Prostě to tak je...

Zase něco málo z reality

Ahojte. Jo, já vím, že je to už nejmíň stovka let, co jsem se tu naposled objevila, ale nedá se nic dělat. Tlačí mě čas a škola. Kdyby to šlo, všechno bych hodila za hlavu a soustředila se jen na blog... Každopádně to teď nehodlám řešit. Mám toho plnou hlavu už tak, takže teď se na to doslova vykašlu a rovnou přejdu k věci.

Mám tu pro vás zase pár momentek ze svého okolí. Jsou to takové ty fotky, pro které jsem se něčím nadchla. Ale jak mě znáte, tak víte, že já se nadchnu pro jakoukoli kravinu... :D

1) Tak nejprve tu máme fotku z hor. Po celodenním výletu jsem sice byla totálně hotová, ale vylézt na Sněžku stálo za to. Navíc jsem se dozvěděla takovou chuťovku: Prý, cituji "Sněžka měří 1 603m a ne 1 602m." :D - jinak foto je z již zmiňované nejvyšší hory Česka.

2) Tady máte nějakou tu kytinku z naší zahrady. :D Nejsem ujetá, jenom mě prostě zaujala. :DD

3) Už nejmíň tři týdny jsem dělala dřevo. A protože mě múza chytá kdekoli, tak tady máte důkaz, že i při práci se najde něco okouzlujícího. Jo, jinak jsem to nazvala Jeden život, dvě cesty. :D Neřešte... :DD

4) Taky se musím pochlubit, že jsem se rozhodla chodit běhat. :DDD Ne, fakt nekecám. Tenhle týden nemůžu, jsem trošku nachlazená, ale minulý týden jsem se cítila jak v nějakým americkým filmu, když jsem vyběhla s běžeckými kalhoty a sluchátky v uších. :D - takže fotečky z mé trasy

No a to je konec. Jo já vím, moc jsem se nepřetrhla, ale to jsem prostě já. :) Takže děkuju všem, co mě ještě snášíte a věřím, že si užijete naprosto luxusní Velikonoce. Máte mé slovo, že se zase brzy nahlásím. :)

Vaše misqwa W.