Vampire-krev | Druhá šance - 9. kapitola

Kapitola 9: Nejsem ten, za koho mě máš

Otočila jsem se na bok a otevřela oči. Okamžitě mě ovanula lahodná vůně. Prohrábla jsem si vlasy a posadila se na kraj postele. Rozhlédla jsem se po zatemněném pokoji. Závěsy byly zatažené, ale i tak nimi pronikalo trochu světla. Podívala jsem se na hodiny. Půl deváté. Povzdechla jsem si a odhodlala se stoupnout.

Mírně se mi zatočila hlava, ale ustála jsem to. Cítila jsem, jak s každým nádechem přichází třeštivá bolest hlavy a jak pomalu ustává. Stále dokola a dokola. S námahou jsem vyšla z pokoje a zamířila ke kuchyni.

"Takže už jsi vzhůru," poznamenal Lukas ve chvíli, kdy mě spatřil mezi dveřmi. Krátce se na mě podíval a pak už se věnoval jen přípravě snídaně.

Přešla jsem k malému baru a usadila jsem se na barovou židli. Tenhle byt byl možná malý, ale zařízený byl perfektně, to jsem musela uznat.

"Dělám míchaná vajíčka, dáš si?" zeptal se po chvíli ticha. Ani se na mě nepodíval. 

"Hm," zamručela jsem na souhlas a sledovala jeho počínání. Ani ne za pět minut byl hotový. Rozendal vajíčka na dva talíře a rozkrájel chleba. Celou dobu byl ticho. Ticho mi celkem vyhovovalo, ale přesto jsem se nemohla zbavit dojmu, že brzy skončí.

"Takže," promluvil a přisunul ke mně talíř s vajíčky a kouskem chleba. Svojí porci položil o kousek vedle a nakonec si přisedl.

"Takže?" zopakovala jsem a nabrala trochu vajíček na vidličku.

"Takže, rád bych jen věděl, proč jsi se včera tak zřídila," poznamenal klidným tónem a vložil si sousto do pusy. Přikousl si k tomu chleba a zadíval se na mě.

"Přišel mi dopis," oznámila jsem a dala si do úst nabraný kousek. Vajíčka se úplně rozplývala na jazyku. Musela jsem uznat, že vařit uměl výborně.

"Jo, všiml jsem si. Co v něm bylo?"

"Zpráva od rodinného právníka," odpověděla jsem a rychle si do úst vložila další sousto. Věděla jsem, že se něco děje hned, jak jsem ten zatracenej dopis uviděla. Bylo jen otázkou, o co vlastně jde.

"Jo? A co přesně tam stálo? Jas, leze to z tebe jak z chlupatý deky. Vážně bys mi mohla narovinu říct, o co jde. Asi to musí být něco vážnýho, když jsi šáhla po alkoholu," promluvil uklidňujícím hlasem a zadíval se na mě pohledem, který dával jasně najevo, že nedá pokoj, dokud se všechno nedozví.

"Chtějí po mně, abych se pozítří dostavila do kanceláře. Prý už dořešily všechny neshody v závěti," odpověděla jsem roztřeseným hlasem a pěvně sevřela vidličku. Myslela jsem, že už se nebudou hrabat v minulosti. Myslela jsem, že už mi dají pokoj.

"Co je?!" zavrčel zadýchaně Christopher a naštvaně se podíval směrem, kde jsem stála já. Když mě spatřil, zarazil se. Chvíli mi hleděl do očí a pak se jednoduše arogantně ušklíbl.

"Neučili tě, že je neslušný někoho rušit?" ozvala se ta holka, co stála naproti němu. Ruce měla obmotané kolem jeho nahého pasu a přitom ke mně vysílala pohrdavé pohledy.

"Eh, říká ta pravá. Neučili tě, že veřejný toalety nejsou na to, aby se v nich... prostě tohle si běžte provozovat někam jinam." Chtěla jsem si vrazit facku. Zamotala jsem se do toho tak, že jsem nevěděla co říct. Někdy jindy by mi to možná bylo jedno, ale teď, když tu stojím před polonahým Christopherem a jeho... no tou blbkou, bych se nejradši propadla pod zem.

Vykolejilo mě to a to dost. Nikdy bych nečekala, že se dostanu do téhle situace. Nevím, jestli jsem byla naštvaná na Christophera, nebo na sebe. Vadilo mi, že je tu s tou holkou a já netušila proč. Mělo by mi to být jedno. Ať si dělá, co chce, ne? Tak proč je mi z toho na nic? Možná proto, že si Christopher neuvědomuje, že je to špatný. Kdybych mu to takhle řekla, zněla bych naivně a jako starostlivá matka. Bože!

"Neboj, už jdeme. V posteli si to stejnak užijeme víc," poznamenal s dalším arogantním úšklebkem Christopher a tím dal tý holce jasnej signál, ať se hne z místa. Ta ke mně vyslala arogantní pohled, sebrala triko a zamířila na chodbu. Před tím ještě nezapomněla mrknout na Christophera a oznámit mu, že na něj počká venku, ale ať si pospíší.

Stála jsem jako přikovaná na tom samém místě a sledovala jsem Christophera, jak sbírá svoje triko a mikinu ze země. Když oboje držel v ruce, přešel ke mně. Stoupl si pár centimetrů přede mě a vyslal ke mně ironický úsměv.

"Jsi nějaká nesvá. Copak? Nemůžeš se na mě vynadívat? Ale prosím tě, vždyť jsi mě takhle viděla už nejmíň dvakrát," poznamenal s ironií v hlase. Věděl, že právě teď má nejlepší možnost vykolejit mě. Byla jsem nesvá a jasně jsem dávala znát svoje pocity. Přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout.

Nic. Nebyla jsem schopná slova. Jasně, v mysli jsem na sebe křičela různé poznámky. Jenže mi vyschlo v krku a já neměla slov. Bylo tu toho hodně, co bych mu chtěla říct. Spousta poznámek na jeho adresu, ale ani jednu jsem nezvládla vyslovit nahlas.

"Dneska si s tebou asi nepokecám, co? Obvykle jsi jako osina v zadku a teď? Hraješ si snad na němou?" vysmíval se mi. Stále byl svlečený do půl těla a tyčil se nade mnou jako bůh pomsty.

"Řikal jsem ti, že se máš ode mě držet dál. Teď, pokud dovolíš, bych šel. Mám něco rozpracovanýho," poznamenal po chvilce tíživého ticha a rozešel se. Už jsem dostala naději, že odejde, když v tom se zastavil těsně za mnou a sklonil se k mému uchu. Zadržela jsem dech a mírně se roztřásla.

"Nejsem ten, za koho mě máš," vydechl těsně u mého ucha a odešel. Probrala jsem se až ve chvíli, kdy klaply dveře. Sesunula jsem se na zem a opřela se o zeď. Jak se ksakru mohlo stát, že jsem takhle odpadla? Zrovna v tu nejvíc nevhodnou chvíli. Proč?

Po pár vteřinách dovnitř vtrhly snad všechny holky, co postávaly na chodbě. Všechny mě sjely překvapeným pohledem, ale jinak mi nevěnovaly žádnou pozornost. Až na jednu.

"Jsi v pohodě?" sklonila se ke mně ta drobná hnědovláska, co mě ještě před pár minutami varovala.

"Já taky ne," vydechla jsem tichým hlasem. Taky nejsem ta, za kterou mě všichni mají.

"Co prosím?" zeptala se nechápavě a přejížděla mě zkoumavým pohledem.

"Ale nic, jsem v pohodě, díky za optání," prohodila jsem s chabým úsměvem a stoupla si. Nečekala jsem na její odpověď, prostě jsem vyrazila pryč. Mířila jsem na pokoj. Neměla jsem náladu, účastnit se zbytku filmu. Do háje s ním. Teď jsem chtěla být sama.

------

Další den ráno jsem si připadala snad ještě hůř. Jediný, na co jsem dokázala myslet, byl Christopher a jeho slova. "Nejsem ten, za koho mě máš."

Byl vůbec zázrak, že jsem se dala jakžtakž do pořádku a vydala se na snídani. Těsně před tím, než jsem vkročila do jámy lvové, jsem se nadechla a nasadila znuděný výraz typu: Je mi všechno jedno.

Jako každé ráno i dnes tu bylo rušno. Zdá se, že je ten včerejší film nijak neunavil. Stále jsem nad tím kroutila hlavou, vždyť je neděle, lidi!

Přešla jsem k pultu s jídlem a něco málo jsem si naložila na talíř. Dneska jsem si nalila kakao, protože jen to mě dokázalo uspokojit. Spolu se svojí snídaní jsem se usadila na své obvyklé místo. Stává se z toho rutina.

Upíjela jsem z hrníčku a sledovala okolí. Ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat, hledala jsem ho. Samozřejmě, že mi to netrvalo nijak moc dlouho, seděl u toho stolu, jako vždy po tu dobu, co jsem tu. Ignoroval okolí a věnoval se pouze jídlu. Chvíli jsem se na něj dívala, ale když mi v hlavě znovu začala běhat jeho včerejší slova, odtrhla jsem od něj zrak a zabodla ho do talíře. Dobrých pět minut jsem jen tak seděla a jedla, jenže pak se stalo něco naprosto nečekaného.

U mého stolu se objevil ten kluk ze včera. Chvíli jsem uvažovala, jak se ten otrava vlastně jmenuje. No jo, Ethan. Nebo tak nějak...

"Brý ranko," pozdravil mě hned zvesela.

Zadívala jsem se mu do obličeje a jen si znuděně odfrkla. Teď vážně nemám náladu na někoho, jako je tenhle... no radši nic.

"Koukám, že ses asi moc dobře nevyspala, co?" poznamenal s úsměvem a přisedl si ke mně. O co se to snaží?

"Koukám, že jsi ještě větší vtěrka jak včera," rýpla jsem si s kapkou ironie a stoupla si. Musím odtud vypadnout dřív, než udělám něco, čeho bych mohla později rozhodně litovat.

"Řekni mi, kdo tě ranil," zašeptal a rychle mě chytl za ruku. Byla jsem právě na odchodu a on mi můj pokus parádně zkomplikoval. Pár lidí po nás začalo pokukovat a já jsem dostávala čím dál tím větší chuť něco na ně zakřičet. No tak, ovládej se! Okřikla jsem se v mysli.

Za všechno může Christopher, kdyby mě včera nedostal do té pozice, tohle se vůbec nemuselo dít. Kdyby se choval tak, jako když mi pomáhal při záchvatu, všechno by bylo v pohodě. Nemusel se tam oblizovat s tou holkou a pak mě dostat na kolena. Ne, to vážně nemusel, ale udělal to. A já teď myslím jen na něj. Měla bych se vzchopit, no ne?!

"Co tím myslíš?" zasyčela jsem tiše, ale poměrně ostrým hlasem.

"Nezkoušej mi tu lhát, je to na tobě až moc poznat. Někdo ti něco udělal," prohodil vážně a stále mi svíral ruku.

"A ty jsi jako kdo? Jasnovidec? Znám tě ani ne 12 hodin a už mě tu poučuješ?" poznamenala jsem s hořkostí v hlase a snažila se dělat, že se vůbec nic neděje.

Právě se mi chystal něco říct, když se přes celou jídelnu ozvala ohlušující rána a všichni ztichli. Otočila jsem se za tím zvukem. Všichni se dívali směrem ke stolu, kde ještě před chvíli seděl Christopher. Teď už stál a zatínal ruce v pěst. Byl celý napjatý a vypadal vážně rozzuřeně. Ten zvuk způsobil tím, že třískl se svým tácem o zem. Nechápala jsem to. Proti němu stála ta holka ze včerejška a vypadalo to, že nemá zrovna dobrou náladu.

"Ne, naposledy ti řikám ne! A dej mi už laskavě pokoj!" zavrčel na ní rozzuřeným hlasem a rychlým krokem zamířil k východu. Když byl skoro u dveří, zachytila jsem jeho pohled. Pohled plný hněvu, pohrdavosti a arogance. Pak už zašel a celá ta scéna skončila. Všichni se znovu otočili ke svému stolu a přes celou jídelnu se ozvalo štěbetání jako před tím. Až na to, že tentokrát všichni rozebírali jen jedno, Christophera.

Využila jsem situace, kdy byl Ethan roztržitý a zjevně fascinovaný celou tou scénou, a vytrhla se mu. Vyrazila jsem pryč jako raketa. Ještě by mě mohl zadržet, ale o nic se nepokusil.

Vyběhla jsem před jídelnu a rychlým krokem jsem zamířila ke koleji. Ovšem neušla jsem ani deset kroků a zarazil mě něčí hlas.

"Copak, nováček tě už omrzel?"

"Co prosím? Nechápu, co tímhle sleduješ," promluvila jsem s mírnou nejistotou v hlase a zadívala jsem se Christopherovi do očí. Byl opřený o zeď jídelny a sledoval mě tím svým typickým pohledem.

"Tak je to tu zas. Velká hrdinka neví," vydechl s hranou sladkostí.

"Můžeš mi říct, co ti zase vadí?" zavrčela jsem. Pomalu mě doháněl k šílenství. Nejdřív je na mě milej, pak hnusnej a teď mě tu obviňuje z něčeho, co vůbec nechápu. Co přijde příště?!

"Upřímně vadí mi toho hodně, ale za většinu můžeš ty," prohodil ironickým hlasem a arogantně se ušklíbl.

"Já? Uvědomuješ si, že tady meleš naprostý kraviny? Proč jsi na mě teda vůbec mluvil. Mohl sis tohle utrpení ušetřit a táhnout někam jinam!" křikla jsem po něm a zatnula ruce v pěst.

"Mohla by ses prosím uklidnit? Přitahuješ tím svým ječákem pozornost," zavrčel tentokrát i on a stoupl si přede mě.

"Já se mám uklidnit?! To snad nemyslíš vážně," vydechla jsem rozzuřeně a propichovala ho pohledem.

"Jo myslím, za všechno můžeš ty!" zasyčel tichým hlasem a naštvaně přešlápl.

"Za co všechno konkrétně?" zeptala jsem se rychle a čekala, co z něho vypadne.

"Od tý doby, co jseš tu, nemám klid. Nasrala ses mi do života a začala sis hrát na hrdinku. Přitom seš jen otravná blbka, co má naprosto všechno," odpověděl ledovým hlasem s velkou dávkou pohrdání.

To už jsem se prostě neudržela. Zacukala mi ruka a ve vteřině jsem mu vrazila facku. Nečekal to. Překvapeně mě sledoval. Položil si ruku na zasažené místo a nahlas vydechl.

"Tak, teď mě poslouchej. Dřív, než vypustíš z tý tvý nevymáchaný huby takový kraviny, zjisti si podrobnosti. Nikdy jsem neměla všechno, co jsem chtěla. A víš co? Představ si, že já nejsem ta, za kterou mě máš," řekla jsem ledově klidným hlasem a zopakovala jsem mu jeho vlastní větu. Otočila jsem se a bez jediného dalšího slova jsem odešla. Christopher se nezmohl ani na jediné slovo. Jen tam stál a překvapeně na mě zíral. Tak, a teď vidí, jak jsem se včera cítila já.

Páni, nějak to přibývá. Ani jsem se nenadála a jsem tu s devátou kapitolou. Fůů, trošku se nám to zkomplikovalo, co? Hlavně se mě nesnažte ukamenovat, protože to prostě nějaký ten zkrat chtělo. Jasmine a Christopher prožili další hádky a myslím, že tentokrát se skóre vyrovnalo. Uvidíme, jak to bude dál... Příště se můžete těšit na ten slavný odjezd na výlet. Potřebuju naše hlavní postavy vyvést i do jiného prostředí a tohle mi přišlo jako perfektní nápad.

Jinak se omlouvám, že jsem další díl přidala až teď. Bohužel jsem poslední dobou moc nepsala, ale to teď vypusťte z hlavy, protože jsem zpět. :))

Vaše misqwa... :)