Vampire-krev | Pod jednou střechou - 3. kapitola

Kapitola 3: Nějaký problém, Blacku?

"Nenávidím tě!" Tak tyhle dvě slova zřejmě používá dost lidí. Ani já nejsem výjimka. Jenže až teď mi dochází, že právě tyhle dvě slova nejsou tak jasná, jak jsem si dřív myslela.

"Deenová?" dostal ze sebe přiškrceným hlasem Black a na tváři se mu zračil nechápavý výraz.

"Ty jí znáš?" promluvila znechuceně ta brunetka, která se nacházela někde mezi zdí školního skladu a nahou Blackovou hrudí. Fíha, ta má ale odvahu.

"Jo, bohužel jo," zavrčel Black a zabodl do mě ten svůj klasický rozzuřený pohled. Oukej kámo, už se ti klidím z cesty. Jak jsem asi mohla tušit, že se ti zachce někoho přefiknout zrovna v týhle místnosti, co?

"Ehm, nechci rušit, ale..." začala jsem, ale protože se ti dva tvářili čím dál, tím víc, naštvaněji, nechala jsem to plavat a rychle protáhla mezi jejich těly svou ruku. Po slepu jsem zašátrala na jedné poličce a rychle vytáhla tři bílé křídy.

"To si snad ze mě děláš prdel," vypadlo z Blacka a vypadal, jako by mě chtěl každou chvíli uškrtit.

"Oukej, sbohem!" vykřikla jsem a co nejrychleji vyběhla ze skladu. Dokonce jsem za sebou i stihla zavřít. Pak už jsem jen přidávala na tempu. V tuhle chvíli jsem si nepřála nic jinýho, než co nejrychleji vypadnout z týhle blbý chodby. Do háje, jednou se snažím udělat něco dobrýho a skončí to takhle.

--------------------

Mohlo být asi půl páté, když jsem se rozvalila na pohovce v obýváku a zapnula televizi. V tuhle chvíli jsem byla v celém baráku sama, takže jsem si užívala své chvilky klidu. Věděla jsem totiž, co mě čeká hned, co Oliver a Black dorazí ze školy. Bylo mi jasné, že se ten ranní incident neobejde bez ostré hádky mezi mnou a Blackem. Celý den jsem se mu snažila vyhýbat a taky, že se mi to dařilo. Jenže ve chvíli, kdy se za mnou zavřeli domovní dveře, to na mě padlo a já už si v hlavě přehrávala odpovědi na svou obranu.

Nervózně jsem přepínala z jednoho kanálu na druhý a vlastně ani nevnímala, co běží na obrazovce. Prostě jsem se potřebovala nějak zaměstnat. Nejsem žádný srab, dokážu ze sebe dostat pořádnou hádku, ale když jsem zaslechla bouchnutí domovních dveří, skoro jsem až spadla na zem, jak to semnou hnulo. Kruci, Izabelo, seber se! Křičela jsem na sebe a pevně se zapřela do sedačky. Odložila jsem ovladač na konferenční stolek a soustředila se na televizi, kde zrovna běžela nějaká reklama na zubní pastu.

"Deenová!" rozkřikl se téměř okamžitě Black, když vyšel z chodby. Poznala jsem, že je s ním i Oliver, protože hned poté, co Black vykřikl, se někde těsně v jeho závěsu ozval tichý smích.

Ignorovala jsem svoje příjmení a dál se soustředila na obrazovku. Doufala jsem, že si mě nevšimne, ale to byla chyba. Hned v další vteřině se vydal k pohovce. Nemusela jsem se na něj ani podívat, abych poznala, že je dost naštvanej. Super, a já zase dost znechucená. Nejsme si kvit?

"Deenová!" zařval znovu a tentokrát blíž u mě, takže mi jeho slovo projelo hlavou jako ostří nože.

"Musíš tady tak vyřvávat? Pokud sis nevšiml, mám na práci něco jinýho, než poslouchat ty tvoje výlevy," zamručela jsem na něj otráveně a nevěnovala mu ani jediný pohled. To ho zřejmě ještě víc popíchlo, takže v další vteřině popadl ovladač a jedním rychlým pohybem televizi vypnul. Pocítila jsem bodnutí vzteku a šlehla po něm ne zrovna příjemným pohledem.

"Teď už čas máš," zkonstatoval a hned pokračoval, "Můžeš mi laskavě vysvětlit, co měl znamenat ten tvůj ranní výstup? Co jsi z toho, co jsem ti ráno řikal, nepochopila? Do hajzlu, jasně jsem ti říkal, ať se ke mně ve škole nehlásíš a že se mi máš vyhejbat!" křičel na mě dost hlasitě, že ho určitě bylo slyšet i na konci ulice. V tu chvíli jsem naprosto hodila za hlavu všechny strachy a vyskočila z pohovky. Ne, tohle si nenechám líbit.

"Tak zaprvý, říkal jsi jenom to, že nemám nikomu sdělovat, že spolu bydlíme. O ničem jiným ses nezmiňoval. Zadruhý, já jsem se k tobě snad hlásila? Copak už mi zakazuješ jít i pro blbý křídy? Jak jsem sakra mohla vědět, že si to tam budeš rozdávat s nějakou pipkou?!" vrátila jsem mu stejně hlasitým tónem.

"Héj, lidi, nechcete to nechat plavat?" ozval se Oliver a tím předběhl Blacka.

"Ne!" vykřikli jsme oba dva naráz. Oliverovi zacukaly koutky a s prostým oznámením, že má hlad, zamířil do kuchyně. Byla jsem si ale jistá, že chce spíš vyklidit pole dřív, než by se něco obrátilo proti němu.

"Asi seš úplně blbá, když ti nedojde smysl toho, co řikaj ostatní," zavrčel na mě Black hned potom, co Oliver zahnul za roh.

"Asi seš úplnej debil, když si myslíš, že jsem do toho pitomýho skladu vtrhla schválně," zasyčela jsem a v návalu adrenalinu zatnula dlaně v pěst.

"Chováš se jak malej fracek. Klidně bych se vsadil, že jsi tam vlezla schválně," vyštěkl a zabodl do mě svůj rozzuřený pohled.

"Já a malej fracek? Myslím, že tohle pojmenování spíš sedí na tebe. Prostě se nemůžeš smířit s tím, že o tebe nejevím zájem, jako ostatních 99,99% mýho pohlaví. Jsi mi naprosto ukradenej, chápeš to? Nikdy by mě ani nenapadlo sledovat tě a rušit tvoje chvilky, ať už byly jakýkoliv. Šla jsem jenom pro křídy. Copak si myslíš, že jsem byla nadšená z toho, že jsem viděla to, jak se plazíš po nějaký holce?!" vystartovala jsem na něj.

"Seš neskutečná kráva," promluvil tak lhostejně, až mi z toho přejel mráz po zádech.

"Možná, že jsem, ale myslím, že je to pořád několikanásobně lepší, než být neskutečně vypatlanej debil a nadrženec, co si myslí, že dostane do postele každou a hned, co se na ní podívá," vykřikla jsem a bez přemýšlený do něj strčila. Nečekal to, ale ustál to, jako by se nic nestalo.

"Asi by ses měla naučit, jak ventilovat svůj vztek. Ještě by sis mohla ublížit," promluvil s neskutečně velkou dávkou ironie.

Chtěla jsem se na něj rozkřiknout a začít mu nadávat do všeho možnýho, ale nakonec jsem zůstala zticha. Zavřela jsem pusu, sebrala z pohovky svetřík, co jsem si svlíkla a aniž bych se na Blacka podívala, zamířila jsem ke schodům. Rychlým tempem jsem se dostala až do druhého patra. Vlezla jsem do pokoje a dost hlasitě za sebou třískla dveřmi. Naštvaně jsem sebou švihla na postel a strčila si do uší sluchátka. Jejich konec jsem strčila do mobilu a v dalším okamžiku se ozvala hlasitá hudba. Zapnula jsem jí na maximum. Zabořila jsem hlavu do polštáře a snažila se zapomenout na všechno, co se dneska stalo. Nenávidím ho. Fakt ho nenávidím!

------------------------------------

"Hele, kámo, možná, že jsi to trošku přehnal, ne?" ozval se Oli ve chvíli, kdy jsem sebou hodil na pohovku.

"Myslíš?" šlehl jsem po něm nasupeným pohledem. Já, že to přehnal? Kdyby mi ta malá mrcha nelezla do mého osobního prostoru, všechno bych bral s klidem. Možná, že bych jí i časem nechal být, ale po tom, co se dneska stalo ve škole, jsem zavrhl všechny příjemný myšlenky na její ignorování.

"No, nemusel si být až tak ostrej," zkusil to znovu Oliver a můj znechucený výraz přešel bez sebemenšího povšimnutí. Sakra, je tu teprve necelý dva dny a už teď se všechno točí kolem ní. Dost jasně mi vyčetla, že jsem jí ukradenej, ale to se nedá vůbec srovnávat s tím, jak je ona ukradená mně. Do háje, kdyby si jen ty svý poznámky nechala pro sebe. Už jen fakt, že otevře, tu svojí nevymáchanou pusu způsobí to, že bych jí nejradši zakroutil krkem. Ne, všechno příměří zamítám.

"Áh, tak co se zase stalo? Přišel jsem o hodně?" zeptal se zvědavě příchozí Nate a sekl sebou do volného křesla vedle nás.

"No, definuj hodně... Myslím, že bude stačit, když ti to řeknu ve dvou větách. Izzy nachytala ve škole Dannyho ve chvíli, kdy si to s někým rozdával ve skladu. Hned, co jsme dorazili domů, ti dva na sebe začali štěkat a od té chvíle je Izzy zavřená v pokoji a ani jednou nevylezla ven," zkonstatoval stav situace Oli a tvářil se přitom tak povznešeně, až jsem si odfrkl. Ksakru s ní, je mi jedno, co dělá. Ať si je tam zavřená klidně tejden, co mně by po tom mělo být?!

"Cože se stalo?" zeptal se nevěřícně Nate a tvářil se naprosto šokovaně. A teď by si měl představit, jak jsem byl šokovanej já, když ta...

"Nenuť mě to znovu opakovat," rozesmál se Oliver.

"Byla ta hádka tak špatná?" zeptal se nakonec Nate a snažil se srovnat svůj výraz.

"Jo, díky za optání, vůbec nemám žádnou újmu z toho, že mi Deenová zkazila den," poznamenal jsem sarkasticky a znuděně si natáhl nohy na zbytek volného gauče.

"Po pravdě, padlo pár nadávek a něco jsem ani nestačil zaregistrovat. Musel jsem vyklidit prostor, ti dva totiž vypadali, jako by po sobě chtěli skočit. A to ne tak, jak by se tady u Dannyho čekalo," odpověděl s menším dvojsmyslem Oli a na tváři se mu objevil úšklebek.

"Jo jasně, myslím, že si to umím představit. Jak dlouho, že je tam Izzy zavřená?" prohodil Nate.

"Asi tři a půl hodiny,"

"To asi musela být hádka," zkonstatoval Nate obdivuhodně. "Myslím, že Jam nebude dvakrát nadšenej, až zjistí, co se stalo."

"A můžu za to snad já? Haló, chápe vůbec někdo, že za to může ona?!" zavrčel jsem.

"Hm, myslím, že Jam bude mít přednášku," souhlasil Oliver a plně ignoroval mojí předchozí otázku.

"Fajn, jen ať má. Ovšem pokud chce přednášet, dobrovolník čeká nahoře," odsekl jsem uraženě a přesměroval svou pozornost na televizi. Ne, tohle ještě není konec!

-----------------

Znuděně jsem vystoupila z autobusu a zamířila domů. Dnešní den byl totálně na bodu mrazu. Moje včerejší nálada dnes trošku polevila, ale i tak jsem stále dokola proklínala Blacka a všechny, co s ním měli něco společnýho.

Po naší včerejší hádce jsem ho ještě neviděla. Včera jsem si počkala na chvíli, kdy zaleze do pokoje a až teprve pak jsem zamířila do koupelny. Ráno jsem si dokonce přivstala a jela do školy o hodinu dřív. Dalo mi dost práce, abych na něj někde na škole nenarazila, ale nakonec se mi to přece jen povedlo. Jenže mi bylo dost jasné, že se mu nebudu moct vyhýbat do nekonečna.

Rychle jsem přeběhla kamenný chodník a rychlým pohybem odemkla vchodové dveře. Vplula jsem dovnitř a v klídku se vysvlíkla. Nazula jsem si pantofle a spolu s taškou se vydala do obýváku. Šla jsem tak opatrně, jako kdybych se procházela po minovém poli. Nejdřív jsem nakoukla do místnosti, ale když jsem zjistila, že uvnitř sedí jen Oliver s Natem, v klidu jsem vešla dovnitř.

"Čau," broukla jsem jim na pozdrav a rovnou zamířila ke schodišti. Nehodlala jsem riskovat, že by se tu někde mohl vynořit Black.

"Čaudy," houkl Oliver a Nate jen přikývl. Byl totiž začtený do nějaký knížky.

Bez dalšího slova jsem se vydala po schodišti do patra, ale moje počínání zatrhl Oliver.

"Pro tvoje vlastní dobro, radím ti, nechoď nahoru," vyhrkl rychle, jako by mu něco došlo až teď.

"A to myslíš jak?" nechápala jsem.

"No... Danny..." nestačil to dokončit, protože jsem ho přerušila hned, když zmínil Blackovo jméno. "Nezajímá mě, co Black dělá. Jestli má nějaký problém, tak ať si ho řeší sám," odsekla jsem v návalu rozzuření a posledních pár schodů vyběhla s dusotem na znamení, že je mi fuk, co si o mně Black myslí.

Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. Zadýchaně jsem odhodila tašku někam k posteli a šla zprovoznit laptop. Naťukala jsem heslo, a protože jsem ze zkušenosti věděla, že nějakou chvíli potrvá, než mě to přihlásí, rozhodla jsem se mezitím převlíct. Hodila jsem na sebe tepláky a tílko.

Zrovna jsem mířila zpět ke stolu, když jsem zaslechla z vedlejšího pokoje něčí hlasy. "Ne, Danny, to lechtá," zahihňala se zřejmě nějaká holka. Zarazila jsem se a v tu chvíli mi to docvaklo. Tak před tímhle se mě snažil Oliver varovat? Black si dovedl ovečku na hraní? Chystá se, rozdat si to s ní hned vedle mýho pokoje?

Nevím, co se semnou stalo, ale v tu chvíli mě zavalilo takový rozhořčení, že jsem měla největší chuť vyletět ven z pokoje a zabouchat mu na dveře s tím, že by si pro tyhle akcičky měl najít nějakej motel, ale po chvilce přemýšlení jsem ten nápad zavrhla. Byl sice dobrý, ale uměla jsem si živě představit, jak by si navymýšlel kecy typu: Už zase jsi to udělala schválně! Normálně mě sleduješ!

Chtělo to něco jinýho. Rozhodně jsem zamítla fakt, že bych je poslouchala. Sedla jsem si na židli a přemýšlela nad tím, co bych měla podniknout. A pak, jako by mi to z čista jasna došlo. Ušklíbla jsem se a rozklikla seznam své soukromé sbírky písniček. Klikla jsem na první, co mi přišla pod ruku a spustila ji. V další okamžiku se pokojem rozezněli hlasité tóny, ale protože jsem chtěla, aby to vyřvávalo až do vedlejšího pokoje, navolila jsem hlasitost na maximum. Spokojeně jsem se opřela do židle a zapnula internet. Uvidíme, kdo bude dneska skórovat.

Asi deset minut jsem jen tak brouzdala po netu a vlastně ani nehledala nic konkrétního. Spustila jsem automatické přehrávání, takže ihned, co skončila jedna písnička, navazovala na ní ihned další. Dala jsem si dost záležet na tom, abych vybrala ty nejhlasitější. Zrovna jsem se zvedla s úmyslem, že si dojdu pro tašku a napíšu nějaký ten úkol, když se najednou ozvala rána, oznamující rozražení dveří a v nich se objevil Black.

Vypadal, jako kdyby měl každou chvílí vybuchnout. Kdyby bylo možné zabíjet pohledem, v tuhle chvíli bych byla pravděpodobně rozdrcená na milimetrový kousíčky prachu.

"Deenová!" zavrčel tak hlasitě, že dokonce překřičel doznívající písničku od 30 Seconds To Mars.

"Nějaký problém, Blacku?" prohodila jsem nevinně a vyslala k němu veselý úsměv.