Pod jednou střechou - 4. kapitola

2. březen 2014 | 09.47 |
blog › 
Pod jednou střechou - 4. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 4: Chceš válku?! Máš ji mít!
Žádná pomsta není bez následků. S tím už prostě musíme počítat...

"Deenová!" zavrčel tak hlasitě, že dokonce překřičel doznívající písničku od 30 Seconds To Mars.
"Nějaký problém, Blacku?" prohodila jsem nevinným hlasem a vyslala k němu veselý úsměv.
"Problém? Ksakru, mám dost velkej problém!" štěkl po mně a zabouchl za sebou dveře. Zbystřila jsem a založila si paže na hrudi v nechápavém gestu. Tuhle chvíli jsem si naprosto užívala. Sám nejslavnější Casanova je vzteky bez sebe. Někdo to někam zapište.
"No to vidím," sjela jsem pohledem od jeho vlasů až k chodidlům. Bylo na něm jasně poznat, co ještě před pár vteřinami prováděl s nějakou chudinkou ve vedlejším pokoji. Vlasy měl v takovém tom sexy rozcuchu, tmavé tričko pomačkané a džíny mu volně sklouzávaly z boků. Musela jsem, ač totálně nerada, uznat, že vypadal přesně jak nějaký model v reklamě. "Každopádně nechápu, co to má společného semnou," prohodila jsem pár vteřin po tom, co jsem se donutila zahnat myšlenku na to, jak vypadal.
"Tak ty nevíš?" promluvil jízlivě a musel trošku zvýšit hlas, protože na mém laptopu automaticky naskočila nová písnička. Tentokrát od mé oblíbené skupiny Paramore. Kruci, tohle je ale skvělej den. Nemyslíte?!
"Ne, nemám nejmenší tušení, co máš zase za problém," zakroutila jsem nevinně hlavou, ale byla jsem si jistá, že v mých očích zahlédl pobavení. Samozřejmě, že ho to vytočilo ještě víc. Naštvaně si to kráčel k mému psacímu stolu a asi o pět vteřin později stopl právě přehrávanou písničku.
"Héj, co si to dovoluješ? Nejdřív mi sem jen tak z ničeho nic vtrhneš a teď? Teď mi dokonce hrabeš na moje věci!" vyjela jsem na něj a vyrazila k němu jako právě odpálená střela.
"Říká ti něco rušení domovního klidu?" zeptal se klidně ve chvíli, kdy jsem se zastavila necelý metr od něho.
"Cože? Co s tímhle má, do háje, společnýho domovní klid?" zavrčela jsem.
"No, poměrně dost. Mám na práci něco dost důležitýho a kvůli tobě to nemůžu dokončit. Musím uznat, že minule jsi mě zaskočila, ale dneska máš smůlu," promluvil a v očích se mu nebezpečně zablesklo.
"A to je jako co? Hele, já se do tvých věcí neseru, to jenom ty máš dost problému s těma mýma," zalhala jsem naprosto přesvědčivě a pokračovala, "Navíc, neřekla bych, že to co jsi tam dělal, byla nějak veledůležitá práce."
"Holčičko, na to jsi ještě dost nevyzrálá," poznamenal arogantním hlasem a vyslal ke mně prvotřídní idiotský úšklebek.
"Holčička? Tak to teda zpomal. Jsem jen o dva roky mladší, takže na mě nechoď s tím, že jsem nevyzrálá. Klidně bych se vsadila, že jsem na tom líp jak ty!" odsekla jsem s velkou dávkou ironie a bez jediného slova znovu zapnula přehrávání písničky.
Zřejmě jsem ho svým chováním zaskočila. Věděla jsem, že se bude znovu snažit přerušit hudbu, takže jsem skočila do malého prostoru mezi ním a stolem. Ne, nenechám ho jen tak snadno vyhrát.
"Máš dvě možnosti. Buď to vypneš dobrovolně a odpochoduješ si někam jinam nebo se do toho vložím já a říkám ti, že za sebe neručím," zasyčel Black dost hlasitě, abych ho slyšela a probodl mě svým vypočítavým pohledem.
"Mám lepší nápad. Sbal si svoje saky paky a vypadni z mého pokoje!" houkla jsem na něj naprosto nezaujatě.
"Fajn, jak chceš. Ale aby bylo jasno, varoval jsem tě," poznamenal a v další vteřině mě popadl za loket.
"Co to kur..." nestačila jsem to doříct, protože si mě v další chvíli přehodil přes rameno a jedním ladným pohybem vypnul hudbu. Byla jsem tak vedle, že jsem si nějakou chvíli ani nedokázala uvědomit, že semnou míří ven na chodbu. Ve chvíli, kdy překročil práh mého pokoje, jsem sebou začala nekontrolovatelně smýkat.
"Do prdele, Blacku, okamžitě mě pusť," bušila jsem mu do zad a všemožně kopala nohama.
"Varoval jsem tě a ty sis vybrala. Takže máš smůlu," promluvil podrážděně a zavřel za námi dveře mého pokoje. Stál na místě a já sledovala, co dělá. Najednou mi to došlo. Ten debil má klíč.
"Opovaž se to udělat!" zařvala jsem, ale to už si v pohodě zamkl moje dveře a klíč si strčil někam do přední kapsy svých džínsů. Čekala jsem, že mě pustí, ale on místo toho zamířil ke schodům.
"Héj, ty jeden debile, okamžitě dej ze mě ty svoje hnusný pracky pryč a pusť mě! Slyšíš?! Blacku!" řvala jsem jako smyslu zbavená, ale bylo mi to naprosto k ničemu. Black mě snesl jako pytel brambor až do přízemí. Naprosto mě ignoroval.
"Ty kreténe, tohle ti jen tak neprojde!" hulákala jsem totálně vytočená a stále sebou házela. Jenže on měl tak pevný stisk, že mi to bylo k ničemu. Do háje, to je ale debil. Plánoval to, určitě to měl naplánovaný v tu chvíli, kdy vtrhl do mého pokoje, tím jsem si byla momentálně naprosto jistá.
Black si to semnou namířil až k pohovce, na které bylo prázdno. Nate a Oliver seděli v křeslech a celou tuhle scénu sledovali s pusou dokořán. Zabiju ho. Fakt Blacka zabiju.
"Tak princezno, tady se hezky posaď a počkej, až dokončím, co jsem před chvílí začal. Pokud budeš hodná, možná, že ti ten klíč vrátím," promluvil s úšklebkem Black a doslova mě hodil na pohovku. Nedělal si s tím žádný starosti. Jednoduše mě vyklopil a zamířil si to zpátky.
"Trhni si, Blacku! Do hajzlu, tohle sis posral. Chceš válku?! Máš ji mít!" rozkřičela jsem se na něj v zápalu vzteku, ale to už se smíchem vycházel schody do patra.
Chtěla jsem ještě něco dodat, ale on mi mezitím zmizel z dohledu. Spolkla jsem jednu peprnou nadávku a rozzuřeně udeřila pěstí do pohovky. V tu samou chvíli Nate s Oliverem propukli v neskutečný záchvat smíchu.
"Héj, můžete mi říct, co je na tom tak směšnýho?!" vyjela jsem na ně podrážděně.
"Tohle... ty... Danny... ježiši," dostal ze sebe pár slov Oliver a dál se tlemil jak blázen.
"Panebože, kam jsem se to dostala," zaúpěla jsem a naštvaně po Oliverovi hodila jeden z polštářů, na který jsem ještě před chvilkou díky Blackovi dopadla. Nata to pobavilo ještě víc, takže se začal v křesle svíjet v křečích od smíchu. Načuřeně jsem popadla ještě jeden polštář a hodila ho i po něm.
"Jste jak malý děti," promluvila jsem a s odfrknutím si prohrábla vlasy. Tohle snad není možný.
"My? Neřekl bych, že zrovna my," prohodil stále ještě rozesmátý Oliver a hodil po mně polštář zpátky. "Ale musím uznat, že to s tou hudbou bylo dost dobrý. V jednu chvíli jsem si myslel, že to Danny fakt neunese a pošle svojí společnici pryč, ale když jsem vás zaslechl, rychle jsem změnil názor," objasnil ještě nakonec a tvářil se naprosto pobaveně.
"Jo, ale z poloviny za to můžeš ty. Měl jsi prostě jasně říct, že se Black snaží vojet nějakou slepici," vyhrkla jsem podrážděně a znovu po něm švihla polštář. Tentokrát však větší silou.
"Ale já se snažil," zakňoural Oliver.
"Jo? Příště to řekni nějak takhle: Izzy, za žádnou cenu nechoď nahoru. Mohla bys mít doživotní následky z Blackovi návštěvy," promluvila jsem a snažila se napodobit jeho hlas.
"No, teď nevím, z čeho bys měla větší následky. Jestli z toho, jak si to tam Danny s někým užívá, nebo z toho, jak by to Oli podal," zamyslel se nahlas Nate a mě zacukaly koutky.
"Samozřejmě, že z toho, co bych slyšela nahoře," vyhrkla jsem okamžitě, ale na tváři se mi usídlil úsměv. Zdá se, že se tady nebudu nudit ani jedinou minutu. Za to, co si na mě Black zkusil, zaplatí. V tom jsem byla naprosto rozhodnutá. Teď už jen vymyslet, jak mu to vrátím.
-------
"Ahhh to je nudááá," protáhl už po několikáté Oliver.
"Chystáš se to ještě opakovat?" zamručela jsem a přepnula televizi na jiný program, protože na tom, co momentálně běžel, byla reklama.
"Jo, dokud něco nevymyslíš," přitakal téměř okamžitě a čekal na mojí reakci.
Byla to už asi hodina, co mě Black snesl násilím sem dolů, zamlkl můj pokoj a šel si to rozdat s nějakou pipkou do svého pokoje. Člověk by si myslel, že to bude rychlý, ale on si zřejmě dává načas. A klidně bych se vsadila, že to prodlužuje i kvůli mně. Je to pěkně prohnanej hajzlík, to se mu musí nechat.
Po celou tu hodinu jsem jen tak seděla a koukala na naprosto nesmyslný pořady v telce. Nate asi před dvaceti minutami vyklidil pole s tím, že musí jít něco udělat k večeři, protože jestli to nestihne dřív, jak se vrátí Jam, asi by to nepřežil. No a od té doby Oliver prudí s tím, že se nudí.
"Tak jdi pomoc Nateovi do kuchyně," odbyla jsem ho a dál mačkala tlačítko na ovladači.
"Ne, zamítám. To by byla ještě větší nuda," promluvil.
"No tak vidíš. Jsi na tom pořád relativně dobře, tak si nestěžuj," prohodila jsem a vyslala k němu kyselý úšklebek.
"Já si nestěžuju, já pouze konstatuju," bránil se a na chvilku se zamyslel. "Co takhle si něco zahrát?" vyhrkl nakonec a s obrovským úsměvem kývl k Xboxu.
"Cože?" nadzvedla jsem obočí a stočila k němu plnou pozornost.
"No tak, nebuď suchar. Nebo se snad bojíš, že bys to projela?" zeptal se a já nemohla přehlídnout jeho vyzývavý pohled. No co, mohlo by to být lepší, než jen nečinný povalování, ne?
"Fajn, ale doufám, že tam máš něco pořádnýho," odsouhlasila jsem nakonec a zvedla se z pohovky.
"To si piš, že mám," ujistil mě a taky si stoupl. Zamířil k telce a začal připravovat hru. Já se jen usmála a sešoupla křesla více dopředu, abychom seděli vedle sebe a asi metr od obrazovky.
 Přibližně o deset minut dýl jsme už seděli na místě a zabíjeli nějaký zombíky. Musela jsem uznat, že to bylo lepší, než jsem čekala. Dřív jsem něco podobnýho hrála s bráchou, takže jsem už věděla jak na to.
"Za tebou!" varoval mě Oliver a obratně zabodl do jednoho zombíka něco, co připomínalo dýku.
"Díky," houkla jsem a obratně se vyhnula jednomu příchozímu útoku zezadu. "Do hajzlu, jsou snad všude," ulevila jsem si a zmáčknutím jednoho tlačítka si změnila zbraň.
"To mi povídej," zavrčel Oliver a zuřivě mačkal tlačítko. Trvalo to poměrně dlouho, než složil dalšího "nevítanýho mrtvýho" na lopatky.
"No ták...!!!" zvolala jsem a rychle provedla obranný manévr. Bohužel jsem schytala jednu ránu a moje zdraví kleslo na padesát procent. "Tak teď jsem se fakt nasrala!" zvolala jsem a přidržením tlačítka spustila automatickou spoušť zbraně. Střílela jsem kolem sebe jak smyslu zbavená, dokud všichni nepadli na zem. V další vteřině zazněl gong ohlašující ukončení levlu a postoupení do nového.
"Juhůůů!" zavýskala jsem a plná adrenalinu si pleskla s Oliverem dlaní.
"Do háje, holka, nečekal jsem, že to bude až tak kvalitní hra," poznamenal ohromeně.
"Nikdy mě nepodceňuj," prohodila jsem a spokojeně se usmála.
"Řeknu ti, tohle byl totální nářez," zhodnotil situaci Oliver a tvářil se nanejvýš spokojeně. Jeho výrazu jsem se prostě musela zasmát.
"Čaute, děcka, co děláte?" ozval se za námi z ničeho nic Jam. Po chvilce přešel až k nám.
"Trošku jsme si zapařili," odpověděl Oliver a přitom na mě mrkl.
"Hm, koukám, že jste se tu nenudili," zhodnotil to nakonec Jam.
"Ne, opravdu jsme se nenudili," prohodila jsem se skrytým dvojsmyslem, ale Jam nepojal žádné podezření. Jen ke mně vyslal jeden ze svých úsměvů a zamířil si to do kuchyně.
"Příště zkusíme něco jinýho," ujal se slova Oliver a bylo na něm vidět, že příště, u něj znamená hodně brzo.
"Nemám nic proti," souhlasila jsem a zvedla se z křesla.
"Uvidíme, jak na tom budeš v souboji jeden na jednoho,"
"Aby ses nedivil, až ti natrhnu zadek," prohodila jsem provokativním hlasem a pustila se do přesouvání křesla na původní polohu.
----------
Asi o dvacet minut později se z patra ozvaly kroky a v další chvíli se na schodech objevila nějaká blondýna. Tipla bych jí tak o rok starší, ale rozhodně bych na to nevsadila nic cennýho. Rychle seběhla dolů a s kuňknutím něčeho, co se vzdáleně podobalo pardon, odplula až do chodby, kde se za ní následně zavřely domovní dveře. Páni, Black vyhazuje svoje společnice hned potom, co s nimi skončí tu svojí "práci". Hm, nepřestává mě překvapovat.
"Jo, byla blond," zajásal Oliver z prahu kuchyně a zřejmě se otočil na Nata. Nevím, seděla jsem na jednom z křesel, takže jsem do kuchyně neviděla.
"Kruci, náhoda," dostal se ke mně vzdálený zklamaný hlas Nata.
"Neřikejte mi, že jste se zase vsázeli," zavolala jsem tak hlasitě, aby mě slyšeli.
"Izzy, zapamatuj si jedno. Tady se vsázíme naprosto o všechno," uvedl na pravou míru procházející Jam. Právě mířil z koupelny. Měl na sobě volný tepláky a mikinu.
"Fajn, nějakou chvíli potrvá, než to skousnu," prohodila jsem a zakoulela přitom očima. Zřejmě je to pro ně zpestření dne.
"Za pět minut je večeře!" zavolal Nate z kuchyně.
"Super, přesný načasování," prohodil Jam a rovnou si to namířil do kuchyně. Oliver se stále opíral o futra a tvářil se naprosto spokojeně. Asi proto, že vyhrál tu sázku.
"Skočte někdo pro Dannyho!" zavolal na nás Jam, ale bylo mi jasný, že spíš mluvil na Olivera, než na mě. Ten se vzápětí přestal opírat a pomalu se postavil.
"Héj, já pro něj skočím," promluvila jsem a rychle vyskočila na nohy.
"Cože jsi to říkala?" zeptal se nechápavě Oliver. "Říkala jsi, že pro něj dojdeš? Ty?"
"Jo," odsekla jsem a zašklebila se nad jeho překvapením. No dobře, taky by mě to překvapilo. "Neboj, nezbláznila jsem se. Nechce se mi tam, ale Black mi dluží ty pitomý klíče, kterýma mi zatarasil cestu do pokoje, takže pokud dovolíš, ráda bych je dostala zpátky," vysvětlila jsem svůj záměr a to Olivera zřejmě uklidnilo.
"Fajn, ale až půjde o život, řvi tak hlasitě, abychom tě slyšeli," prohodil se smíchem.
"Vynasnažím se," promluvila jsem a vydala se ke schodům. Vyšla jsem je a rovnou si to zamířila k pokoji, který byl hned vedle mého. Ani jsem se neobtěžovala klepat, Black taky neklepal, a rovnou jsem vtrhla dovnitř.
První, co mi padlo do oka, byla rozházená přikrývka na posteli. Kruci, možná nebylo dobrý lézt sem chvilku po tom, co...
"Ale, ale. Koukám, že tu má někdo dost odvahy," ozval se těsně vedle mě arogantní hlas a vzápětí se ozvalo zabouchnutí dveří. Než jsem se nadála, zavřela se za mnou jediná cesta úniku. Do háje!
Uf, konečně jsem doladila poslední detaily. :DD Doufám, že se líbilo. Už mám promyšlené pokračování, ale na napsaní bych potřebovala podstatně více času. Každopádně ještě jeden týden a máme tu týden volna. Konečně. Upřímně, odpočítávám poslední dny.
Jsem ráda, že mi aspoň vychází přidávat kapitolu každý týden. :) Jinak, pokud jste koukali na moje obrázky, které jsem přidávala včera, mohli jste si všimnout, že jsem vymyslela zkratku pro Dannyho a Izzy  ---> Dannzy :))
Příště nás čeká "situace" v Dannyho pokoji a další nemenší zádrhel. :D
Vaše misqwa W.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 4. kapitola sayonara 03. 03. 2014 - 13:06
RE(2x): Pod jednou střechou - 4. kapitola vampire-krev 09. 03. 2014 - 16:31
RE: Pod jednou střechou - 4. kapitola may ♥ 09. 03. 2014 - 15:36
RE(2x): Pod jednou střechou - 4. kapitola vampire-krev 09. 03. 2014 - 16:29
RE(2x): Pod jednou střechou - 4. kapitola sayonara 12. 03. 2014 - 17:18
RE(3x): Pod jednou střechou - 4. kapitola vampire-krev 15. 03. 2014 - 08:18
RE(4x): Pod jednou střechou - 4. kapitola sayonara 15. 03. 2014 - 10:44