Pod jednou střechou - 7. kapitola

8. květen 2014 | 19.52 |
blog › 
Pod jednou střechou - 7. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 7: Vyhrožování, zaspání a povolení

"Do hajzlu, Blacku, snažíš se mě zabít?!" vykřikla jsem naprosto bez sebe a zaměřila svůj pohled na něho. Ležel si spokojeně na mé posteli, přetočený na boku, podloženou hlavu jednou rukou a vysílal ke mně dementní úsměv. Držte mě, fakt mě držte, nebo se neudržím!
---
"O nic podobnýho se nepokouším, ale jestli se mi to nějakým zázrakem povede, zabiju dvě mouchy jednou ranou," pronesl zadumaným hlasem, ale k odchodu se rozhodně neměl.
"Co chceš?!" sykla jsem podrážděným hlasem a snažila se uklidnit. Ještě před pár minutami jsem spoléhala na to, že se konečně rozvalím na posteli, ale teď, když vidím, jak se na MOJÍ posteli válí Black, toužím leda po tom, rozštípat tu postel na malí třísky, polít je benzínem a škrtnout.
"Jdeš rovnou na věc, to se mi líbí," mrkl na mě a já si přesně v tom okamžiku odfrkla.
"Nekecej tu ty svoje pitomý kraviny a radši mi konečně řekni, proč sakra okupuješ mojí postel," zavrčela jsem a přišla blíž k němu.

Pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych přešla ke svému plánu s ohýnkem.

"Očividně je ti moje přítomnost není příjemná, takže protože to jsi ty, trošku to zrychlím," poznamenal s úšklebkem a pokračoval, "pokud budeš tak hodná a smažeš tu fotku z rána, mohl bych se pokusit zmírnit tvůj trest a ke všemu bych ti vyklidil pole." Na důkaz "vyklizení pole" rozmáchl volnou rukou kolem sebe.
"Fotku? Vůbec nemám ponětí, o čem mluvíš. Trest? Ale no ták, neříkej mi, že bys zmírnil svoje týrání, to se ti nepodobá. A co se týče vyklizení pole, jestli se ti nechce, s radostí ti pomůžu," utrousila jsem s kapkou ironie a v duchu se usmála. Tak o tohle mu jde. Bojí se, aby se nedostalo ven, že i on, sám velký Black, má nějakou tu slabinku na neposkvrněné pověsti.
"Lhaní ti moc dobře nejde," konstatoval odměřeným hlasem a vyhoupl se do sedu. Sledovala jsem, jak si mě měří tím svým pohledem šelmy. Možná, že to zabírá na 99% lidí na týhle planetě, ale mě jen tak nevystraší.
"Když si myslíš, že ti pomůže smazat jednu fotku z mýho mobilu, tak jsi docela mimo. Myslíš, že bych si takovou perličku nepojistila?" zeptala jsem se provokativně a kývla směrem na noční stolek vedle mé postele. Teď jsem si byla plně jistá, že se mi do něj snažil, po dobu mé nepřítomnosti dostat, ale zřejmě se mu to nepodařilo. Plus pro mě. Jsem talent na hesla...
"Hm, skóruješ, to ti musím nechat," poznamenal uznale a postavil se. Věznil mě svým pohledem a pomalu se ke mně přibližoval. Jako lovec ke své kořisti. Snažila jsem se nedat najevo, že mi jeho přítomnost vůbec nedělá dobře. "Ale pokud si myslíš, že odejdu a nechám to být, jsi na omylu ty. Věř mi, když říkám, že tě budu sledovat každou vteřinu tvýho poměrně nudnýho života a počkám si na chvíli, kdy budeš na pokraji sil a pak..." zasekl se právě ve chvíli, kdy se zastavil kousek přede mnou. Naklonil se tak, abych si připadala jako prcek a musela k němu zvednout hlavu.
"A pak? Ale, ale, neříkej mi, že se mi tu snažíš vyhrožovat," podotkla jsem a s výsměchem zabodla svůj pohled do jeho očí.
"To jsi řekla ty. Já se ti tu jen snažím připomenout, ať nezapomínáš, že se vesmír nebude točit jenom kolem tebe," vydechl a celou tu dobu si semnou stále vyměňoval svůj pohled.
"To bych si ani nemyslela. A co se týče tvého vyhrožování, já se tě rozhodně nebojím, takže klidně se do toho pusť. Tu fotku prostě nesmažu a tečka. Pokud nemáš co dalšího na práci, tak dveře jsou támhle," pronesla jsem sladce nahořklým hlasem a kývla k východu.
"Víš, co mě na tobě stále nepřestává udivovat?" zeptal se, ale byla jsem si jistá, že mojí odpověď slyšet nechce.
Už, už jsem se chystala poznamenat nějaké štiplavé rýpnutí typu, - ne to nevím, ale ty mě rozhodně ničím neudivuješ - ale on udělal něco naprosto neočekávanýho. Jedním rychlým pohybem zachytil pramínek mých dlouhých blonďatých vlasů a namotal si ho na prst. "Ta tvoje kuráž. To, jak si neuvědomuješ, že když se postavíš proti mně, nemáš šanci. Vždycky dosáhnu toho, co chci a tohle rozhodně nebude výjimka," zašeptal do ticha pokoje. Vyslal ke mně jeden ze svých odvážných pohledů a bez jediného slova pustil můj pramínek vlasů, který dopadl zpět na své původní místo.
Black se otočil a vyrazil ke dveřím. Těsně u nich se otočil a znovu mě vyhledal svým pohledem. "Dobrou noc, princezno," poznamenal a s vítězným úsměvem vyšel na chodbu.
Ve chvíli, kdy se za ním zavřely dveře, jsem se prostě neudržela a jednoduše sebou hodila na postel. Všude kolem se vznášela jeho vůně a mě se doslova přehříval mozek.
"Tohle mu neprojde. Ne, tohle ne," zavrčela jsem a zničeně zabořila hlavu do polštáře.
Tohle ještě není konec!
-----------------------------------------
Převrátila jsem se na bok a v tom samém okamžiku mě zalilo teplo slunečních paprsků. Neochotně jsem otevřela oči. Chvíli jsem si musela zvykat, než jsem plně spatřila své okolí. Zarazila jsem se. Bývá v šest hodin ráno takhle vidět?
Rychle jsem šáhla po mobilu a jedním pohybem ho odemkla. "A do prdele!" zaklela jsem a vystřelila z postele jako neřízená střela. Jasně, že není takhle vidět... je totiž sedm a pět minut. Což znamená, že jsem zaspala a že mi ujel autobus.
Bez rozmýšlení jsem vyběhla na chodbu i s mobilem a zamířila do koupelny. Cestou jsem se málem rozmázla na posledním schodu, ale včas jsem to vyrovnala a pokračovala dál. Doslova jsem vletěla do koupelny, aniž bych přemýšlela nad tím, že tam někdo bude. To byla chyba. Narazila jsem do Blacka, který na sebe zrovna stříkal jeden ze svých smradů. Oliver se mi už zmínil, že Black je díky těmhle deodorantům naprostá mucholapka. Ale s tím, že se na něj nelepí hmyz, nýbrž pijavice mého pohlaví.
"Hej, tady je obsazeno!" zabručel a vyslal ke mně jízlivý pohled.
"Naser si," odsekla jsem, strčila mobil do kapsy od pyžama a rychle šáhla po kartáčku a pastě na zuby. Při pohledu do zrcadla jsem musela uznat, že vypadám jako šílenec.
"Copak, špatně ses vyspala? Já myslel, že se ti spí dobře, když sis to dneska protáhla," poznamenal s úšklebkem a prohrábl si vlasy přesně tak, jak to dělají v telce při reklamě na šampóny.
"Blbše, měl jsi mě vzbušit," zašišlala jsem s plnou pusou zubní pasty a Black se v tu ránu rozchechtal. Zpražila jsem ho pekelně naštvaným pohledem a vyplivla pastu do umyvadla.
"Kde jsou kluci?" zeptala jsem se už naprosto normálně chladným hlasem a opláchla si obličej studenou vodou. Dneska si to pěkně odskáču. Proč? První hodinu máme toho dědka na matiku, kterej mi nasolil službu jako samotný. Umím si představit, co přijde: "Slečno Deenová, to snad nemyslíte vážně. Za pozdní příchod vám dávám další týden služby + malý testík z právě probírané látky." Skvělý!
"Odjeli asi před deseti minutami," oznámil a v očích mu zažehly plamínky výsměchu.
"Skvělý, hádám, že ty mi asi šoféra neuděláš, co?!" odsekla jsem nasupeně a vydupala ven do obýváku. Black se opřel o futra koupelny a zabodl do mě svůj pohled. "Jo, máš pravdu, to teda neudělám. Ale no ták, aspoň se projdeš, myslím, že bys to potřebovala," promluvil a měřil si mě od hlavy k patě.
"Trhni si!" odfrkla jsem si a vytáhla mobil. První, co mě napadlo, bylo, že zavolám Robertovi. Pokud jsem si to dobře pamatovala, ve čtvrtek by měl mít školu až od devíti. Patří totiž ke sportovní třídě. Mají míň učení, ale volný čas využívají k tréninkům.
"Nevrlost z tebe přímo odskakuje," poznamenal Black s úsměvem idiota a stále mě snímal svým pohledem.
Protočila jsem očima a přiložila si mobil k uchu. Rob mi to vzal hned po druhém zazvonění. "Brý ranko Izzy," ozval se jeho veselý hlas a mně se na ústech rozlil úsměv.
"Robe, panebože, díky, že si to vzal. Máš čas?" zeptala jsem se s nadějí, že bych sebevraždu nemusela páchat dneska.
"Jasně, pro tebe vždycky, co se děje?" odvětil se zájmem.
"Ehm, zaspala jsem a před deseti minutami mi ujel poslední spoj. Což znamená, že jsem slušně v háji, myslím, že nemusím vysvětlovat proč, stačí, když řeknu slovo matika," vysvětlila jsem rychle a vzhlídla k Blackovi. Stále na mě zíral, ale tentokrát ke mně vysílal nevrlý pohled.
"Chápu. Není problém, dojedu pro tebe. Kde tě mám nabrat?" zeptal se přátelsky a byla jsem si jistá, že se mi v duchu směje. Já a pozdní příchod je něco jako Black a holky, jeden bez druhýho nemůžou žít.
"Počkám na zastávce naproti parku. A Robe, děkuju. Máš to u mě," prohodila jsem a vypnula mobil.
"Co je?!" zavrčela jsem na Blacka.
"Koukám, že tvůj pejsek přiskáče hned, když zapískáš, co?" poznamenal s ironií v hlase.
"Dej mi pokoj. Na tyhle tvoje hovadiny fakt nemám čas," rezignovala jsem a vydala se do pokoje převlíknout. Je náladovější víc, jak nějaká baba.
------------
O dvacet minut později Rob zajel na školní parkoviště. Zastavil asi deset metrů od hlavního vchodu. Rychle jsem si sundala helmu a seskočila z motorky.
"Jsi úžasnej," pochválila jsem ho a líbla na tvář. Ignorovala jsem několik čumilů, co kolem nás procházelo, a mrkla na hodinky. Ještě mi zbývá necelých deset minut. Super.
"Jo, já vím," rozesmál se a pokračoval, "doufám, že mi na oplátku přijdeš v neděli fandit."
"Budu tam," ujistila jsem ho s úsměvem a vydala se klusem ke škole. Přesně v tu samou chvíli, když jsem procházela hlavním vchodem, se kousek ode mě vynořil Black a ta jeho partička. Všimla jsem si, že se kolem něj motá nějaká brunetka. Protočila jsem oči a proklouzla kolem nich. Black se očividně nikdy nenudí.
-----------
"Slyšela jsi už o tom, na koho se zaměřila Kylea tentokrát?" zeptala se Jenny s tajemným úsměvem.
"Ne," zamumlala jsem s plnou pusou. Spolkla jsem sousto bramborového knedlíku a zaměřila se na svojí kámošku. "Neřikej, že je to někdo ze školy. Protože jestli to dopadne jako s Robem, nebude tu zase pěknou chvíli klid," poznamenala jsem a vzpomněla si na to, jak jí Rob odmítl. Myslím, že spolu chodili asi dva týdny, ale Meedovou to vzalo tak, že mi pak dělala ze života takový peklo, že by se za to nemusel stydět ani ďábel.
"Jo, ale není to jen tak někdo," oznámila a napíchla na vidličku kousek zeleniny. Odhodlaně si strčila kousek do pusy a prázdnou vidličku namířila ke stolu asi o dvě řady dál. Otočila jsem se a doslova otevřela pusu dokořán.
"Děláš si prdel, že jo? Nekecej, že..."
"Jo nekecám," přikývla naprosto vážně a v tu chvíli jsem se rozesmála tak nahlas, že se na nás otočili lidi od sousedních stolů.
"Tak tohle je fakt rána," dostala jsem ze sebe v záchvatu smíchu a znovu se otočila ke stolu, kde seděl Black. "Myslím, že bych se asi měla odstěhovat," odsekla jsem a znovu se rozesmála. V tu samou chvíli Black vzhlídl a zkoumavě mě přejel pohledem. Rychle jsem se otočila a dělala jako by se nic nedělo.
"Dneska rozhlašovala, že do týdne je její. Slyšela jsem, že někdo dokonce uzavíral sázky," přihodila ještě Jenny.
"V tom případě se vsadím, že si s ní Black pohraje a pak jí dá sbohem. Nemám jí v lásce, ale tentokrát jí lituju. Dala si moc vysokej cíl," prohodila jsem a radši se znovu věnovala jídlu.
"Jo, s tím souhlasím. Mimochodem, v pátek se koná menší zábava v baru. Rob mě prosil, abych tě přemluvila. Už dlouho jsme si nikam nevyrazili, co ty na to?"
"Něco jsem o tom slyšela. Když pujdeš ty, tak se přidám," souhlasila jsem. Teď už zbývá jenom jedno. Přemluvit Jama.
------------
"Ne, už po stý ti opakuji, že nejsem drzá!" zahučela jsem do telefonu a drtila ho v ruce tak, že mě i obklopila obava, že by to nemusel přežít.
"Fajn, ale počítej s tím, že zavolám i Jamovi," oznámil mi nekompromisně Nikolas, můj bratr.
"Ach jo, že já se vůbec snažím," povzdychla jsem si ve chvíli, kdy jsem scházela schody do přízemí. Tohle byl přesně on. Místo toho, aby se zeptal, jestli jsem zdravá a živá, stará se jen o to, jestli se chovám slušně. Jako by mě neznal...
"Proč jsi mi nezavolala dřív?" vytasil se s další dotěrnou otázkou a já měla sto chutí ukončit hovor.
"Hele, Nicku, není to ani týden, co jsi mě neviděl a už se ti stýská?" poznamenala jsem a zamířila ke kuchyni. Cestou jsem zachytila pohled od Olivera. Naznačila jsem mu ústy "ahoj" a pokračovala jsem v cestě.
"Ne, bál jsem se o to, jestli jsi Jamovi nepodpálila barák," vrátil mi rýpnutí.
"Neboj, všichni jsou radostí bez sebe, že jsem tu a nikomu nebylo ublíženo," oznámila jsem s kapkou ironie na prahu kuchyně. Byl tam Jam a Black.
"Mluv laskavě za sebe. Mně je špatně jenom z toho, že dejchám stejnej vzduch jako ty," syknul ke mně Black. Na to jsem zareagovala odfrknutím a naznačením pěsti.
"V tom případě mi dej k telefonu Jama, abych se mohl ujistit," rozesmál se Nick a já si znuděně povzdechla.
"Jak myslíš," broukla jsem a natáhla ruku i s mobilem k Jamovi. "Chce s tebou mluvit," vysvětlila jsem a Jam se automaticky zašklebil. Jo, znal bráchu stejně dobře jako já.
"Nazdar, Nicku, jak se vede?" zvolal zvesela Jam a přiložil si mobil k uchu. Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Šáhla jsem si pro skleničku a nalila si do ní vodu.
Přemístila jsem se ke stolu, kde seděl Black, a usadila jsem se naproti němu. Čuměl do svého notebuku a vehementně mlátil do klávesnice tak rychle, až mě z toho začala bolet hlava.
"Musíš na mě tak vejrat?!" zabručel asi po dvou minutách, a aniž by se pohnul, zvedl ke mně své tmavé oči.
"Myslím, že něco podobnýho tu už bylo, ale z tvý strany," odsekla jsem a připomněla mu incident v obýváku.
"Pche, tak jinak. Byl jsem tu první, tak vypadni," zavrčel značně frustrovaně.
"Tak jinak," napodobila jsem jeho hlas a pokračovala, "já tu bydlím, takže máš smůlu," odsekla jsem a v klidu se napila.
"Jsi jako osina v zadku," oznámil mi bez okolků a vrátil se ke své předchozí činnosti.
"Nápodobně," vrátila jsem mu a v klidu se opřela do židle. Zaslechla jsem, jak Jam něco rozebírá s Nikolasem, ale nijak jsem nad tím nepřemýšlela. Místo toho jsem vymýšlela taktiku na přemlouvání Jama. Potřebovala jsem totiž jeho povolení na páteční večer.
Asi po pěti minutách kecání Jam ukončil hovor a podal mi mobil. "Tak co, spokojen?" zeptala jsem se.
"Já? Spíš Nick, ne?" rozesmál se.
"No jo, potřebuje mít přehled. Doufám, že jsi mu neslíbil nic podobnýho tomu, jakože mu budu volat každý druhý den, že ne?" ujišťovala jsem se.
"Ne neboj, každej třetí," poznamenal a znovu se rozesmál.
"Ha, ha. To vůbec není vtipný. Ale že jsi to ty, tak ti to odpustím. Navíc, ehm, něco bych potřebovala," začala jsem.
"Ven s tím. Někoho jsi zabila a chceš svolení zahrabat ho na dvorku?" vystartoval na mě s úsměvem.
"Jo. Chtěla jsem si rezervovat místo pro Blackovu mrtvolu," přitakala jsem na oko vážně a tím si vysloužila zhnusený pohled od Blacka. "Pro váš zájem, jsem tady a poslouchám," ozval se téměř okamžitě.
"Ale kromě toho bych chtěla povolení na páteční večer. Pár lidí pořádá mejdan a byla jsem pozvaná do baru, takže kdyby to šlo...?" ignorovala jsem Blacka a házela po Jamovi psí oči.
"Takže se mě ptáš, jestli tě pustím v noci, samotnou do baru plnýho zvrhlíků?" ujistil se a já se usmála.
"Zvrhlíků, který znám... Prosím," zkusila jsem prosící taktiku.
"Moc se mi to nelíbí, navíc v pátek nebudu doma, abych počkal na tvůj návrat," povzdechl si.
"Prosím,"
"No jo, fajn, můžeš jít. Ale mám podmínku, někdo z kluků na tebe dohlídne," povolil nakonec s úsměvem.
"Super, děkuju," vyskočila jsem a skočila mu kolem krku. "Neboj, budu se chovat slušně."
"No jo pořád, to je za to, že pro tebe mám slabost. Ale pamatuj na tu podmínku," poznamenal.
"Jasně, chápu," přitakala jsem a kousek od něj odstoupila. Zachytila jsem Blackův arogantní pohled. Ne, dnešek mi nezkazí. "Olííííííí?!" zakřičela jsem tak nahlas, až si Jam musel zakrýt uši.
"Co je, hoří?!" přiběhl a začal se rozhlížet kolem sebe.
"Ne, klídek. Jenom jsem ti zařídila plány na zítřejší večer," zasmála jsem se.
"Cože? Zveš mě ven?" zatvářil se překvapeně a v zápalu na mě mrkl.
"Ne, ale klidně ti koupím panáka, když mě zítra doprovodíš," slíbila jsem.
"Fajn, jsem celej tvůj," rozesmál se, "navíc zítra jedeme na ten hromadnej nákup, což znamená, že tě poctím svou společností i tam."
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co tím myslel. Kruci, úplně jsem na to zapomněla. Zítra máme my dva plus Black jet na ten debilní nákup. Sakra! Už jsem si začínala myslet, že by mohl přijít normální den...
Takže ahojte. Včera jsem slibovala, že se tu objeví nový díl, tak tady je. Doufám, že se vám po tak dlouhém čekání líbil. Já jsem se při psaní neskutečně bavila. Izzy, Danny, Jam, Oli, Nate... no prostě celá banda mi dává sílu. Vynasnažím se co nejdříve napsat pokračování. Každopádně teď se mějte krásně a těm, co jsou zítra doma přeju krásné volno. (P.S. Já bohužel musím do školy :( ) :D
...
Vaše misqwa W.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 7. kapitola sayonara 08. 05. 2014 - 20:28
RE(2x): Pod jednou střechou - 7. kapitola vampire-krev 05. 06. 2014 - 20:33
RE: Pod jednou střechou - 7. kapitola selena 14. 05. 2014 - 07:48
RE(2x): Pod jednou střechou - 7. kapitola vampire-krev 05. 06. 2014 - 20:32