Vampire School 9. kapitola

                         Vampire School

Kapitola 9.: Oznámení


Tak tohle bylo něco. Když jsme vešli, tak všichni začali tleskat a hvízdat. No jo už se jim asi
doneslo co se stalo u nás na koleji.Stoupli jsme si do fronty za nějaký dvě holky.
Ty se na nás podívali a s obavami promluvili.
"Ahoj. Páni slyšeli jsme o vodě a o tom jak si jim to nandala. Páni my tě žerem." vyhrkla ta menší.
"Co?"
"No si boží. Páni tohle si tu žádná holka na kluka neskusila."
"Jo aha. Hmmm já jsem jim řikala at se mi klidí z cesty."
Usmáli se a začali si nandavat jídlo. Dneska to vypadalo na krůtí prsa s bramborama. No řekla bych,
že tohle jídlo zmizí rychle.
Vzali jsme si táci a nabrali jídlo. Sice dnes nemám moc velkej hlad ale trochu si vezmu.
Vydali jsme se k našemu stolu. Jako vždy byl prázdný.
"Díky bohu, že je tu volnu" prohodil Ron.
"To jo asi bych je odsat nějak vykopala, kdyby nám to tu obsadili." řekla jsem.
"Vypadli by hned" řekl Tom a sednul si.
No jo málem bych na ty dva co choděj s Ronem zapoměla. Oba dva jsou tak tichý, že je až přehlížím.
Věřte za tohle ale já nemůžu.
Pustili jsme se do jídla. Bylo to snad i lepší než jsem předpokládala. Jídelna se celá zaplnila. Když jsem
se tak rozhlížela zahlídla jsem Veronu.
No to byl zase pohled. Ona mě doslova propalovala očima. Ty fůrie co byli s ní taky. Jako obvykle byla
oblečená v růžový. No fůj děláte si prdel ona snad jinou barvu nenosí. Kolem ní, zrovna procházel
Thomas s jídlem.
On si totiž sedá dozadu až za ně.
Verona se najednou zvedla a vzala tác. Jak se dalo čekat fůrie udělali to samí. Nevěděla jsem co budou
dělat. Pak mi to ale došlo. Ona si sedla ke stolu, kde byl Thomas. A aby toho nebylo moc, tak si dokonce
sedla vedle něho. Dobře no tak o tý puse na chodbě už teda nejspíš ví.
Jestli si myslí, že tohle mě vytočí, tak je na omylu.
Někdo jako ona by mě víckrát už nevytočil.
Radši jsem od ní obrátila zrak a zaměřila se na tři kluky co vcházeli do jídelny. Hned na první pohled jsem
poznala kdo to je.
"Hele už tu je Rob, Ed a Stef. Jsou nějak podezdřele suchý" řekla jsem a kývla hlavou ke dveřím.
Ron se málem udusil jídlem, když jsem je komentovala.
"Co blázníš, chceš abych se tu udusil" promluvil konečně Ron.
"Ne promin, nečekala jsem, že se začneš dusit." další smích.
"Zajímalo by mě kam si asi sednou.

" promluvila jsem, když si brali jídlo.
"Tak to mě taky" řekl Ed.
Kluci si mezitím vzali tác a šli krokem k nám. Tohle mě dost překvapilo. Nemohla jsem pochopit, proč
zrovna si chtěj sednou sem. Mě osobně to nijak nevadí aspon si budu moc do někoho rýpnout.
"Ahojík kluci. Už jste suchý jo?" křikla jsem po nich.
"No jasně zlatíčko jsme no. Brzo tu bude mokrej ale někdo jinej." prohodili.
"Aha no už se těším" řekla jsem.
Myslím si, že voda už mi ale nehrozí. Pro jistotu dneska nebudu spát v pokoji. Musím si na ně dávat pozor.
Zejtra je normální výuka, tak mě zajímá co budu dělat s nima. Představa, že je celej den budu tahat
všude sebou je strašná.
Myslím, že se mi pomstí v nejmín dobrou dobu. Netuším co zase vymejšlej ale nic dobrýho pro mě to
asi nebude.
Od stolu kde seděl Thomas se ozívalo hlasitý řechtání. Nenuceně ale hlavně nenápadně jsem se tam mrkla.
Všichni se smáli. Pochopila jsem proč a taky komu.
Evžen s Danem řikali zrovna nějakej vtip. Kdybych ho slyšela stopro bych se válela na zemi.
No jo málem bych zapoměla Thomas mě dneska pozval na rande. No nevím jestli s ním mám jít.
Jedna moje stránka ho strašně zbožnuje ale ta druhá se bojí aby mi něco neprovedli v pokoji. Jsem si
jistá, že něco udělaj ale chtěla bych tu odplatu trochu zmírnit.
No nevím. Jak koukám má si zase nějak blízko s Veronou.
"Hele Rose už se sem valí jejich učitel. Divný já myslel, že bude jíst s ředitelkou v soukromí a ne s náma."
řekl Ron.
"No jo já taky".
"Ticho prosím" okřikl nás ten jejich učitel.
"Chtěl bych vám něco oznámit."
Bylo mi divný proč zrovna on a ne ředitelka. Ta by měla mít tyhle proslovy na starosti. Ona ale zatím
stála u dveří a kývla na toho učitele, že má pokračovat.
"Rád bych vám oznámil, že zítra se ruší vyučovací hodiny. Místo toho jedeme na výlet. Tento třídenní
výlet bude sloužit k seznámení. Přespíme v málém hotýlku na venkově. No vlastně je to přírodovědný
výlet. Budeme spolu chodit do přírody a dělat spoustu věcí dohromady".
Všichni začali tleskat hulákat a všechno možný.
Byli štastný, že se nemusí učit. No já taky ale bydlet v malým hotýlku na venkově. Řekněme, že to
není můj vysněný výlet.
"Jo a abych nezapoměl" okřikl nás znovu ten učitel.
"Protože je to vícedenní výlet a je nás hodně, tak zvolíme s paní ředitelkou jedno zástupce z vás a
ten nám pomůže zorganisovat tyto věci. Dnes večer se dozvíte kdo to bude."
Hned jak to dořekl tak si odkráčel pryč.
"Všichni víme kdo ten zástupce bude."prohlásil Ron.
No každopádně já to nevím. Nedalo mi to tak jsem se prostě zeptala.
"No tak kdo to bude?"
"Je jasný, že to bude Verona. Ta se o to místo uchází každej rok a pokaždý ho dostala." řekl Ron.
"No ta taky co nedostane" řekla jsem a kluci u stolu se usmáli.
"To je pravda no." řekli.
"Kruci to si musíme jako už dneska balit?" pronesla jsem.
"No informace nám dodá večer ten kdo bude zvolen takže.." nestačil to doříct já jsem mu skočila do řeči.
"Verona" pronesla jsem se zasyčením.
"Jo"
"No neva já se toho účastnit nebudu. Kdyby na mě mluvila hrozilo by nebezpečí, že jí rozbiju hubu, takže
mi pak dáš hlášení" pronesla jsem a Ron přikývnul.
Rob, Ed a Stef už dojedli a odcházeli z jídelny. Vůbec jsem je nevnímala, takže ani nevím kam jdou.
No já Ron a kluci jsme si vzli kafe a ještě si sedli ke stolu.
"Myslíte, že budeme spolu na pokoji?" zeptal se Ed a Thom, které má hlídat Ron.
"No nevím možný to je." řekl Ron.
"To znamená ale, že budu s tima pošukama z pokoje. Kruci asi si pudu stěžovat panu učiteli." sykla jsem.
Kluci u stolu se rozesmáli.
"Když už pudeš stávkovat tak nám vyjednej super pokoj s víhledem bůhví kam." řekl Ron.
"Neboj na to sem taky už myslela" další nával smíchu.
Když jsme dopili tak jsme se vydali na kolej. Cestou jsme moc lidí nepotkali jen nějaký trhlý holky.
Pozdravili nás a začali mávat. Napadlo mě jestli něco nepili. A věřtenebo ne řekla bych, že určitě jo.
Na koleji v místnosti bylo zase narváno.
Když mě spatřili Thomas, Evžen, Dan a další spol kluků zamávali a usmáli se.
"Kde jsou ty pošuci?" zepala jsem se Rona.
"Asi v pokoji" řekl ale asi se stejně jako já obával co tam dělaj.
"Fajn. Šáhnou na moje věci a jsou mrtvý." řekla jsem a vydala se k pokoji.
Kluci mě následovali.
"Bude to past" řekl Ed a Tom, kteří šli s Ronem za mnou.
"Jo taky bych řekla".
"Dej si bacha tihle hoši jsou dost zakeřný. To nám věř." řekl Ed.
"Jo jasně to věřím ale at si na mě nevyskakujou."
"Co uděláš ted?" zeptal se Ron.
"Dívej. Neboj nic jim neudělám ale ráda bych šla do svýho pokoje."
Začala jsem kolem sebe tvořit vzduchový obal. Učila jsem se to na starý škole. Je to něco jako štít. Uchrání tě to před utočníky. Odrazí vodu, ohen, vzduch a i přírodu. Samozdřejmě taky ale záleží na tom
jak silnej je tenhle štít.
Vrazila jsem do pokoje. Divný nikdo tam nebil.
"Kde teda jsou?" zeptal se Ron.
"Ve skutečnosti jsem i ráda, že tu nejsou." řekla jsem a vlezli jsme do pokoje.
Uvolnila jsem štít kolem sebe a rozvalila se na postel.
"kolik je?" zeptal se Ron.
"Půl šestý proč??" no jen, že před šestou chodí a řikaj ty informace.
"No jo pak se tam dostavíme." pronesla jsem.
"Deš taky?" zeptali se kluci a zašklebili.
Musím uznat sranda s nima teda je. Jsou to takoví ty klidní kluci ale rádi pokecaj. Jsem ráda, že
aspon Ron dostal někoho normálního na starost.
"No jo dostala jsem chut na další kaffe" pronesla jsem.
Rozchechtali se.
"Aha tak to potom jo" řekli jednohlasně.
Chvíli jsme tam tak kecali a smáli se. Já jen ležela a něco komentovala. No jo moje hlášky je asi bavili.
Každej něco dodal a pak jsme se jen tlemili.
Nedivila bych se kdyby nás bylo slyšet až ven. To mi je ale u prdele. Já si budu dělat co chci a kdy chci.
"Hele je za deset minut šest pudem?" zeptal se Ron.
"Jasně" řekla jsem a začala se zvedat z postele.
Vyšli jsme z pokoje a zamířili do místnosti. Teda jen kluci já ne já šla do kuchyně pro kaffe.
No a koho jsem tam nepotkala. Byl tam Dan.
"Co ty tady" zeptal se.
"Du di pro kofein" prohlasila jsem a on se usmál.
"No jo se ani nedivím po tom dnešku" řekl a zasmál se.
"To víš no".
Vzala jsem si hrnek a nalila si kaffe. Do místnosti zrovna vstoupil ten jejich učitel. Škoda já se těšila, že příde Verona. No jo já mám ale smůlu.
"Co zase ten chlap chce?" zeptal se Dan a odfrkl si.
"Netušim ale je otravnej" pronesla jsem.
"To teda" řekl a rozesmál se.
"Kluci klid" srovnával si pořádek.
"Jo tak kluci já mu dám. Tywole je asi slepej ne" zasyčela jsem.
"Asi" Dan vypukl v hrozivej smích.
Všichni se na nás otočili. Já a Dan jsme se tlemili jak prdlí.
"Co pak se to tam děje vážení?" zeptal se ten chlap.
"Prej vážení" špitla jsem Danovi. Ten to taky už nevydržel a tlemil se dál.
"No?" asi čekal na odpověd.
"No já jen, že máte nějak blbej zrak" pronesla jsem a on vykulil oči.
"Cože?" Dan ni nemohl říct pořád se tlemil.
"No víte asi špatně vidíte. Je tady i jiný pohlaví než mužský. Prosím neřadtě mě k těm prasatům." zaprosila jsem.
Všichni a i ten učitel se rozchechtali.
"To si tomu dala!" vyprskl Dan.
"Aha to se vám slečno omlouvám." promluvil učitel.
Pak si zase srovnal klid a pokračoval v tom co chtěl říct.
"S vaší ředitelkou jsme se dohodli na tom našem poradci." řekl.
"A možná vás to překvapí a možná ne ale poradcem bude dívka."
Takže je jasný, že to bude Verona jak taky jinak. Mě je to celkem jedno já na tyhle věci moc nejsem.
"Takže zvolili jsme si slečnu Hartwayovou."
"Cože?" vyprskla jsem kaffe.
Dan se zase rozchechtal.
"Á ano vás. Máte skvělé nápady." dělá si ze mě prdel.
"No to mám. Ale četli jste můj spis z minulý školy? Jo a já na tyhle věci fakt nejsem."
Usmál se. To znamená že ty spisy četl.
"Ach ano četl. Musím uznat, že jsem se nikdy tak nepovavil. Rušení nočního klidu, rvačky s klukama,
hádky s vaší bývalou ředitelkou no a na konci bylo velkým písmenem vytištěno Drzá a nevychovaná."
Pronesl a všichni už se zase smáli.
"A to tam ještě neni všechno." oznámila jsem mu.
"No musím uznat, že zrovna svatoušek nejste ale přesto budete náš poradce." řekl klidně.
"Víte kam vám tak pomůžu maximálně do hrobu." protestovala jsem.
Přišlo mi divný proč by zrovna zvolili mě. A co Verona? Ta až se to dozví tak mě určo zaškrtí.
"Už se těším"
"Co prosím? Je tu tolik lidí a vy vyberete zrovna mě? Jo a zrovna něco dělám." řekla jsem a zvedla hrnek s kaffetem.
Dan vedle mě vybuch zase v smích. Ach jo já jsem tu jen pro prdel. Každej si na mě něco vymyslí
a já pak jako co ? To se mám jako posrat.
"Potom si to dopijete. Ted podte prosím se mnou."
"To teda ne pak to bude studený."
"Nevadí uděláte si u nás v kanceláři" řekl na můj protest.
"Fajn já du ale kaffe mi uděláte vy. Chci preso s mlékem jo a málem bych zapoměla" řekla jsem a šla
pomalu k němu.
"Ano Rose" řekl.
"Chci probrat tu chatr ve který budem chceme pokoj s výhledem." mrkla jsem na Rona a on se rozesmál.
"Beru to v úvahu"
"Super, jdem nemám na vás celej večer." houkla jsem na něj a vyrazila.
"Jen jim dej Hartweyová" křikl na mě Dan.
Ještě jsem se otočila a křikla na něj "To se neboj." začal se řechtat.
Takže schrnu to asi takhle. Fakt netuším proč vybrali zrovna mě. Jo a taky netuším kdo tohle vymyslel.
Cestou do kanceláře jsme spolu s tim učitel nemluvili.
Bylo mu asi jasný, že když něco řekne hned bych měla poznámku. Mě to ale nedalo a musela jsem se
zeptat co se jako bude na tý poradě řešit.
"Tak jaký bude téma? Jo a co budu muset dělat já?" zeptala jsem se ho. On se jen usmál a dodal.
"No dnes si probereme jak to bude zítra ráno a ty to pak oznámíš na všech kolejích. No a co bude
tvojí poviností se dozvíž až v kanceláři."
"Fajn ale nejsem zrovna dvakrát spolehlivá." nadhodila jsem.
Na to mi už neodpověděl. Jen se usmál, protože jsme už stáli před kanclem tý sekretářky co mě první
den zavedla k ředitelce. Nevím jak se jmenuje možná Alice no netuším.
Každopádně vím, že tohle bude rozhovor na dlouho. A předem chci říct, že já nikoho nebudu hlídat a ani dělat nic jinýho. S tím at nepočítaj.
Když si nás sekretářka všimla zavedla nás k ředitelce. Před její kanceláří jsme se zastavili a ta sekreářka zatukala. Chtěla odejít ale ten učitel najednou pronesl.
"Prosil bych jedno kaffe s mlékem tady pro slečnu a pro mě prosím čaj." řekl.
Byla jsem ráda, že nezapoměl bez kofeinu bych to tu asi nevydržela.
Pomalu jsme vešli. Ředitelka si seděla za stolem, když nás viděla usmála se.
"Ahoj Rose" řekla.
"Dobrý večer" pronesla jsem. Nesnášim bejt slušná ale co když budu snad to pude rychlejc.
"Posadte se prosím" řekla a ukázala na dvě židla naproti jejímu stolu. Šli jsme si sednout a ona mezitím
vytáhla ze stolu nějaký papíry.
"Takže nejprve vám povím něco o zítřejším odjezdu." začala a nadechla se. Ježiš to bude zase proslov.
"Zítra ráno se ze školy bude odcházel v osm hodin abychom stihli vlak, takže před osmou budete všichni
před školou." kývla na mě a pokračovala.
"Ve vlaku budeme sedět v kupé. Rose ty jako naše poradkyně budeš sedět s námi a ostatními učiteli.
Protože cesta bude trvat šest hodin, tak se za cestu budeme domlouvat na programu. Proto by si u toho
měla být také." řekla a podívala se na mě jak se tvářím.
No jak bych se asi mohla tvářit. Dyt mi právě řekla, že mě čeká smrt. Musím šest hodin sedět s učitelama
a poslouchat ty jejich keci.
"Takže v podstatě nuda?" zeptala jsem se.
"No ne zas tak úplně v té naší chatce nebo-li malém hotýlku budeme potřebovat menší výpomoc. Je to
proto, že s námi jede mín učitelů než jsme čekali. No a tohle bude asi vše. Takže ted bych tě poprosila skoš
na dívčí kolej starší i mladší a pak i na chlapeckou mladší a k sobě samozdřejmě. Tam jim prosím oznal v kolik se odjíždí a jak."
Takže ted jim mám dělat poskoka. No super a to kaffe tu ještě neni. Sice to nebylo tak dlouhý
jak jsem čekala ale přesto mě ta chvilka dokázala vytočit.
"Jasně už pádím" řekla jsem a vyběhla z kanceláře.

(Díky za čtení a pls komentíky díky)