Vampire School 7. kapitola

                            Vampire School

Kapitola 7. Oni mě na pokoji nenechaj!


Dořekla jsem jim pravidla a zavedla je na pokoj. Otevřela jsem dveře. Ron byl stále v pokoji
s tima klukama, který mu přidělili.
"Nazdárek Rose" pozdravil Ron.
Ti kluci co s nim byli očividně ožili, když mě uviděli. Byli rádi, že jsou se mnou na pokoji.
Mě osobně je jedno s kým budu. Ale ty exoty co mi přidělili asi nepřežiju. No jak bych je
popsala. Začnu tím, že si myslí, že jsou nejlepší mají smůlu king jsem tu já.
Podle toho jak se chovaj jsem hned poznala, že ten hlavní je ten co na mě promluvil první.
"Ahojík. Jaktože máš jen dva já tu odsrala tři exoty" Rozesmáli se.
"Trochu úcty" promluvil, já ani nevim kdo promluvim nepředstavili se mi.
"Fajn takže tohle je Ron a tohle jsou..." naznačila jsem jim, že maj pokračovat.
"Já jsem Rob" promluvil ten hlavní.
"A tohle jsou Paul a Stef" pokračoval.
" No super tohle jsou Ed a Tom" představil nás Ron.
"Máte do oběda se tu zabydlet. Jo a aby bylo jasno postel je moje a ta druhá Ronova".
"Ty nám nepomůžeš vybalit?" zeptal se Rob.
Je tak naovní to mě nenechaj chvíli na pokoji! Asi ne. Jestli si myslí, že já jim něco udělám,
tak jediný bude to, že jim ukopnu koule.
"Ne broučkové to je vaše práce. Já si tu lehnu a budu vás hlídat. To je totiž jedna věc,
kterou mám dělat." oznámila jsem jim.
Vzali to v pohododě snad. Asi tak pět minut byli hodní. Vybalovali si a já si každou chvíli do
nich rýpla.
Musím uznat, že každou mojí poznámku odpálkovali dobře ale je se jen tak nevzdám.
Ron s Adamem byl taky v pokoji. Oni vypadali a hlavně se chovali o moc líp než
ti exoti, který jsem dostala já.
Náhodou oni byli i milí. Chvilkama jsem s nima prohodila slovo. Řekli mi něco o klukách ze školy
a jak to u nich chodí. V podstatě je to tam prej stejný jako tu.
Ani se nedivým at je to škola jákákoliv ve všech je nuda.
Čas rychle ubíhal. Asi půl hodiny před obědem jsem si vzpoměl, ža jim musím ukázat taky
koupelnu.
"Hele lidi přesunem se pomalu do koupelny a pak vás vypustím na oběd" podívali se na mě.
"Nikam se mi nechce" řekl Stef.
Fajn jak chcete. Tohle vás hošánci přejde hnedka. Já vám dám, že nikam nechcete.
Rychle jsem otevřela dveře. Na chodbě bylo rušnu dokonce jsem zahlídla i Thomase. Díval
se na mě a usmál se.
"Fajn a padejte ven okamžitě. Jestli do minuty nevyjdete tak vám něco udělám.

" křikla jsem na ně.
"Kašlem na tebe zlatíčko. Víš, že ti sluší když se zlobíš." poznamenal Paul.
Začala jsem zuřit.
Někdo se dotknul mojí ruky.
"Všechno v pohodě?" zeptal se Thomas.
Byl tak sladkej. Nevím jak bych to měla popsat ale pokaždý když promluví se mi rozbuší srdce.
Jsem ráda, že zrovna jeho jsem včera líbala.
"Ne to teda ne asi se z toho zblázním. Vidte kluci?" řekla jsem v klidu a mrkla na kluky.
"Jo dyt mi dem zlato" řekl Ed.
"Pro tebe nejsem zlato!" řekla jsem nasupěně.
Pomalu se zvedali a vycházeli na chodbu. Když kolem mě prošli mrkli na mě. Ne oni jsou nevychovaní
parchanti. Sorry za ten výraz ale tohle nejde.
"Nechceš se dneska večer projít?" zeptal se mě Thomas.
Panebože to je jako rande. Co si vezmu na sebe. Ježiši já se z toho zblázním. On mě pozval na
rande.
"Jasně jestli mě nechaj chvíli na pokoji." řekla jsem s povzdechem.
"Jestli ne tak se o to postarám." řekl a rychle mě políbil.
Řeknu vám jedna věc je když mě líbá o samotě ale před lidma je to úpa něco jinýho.
Jak vidím tak mu nevadí, že na nás všichni čumí. Tohle asi znamená, že to dáme ven aby věděli,
že spolu něco máme.
"tak zatím" pronesla jsem s překvapením.
Vydala jsem se za klukama.
"Tvůj přítel co?" nadhodil Rob.
"I kdyby je to moje věc tak se klidte. Jo a dnes večer se vám nevěnuju." oznámila jsem.
"No to teda ne romantiku si dělej jindy ted si naše" řekl Ed.
Dál jsem to už radši nerozebírala. Dneska je nechám na pokoji. Je mi u prdele co si myslí.
Já si budu dělat co chci. Na rande s Thomasem se tak strašně těšim.
Zavedla jsem je do koupelny naštěstí tam nikdo nebyl.
Porozhlídli se a něco si šeptali. At to je cokoli hned jim to zatrhnu. To si pište. Oni si zjevně
myslí, že jim na něco skočím ale to se šeredně mejlej.
"Hele Rose pod sem. Co je tohle." ach jo to si ze mě dělaj prdel.
"To určitě. Dělejte nemám tolik času" podívali se na mě a v očích se jim jiskřilo.
Rychle, že jsem to ani nepostřehla po měhodili vodu.
"Okamžitě toho nechte" zařvala jsem na ně.
Myslíte si, že ty paka mě poslechli. Odpověd je, že ne.
"Ne ne" křikli.
Byla jsem celá mokrá. Krucinál to se snad posrali ne. Vyběhla jsem z koupelny. Začala jsem nadávat.
"Ty debilové, magorové , kreténi to si ze mě dělaj prdel ne. Krucinál ted mě fakt nasrali hošánci."
Všichni na mě čuměli. Víte co já nemůžu za to, že mám průhledný triko.
Já nepočítala s tím, že mě někdo poleje vodou.
Vpadla jsem do pokoje bylo prázdno. Super mohla jsem se aspon převlíct. Vzala jsem si modré tílko
na ramínka. Maj štěstí, že vlasy mám suchý jinak by bylo po nich.
Když jsem vyšla z pokoje už stáli před koupelnou a tlemili se jak prdlí.
"Fajn" křikla jsem na ně.
Už je asi reflex, že když něco řeknu tak se všichni otočí na mě. Je to divný a asi nikdy si na to
nezvyknu. Jsem stále středem pozornosti. To ale zrovna dvakrát nechci. Ani se pak nedivím, že Verona
o mě rozhlašuje ty její drby. No jo málem bych na ní zapoměla. Divný ale je, že na ní jen tak někdo nezapomene.
Cestou na oběd jsem s nima ani nepromluvila.
Klidně budu uražená tejden. Jen mi připadá dost divný, že jsou tak živý. To jsem ještě asi nikdy nezažila
aby se někdo choval takhle jako oni.
Já se taky zrovna nechovám nejlíp ale s nima se to nedá srovnávat.
Došli jsme do jídelny. Tam už se asi ví, že jsem měla nehodu s vodou. Vidíte takhle se tu šíří
drby. Dost rychle. To je přesně to co mě štve.
Stoupli si do fronty a já za ně.
"Doufám, že tu dobře vaří" řekl Ed.
"Páni by si dali něco dobrýho co?" poznamenala jsem.
"Jo to jo jestli nám chceš něco uvařit tak klidně" odpověděl mi Stef.
"Ne díky to je v pohodě" odsekla jsem.
Když jsme si vzali jídlo zamířila jsem k Ronovi a oni za mnou.
"Klidně si sedněte jinam" odsekla jsem.
"Né tady to ujde." řekl Rob.
Ron se na mě podíval se soucitem. No jo soucit ten zrovna potřebuju.
"Slyšel jsem o nehodě s vodou" řekl pomalu Ron.
Kluci se začali chechtat.
"No jo to víš čas od času se musím smočit." řekla jsem.
"Aha" odpověděl Ron.
Jídlo docela ušlo byli knedlíky s omáčkou. Po dlouhý době sem tohle jídlo jedla. Na starý škole tohle
moc nevařili. Tam byli jen rychlovky.
Po obědě jsme se vidali na pokoj. Potkali jsme Viktorii jak de na svojí kolej.
"Ahoj" pozdravila.
"Ahoj tohle je Viktorie a tohle jsou Rob, Ed a Stef" kývla jsem na kluky,
"Hele co dnes něco podniknout?" zeptala se mě.
"Nemá čas jde se svým klukem na rande. Nebo si teda myslí, že pude." poznamenal Stef.
"Počkat Thomas tě pozval na rande?" zeptala se nevěřícně.
"Jasně" řekla jsem.
"Tak to je teda něco. Až se to dozví Verona pukne vzteky." usmála se.
No jo Verona to je pravda. Určo se mě znova pokusí zneškodnit. Sice teda nevím ještě jak
ale ona na něco příde.
"Pak mi musíš říct jaký to bylo a podrobně."
"No jo snad to víde" kývla jsem hlavou ke klukům. Ty se jen ušklíbli. Jak taky jinak, že jo.
"Hele ted musím pak ti brnknu nebo si zítra pokecáme" řekla Viktorie a zmizela za rohem.
"Jdeme" popohnala jsem kluky.
V pokoji jsem si dělala úkoly na zítra a kluci něco probírali. Bylo mi šumák co. Oni mě zrovna
nezajímají. Mám na práci třeba ted matiku.
Asi hodinu po tom co jsme přišli přišel i Ron. Jen kývnul na pozdrav a lehl si na postel.
Tom a Adam byli v klidu.
"Hele Rose to je tvoje?" Rob zvedl mojí tašku s kosmetikou.
"Jo a polož to." řekla jsem mu.
"Co by se stalo kdyby to skončilo někde venku jen tak z prdele."
Já jim dám z prdele.
"To se nestane, protože jinak vás umlátím k smrti." oznamila jsem s úšklebkem.
Najednou vyběhli z pokoje.
"Co to?" zeptal se Ron.
"Já je zabiju to přísahám" rozběhla jsem se za nima.
Na chodbě jsem potkala Dana a Evžena. Tiy jen ukázali směrem kudy utíkali kluci.
Něco za mnou křikli ale já je neposlouchala.
Umím rychle běhat proto jsem do toho dala všechno. Už jsem je skoro měla ale oni
mi tašku hodili na střechu jídelny. Lidi co byli kolem (a že jich bylo) na nás čučeli
a vypadali překvapeně.
Ani se jim nedivím. Tohle si na mě po dobu co tu sem nikdo nedovolil.
Tak co ted.
"Dostanu vás to si pište" křikla jsem na ně.
Svojí sílu moc často nepoužívám ale ted se mi zrovna hodí. Jsem tak ráda, že umím ovládat
vzduch. Udělala jsem kolem sebe vír a najednou jsem se vznesla. Pomalu jsem se přibližovala ke
střeše. Popadla jsem svou tašku a snasla jsem se dolů.
To je ale zase jednou fakt skvělej den.
Rozhlídla jsem se ale kluci byli pryč. Maj to ale štěstí.
Lidi kolem se roztleskali. Co je zase tohle. To je něco jako povzbuzení.
Neřikám, že nejsem ráda ale ted jsem dost naštvaná. Vůbec netuším jak tohle přežiju
ale to není to nejhorší. Myslím, že brzo to schytám i od Verony.
"ahoj" zamávala jsem pár čtrnáctiletým holkám.
Ty z toho byli vedle. Zamávali a dokonce se i usmáli.
Konečně někdo kdo je na mě dost milej.
Řeknu vám jednu věc. Hned co se po týhle chvíli uklidním (to bude asi brzo) tak si něco zařídím.
Hned jak se mi dostanou pod ruku zvalchuju je tak jak si to necovedou představit.
 

(Jestli chcete další kapitolu, tak přidejte komentář!!)