5. prosinec, aneb znovu jsem to prošvihla... :))

 Ahojte... :)) Jako obvykle, i teď, začínám pozdravem. Vážně je dost těžký vymyslet si na úvod něco jiného. Nuž, ale co. Stará verze, dobrá verze. Asi si říkáte, co mě přimělo stavit se sem. Těžko říct, působilo na mě více faktorů. Každopáně jeden z nich je 5. prosinec. Oh ano, máme tu Mikuláše. Takže jsem vám chtěla popřát hezký den. Ačkoliv to možná pociťuje jen pár z vás, pomalu se nám blíží Vánoce. Nevím čím to je, ale na tuhle zimu se nějak extra těším. Možná je to proto, že zase vyrazím na lyže, nebo proto, že se těším na stromeček a cukroví. Těžko říct. Poslední dobou letěl čas tak rychle, že si vážím každé volné chvilky, kdy můžu jít prostě ven a všechno hodit za hlavu. Když už jsme u toho trajdání venku, dneska jsem se účástnila rozvěcení stromu v té naší malé vesničce. Hm, musím se přiznat, že jsem to o takové 2-3 vteřinky propásla, protože jsem si v tu chvíli kupovala něco na zahřátí, ale to se mi stává každý rok... :D Jinak, dneska ráno jsem zase poslouchala písničky... /bez toho se v buse prostě neobejdu/ a přemýšlela jsem nad poslední kapitolou Druhé šance. Ani nevíte, jak je to promě těžký. Chci, abyste na tuhle povídku jen tak nezapomněli, takže na té poslední kapitolce prostě musím zapracovat. A jak tak mluvím o psaní, dneska jsem se taky stavovala v knihovně. /Potkala jsem tam asi polovinu třídy. Celkem náhoda.../ Byla jsem tam hlavně kvůli četbě do češtiny, ale už tam mám jednu knížečku vyhlídnutou pro sebe... No, to by asi bylo všechno. Takže ještě jednou přeju krásný zbytek dne a vlastně i konec týdne. Brzy se zase ozvu... :))