Ďáblův syn - 14. kapitola

14. květen 2013 | 20.07 |
blog › 
Ďáblův syn - 14. kapitola

Ďáblův syn

Kapitola 14: A do háje!
Nebojím se činů, které učiním. Bojím se těch, kteří mě pro mé činy odsoudí.
---
"Jakmile se s Petersonem dostaneš do kontaktu, obmotej si ho kolem prstu. Myslím, že nebude na nic čekat a bude Hanse okamžitě kontaktovat. Samozřejmě budeme potřebovat, abys ho zaměstnávala i po tom, co mu zavolá. Po nějaké době by mu bylo podezřelý, že ještě nedorazil. Takže musíš odpoutat jeho pozornost. Já si zatím počkám na Hanse a provedu druhou část, jasný?" opakoval už nejmíň po třetí Cameron úkol, který má na starost Lucinda.
Všechno měl perfektně naplánovaný. Trošku mě i děsilo, že to bere jako něco, co dělal dřív běžně. Všechno se dělo tak rychle. U Olivera v baru jsme zůstali dobré dvě hodiny. Cameron mu vysvětlil, co potřebujeme a že někoho hledáme. Oliver to vzal v pohodě. Přišlo mi to podezřelý, že něco takového čekal a ani se tomu nebránil. To co dlužil Caeronovi, bylo asi něco hodně velkýho.
No, každopádně hned, co si nás vyslechl, nás zavedl do svého skladu a vyhrabal nám to, co jsme po něm chtěli. Když Cameron mluvil o hračkách, nikdy mě nenapadlo, že myslel až takového zbraně. Vlastně jsem v ruce nikdy žádnou zbraň nedržela, ale byla jsem si jistá, že to, co nám dal, nebyla jen tak obyčejná zbraň. A nemýlila jsem se. Cameron mi vysvětlil, že právě tyhle zbraně jsou speciální. Že nebyly vyrobeny na lidi. Oliver tvrdil, že zacházet s nimi je jednoduchý, že to zvládnu i já. Jenže já se děsila z pouhého pohledu na ně.
Při odchodu od Olivera mě ovládal divný pocit. Byl to takový ten pocit, který vám říkal, že je něco špatně. Nic jsem neřekla, protože se sama v sobě a svých takzvaných "schopnostech" nevyznám. Nechtěla jsem to zbytečně komplikovat. Už tak to bylo neskutečně šílený.
Hned, co jsme se všichni tři vrátili zpátky do penzionu, Cameron začal plánovat, co přesně podnikneme. Celý to vymysleli s Lucindou tak, že právě ona bude dělat něco na způsob návnady. Oliver nám dal tip na jeden noční klub, kde by se mohl zdržovat někdo s informacemi. Cameron ihned určil, kdo by byl nejvhodnější zdroj. Samozřejmě, že se v tom vyznal. Jak jsem vytušila, on znal naprosto všechny. Moc dobře věděl, kdo je to Peterson a komu dá vědět, jakmile se chytne na návnadu.
"Camerone, pochopila jsem to hned, když jsi to říkal poprvý. Je mi jasný, že je to důležitá akce, ale přece mě znáš, já to nezvořu," poznamenala Lucinda s úšklebkem a dál se věnovala svému zkrášlování.
Pro tenhle večer si vybrala dost odvážný černý mini šaty a boty na vysokém podpatku, jak jinak než černé. Dlouhé blonďaté vlasy měla rozpuštěné a upravené žehličkou. Oči si zvýraznila černou tužkou a řasenkou. Musela jsem uznat, že jí to opravdu seklo. Fakt, že byla démonka, jí v tuhle chvíli seděl na sto procent. Byla bych si jistá, že jí by nikdo neodolal i za okolnosti, že by vypadala jako normálně natož teď. Teď určitě všem kolemjdoucím vyrazí dech. Tím jsem si byla jistá.
"Však já vím. Jenže na týhle akci fakt záleží. Jestli nezjistíme aspoň něco málo z toho, co plánujou, nemáme proti nim šanci. Co s tím, že jsem sám Ďáblův syn, ksakru! Vždyť proti tomuhle absolutně nic nezmůžu. Co na tom, že se mi většina podsvětí vyhýbá a má ze mě strach?" zavrčel Cameron rozrušeně a zajel si rukou do svých perfektně upravených černých vlasů. Ani tenhle pohyb je nijak nenarušil.
"To zvládneme," usmála se povzbudivě Lucinda a přejela mu rukou po rameni. Jako by ho její dotyk uklidnil.
---
Počkali jsme, až se setmí a vyrazili jsme. Lucinda šla rovnou do toho nočního klubu a já s Cameronem jsme zamířili do tmavých uliček za barem. Právě tam se nacházel zadní vchod. Měli jsme tam počkat do té doby, než nám dá Lucinda přes mobil signál.
"Proč si seš vlastně tak strašně moc jistej tím, že Hans půjde právě zadním vchodem?" zeptala jsem se se zájmem, když jsme s Cameronem zabočili do té správné uličky.
"Nejsem si tím strašně moc jistej. Je to jen intuice. Někdo jeho postavení na sebe nechce poutat moc pozornosti, proto předpokládám, že půjde tudy," odpověděl bez zájmu a po pár metrech se zastavil.
"To je docela risk, nemyslíš?" zeptala jsem se a hodila po něm zvědavý pohled.
"Ani ne. Většinou mě moje intuice nezradí. Dobře, tady bychom počkali. Až se sem Hans dostane, já zneškodním jeho ochranku a podám si jeho. Od tebe potřebuju, abys hlídala vchod. Mohlo by se totiž stát, že by někdo vyšel ven a tím nám to tu pěkně zkomplikoval. Kdyby se něco takového stalo, jednoduše použij tu zbraň, kterou ti dal Oliver, jasný?" promluvil vážně a zkoumavě si prohlížel okolí. Nejspíš si mapoval terén.
"Hned, co se otevřou dveře, mám střílet, jo?" zeptala jsem se překvapeně.
"Jo. Nepřemýšlej, jednoduše pal. Mělo by ho to jen omráčit, takže se neboj, nezabiješ ho. Vlastně si teď můžeš představovat, že hraješ nějakou roli drsný holky. Určitě jsi už někdy viděla Xenu, ne? Představ si, že jsi jako ona. Tvař se jako ona a nedej znát strach. Prostě to hraj. Je to jednoduší, než to vypadá," poradil mi s tím svým ledovým úšklebkem. Přišlo mi vtipný, že si vzpomněl na Xenu. Mohl použít jakoukoli nadpřirozenou bytost z televize. Třeba Supermana, Batmana nebo Spidermana. Xena mi na něj moc neseděla.
"Dobře, budu se snažit. Xenu jsem párkrát viděla, ale nejspíš ty její pohyby nenapodobím. Mě osobně bude stačit, když se strefím do toho dotyčnýho, který vyjde z těch dveří," poznamenala jsem s dost nedůvěřivým hlasem.
"Hlavně při míření nezavírej oči. Byl bych dost nerad, kdyby sis něco udělala nebo bys třeba nešťastnou náhodou strefila mě," prohodil se smíchem. Byl to opravdový smích. Nebyla v něm znát ani špetka ironie. Taky jsem se usmála. Bylo to poprvé, kdy jsme se bavili jako normální přátelé. Musím uznat, že to bylo trošku divný, ale mně se to zatraceně líbilo.
"Neboj, zase tak levá snad nejsem. Snad," promluvila jsem se silnou dávkou nejistoty a to ho rozesmálo ještě víc. Bohužel tahle chvíle nemohla trvat věčně a to se potvrdilo hned po pár vteřinách. Cameronovi totiž zabrněl mobil. Vytáhl ho a přejel obrazovku jedním rychlým pohledem. Okamžitě změnil svůj výraz. Byl naprosto vážný.
"Jde se na věc," upozornil vážně a skryl se více do stínu uličky. Napodobila jsem ho, ale přešla jsem blíž k zadním dveřím, abych měla dobrý výhled a abych byla připravená kdykoli zasáhnout. Jenže ve skrytu duše jsem se modlila v to, abych zasahovat nemusela.
Pak už to všechno probíhalo strašně. Měla jsem pocit, jako bych tam ani nebyla. V jednu chvíli se ozvaly hlasy dvou mužů a za pár vteřin jsem je zahlídla. Jeden byl asi o hlavu vyšší jak já. Měl na sobě tmavé džíny a kožnou bundu. Došlo mi, že ten druhý muž mu nejspíš dělá ochranku.
Než si jeden nebo druhý stačili něčeho všimnout, zakročil Cameron. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Pohyboval se s takovou rychlostí, že jsem si ani nebyla jistá, jestli je to vážně on. Nejdřív jednou ranou do hlavy zneškodnil toho druhého chlápka. Ten se skácel na zem. Než stačil Hans cokoliv podniknout, Cameron ho přirazil ke zdi. Pohyboval se tak nebezpečně a chladně, že mi z toho přeběhl mráz po zádech.
"M-mám peníze, zaplatím," začal Hans okamžitě koktat. Nedivím se mu, na jeho místě bych se zachovala naprosto stejně.
"Nejde mi o prachy. Chci vědět, co má KD v plánu!" zasyčel naprosto ledovým hlasem Cameron a ještě více Hanse přimáčkl ke zdi. V ten moment, co Cameron promluvil, Hans ztuhl. To bylo moc dobře vidět i z místa, na kterém jsem stála já.
"Ty?! Myslel jsem, že už nemáš být mezi živejma. Očividně ty povídačky o tom, že pořád chodíš mezi náma, byly pravdivý," promluvil překvapeně Hans a změřil si Camerona zkoumavým pohledem. Jako by ani nemohl uvěřit tomu, že ho Cameron drží pod krkem.
"Do toho zrovna tobě nic není. Řekni mi, co plánujou," zavrčel mu Cameron těsně u ucha a přiložil mu ke krku nůž. Vykulila jsem oči. Byla jsem si jistá, že před chvilkou ještě žádný nedržel. Hans ztichl a pochopil, že tohle není žádná hra. Cameron mu nůž přitlačil ještě víc ke krku.
"Nic nevím," vydechl Hans po chvilce přemýšlení.
"Na tohle ti neskočim. Víš, že já nepatřím mezi lidi, se kterými by sis chtěl zahrávat," odsekl Cameron rozladěně a přejel ostřím nože po Hansově krku. Nejspíš je slabě, ale i to stačilo, aby natrhl kůži a Hansovi po krku stékala rudá krev. Zatočila se mi hlava. Čekala jsem, že to nebude žádná hra pro slabé povahy, ale tohle začínalo být dost i na mě. "Pořád nic nevíš?"
"Fajn... Fajn. Nevím přesně, o co jde. Vím jen pár věcí," namítl rychle Hans a Cameron se na něj zadíval chladným pohledem.
"Tak co?"
"Vím, že plánujou něco velkýho. V podsvětí vládne chaos. Tvůj, ehm, otec svolal KD a od té chvíle se všichni chovají jinak. Rozdělili se na dvě skupiny. Jedna s KD spolupracuje a druhá s tím nesouhlasí. Totiž, kontrolují dění kolem. Od pár zdrojů vím, že zbrojí. Divný je, že se to všechno stahuje okolo Londýna. Poslední dobou se všichni drží dál. Všichni mluví o blížící se válce, a pokud k ní nedojde, tak se určitě dostaví povstání a..." zasekl se. Prostě jednoduše nedokončil větu. Jakoby se to bál vyslovit.
"A co?!" zavrčel Cameron a znovu mu přitlačil nůž blíž ke krku.
"Nejspíš je to jen povídačka, ale pár jedinců vidělo, jak někdo od nás spolupracoval s těma ze shora," dopověděl Hans a zadíval se na Camerona.
"Cože?!" vyhrkl okamžitě Cameron a tvářil se přitom naprosto zmateně. Bylo vidět, že právě tohle nečekal. A kdo by čekal, že?
"Nevím, co je na tom pravdy," zašeptal do ticha Hans strhaným hlasem.
"Víc nevíš?" zeptal se po chvilce ticha Cameron a změřil si Hanse zkoumavým pohledem.
"N-ne, jak jsem řekl, moc toho nev..." nestačila jsem postřehnout konec jeho odpovědi. V tu chvíli se totiž za Cameronem objevili tři chlápci a ve stejnou chvíli se rozlítly dveře vedle mě.
"Camerone," stačila jsem ještě zavolat, než si ho ti chlápci všimli. Na malou sekundu po mě hodil nechápavým pohledem, ale pak si jich všiml. Nestačila jsem sledovat dění kolem, protože jsem musela zakročit. Ze dveří vylítli dva nejspíš už trošku přiopilí chlápci.
Sáhla jsem do kapsy pro zbraň a bez zaváhání jsem vystřelila po tom prvním. Trefila jsem se. Když k němu dorazila elektrická vlna, začal se třást a skácel se k zemi. Zaskočilo mě to a na chvilku jsem nedávala pozor. Byla to chyba. Malá chyba, která se nikdy neměla stát. Tu chvíli totiž využil ten druhý chlap.
"Co to kurva je?" rozkřikl se a vrhl se na mě. Jednou ránou mě přišpendlil ke zdi. V tom šoku jsem si ani neuvědomila, že mi ta zbraň vypadla z ruky. Věděla jsem, že mám za pasem ještě záložní, ale nestačila jsem jí popadnout. Ten chlápek mě totiž chytil pod krkem a nadzvedl mě pár centimetrů nad zem. Tím mi znesnadnil dýchání. Začala jsem chroptět. Do háje.
"Co jsi zač?" plivl po mně a já okamžitě ucítila jeho dech páchnoucí po alkoholu. V tu chvíli jsem to ale moc nevnímala.
Jak to říkal Cameron? Nedej znát strach? Představ si, že máš roli a hraješ to? Jak by to udělala Xena? V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného než na jeho slova. Nesmím panikařit. Sebrala jsem veškerou svojí odvahu a plivla jsem tomu chlápkovi, co mě držel pod krkem, do obličeje. Nečekal to, takže povolil sevření okolo mého krku a já se mu vytrhla.
Na nic jsem nečekala a rychle jsem ho kopla do slabin. Spadl na všechny čtyři a zaskučel. Na to jsem nijak nebrala ohled. Poháněl mě adrenalin. Vytáhla jsem záložní zbraň a uštědřila jsem tomu chlápkovi dost silný elektrický šok.
Oddechla jsem si a vstala. Xena? Bože... Zahleděla jsem se na Camerona. Zjevně celou dobu po očku sledoval, protože se na mě zahleděl ve stejný okamžik. Jenže on se mezi tím musel vypořádat ještě se dvěma chlápkama.
"Vypadni odsud!" zakřičel mým směrem naprosto vážně a uskočil před jedním z těch chlápků, který se ho snažil přitlačit ke zdi.
"Lucinda ale..." nedořekla jsem to, protože mě zpražil jedním jasným pohledem. Dal jím jasně najevo, ať vypadnu. Nejspíš to tu nezůstane jen při omráčení. Měla jsem pocit, že nebojuje naplno. Jako by se bál, že uvidím něco, co bych vidět neměla. Nechápala jsem to. Teď přeci nemůžu jen tak odejít.
Zhluboka jsem se nadechla a chytla za kliku dveří, ze kterých před chvilkou vyšli ti dva chlápci. Bylo mi v tu chvíli naprosto jedno, že se Cameron naštve. Bylo mi jedno, že mi vevnitř půjde o život. Přeci je vtom nemůžu nechat. S jasným rozhodnutím jsem otevřela dveře a vlítla jsem dovnitř. Zabouchla jsem za sebou dost hlasitě dveře a tím jsem na sebe upoutala pozornost pár lidí. Jenže v tu chvíli se dělo něco naprosto jinýho.
Všichni co byli v místnosti, seděli nebo stály a pozorovali dění kolem. Zahleděla jsem se tím směrem co oni a hrklo ve mně. Lucinda stála uprostřed místnosti a proti ní byli postavení další tři muži. Po paži jí stékala krev. Nejspíš jí někdo škrábl nožem. V tu chvíli mě popadl vztek a strach zároveň. Sebrala jsem z baru prázdnou skleničku a hodila jsem jí po jednom z těch chlápků. Trefila jsem se tomu prostřednímu přímo do zad. Sklenička se s nárazem roztříštila a na zem se sesypaly drobné střípky. Tentokrát se na mě otočili naprosto všichni. Dokonce i Lucinda. Chtěla jsem něco říct, ale pohled se mi zastavil na tom muži, kterého jsem trefila. Měl na ruce tetování. Přesně to, které mají členové KD. A do háje, tohle se může stát jen nám.
Takže, je tady slibovaná kapitolka. Doufám, že se vám ta akce líbila a byli jste aspoň trošku napnutí. Jestli ano, byl to účel... :) :)
Vaše misqwa... :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ďáblův syn - 14. kapitola blogy-merry 14. 05. 2013 - 20:13
RE: Ďáblův syn - 14. kapitola kora 15. 05. 2013 - 15:10
RE: Ďáblův syn - 14. kapitola peťulááák 27. 05. 2013 - 14:11
RE: Ďáblův syn - 14. kapitola vampire-krev 01. 06. 2013 - 10:32
RE: Ďáblův syn - 14. kapitola ultimate-pll 09. 06. 2013 - 15:29