Vampire School 6. kapitola

                        Vampire School

Kapitola 6.: Děláte si ze mě srandu?


"crrrrrrrrrrr" Ronovi zazvonil budík. Byla jsem ráda, že si ho nařídil včera jsem na to
úplně zapoměla.
"Rose vstávej" zašeptal mi ron do ucha.
"No jo pořád.. kolik je???" zeptala jsem se. Nechtěla jsem vůbec vstávat. Kdo by taky chtěl
když maj přijed fakani a je neděle.
"Šest za dvě hodiny jsou tu" ježiši musím do koupelny.
"Fajn" naštvaná jsem vyletěla z postele. Divíte se mi. Dyt jsem spala asi jen pět hodin.
Navíc jsem podrážděná když musím vstávat brzo.
"Beru si věci a frčím do koupelny než mi tam někdo vleze" zahučela jsem a vypadla z pokoje.
Na chodbě nikdo nebyl, tak jsem vklouzla do koupelny. Na ráno tu bylo dost ticho.
Umyla jsem se, vyčistila zuby a učesala. Hodila jsem přes sebe červení tílko na ramínka,
bílí tříštvrtáky a černý lodičky. Namalovala jsem se a dala si pudr na tu ránu ze včerejška.
Když o tom tak přemýšlím Ron o tom asi neví.
Byla jsem hotová rychle což mi přidělilo čas se nasnídat.
Vrátila jsem se do pokoje. Uklidila jsem si věci aby se neřeklo. Ron na mě čučel. Vím, že je
na mě pohled. Přebíhala jsem totiž z jedný strany pokoje na druhou, ani se nedivím, že byl
zmatenej.
"Skočím si pro rohlík a jsem hned tady." řekla jsem a čekala jak zareaguje.
"Proč se nenajíš v klidu se všema?" zeptal se.
"No bude tam dost rozruch nechci poutat pozornost" coč byla pravda.
To jak na mě čuměli včera mi úpa stačilo. Nedivte se je to hrůza když vás někdo neustále
pozoruje.
"No dobře já si skočím do koupelny a pak na pokoj." řekl.
Oba dva jsme vyšli z pokoje. Ron šel do koupelny a já do kuchyně. Ironie co? No a mám hlad.
Vešla jsem do spol. místnosti tam taky nido nebyl. Kluci to nechaj na poslední chvíli. Zmatek,
zmatek nic jinýho.
V kuchyni jsem si vzala rohlík. Když jsem vycházela z kochyně uslyšela jsem klepání. Šla jsem
teda otevřít dveře. No a kdo tam nestál?
Paní ředitelka vykulila oči.
"Kde jsou všichni?" zeptala. Ve tváři jsem jí viděla zmatek a hrůzu.
"Je půl sedmí spí." odpověděla jsem jí.
"Di je rychle vzbudit Rose." ona se asi pomátla ne. Proč jako já? At jde ona.
"Proč" ptám se jen tak.
"Přijedou o půl hodiny dřív." cože????..
"Fajn už du" ředitelka odešla.
To mě v tom nechá sama. Co dělá si ze mě srandu? To snad neni ani možný.
Vlítla jsem k nám na pokoj.
"Rone dělej máme všechny vzbudit budou tady o půl hodiny dřív.

"Cože" vyjekl.
"Dyt říkám zmatek. Beru si pravou chodbu".
"Jasně tak jo" to je ale fofr co? Jo to je něco. Já musím pobíhat po chodbách
a všechny vzbudit. Už vidim jak se budou tvářit. Nemyslím si, že zrovna mě chtěj
po ránu vidět.
S Ronem jsme vyšli z pokoje. První dveře, který jsem měla vzbudit. Jo jsou to ty
kde bydlí Thomas.
Zaklepala jsem na dveře. NIC. No super.
Zabušila jsem Thomas se ozval "kdo je?".
"Rose otevři prosím" páni to byla rychlost okamžitě otevřel dveře.
"Co se děje?" "stalo se ti něco?" zeptal se starostlivě.
"Ne akorát ředitelka mě začala prudit, že vás všechny mám vzbudit. Přijedou o půl
hodiny dřív." všechno jsem mu řekla.
"No to je teda skvělý." zanadával.
"Jo to jo. Musím vzbudit další." dala jsem se na odchod.
"Počkej" řekl a hcytil mě za ruku. Přitáhl si mě blíž a rychle mě políbil.
"Dneska ti to sluší" zašeptal.
"Díky. Promin už musím" dala jsem mu pusu a utíkala k dalším dveřím. Kruci hned vedle
byl Evžen a Ben.
Když otevřeli začali se šíleně tlemit. Vykulila jsem na ně oči.
"Vy jste něco pili?" řekla jsem klidně ale asi vyprsknu brzo smíchy.
"Ne to vížene." řekl Ben.
"Copak tu děláš nemohla si to bez nás vydržet?" zeptal se Evžen.
Jo určitě něco pili. Neni možný, že jim fakt takhle hrabe. Dělaj si ze mě prdel nebo co?
No jo každej at se do mě pustí.
"To vížejo celý noci po tobě toužím" řekla jsem. Hnedka se začali tlemit jak prdlí.
"Já po tobě taky" roztlemili se znovu.
Všechno jsem jim vysvětlila.
Takhle jsem procházela celou kolej. Ani jsem nevěděla, že tu je tolik pokojů.
Dalo mi to dost zabrat. Všichni vylezli ospalí a nevrlí. Všechno jsme to ale s Ronem
stihli do sedmi hodin. No jo maj jen půl hodiny na to aby se umyli a najedli.
Mám fakt štěstí, že mi to myslí a stávám brzo.
S Ronem jsme zapadli do pokoje a lehli si na postele.
"Tak to bylo něco" prohodil.
"To teda jo. Viděla jsem hodně kluků ve spodním prádle" začal se chechtat.
To byla pravda každý kdo mi otevřel (a to byli všichni) měli na sobě jen spodky.
"To pro tebe musel být zážitek co?" prohodil se smíchem.
"No to teda byl. Budu mít trauma do konce svího života." odfrkla jsem si.
"To věřím" rozchechtali jsme se znova.
Bylo za deset minut půl osmí, když Ron promluvil.
"Musíme do spol. místnosti."
"No jo no. Všichni nás určo rádi uvidí" řekla jsem a zvedla se z postele.
"Počkej otevřu okno at se to tu ještě vyvětrá" řekla jsem.
"Jasně".
Ron ke mě hned přiběhl a pomohl mi. Bylo to náký zaseklý no nakonec to ale povolilo.
Měli by ty okna promazat.
"Doufám, že to pude zavřít" zahučel Ron.
"No jo snad to nevypadne." zasmál se.
"Dělej musíme. Je za pět půl." popoháněl mě Ron.
"Jo jasně už du"
Vyšli jsme z pokoje. Na chodbách (všude kolem smozdřejmě)vládla panika.
Když jsme vešli do místnosti jediný kdo byl v klidu byl Evžen, Dan a Thomas.
Evžen a Dan seděli na gauči. Thomas v křesle.
Byl to na ně deta pohled. Oni si jen tak vegetí a všude jinde vládne chaos. Jak bylo
vidět oni si to zjevně užívaj.
Najednou si mě Evžen všiml.
"ÁÁÁ slečna Hartweyová tak se mi po tobě stýskalo." křikl na mě Evžen.
Všichni se po nás otočili. Čekali co se bude dít.
"Mě taky a jak strašně moc" prohodila jsem. Všichni se začali tlemit.
Najednou si stoupl a mrkl na mě.
"Ani krok" varovala jsem ho s úšklebkem.
"Copak ty se bojíš?"
"Ne o sebe ale o tebe mohla bych ti něco udělat." další nával smíchu.
Najednou po mě skočil a povalil mě na zem. Přitiskl mě na zem a klekl si tak abych se nemohla
vymanit.
"Okamžitě ze mě slez" všichni čuměli jak vyšinutí.
"Ne ne. Odplata za to, že si mě vzbudila a já musel vstávat." začal se chechtat.
"Tos neměl dělat" zaostřil na mě.
Udělala jsem rychlej pohyb. To nečekal. V mžiku jsem byla já nad ním a přimáčkla ho k zemi.
"Tak co jak se ti to líbí ted?" všichni propukli v hroznej smích dokonce i Thomas.
Najednou se otevřeli dveře a v nich stála ředitelka a za ní hromada klůků.
Z davu vyčníval i učitel možná dva nevím.
Všichni čuměli jak retardanti.
"Co to má znamenat?" zeptala se ředitelka.
"Tady Rose mě vášnivě přeprala" ted se smáli všichni i ta škola.
Hbitě jsem z něj seskočila.
"No dovol nevím kdo po mě skočil první" vyplázla jsem na něj jazyk.
"Takhle se chová dáma. To je ale chování." prohodila ředitelka.
"Tak pardon no" odsekla jsem.
"Teda slečno Hartweyová, že se nestidíte" řekl váženě Evžen.
"To si s tebou vyřídím neboj budu se snažit ti nic neudělat" další smích.
"Páni to je ale kočka" ozvalo se z davu kluků.
"Dovolte" řekla ředitelka.
"Omlouvám se ale Rose tu je nová. Bohužel na ni nezbylo místo na dívčí koleji, tak bydlí
tady. I ona bude mí někoho na starost."
"Super" "jupí" "joo" ozvalo se znovu z davu.
Tohle Evženovi nedaruju. Podíval se na mě. Propichovala jsem ho pohledem. On se jen
sladce usmíval. Jak jinak taky co. Andílek jeden. Jen počkej.
Ředitelka pak něco kecala. Já ji dobrej deset minut neposlouchala. Taky to byly ty
keci at se jim tu líbí. Blaa bla bla.
"Pokud mě ted omluvíte já si pučím vašeho učitele a promluvím si s ním o samotě. Vy
se zatím rozdělte." odešla.
"No supr tohohle se neúčasním" řekla jsem. Dala jsem se pomalu na odchod.
"Hartweyová stůj nikam nejdeš." poznamenal Dan s úšklebkem.
Ach jo. tak jo jeho odrovnám taky. Nevím ještě kdy ale brzo.
"Fajn tak kdo chce jít ke mě. Beru nanejvíš tři." ohlásila jsem jim.
Všichni zvedli ruce.
"Děláty si ze mě prču, že jo" řekla jsem.
"Ne" křikli všichni.
"Fajn" sedla jsem si na gauč.
"Rozdělte se a pak mi řekněte kdo je se mnou" otevřela jsem časopis onějakých autech.
No super nic na čtení tu nemaj. To je teda fakt super. Nic jinýho jsem si nemohla přát.
Bylo dost rušno. Řvali přes sebe. No jo no jak vidím Ron už má dva tak šli k nám do pokoje
aby jim to ukázal.
Jsem zvědavá kdo na mě jako zbyde. Doufám, že to nebude bída.
Najednou ke mě přicházeli nějaci tři kluci. Podle chůze a vzhledu jsem poznala, že tohle
budou asi ti "hlavní" z jejich školy. Že já mám ale štěstí co?
"Ahoj kočičko tebe máme my" promluvil asi ten hlavní.
"Takže broučkové" podívali se na mě s úšklebkem.
"Za prví jsem Rose. Za druhý jste se mnou na pokoji, takže se chovejte slušně. A Za třetí
nic jako praní, vaření nebo uklízení není moje parketa, takže doufám, že jste samostatní."
"Ano slečno jsme" achjo takový idioti.

(Všem díky za komentíky)