Pod jednou střechou - 10. kapitola

1. červenec 2014 | 19.29 |
blog › 
Pod jednou střechou - 10. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 10: Tak už to prasklo
Jsou slova, která dokážou každého zranit. Za normálních okolností bychom je možná nikomu neřekli. Vtek je však mimořádná výjimka.

"Deenová?!!! Do prdele, co ty tady děláš?!" vykřikla hned, co mě poznala. V ten moment se místností táhlo hrobové ticho. Jediný zvuk vydávala televize. Black a dokonce i Oliver zaměřili svůj pohled na mě. Skvělý Blacku, líp sis fakticky nemohl vybrat. Meedová je totální jackpot!
"Já?" zeptala jsem se naprosto nesmyslně a snažila se udržet klidný výraz. "Jenom tu procházím?" zkusila jsem improvizaci. Jo já vím, fakt slabá improvizace, ale když jsem pod tlakem, moc mi to nemyslí.
Přemýšlela jsem nad tím, kde na ni Black narazil. Přijde mi, že je to až moc velká náhoda.
Sledovala jsem, jak se její obličej barví do ruda vzteky. Kruci, asi jsem zvolila špatný slova. Nevím, co mi trvalo tak dlouho, ale najednou mi to svitlo. Jasně, jak jsem na to mohla zapomenout?! Jenny se přeci zmiňovala, že má Meedová nový cíl. Zdá se, že jsem ale prohrála sázku, protože to vypadá, že ji Black sice vykopne, ale bohužel bez nějakého předešlého užívání.

"Snažíš se bejt vtipná?! Do hajzlu, ptala jsem se tě, co tu děláš! Ty s ním něco máš," vykřikla své obvinění a kývla směrem k Blackovi.
"Tak to teda ne!" ozvala jsem se sborově spolu s Blackem. Bože, skvělý. Nechápu, co jsem komu udělala, že mě teď každý trestá.
"Buď v klidu, tvého cíle bych se nikdy ani náhodou nedotkla," uvedla jsem vzápětí naprosto vážně. Přesně v tu chvíli jsem se střetla s Blackovým pohledem. Netuším, jestli tím chtěl něco naznačit, ale výsměšně pozdvihl pravé obočí. Na to jsem zareagovala pouze zamračením. Debil. Místo toho, aby se to snažil vysvětlit, nechá mě pořádně potopit. Jenže to mu asi ještě nedochází, že díky tomuhle incidentu je odhalený fakt, že spolu bydlíme. Jsem si totiž naprosto jistá, že si to Meedová nenechá jen pro sebe.
"Lžeš!" vykřikla a pokračovala, "Je to stejný jako s Robertem!"
Měla jsem takové tušení, že to vytáhne. Kruci, to ale dělat rozhodně neměla! Moc dobře ví, že mě tohle téma dokáže rozzuřit. Snažila jsem se být v klidu, ale ať si nemyslí, že budu i teď.
"Nemohla bys laskavě přestat mlet tyhle sračky?! Kolikrát ještě musím opakovat, že tě Robert neodmítl kvůli mně? V tý době jsme už ani nebyli spolu. To že s tebou nevlezl do postele, neznamená, že za to můžu já. A jestli tě pořád zajímá, co tady dělám, tak ti to s radostí řeknu," pronesla jsem se zvýšeným hlasem a pokračovala, "bydlím tady. Jo bydlím, a abys měla dostatek informací, dodávám, že mám svůj vlastní pokoj a s Blackem opravdu nic nemám a ani mít nebudu. Teď když to víš, dveře jsou támhle!" Při poslední větě jsem kývla směrem k chodbě, kterou ještě před chvílí procházela spolu s Blackem.
"Mrcho!" zařvala na mě, ale kupodivu mě poslechla a dala se opravdu na odchod. Aby byl její výstup naprosto dokonalý, nezapomněla pořádně prásknout dveřmi. Po pravdě, bylo mi to fuk.
Tenhle výstup mě vyčerpal natolik, že jsem se zmohla pouze na to, abych se došourala k pohovce a doslova se do ní zhroutila. Otráveně jsem se opřela a zaklonila hlavu.
Všimla jsem si, že se Oliver mírně pousmívá a Black doslova zuří. Že by mu to konečně došlo? Očividně jo, protože mi doslova propaloval díru do hlavy.
"No, co? Aby bylo jasno, za tohle si můžeš sám," prohodila jsem jeho směrem a vyslala k němu obviňující pohled. Každý v tomhle domě věděl, že to někdy praskne, ale ani jeden netušil, že to bude takhle brzy.
-----------------
Kdybyste mi někdy řekli, že se všichni lidi totálně pomátnou z toho, že obývám jeden dům s Blackem, nejspíš bych nad tím jen tak mávla rukou. Jenže po dnešku bych nejspíš uvěřila i tomu, že zemřu po dopadu meteoritu.
Ptáte se, co se vlastně stalo? Meedový moc dlouho netrvalo, aby roznesla nejnovější novinky a už necelou hodinu po jejím dramatickém odchodu se začal ozývat okolní svět v podobě telefonu a ostatních sociálních sítí. V tu chvíli jsem si připadala jako nějaká slavná hvězda. Bohužel mě to přešlo dost brzo. Po pravdě už po hodině jsem měla sto chutí mrsknout mobilem o zeď jen proto, aby byl konečně klid.
Jasně, mohla jsem ho vypnout, ale čekala jsem, že se ozve Jenny, a kdybych jí to nebrala, nejspíš bych si pak něco vyslechla. Bylo to fakt k neuvěření. Nevím, co tímhle lidi sledovali, a kde na mě vlastně všichni vzali číslo, ale můj mobil zvonil bez přestávky až do teď a to už odbila šestá hodina.
"Dáš si?" vyrušil mě z mého přemýšlení Jamův hlas a natáhl ke mně ruku, ve které držel misku s křupkami.
"Ne, díky, teď bych to do sebe asi nedostala," odmítla jsem a nervózně si poposedla na pohovce jen kousek vedle něj. V tu samou chvíli konečně ztichlo vyzvánění mého mobilu.
"Myslím, že se to přežene. Nepovídej mi, že je to až taková tragédie," prohodil Jam vzápětí a tím narážel na ten poměrně nepříjemný incident.
"Já si tím zase tak jistá nejsem. Blackův fanklub je teď naprosto zruinovaný," opáčila jsem a otráveně zakoulela očima.
Jamie chtěl něco říct, ale předběhl ho příchozí Black. "Za prvý fanklub nemám a za druhý jedinej, kdo je zruinovaný, jsem já," zavrčel svým typicky arogantním hlasem. Hned, co to dořekl, se znovu ozvalo moje vyzvánění. Díky bohu, že tam mám normální písničku, protože by mi z toho pravděpodobně brzy hráblo.
"Ó chudáčku. Pokud sis ale nevšiml, zatím na to celkem doplácím já. Kdybys nebyl takovej debil a nepřitáhnul si sem Meedovou, mohlo být všechno naprosto v klidu," vrátila jsem mu jedovatým tónem.
"Copak jsem mohl tušit, že tě nenávidí polovina planety? Počkej, jo vlastně mohl," vytáhl na mě svojí poznámku. Bože, přesně v tuhle chvíli by se mi hodila lopata. Měla by dokonce dvě funkce. Nejdřív bych s ní Blacka majzla po hlavě a hned potom bych mu dobrovolně vykopala jámu. No nejsem to ale hodná spolubydlící?
"Copak jsem mohla tušit, že seš tak blbej, aby sis to rozdal i s touhle husičkou, která nejmíň týden rozhlašovala, že tě dostane? Počkej, jo vlastně mohla," napodobila jsem jeho hlas a na důraz svých slov si stoupla před něj. Tak to teda ne, svojí debilitu na mě rozhodně nehodí!
"Koukám, že ale nejsem jedinej, kterej leze do postele s nevhodnými lidmi," sykl s vítězným úšklebkem. Zlostí jsem zatínala dlaně v pěst. To snad není možný, on na mě vytáhne něco takovýho? Co je mu vlastně do toho, jestli jsem něco měla s Robertem nebo ne?
"Danny," vložil se do toho Jam a až teď jsem si všimla, že si stoupl vedle nás. "Myslím, že tohle jsi už trošku přehnal," prohodil klidným hlasem a mě sledoval zkoumavým pohledem. Jamie byl jeden z mála, který věděl naprosto všechno, co se týkalo mého předchozího vztahu s Robertem.
"Přehnal? Chlape, já nejsem jedinej, kterej něco přehnal. Jen se na ní podívej, není to takovej svatoušek, za kterýho ji všichni mají," pokračoval Black a přitom mě probodával svým zhnuseným pohledem.
Všimla jsem si, že chce Jam znovu zakročit, takže jsem mu do toho včas skočila. "To je dobrý," promluvila jsem jeho směrem a pak se otočila na Blacka, "nemá ani nejmenší tušení, o čem mluví. Po pravdě jsem obdržela mnohem horší poznámky na svou adresu. Když ho to tak strašně baví, tak ať si pokračuje. Nezajímá mě jeho názor."
Nevím, jestli to bylo štěstí, ale hned po tom, co jsem to dořekla, se ozvalo odlišné vyzvánění mobilu a já tak poznala, že mi volá Jenny. Bez jediného dalšího slova jsem si došla pro mobil, který ležel na nedaleké poličce, a vyrazila jsem i spolu s ním do svého pokoje. Cestou jsem na sobě cítila jak pohled Jama, tak i Blacka.
Přišlo mi, že se poslední dobou vzdávám bez boje. Měla jsem vážné podezření, že za to může Blackova přítomnost. I když věci ohledně mého minulého vztahu jsem řešila tak dlouho, že už to vlastně možná ani nemělo cenu.
------------------------
 "Nechápu, jak se ti povedlo mě sem dostat," prohodila jsem obdivuhodně k Jenny a zabrala volné místo na lavičce vedle ní.
"Taky jsem překvapená, že seš tady," přitakala s úsměvem a pokračovala, "navíc trvám na tom, že by ses neměla schovávat. Přeci moc dobře víš, že jestli se tomu budeš vyhýbat, ostatní si vymyslí ještě něco mnohem horšího než to, že to táhneš s Blackem."
"Jo, to je fakt. Ještě by mi chybělo, aby někdo vytáhl historku, že spolu čekáme dítě," zavrčela jsem znechucená veškerou tou maškarádou kolem. Lidi to až moc řeší.
"Hej, myslím, že tohle by už nikdo nerozdýchal. Mimochodem už jsi mluvila s Robem?" zeptala se nakonec.
"Ještě ne. Dalo mi to fakt práci, abych se sem dostala s co možná nejmenší pozorností," odpověděla jsem a na důkaz svých slov si přitáhla kapuci mikiny víc do čela. "Ale měla jsem v plánu odchytit si ho hned po zápase," dodala jsem a zaměřila svůj pohled na fotbalové hřiště, kde se už připravovali všichni hráči včetně Roberta.
Moc se mi sem nechtělo. Ne jen proto, abych se vyhnula vysvětlování ohledně toho, že jsem všem až na Jenny zatajila, kde bydlím, ale i proto, že jsem se až dnes ráno dozvěděla, že Robert není jediný, kdo má dnes zápas. Hned poté, co ho odehraje, nastupuje na hřiště starší kategorie a v ní se samozřejmě nachází i Black. Kdyby mě na to dnes ráno neupozornil Oliver, ani bych to nevěděla. Takže teď nejen, že se snažím vyhnout všemu dívčímu obecenstvu, ale dokonce se musím mít i na pozoru, abych nepřišla do kontaktu s Blackem. Nestojím totiž o tu historku s těhotenstvím, to mi snad věříte.
"Tayler říkal, že to Roba celkem vykolejilo," řekla Jenny a tím mi na mysl přivedla svého přítele. Jak už jsme se o něm zmínili, čekala bych, že hned po tom, co odehraje zápas, se objeví u nás a začne mi všechno hezky předhazovat. Ještě ten by tu scházel.
"To je od něj fakt pěkný, že se stará a všechno ti vyslepičí," utrousila jsem mírně otráveně.
"Ale no ták, on to nemyslel špatně," bránila ho jako pokaždý Jenny.
"Jo jasně, až budu mít řidičák a náhodou do něj párkrát narazím svým autíčkem, taky to nebudu myslet špatně," obeznámila jsem jí se svým plánem a pohledem hypnotizovala Roba. Ten jako by můj pohled vycítil. Naznačil mi, ať na něj pak počkám. Na to jsem jen kývla a sledovala, jak se pomalu blíží začátek zápasu.
---------------------------
Hned, jak byl odpískaný konec hry, jsem se zvedla a přímo vystřelila k šatnám, kde jsem počkala na Roba. Ve svých domněnkách o tom, že se objeví u Jenny Tayler, jsem se nemýlila, takže se mi únik rozhodně hodil. Navíc jsem skoro celý zápas musela poslouchat, jak mě několik holek ze školy doslova drbe přímo za mými zády. Už v polovině jsem měla chuť otočit se a vpálit jim něco bystrýho, ale Jenny mě naštěstí zadržela včas.
Začínala jsem mít obavy ohledně toho, že se ještě chytnu s Robem, ale s ním to kupodivu dopadlo dobře. Dokonce mi i nabídl volný pokoj u sebe, protože se mu nelíbila představa mě a Blacka pod jednou střechou, ale to jsem striktně odmítla s tím, že mezi námi hrozí jediná věc a to vražda toho druhého. Myslím, že jsem to podala tak, že by tomu uvěřil naprosto každý.
Už jsem si začínala myslet, že bych se mohla dostat domů bez jakýchkoli dalších problémů. Tohle mě bohužel přešlo až moc rychle. Cestou od šaten jsem totiž musela projít chodbou, ve které se to rojili hráči dalšího zápasu. Samozřejmě, že v jejich středu se nenacházel nikdo jiný než Black. Měl kolem sebe tu svojí partičku. Jediný, kdo se z nich jevil naprosto normální, byl Oliver.
Uvažovala jsem, že prostě počkám, až projdou, ale pár z nich si mě už všimlo, takže nemělo cenu vymýšlet něco jinýho. Rozhodně nebudu utíkat. Prostě jsem hodila všechno za hlavu a hodlala kolem nich projít. Jenže to by nebyl skvělý den, kdyby mi cestu nezatarasil jeden z Blackových kamarádíčků. Byl to ten blonďák z oběda.
"Ale, ale, už zase děláš, jako že nás nevidíš," pronesl s výsměchem a zablokoval mi jedinou možnou cestu úniku.
"Nevím, jak tomu říkáte vy, ale já pro to mám jedinečný slovo," odsekla jsem s úšklebkem a dodala, "ignorace." Pár přítomných se uchechtlo. Snažila jsem se kolem toho vola protáhnout, ale to se mi nepovedlo. Při svém pokusu jsem zachytila pohled Blacka. Netvářil se nijak zvlášť mile. Očividně zadržoval Olivera v tom, aby mi pomohl.
"Doslechl jsem se, že máš nový bydlení," pokračoval ten blonďák a naprosto přešel mojí předchozí poznámku.
"Nekecej, musel bys bejt naprosto slepej a hluchej, abys to nevěděl," zavrčela jsem a snažila se uklidnit.
"Hmm, máš prořízlou pusu přesně tak, jak se o tobě říká," poznamenal a mírně se ke mně naklonil.
Tímhle tomu dodal poslední kapku. Rozzuřeně jsem se nadechla, použila všechnu sílu na to, abych mu dupla na nohu, a ve chvilce, kdy začal chrlit nadávky, jsem kolem něj proklouzla. Při odchodu jsem ještě dodala, že mu to patří a vyslala jsem k Blackovi jeden ze svých provokativních úsměvů. Do háje s tím vším, že se vůbec snažím!

Nevím, co dodat. Snad jen... konečně se daly věci do pohybu. Od teď se už všechno jen poveze. Zvědaví? Já taky... :DD

Vaše misqwa :))

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 10. kapitola sekena 01. 07. 2014 - 20:11
RE(2x): Pod jednou střechou - 10. kapitola vampire-krev 05. 07. 2014 - 17:01
RE: Pod jednou střechou - 10. kapitola leporell 04. 07. 2014 - 09:05
RE(2x): Pod jednou střechou - 10. kapitola vampire-krev 05. 07. 2014 - 17:01
RE: Pod jednou střechou - 10. kapitola may ♥ 08. 07. 2014 - 15:29