Pod jednou střechou - 6. kapitola

20. duben 2014 | 08.41 |
blog › 
Pod jednou střechou - 6. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 6: Držte mě!
Láska je prý malý kousek od nenávisti. Hm, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale teď bych řekla, že na tom něco je. Nenávidím ho a zároveň mám k němu tak velkou ochotu, že bych ho pro jeho i dobro všech ostatních shodila z hodně vysokýho místa bez záchrannýho padáku.

"Kampak, snad nás nechceš předběhnout," promluvil sladce Black, ale z jeho očí sršely doslova blesky. Budu se zřejmě opakovat, ale...
"Kruci," sykla jsem a nervózně o krok couvla zpět. Ranní výhled na dnešní den se trošku zvrtl kontrole, nemyslíte?
V hlavě mi běželo nespočet myšlenek. Snažila jsem se přijít na něco, díky čemu bych z týhle situace co nejrychleji vybruslila. Vyměňovala jsem si s Blackem pohled a moc dobře jsem věděla, že kdyby kolem nás nebyla tak velká suma lidí, už by mě házel ven z toho okna vedle nás. V další vteřině se Black zašklebil a já si v tu ránu byla jistá, že mu došlo, na co myslím.
"Copak, srdíčko, zapomněla jsi mluvit?" zeptal se ten dement naproti mně a jeho kámoši se uchechtli.

Teda, až na Olivera, ten vypadal, že se celkem bojí další odezvy.

Tak srdíčko? Chce si hrát? Tak fajn, budeme si hrát! "Sorry, ale my se známe?" zeptala jsem se a nechápavě nadzvedla obočí.
"Cože?" vypadlo z něj a na malou chviličku se zatvářil zaraženě. Za to Oliver vedle nás přešel do jiné nálady. V tuhle chvíli se snažil za každou cenu zadusit svůj smích. Skryl to za zakašlání, ale mě a Blacka nedokázal ošálit.
"No, obávám se, že nevím, kdo jsi. A promiň, ale s cizíma lidma se nebavím," prohodila jsem nevinně a pokrčila rameny. Vycítila jsem, že teď je šance na rychlý útěk. Už jsem nakročila vpřed, ale Black zareagoval rychle a znovu mi zatarasil cestu.
"Ale no ták, zkus trošku zalovit v paměti. Copak si nepamatuješ, jak si na mě vyklopila kafe?" promluvil a nasadil si znovu tu svou arogantní masku. Věděla jsem, že mu došlo, o co mi jde.
"Hej, Danny, nekecej, že tohle je ta kráska?" ozval se vedle mě nějaký blonďák a přitom mě sjížděl zaujatým pohledem.
"Ty jsi Daniel Black? Ten Black?!" zeptala jsem se s otevřenou pusou dokořán. Skvělý, mohla by se ze mě stát herečka.
"Jo, kotě, to si piš, že je to on," ozval se znovu ten blonďák a já se musela držet, abych mu za to jeho oslovení nevytrhala všechny jeho nagelovaný pačesy. No jo, Black si hledá sobě rovný... kretény.
"Aha, no... Vzhledem k tomu, že se o tobě dost mluví, jsem simyslela, že budeš aspoň z poloviny tak hezkej, jak se říká, ale teď... ehm pochybuju," prohodila jsem na oko zklamaně a znuděně se nadechla. To způsobilo totální výbuch smíchu u Olivera a já se snažila udržet si vážnou masku.
"Myslíš si, že jsi vtipná?" zavrčel Black poměrně klidným hlasem a hodil po mně dost jízlivý pohled.
"Ne... ty snad jo?" zeptala jsem se na znamení, že nevím, kam tím míří, ale vlastně mi to bylo naprosto jasný. Už abych se začala psychicky připravovat na proslov. Uměla jsem si živě představit, co mě dneska čeká.
"Ne, to si opravdu nemyslím. Každopádně ty nikam nejdeš. Zařaď se pěkně za nás a počkej si," promluvil lhostejným tónem a strčil si ruce do kapes svých džín. Až teď jsem nějak začala vnímat fakt, že většina nezadaného ženského pohlaví sleduje právě jeho. No, co si budeme nalhávat i ten zbytek zadaných koukal na stejný místo... Zajímalo by mě, co je na Blackovi tak zajímavýho. Jo možná, sportuje, má docela ucházející postavu a vypadá jako model, ale je to tak neskutečně arogantní blb, že tyhle "malé" přednosti tenhle fakt totálně přebíjí.
"Jak myslíš, ale pochybuju, že mě tady, támhleta přicházející růžová plastic, nechá," prohodila jsem jako by nic a kývla na holku v růžovém tílku, která právě mířila k nám. Už měla zabrané místo u stolu, ale zřejmě jí neutekl náš menší střet, a teď je dobré poznamenat, že ten neutekl nikomu, a rozhodla se taky zapojit. Oh, jaká krásná představa...
"Danny!" zavolala asi necelých pět metrů od nás a já si všimla, jak Black otráveně zakroutil očima. Že by nebyl moc nadšený?
"Myslím, že teď už bych vážně měla jít. Každopádně díky za pokec, někdy to zopáknem," prohodila jsem s obrovským vítězným úsměvem a rychle se protáhla malou mezerou mezi Blackem a zdí. Black postřehl můj útěk právě ve chvíli, kdy se kolem něj obtočila ta piraňa, takže mě tentokrát nestačil zastavit. Uf, tak tohle bychom měli...
Předběhla jsem ještě asi deset lidí a konečně se dostala k Robovi a zbytku jeho party. "Čaute," houkla jsem pozdrav a hodila jednu ruku Robovi na ramena. Dalo by se říct, že Rob je můj dost dobrý kámoš. Před nějakým časem jsme byli i něco víc, ale nakonec jsme se oba dva naprosto shodli, že nám to nevyhovuje, takže jsme to hodili za hlavu a od té doby děláme, že se nic podobného nestalo.
"To ses s někým zakecala nebo ti dělá problém vyjít ty schody rychlejc? Už jsme si mysleli, že ses ztratila," zasmál se Rob a napodobil moje předchozí gesto.
"No... Po pravdě od každýho trochu, ale to zakecání nebylo dobrovolný. Narazila jsem totiž na pár lidí, kterým se nelíbil fakt, že by mě měli pustit," objasnila jsem s úsměvem a kývla směrem k Blackovi a jeho partičce.
Všimla jsem si, že Black kouká naším směrem, a když si uvědomil, že ho sleduju, nasadil masku prvotřídního vraha a pohrdavě odtrhl pohled. No není roztomilej, když se zlobí? NE, to opravdu není. Každopádně mi jeho nálada zlepšila tu mojí. Já vím, neměla bych se radovat z utrpení druhých, když u Blacka si člověk prostě nemůže pomoc. Čím to asi je? Těžko říct...
--------
Pohled Dannyho:
"Hej, kámo, co si o tom myslíš?" ozval se někde zpovzdálí Ben.
"Cože?" zeptal jsem se naprosto vyvedený z míry a odtrhl pohled od stolu asi tři metry od nás. Seděla tam Dennová s asi pěti dalšími kluky. Neustále se něčemu smála a pomrkávala po Nelsonovi, kterýho měla hned po své pravé straně.
Vlastně jsem ani neměl ponětí, proč tam zírám. Celou dobu jsem si jen přehrával její ranní představení. Fakt jsem měl v tu chvíli sto chutí svázat jí a odvíst někam hodně daleko, nejlépe na Aljašku, ale ona mi stačila zdrhnout. Chystal jsem se na ní něco vymyslet, ale počítal jsem s tím, že jí potkám až doma. Fakt skvělý pocit, když musí zamořovat vzduch i tady.
"Ptal jsem se, co si myslíš o tom neděním zápasu," zopakoval Ben a zkoumal, co mohlo odvést mojí pozornost. Tak to hodně štěstí. Pomyslel jsem si a hodil za hlavu to, že o tom, že Dennová bydlí semnou a Oliverem v jednom domě, nikdo kromě nás dvou neví. Teda až na tu pijavici o několik metrů dál od nás.
"Podle mě z toho vyjdeme s výhrou," sdělil jsem prostě svůj názor a znovu stočil pohled k Dennový. Zrovna sebrala tomu blbovi Nelsonovi z talíře jednu z hranolek a s úsměvem si jí vložila do úst. On si toho všiml a na oko naštvaně se nahnul k jejímu ucho. Zřejmě jí něco řekl, protože se zatvářila na chvilku zaraženě a pak se znovu rozesmála.
"Jestli si nesvůj z tý roštěnky, co se tu kolem tebe motala, klidně nám dej košem," ozval se znovu Ben a tím stáhl mojí pozornost zpět k našemu stolu.
"Nesvůj? Co to je za kravinu? Akorát mě přivádí k šílenství!" zavrčel jsem otráveným hlasem a při pomyšlení na to, že nazval Dennovou roštěnkou, jsem se až moc okatě otřásl.
"Počkat? Mluvíme o tý samý? Jestli jo, tak se nech vyšetřit. Myslel jsem, že ta blondýnka v růžovým topíku s dlouhýma nohama je přesně tvůj typ," poznamenal nechápavě Ben a hodil po mně nevěřícím pohledem.
"Jo tahle, nemám na to náladu. Ani nevím, jak se jmenuje," oznámil jsem rychle, aby nepojal žádné podezření, že jsem zrovna tu samou nemyslel.
"No jo, ještě že si můžeš vybírat," prohodil s úsměvem.
"Hmm," protáhl jsem a dál mu nevěnoval pozornost. Znovu se totiž vrátil s tématem ohledně nedělního zápasu ve fotbalu, který nás čekal tuhle neděli.
Nevím proč, ale znovu, aniž bych si to uvědomil, jsem zaměřil svou pozornost k nedalekému stolu. V tu samou chvíli se Dennová podívala před sebe a zachytila můj pohled. Poznal jsem, že se zarazila. Vyslal jsem k ní jeden naprosto arogantní úšklebek a ona mě záhy probodla naštvaným pohledem. Naposledy jsem k ní vyslal jeden naprosto znuděný pohled a pak od ní odtrhl pohled. 
V klidu jsem si nabral kus čehosi na vidličku a strčil si to do pusy. Jen ať si počká. Za to ráno a i za to, jak nás před chvilkou předběhla, si to pořádně odskáče. Vzhlídl jsem na Olivera a všiml si, jak se na mě potutelně culí. "Co je?!" sykl jsem k němu nechápavě.
"Koukám, že jsi nějak nesvůj z jiný osoby," poznamenal tak, abych ho mohl slyšet jen já a nenápadně kývl k Dennový.
"Tak to určitě. Jen jsem přemýšlel nad tím, jak jí vrátím tu její drzost," namítl jsem po pravdě.
"Jak myslíš," prohodil s úsměvem a pohodlně se zapřel do židličky.
"Jo myslím," zopakoval jsem a napodobil jeho předchozí gesto. Dennová je jen pouhá malá tříska, která dělá větší a větší problémy. Jako první jí musím donutit vymazat tu pitomou fotku, co vyfotila ráno, a to se zřejmě bez konfliktu nepovede. Už se nemůžu dočkat chvíle, kdy jí ten její úsměv zmizí ze rtů. A to si pište, že zmizí, protože já vždycky dosáhnu toho, co chci.
---------
Pohled Izzy:
"Máš nějaký problém?" štěkla jsem na Blacka a naštvaně obrátila stránku časopisu. Mohlo být něco kolem šesté hodiny. Už asi půl hodiny jsem si prohlížela časopis v obýváku na křesle a Black mě při tom povýšeně pozoroval. Seděl naproti mně na sedačce a doslova mi vypaloval díru do hlavy. Byla jsem si jistá, že se mě snaží vydeptat do takové míry, aby mi z toho přeskočilo. Jasně, chtěla jsem odejít, ale to by znamenalo, že vyhrál.
O dnešní potyčce na obědě a i o té ráno se vůbec nezmínil. Vlastně vůbec nemluvil. Jen seděl a propaloval mě těma svýma nebezpečnýma očima. Sakra, on ví jak na to.
"Ne," řekl prostě jako by se neprášilo a v klidu pokračoval ve svém sledování.
"Ne? Tak proč na mě čumíš jak na kus šunky?!" zavrčela jsem a sledovala jeho pobavený pohled.
"Prostě tu jen sedím, nemysli si, že je tu něco zajímavého k vidění," poznamenal typicky arogantním hlasem a pohodlně se natáhl na pohovce. Jo jasně, jen ať si udělá pohodlí...
"To by mě ani nenapadlo, jen se ujišťuju, jestli to děláš schválně nebo jestli máš nějakou vadu na očích. Teď se tedy přikláním k tomu druhému. Momentálně tvá celková demence nabrala silnější level," oznámila jsem mu jízlivým hlasem a stočila pohled zpět k rozečtenému časopisu.
"Oh, píchlo mě u srdce z toho, jakou máš o mě starost," povzdychl si, ale nemusela jsem se ani podívat, abych věděla, že má na tváři prvotřídní idiotský úsměv.
"Nezájem," nadhodila jsem a mávla rukou na znamení, ať si dělá, co chce. Jen tak mě z míry nevyvede. Ne, od včerejška si na něj dávám ještě větší pozor. U něj totiž nikdo nikdy neví, co čekat.
"Čaute, děcka!" ozval se Nate, který právě vcházel do obýváku a mířil k nám. Black ani já jsme nepostřehli, že by bouchly dveře. Vzhlídla jsem a usmála se na právě procházejícího Nata. "Ahoj," pozdravila jsem a sledovala, jak sebou sekl do křesla naproti mně.
"Čau, myslel jsem, že dneska dorazíš pozdě," promluvil Black úplně jiným tónem, než kterým mluvil na mě. Rozhodně postrádal povýšenost, aroganci a to ostatní, co na mě praktikoval. Oh, jak smutné zjištění, že mě nemá rád... Asi si z toho půjdu hodit mašli... ne kecám, je mi to šumák.
"Jo, taky jsem měl, ale odpadl nám seminář," poznamenal a bylo na něm jasně poznat, že mu to vyhovuje.
"Hm, tak to bych bral taky. Poslední dobou nám nic neodpadlo," souhlasil Black. Nijak jsem nebrala na vědomí, co říkal, protože jsem znovu stočila pozornost k článku.
"Izzy?" zavolal mě z ničeho nic Nate.
"No?" ozvala jsem se a znovu k němu vzhlídla. Všimla jsem si, že Black nás nestraně pozoroval.
"Myslíš, že bys mi mohla poradit? Chtěl jsem něco... no něco koupit jedné kamarádce k narozeninám a potřeboval bych znát tvůj názor," dostal ze sebe a já jen valila oči.
"Kamarádce? Nechceš spíš říct přítelkyni?" zeptala jsem se s úsměvem.
"No, ještě to asi není vážný, takže..." protáhl celý nesvůj.
"Fakt? Héj, jak to, že ses nepochlubil. Taková důležitá zpráva. Nestává se často, že by sis někoho našel," vložil se do toho Black a tvářil se nanejvýš překvapeně.
"A divíš se mu? Upřímně, myslím, že by se před tebou o něčem takovým nikdo nikdy radši neměl zmiňovat. Co kdyby ta chudinka přišla na návštěvu a zjistila, že tu Nate žije s takovým prasetem, jako jsi ty," nadhodila jsem a vyslala k Blackovi úšklebek.
"No, ne že ty bys na ní udělala nějak zvlášť skvělý dojem," zavrčel na svou obranu Black a vyslal ke mně jeden naprosto smrtící pohled.
"Lepší jak ty, určitě," namítla jsem s kyselým úšklebkem.
"Oukej, radši přejdeme zpátky," vyrušil nás Nate, který se zřejmě obával, že nedojde pouze na slova. Po pravdě představa, že bych Blacka majzla po hlavě stolní lampičkou rozhodně k zahození nebyla, ale nechci u toho mít svědky, takže si počkám na chvíli, kdy bude sám a...
"Jo jasně, promiň," omluvila jsem se a odhodila časopis na konferenční stolek.
"V pohodě. Uvažoval jsem o náramku, kytce a večeři. Zní to přijatelně?"
"Rozhodně jí kup nějakej hodně třpytivej a se srdíčkem, to jí dostane," ujal se slova Black. Znechuceně jsem ho zpražila pohledem.
"Jo, dostane, ale leda tak do postele. Pokud sis nevšiml, Nate chce trošku jiný vztah než ty. Je nám jasný, že ty jsi ve svým oboru jednička, ale přiznejme si, že ti to myslí jen tím jedním," utrousila jsem s velkou dávkou ironie a pokračovala, "V tuhle chvíli jsou tvoje rady naprosto k ničemu."
"A to říká kdo? Expertka na randění? Oh, promiň, ale zdálo se, že na tebe Nelson zkoušel něco podobnýho. A u toho vašeho stolu to vypadalo přesně tak, jak to popisuju. Holkám je úplně jedno, jak to vypadá, hlavně, když o ně někdo jeví zájem," vrátil mi jízlivě rýpnutí.
"Tak pozor, teď sleduješ ty mě? A to si měl ještě onehdy problémy s tím, že se chovám jako stolker. Karta se obrátila," zavrčela jsem a otočila s k Natovi. "Kup jí cokoliv, co se ti bude líbit. Růží to rozhodně nepokazíš a vezmi jí do tý restaurace v centru. Hodně jsem o ní slyšela a prý je to tam za přijatelné ceny. Určitě se jí to tam bude líbit," pronesla jsem přívětivým hlasem.
"Děkuju, jsi vážně skvělá," poděkoval Nate a zvesela na mě mrkl. "Danny, myslím, že když nezabere rada od Izzy, vyzkouším i tu tvojí," snažil se ještě uchlácholit nabubřelého Blacka.
"Jo, nebreč, Blacku, mohlo by to uškodit tvýmu vzhledu," poznamenala jsem a výsměšně na něj mrkla.
"Abys svých slov brzo nelitovala," zavrčel s dvojsmyslem Black a mrknutí mi oplatil.
Pche, tak to určitě.
---------
"Míříš už do postele?" zeptal se Jam ve chvíli, kdy jsem vyšla ven z koupelny. Právě byl na cestě dovnitř, takže procházel kolem mě.
"Jo, něco jsi chtěl?"
"No, vlastně ani ne. Jenom, že volal Nick a říkal, že se mu máš ozvat," vysvětlil.
"Oukej, zavolám mu zítra," přikývla jsem na souhlas a musela se usmát tomu, že to ještě není ani týden a už Nikolasovi scházím. No jo, život beze mě je prostě peklo... i když Black by pravděpodobně tvrdil opak.
"Super, tak dobrou," rozloučil se a vešel do koupelny.
"Dobrou," oplatila jsem a vydala se po schodech do patra. Už jsem se nemohla dočkat, až sebou seknu na postel. Dnešek byl naprosto vyčerpávající a to jak psychicky tak i fyzicky. Divný, že na obou stránkách se podílel Black...
S povzdechem jsem otevřela dveře a vešla do pokoje. Zabouchla jsem za sebou a až v tu chvíli jsem si všimla, že je rozsvíceno. Nezhasla jsem náhodou, když jsem odcházela? Proletělo mi vzápětí hlavou. Zadumaně jsem se otočila a v tu chvíli jsem myslela, že mě raní mrtvice.
"Do hajzlu, Blacku, snažíš se mě zabít?!" vykřikla jsem naprosto bez sebe a zaměřila svůj pohled na něho. Ležel si spokojeně na mé posteli, přetočený na boku, podloženou hlavu jednou rukou a vysílal ke mně dementní úsměv. Držte mě, fakt mě držte, nebo se neudržím!
Já vím, už hodně dlouho jsem nepřidala žádnou kapitolu, ale polepším se. Tady jste měli zase něco pro pobavení, snad se líbilo. :) Mezi Izzy a Dannym vzniká stále větší napětí, otázkou je, kdo z něj vyjde s výhrou...
Vaše misqwa W.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 6. kapitola may ♥ 21. 04. 2014 - 16:42