt. Přeci jen ďáblův syn má dost dobře srovnaný v hlavě, co se tu děje. On bude někde v centru dění. A až ho najdem, zakroutím mu tím jeho krčkem. Teď dej vědět mistrovi, řekl bych, že ho budou novinky velice zajímat," rozkázal ten se zbraní a cigaretu típl o kůru stromu, který stál přímo vedle něj.
"Ano, pane," přikývl ten druhý a dal se na odchod.
Ten se zbraní stál ještě chvíli na místě, ale pak se také pohl. Stále mu nebylo vidět do obličeje, ale tentokrát jsem zachytila něco jiného. Na ruce měl tetování. Velká černá hvězda, kolem které se táhla spousta dalších černých čar. Znak Krvavého draka.
---
Otevřela jsem oči a vylítla jsem do sedu. Lapala jsem po dechu. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Byla jsem na pohovce v penzionu.
"Už seš zpátky?" zeptal se překvapeně Cameron, který seděl v křesle hned vedle mě. Úlekem jsem poskočila a otočila se jeho směrem.
"Vážně, to jsi byla tak vyděšená? Myslel jsem, že to proběhne v pohodě, když jsi tam tak strašně chtěla, ale očividně to byla chyba. Nepočítej s tím, že tě příště vezmeme," namítl s vážným pohledem Cameron.
Jen jsem na něj tupě zírala. Neměla jsem slov. Co bych asi tak měla říct, no?
"Je ti něco?" zamával mi rukou před obličejem a provrtával mě zkoumavým pohledem. Zvládla jsem se nadechnout.
"Byla jsem zpátky v tom snu. Camerone, jdou po nás," promluvila jsem vyděšeně.
"Cože? Kdo?" nechápal.
"Spolek Krvavého draka. Ten chlápek s tím tetováním a..." selhal mi hlas.
"A co?" zeptala se příchozí Lucinda a sledovala mě a Camerona.
"Už vím, proč jste se nemohli dovolat Bakerovi. Zabil ho. Ten chlap s tím tetováním, co zabil i toho muže, který s Patrikem Bakerem chránil klíč," vyhrkla jsem do naprostého ticha. Oba dva na mě koukali s nechápajícím pohledem, ale po chvilce bylo znát, že jim to dochází. I mě to plně došlo. Jdou po nás!

Vaše misqwa... :-*

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ďáblův syn - 12. kapitola mojekreativita* 27. 04. 2013 - 18:40
RE(2x): Ďáblův syn - 12. kapitola mojekreativita* 27. 04. 2013 - 18:44
RE(3x): Ďáblův syn - 12. kapitola vampire-krev 27. 04. 2013 - 20:34
RE(4x): Ďáblův syn - 12. kapitola mojekreativita* 27. 04. 2013 - 21:43
RE(5x): Ďáblův syn - 12. kapitola vampire-krev 27. 04. 2013 - 21:45
RE(6x): Ďáblův syn - 12. kapitola mojekreativita* 27. 04. 2013 - 21:46
RE: Ďáblův syn - 12. kapitola ultimate-pll 09. 06. 2013 - 14:51