Pod jednou střechou

Kapitola 9: Znáš i slovo prosím?!

Bojuji a bráním se stále dokola. On je ale zatraceně silný bojovník a s každou sekundou mého zaváhání se jeho procento výhry zvyšuje.

"Pohlídal bys Izzy na chvilku? Potřeboval bych sprchu," zeptal se na rovinu. Asi pět vteřin jsem na něj čuměl jako na blázna. Ne! S tímhle nepočítej!

"Ne! Ani omylem, copak jsem její chůva?!" zavrčel jsem.

"Ale no ták, bude to maximálně deset minut!" zahulákal a rychle si to namířil do koupelny. Než jsem stačil cokoliv namítnout, zabouchly se za ním dveře. "No táááák, tohle přece nemůžeš myslet vážně!" zakřičel jsem ještě za ním, ale na tohle už nijak nereagoval. Super, fakt super. Co víc si přát...

"Musíš bejt tak hlasitej?" zavrčela mrzutě Deenová z pohovky.

"Jo musím. Není mi zrovna dvakrát příjemný dělat dozor blondýně, která je očividně na mol," vrátil jsem jí zhnuseně a přešel před pohovku, na které ležela. Ve chvíli, kdy mě spatřila, zúžila oči a vyslala ke mně nevraživý pohled.

"Nejsem opilá," odsekla.

"Ale jo, jsi," poznamenal jsem s kapkou ironie a propaloval ji svým pohledem. Nemohlo mi uniknout, že se zamračila ještě víc. Po pravdě mě trošku mátlo, že na mě reaguje naprosto jinak než ostatní holky. Byl jsem si naprosto jistej, že semnou pohrdá. Jo, pohrdá, ale já to s ní cítím naprosto stejně.

"To teda nejsem!" štěkla po mně a bez přemýšlení vyskočila na nohy. Zřejmě to ale na ni byl až moc rychlý pohyb, protože se vzápětí celá zakymácela a snažila se vyrovnat svou rovnováhu. To se jí nepovedlo a než mohla cokoliv podniknout, řítila se dozadu.

Zareagoval jsem naprosto bezmyšlenkovitě a rychle ji lapil za ruku. Trhnutím jsem ji přetlačil zpět. Tohle samozřejmě nečekala, takže jsem se ani nedivil, když do mě narazila celým svým tělem.

"Kurva, chceš se zabít?" zavrčel jsem vytočeně a musel sklonit hlavu, abych na ni viděl. "Nejlepší by bylo, kdybych tě k něčemu přivázal. Jsi nebezpečná každý osobě, která je kolem tebe v okruhu půl kilometru," utrousil jsem jedovatě.

"Ty se o mě bojíš?" zeptala se překvapeně a mírně se zhoupla na špičkách tak, aby se mi aspoň trochu vyrovnala svou výškou.

"NE! Bojím se leda tak o svý zdraví," zamítnul jsem téměř okamžitě. Na to reagovala naštvaným obličejem.

"Chceš něco říct?" změnila naprosto téma a její naštvanost zastoupilo očekávání. Nedůvěřivě jsem si ji přeměřoval a přemýšlel jsem nad tím, co za kravinu z ní vyleze.

"Co?" prohodil jsem a snažil se od ní odtáhnout o kousek dál. Byla na mně totiž pořád nalepená.

"Máš fakt zvláštní vlasy," poznamenala jako by nic a zakřenila se.

"Cože?" dostal jsem ze sebe nechápavě.

"Můžu si na ně sáhnout?" zeptala se vzápětí a natáhla svou ruku směrem ke mně.

"Ne!" zavrčel jsem hned, co jsem se vzpamatoval a zachytil její ruku dřív, než dorazila k mé hlavě.

"Prosííím," protáhla dlouze svou prosbu a snažila se vykroutit svou ruku z mého sevření.

"Počkat, co? No to je novinka, Deenová umí i prosit," utrousil jsem ironickým hlasem.

"No ták, jenom jednou," nasadila psí oči. Byl jsem si vědom toho, že přesně tyhle oči používala na Jama, když jí něco nechtěl dovolit. Uměla to dobře, to se jí musí nechat, ale na mě to nemělo dostatečný vliv.

"Byl bych rád, kdybys nechala mě i moje vlasy na pok..." zbytek jsem nestačil doříct. Deenová totiž využila chvilku mojí nepozornosti a svou volnou rukou mi zajela do vlasů.

Zarazil jsem se. Pohledem jsem sledoval její spokojený úsměv a zkoumavé oči. "Spokojená?" zasyčel jsem na ní vytočeně a docela se divil tomu, že se mi povedlo zastínit překvapení z jejího počínání.

"Jo," broukla a bez okolků zkoumala mé vlasy. Ve chvíli, kdy se mi zjevila myšlenka, co by asi říkala za střízliva, kdyby věděla, co prováděla, jsem se prostě musel ušklíbnout. Za tohle si jí pěkně podám.

"Fajn, tak teď bys mě mohla pustit," zavrčel jsem a snažil se nedat najevo, že mě mátla svým dotekem i chováním.

"Hmm," zamručela a ku podivu mě i poslechla. Jo, neviděl jsem špatně, vážně mě poslechla!

Pustil jsem její ruku a přitom ji stále sledoval. Vypadalo to, že ztratila zájem o moje vlasy a přesunula svou pozornost k ovladači od televize. V klidu si sedla zpět na pohovku a přepínala jeden kanál po druhém. Jenom jsem na ní civěl a v hlavě si přehrával scénku, která se odehrála před chvílí.

Porovnával jsem její chování s jejím obvyklým a musel jsem si přiznat, že jsem neměl ani nejmenší potuchy o její povaze. Hlavou mi projela dokonce i myšlenka, že by nemusela být tak nudně otravná a drzá, jak jsem si myslel. Vzápětí jsem si ale uvědomil, nad jakou kravinou přemýšlím a měl jsem sto chutí strčit hlavu do mrazáku, protože jsem dostal podezření, že semnou něco není v pořádku.

V tom samém momentu se ale naštěstí otevřely dveře koupelny a v nich se objevil Oliver. Přeměřil si mě pohledem a očividně čekal nějakou poznámku na jeho adresu. Neměl jsem sílu na nějakej rozhovor, takže jsem se prostě jen otočil a cestou ke schodišti poznamenal: "Musel jsem se dost přemáhat, ale žije, takže to mám u tebe."

----------

Pohled Izyy:

Převrátila jsem se na bok a v tu samou chvíli mě nehorázně píchlo v okolí spánku. Sykla jsem a plně otevřela oči. To byla ale největší blbost, jakou jsem kdy mohla udělat. Téměř okamžitě mě oslepilo jasné světlo v pokoji a na to znovu zareagovala moje hlava.

Pomalu jsem si dávala dvě a dvě dohromady. Došlo mi, co se včera večer dělo a jen matně se mi zjevovaly vzpomínky z baru. Tanec, pití a zase tanec. Jak jsem se dostala domů? Ptala jsem se sama sebe.

Během pár úmorně dlouhých vteřin mi proběhl hlavou obraz Olivera. Jasně, vždyť tam byl semnou. Spokojeně jsem si oddechla, ale když jsem se snažila posadit na posteli, zjevila se mi další vzpomínka, tentokrát ale na Blacka.

Trhnutím jsem se zarazila a díky tomu mě znovu píchlo v hlavě. Black? Ten by v tom neměl hrát žádnou roli, nebo jo? Snažila jsem si něco vybavit, ale už po malé chvilce jsem znatelně cítila, že pokud nepřestanu, rozskočí se mi hlava na tisíc kousíčků.

Odhodlala jsem se vstát a opatrně se přemístit ke skříni. Měla jsem na sobě stále oblečení ze včerejška, takže jsem se rozhodla převléct. Natáhla jsem na sebe fialové šortky a dlouhé volné tmavé triko, které mi sahalo až ke stehnům. Opatrně jsem si stáhla z hlavy gumičku a tím zničila už naprosto zbytečný culík. Cestou ke dveřím jsem si ještě prohrábla vlasy rukou.

Celá zlámaná a vyčerpaná jsem vplula na chodbu a zabouchla za sebou dveře. Přesně tahle rána semnou zase zacloumala. Zamířila jsem ke schodišti a při tom si pořádně zaklela.

Přehnala jsem to. Moc dobře jsem věděla, že jsem to přehnala. Přesně tohle je ten důvod, proč se podobných akcí moc neúčastním. Pokaždý to nedopadne dobře a vrchol toho je, že mi ani nedochází, co všechno jsem vlastně dělala.

"Brý ráno, Izzy," ozval se odněkud veselý Oliver. Přejížděla jsem pohledem po obýváku a spatřila ho na jednom z křesel. Nevypadal, že by na tom byl nějak zvlášť špatně.

"Ahoj," broukla jsem a pomalu se šourala blíž. Moje počínání ho očividně rozesmálo. "Něco k smíchu?" sykla jsem.

"Ne, vůbec ne," snažil se zamaskovat svůj smích v zakašlání.

"Nevíš, kolik je?" zeptala jsem se nakonec a přešla jeho lhaní bez povšimnutí.

"Něco málo po osmý," informoval mě.

"Jam už je tady?" vypadlo ze mě až moc rychle. Tomu se zase zasmál.

"Ne, psal, že se zdrží. Prý nastaly nějaké neočekáváné problémy," poznamenal. Naprosto viditelně jsem si oddychla. Aspoň budu mít čas hodit se trochu do normálu.

"Ty, Oli," broukla jsem jeho směrem a zachytila jeho soustředěný pohled. "Mohl by ses před ním o včerejšku moc nezmiňovat?" zeptala jsem se nakonec.

"Jasně, ani tak bych mu to asi nevyprávěl," zasmál se a pokračoval, "je tu ale malý problém. Budeš na to muset upozornit i Dannyho."

"No, super," povzdechla jsem si a vydala se směrem ke kuchyni. Věděla jsem to. Věděla jsem, že ve včerejšku hraje roli i Black. Oliver mi jen potvrdil to, co jsem se snažila potlačit. Jediný, co jsem nevěděla, bylo to, jak moc velké části se Black zúčastnil. Po pravdě jsem ve skutečnosti ani v nejmenším netoužila.

Byla jsem natolik ponořená v myšlenkách, že jsem vůbec nevnímala svoje okolí. Vešla jsem do kuchyně a automaticky si to zamířila k ledničce. Otevřela jsem jí a šáhla po jedné z krabic s džusem, na které nebyla Blackova nálepka.

V klidu jsem jí otevřela a rovnou se z ní napila. Při tom jsem ještě zvládla kopnout do dveří ledničky, tak, že se zavřely, a přemístit se k lince. Ve chvíli, co jsem do sebe naklopila nejmíň polovinu studeného obsahu, jsem krabici odklonila od úst a snažila se jí zavíčkovat. Možná by se mi to i jednou povedlo, kdyby mě můj pozorovatel nevyrušil.

"Musím říct, že jsem dost překvapenej, že jsi šáhla po správný krabici," poznamenal Black svým typickým ironickým hlasem. Lekla jsem se tak, že jsem nadskočila a víčko mi vypadlo z ruky na zem.

Naštvaně jsem položila krabici na kuchyňskou linku a otočila se ke stolu, za kterým seděl Black. Téměř okamžitě jsem se střetla s jeho výsměšným pohledem. Parchant jeden! Celou dobu mě tu šmíroval a moc dobře věděl, že o něm nevím.

"Taky tě zdravím. Je fakt super vidět tě hned po ránu," utrousila jsem jedovatým tónem a sehnula se pro víčko od džusu.

"Koukám, že ses vrátila znovu do normálu. Včera to s tebou vypadalo docela špatně," pustil se do mě bez sebemenšího zaváhání. Snažila jsem se nedat najevo svoje rozrušení, takže jsem se v klidu postavila a hnusně se na něj ušklíbla.

"Byla bych radši, kdyby ses místo o mě staral spíš o sebe," vrátila jsem mu a s ledovým klidem zavíčkovala krabici s džusem.

"Jo, to zní dobře, ale cítil jsem se celkem provinile, protože ty ses o mě včera zajímala poměrně dost," poznamenal ve chvíli, kdy jsem vracela krabici zpět na její původní místo.

Zadržela jsem dech a pevně sevřela ruce v pěst. V mysli jsem se uklidňovala myšlenkou, že to jednou muselo přijít. Když jsem byla poměrně klidnější, zavřela jsem dveře ledničky, tentokrát pomocí rukou, a pomalu se otočila směrem k Blackovi. "Myslím, že ses spletl, rozhodně jsem se o tebe nezajímala," promluvila jsem a sledovala jeho pobavený výraz.

"Neřekl bych. Vypadala jsi fakt zaujatě, když jsi mi zajela rukou do vlasů a nemohla si je vynachválit," řekl a provokativně nadzvedl jedno obočí.

Cítila jsem se, jako kdyby mě někdo přetáhl palicí po hlavě. To snad nemyslí vážně, že jo?! Křičela jsem na sebe v mysli a měla sto chutí se nafackovat za to, že si nic nepamatuju.

"Cože jsem dělala?" zavrčela jsem na něj a probodla ho vražedným pohledem.

"No," poznamenal zaujatě a zvednul se od stolu. Obešel ho a zastavil se asi půl metru ode mě. "Klidně ti to předvedu, jestli chceš," dokončil svou poznámku a s arogantním úsměvem se naklonil blíž.

"Seš neskutečnej debil," odsekla jsem naprosto zhnuseně. Cítila jsem, jak ve mně vře všechna krev do poslední kapky. Dostal mě a byl si toho moc dobře vědom. Kdyby přede mnou stál někdo úplně jiný, pravděpodobně bych si připadala trapně, ale jelikož jediný, co vidím je ten jeho pitomej arogantní úsměv, převládá u mě na plné čáře myšlenka na jeho zneškodnění.

"Mám to brát jako ano?" zeptal se naprosto vítězně a mírně natočil hlavu na stranu.

"To se radši nechám přejet náklaďákem a pošlapat stádem volů!" zavrčela jsem poměrně dost nahlas, takže se ozvala už hodně dlouho nepovšimnutá bolest hlavy.

Už, už se chystal něco poznamenat, ale ozval se domovní zvonek a tím přerušil jeho pokus. Jako by nás tenhle zvuk vtáhnul zpět do reality. Black zpozorněl a zavolal na Olivera: "To je pro mě!"

Bolestně jsem sykla a chytla se za uši. "Ups, bolí tě hlava?" zeptal se vzápětí s hraným zájmem.

"Táhni do háje," zavrčela jsem neschopna žádné nadávky. Tomu se jenom ušklíbl a zamířil si to pryč, pravděpodobně k vchodovým dveřím.

Hned, co zmizel z mého zrakového pole, jsem se opřela o linku a zničeně si povzdechla. Moc dobře jsem věděla, že kdyby se neozval zvonek, byla bych totálně v háji. Black mě parádně nahnal do rohu jako nějakou vystrašenou mouchu.

Věděl moc dobře, co a hlavně kdy vytáhnout. Jsem skvělá ve slovním souboji, ale on nade mnou pokaždý zvítězí. Do háje, musím něco podniknout dřív, než se z toho stane zvyk.

Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak stála a přemýšlela, ale nakonec jsem se rozhodla prostě se tomu postavit čelem. Zhluboka jsem se nadechla a už poměrně normálně vyšla z kuchyně do obýváku.

Oliver stále seděl na stejném místě, jako když jsem sešla dolů. Měla jsem obrovskou chuť znovu se zahrabat pod peřinu, takže jsem si to namířila ke schodům.

Ale v tu samou chvíli vyšel z chodby Black a za ním se táhla nějaká hnědovláska. Další oběť? Ten si teda dává na čas. Došlo mi, že teď můžu na svojí postel a peřinu naprosto zapomenout.

Někdy jindy bych se do Blacka pustila, ale teď jsem to prostě vzdala. Netoužím po tom, aby vytáhl znovu tu věc, kterou na mě použil před chvílí. Místo toho se radši spokojím s pohovkou v obýváku.

Nevěnovala jsem těm dvou žádnou pozornost a radši si to zamířila k pohovce. Asi metr od svého cíle jsem se zastavila. Zaslechla jsem totiž, jak Blackovi něco říká ta jeho společnice. Ten hlas mi přišel až podezřele známý.

To snad ne?! Pomalu jsem se otočila zpět na dvojici u dveří a zaměřila se na tu hnědovlásku. Přesně v ten samý okamžik se na mě podívala i ona. Ale nééé...

"Deenová?!!! Do prdele, co ty tady děláš?!" vykřikla hned, co mě poznala. V ten moment se místností táhlo hrobové ticho. Jediný zvuk vydávala televize. Black a dokonce i Oliver zaměřili svůj pohled na mě. Skvělý Blacku, líp sis fakticky nemohl vybrat. Meedová je totální jackpot!

Zdravím, milí čtenáři. Tak konečně jste se dočkali dalšího slibovaného dílu. Musím říct, že tahle kapitola se mi psala opravdu dobře. Myslím, že podíl na tom má hlavně střet Dannyho a Izzy, který se tu objevoval docela často.

Jak už jsem psala, mám spoustu nápadů, takže s dějem problém nemám. Jenom to musím sepsat. Prostě na tom zapracuju, nebojte.

Jinak doufám, že se to aspoň někomu maličko líbilo a přeju vám krásný zbytek soboty. Snad se zase brzy shledáme.

Vaše misqwa W.

RE: Pod jednou střechou - 9. kapitola	selena	21. 06. 2014 - 20:27
RE: Pod jednou střechou - 9. kapitola	leporell	22. 06. 2014 - 10:02
RE: Pod jednou střechou - 9. kapitola	may ♥	08. 07. 2014 - 15:12

Vampire-krev | Pod jednou střechou - 9. kapitola

Pod jednou střechou - 9. kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Komentáře