Vampire-krev | Pod jednou střechou - 11. kapitola

Kapitola 11: Až moc úklidu najednou

To, že se na tebe čas od času podívám, neznamená, že se o tebe zajímám. Nebo jo? Ne, určitě ne...

"Do pátku si přečtěte článek ze strany 25, budu k němu mít pár otázek," oznámila nám naše dějepisářka na konci hodiny. Asi tři sekundy potom se ozval zvonek ohlašující přestávku.

"Kruci," zaklela vedle mě Jenny a rychle házela učení do tašky.

"Děje se něco?" zeptala jsem se zmateně. Musíte mě brát s rezervou, je teprve druhá hodina v pondělí a to znamená, že jsem duchem naprosto nepřítomná. Navíc jediný, na co teď dokážu myslet je to, že si o mně a o Blackovi šušká celá škola.

"Absolutně nestíhám. Musím se stavit ve sborovně pro nějaký papíry do ajny, okopčit je a roznést ostatním. Ke všemu mám pitomou službu," objasnila mi rychle. Koukám, že jsem asi jediná, která bere pondělky jako naprosto zbytečný dny.

"Mám to za tebe vzít?" nabídla jsem se, i když bych si ze všeho nejraději někde hodila šlofíka.

"To bys pro mě udělala?" ožila najednou Jenny.

"Jo, udělala. Trpěla jsem to celý minulý týden, tak mě to dneska snad nezabije, ne? Jakson mi to navíc v matice natáhnul na další týden. Prej jsem se nepřipravovala tak, jak jsem měla. Debilní výmluva," oznámila jsem a při zmínce toho páprdy se mírně oklepala, ještěže ho dneska nemáme.

"Děkuju, jsi nejlepší. Vrátím ti to," slíbila a s úsměvem vyběhla ze třídy.

S povzdechem jsem se zvedla z poslední lavice v prostřední řadě a vyrazila dopředu k tabuli. Věci jsem si nechala na stole, protože jsem si to nechtěla komplikovat.

Vyždímala jsem houbu v umyvadle a přešla až před tabuli. "Kruci, ta ženská ji popsala snad ze všech stran," zavrčela jsem si pro sebe a znuděně se pustila do práce. Ještě než jsem stačila smazat jednu část z pěti, se do třídy začali cpát nějací kluci. Pravděpodobně tu mají další hodinu. Prolítlo mi hlavou a dál jsem se o to nezajímala.

Zaujatá jsem byla až ve chvíli, kdy se mezi příchozími objevil Black, Oliver a ta jejich skupinka. Naštěstí si mě nevšimli, takže jsem si rychlostí blesku přetáhla kapuci od mikiny přes hlavu a nasadila při mazání tabule takové tempo, že by se za to nemusel stydět ani superman.

Možná, že by si mě nikdo nevšiml, jenže tu bylo stále to slavné "ALE". Vzápětí jsem pochopila, že tu měl hodinu i Rob. No a ten mě poznal hned, co vstoupil do třídy. Samozřejmě, že mě pěkně nahlas pozdravil a zamířil si to za mnou k tabuli.

"Taky tě zdravím," utrousila jsem.

"A kruci, co jsem zase provedl?" zeptal se vzápětí a se strachem po mně přejížděj pohledem. Už moc dobře znal veškeré moje chování.

"No, tak trochu jsem na sebe nechtěla upozornit, však víš kvůli čemu, ale to je teď jedno," prohodila jsem nakonec smířená se situací a přemítala nad důvodem, proč mají tuhle hodinu různé ročníky. Pak mi to docvaklo. Asi sportovní přednáška, jo to by dávalo smysl. "Víš co? Když už jsi tady, chop se práce," řekla jsem nakonec s obřím úsměvem a tentokrát po něm hodila hadr na tabuli. Přeci se nebudu schovávat jak malý dítě, ne?

"Hej není to ta, co s vámi bydlí," obrátil se na mě a na Olivera Will hned, jak jsme zabrali svá obvyklá místa v zadní lavici u okna.

Znuděně jsem zaměřil svůj zrak k tabuli. Jo, byla to ona. Sice měla na hlavě kapuci, ale tím, že je to ona, jsem si byl na sto procent jistý. Mazala a zřejmě se perfektně bavila s Nelsonem. Z toho, co jsem včera pochopil, spolu nejsou, ale pokaždý, když ji potkám ve škole, je s ní právě tenhle blb.

"Hm, asi. Po pravdě je mi to putna," odpověděl jsem lhostejným hlasem a všiml si, že si mě Oliver prověřuje svým pohledem.

Oliver Deenovou totiž považuje za úžasný stvoření. A to mu není moc podobný. Většinou se o holky nijak zvlášť nezajímá, i když v opačném případě by se mohla nejedna přetrhnout, aby si ji všiml. Do teď nemůžu pochopit, co na ní vidí. Možná mu něco nasypala do kafe... jo, tomu bych snad i věřil.

"Myslel jsem, že zapadá do tvé rovnice o perfektní holce. Navíc, co jsem se tak ptal, zájem o ní je dost velkej. Ona ale jak se zdá odmítla naprosto každýho... teda až na Nelsona," líčil mi zaujatě dál Will a já se divil tomu, kde na ní vyhrabal tolik informací. Do háje, co do toho všichni šťouraj? Přijde mi, jako by Deenovou byli všichni naprosto posedlý.

"Ne, Deenová nikam nezapadá, je to pěkná mrcha. Navíc, nechtěli byste změnit téma, začíná mě to vytáčet," zavrčel jsem a na Oliverův pohled zareagoval pouhým naznačením "no co?!".

Ostatní zřejmě moje nálada překvapila, každopádně to nechali plavat, protože věděli, že plést se mi pod nohy v tomhle stavu, rozhodně není chytrej nápad. Stočili konverzaci k něčemu jinýmu, tomu jsem ale pozornost nevěnoval. Rozhlížel jsem se po okolí a přemýšlel, za jak dlouho se asi uklidní všechen ten ruch ohledně toho, že bydlím s Deenovou.

Přesně tomuhle jsem se chtě vyhnout. Věděl jsem, že jakmile se to provalí, začnou vznikat prapodivné historky o našem vzájemným vztahu. Jen dneska jsem musel nejmíň dvaceti lidem vysvětlovat, že to s Deenovou netáhnu a že jsem s ní ani nespal. Musím říct, že z toho pomalu začínám ztrácet nervy.

"Ahoj Izzy," ozval se kousek ode mě Oliver a tím mě naprosto vytrhl z mého uvažování. Zaostřil jsem a spatřil, že se Deenová i s tím tupcem přesouvali k vedlejší lavici.

Všiml jsem si, že k Oliverovi vyslala úsměv a kývla mu na pozdrav. Asi polovina lidí ve třídě se dívala naším směrem a zřejmě očekávali něco, co by mohli hned po hodině roznášet dál. Tak to si naserte, nic takovýho se nestane!

"Tak zatím, jo a tím pátkem si nejsem moc jistá, ještě uvidím," zaslechl jsem Deenovou, která byla na odchodu. Nezaujatě jsem vzhlédl a v tu samou chvíli se střetl s jejím pohledem. Její oči vysílaly jasný signál pohrdání. Nenapadlo mě nic lepšího, než k ní vyslat provokativní úšklebek. Její pohled ztmavl a přesně v tom momentu si to namířila pryč. Od té menší slovní výměny v sobotu večer jsem s ní neprohodil ani jedno slovo. To mi jaksi překazilo plán s tím, že jí vytýrám tím jejím opileckým výstupem.

Musel jsem uznat, že mě to možná i trochu baví. Myslím to, když jí přivádím k šílenství. Všechny holky, se kterýma jsem v kontaktu souhlasí se vším, co řeknu, ale Deenová... Nesetkal jsem se snad ještě ani jednou s tím, že by bylo něco, v čem by mi neodporovala.

Když se ozval zvonek a já se snažil vyhrabat nepopsanej sešit, ucítil jsem na sobě něčí pohled. Jasně, po dnešku bych se už ani nedivil, kdyby si mě kolemjdoucí fotili, ale tentokrát to bylo něco jiného. Sledoval mě totiž Nelson a nevypadalo to, že by se semnou chtěl chytnout za ruce a utíkat k zářivému obzoru. Chudáček, zřejmě nemůže vystát, že jeho panička bydlí semnou. Ne, že bych ho litoval, po pravdě docela mě vytáčí.

--------------------------------

Zabouchl jsem za sebou vchodové dveře a pověsil klíčky od auta na jejich obvyklé místo. Při přezouvání mě zaujal zvuk vysavače. Už jen při tom se mi zjevil Jamův rozpis domácích prací. Ten kluk je fakt v pohodě, ale jakmile si vezme na starost organizaci, změní se tak, že bych mu nejradši nakopal zadek a dovedl ho zpět k rozumu. Bere to až moc vážně. Za to já... no, abych řekl pravdu, ještě jsem se ani nepodíval, co mám tenhle tejden obstarat.

Z přemýšlení o Jamově rozpisu mě vytrhl až obraz, který se mi naskytl hned, co jsem vešel do obýváku. Čekal jsem všechno, ale tohle rozhodně ne. Deenová se sluchátky v uších vysávala koberec před televizí a při tom se kroutila v rytmu písničky, která jí pravděpodobně hrála v uších.

Nevím, co mě to popadlo, ale jednoduše jsem se opřel o futra a sledoval její taneční kreace. Měl jsem co dělat, abych nevybuchl smíchy. Neměl jsem potuchy, co mě překvapilo víc... Jestli to, že Deenová ví o existenci vysavače, nebo ten její improvizovaný tanec.

Každopádně jsem o tom přemýšlel docela dlouho, protože si mě všimla snad až po uplynutí pěti minut. Okamžitě se zarazila, vyrvala sluchátka z uší a vypla vysavač. Její reakci jsem už jen tak nepřešel, takže jakmile nastalo ticho, ozval se můj neovladatelný smích.

"Je tady snad něco k smíchu?!" obořila se na mě a tím jako první přerušila naší tichou domácnost, která mezi námi panovala od sobotního večera.

"T-t-y se mě ještě ptáš?" dostal jsem ze sebe se smíchem.

"Jak dlouho tam už stojíš?" zareagovala hned, jak si uvědomila, co mě zaujalo.

"Dost dlouho na to, abych usoudil, že seš šílená," poznamenal jsem už svým normálním hlasem a stále se ramenem opíral o futra dveří.

"Říká ten pravej," utrousila a vyslala ke mně pohrdavý pohled.

"Tím jako narážíš na co?!" zeptal jsem se podstatně hrubším hlasem. Už to bylo tady. Ta holka jenom otevře pusu a už vyvolá hádku. Zajímalo by mě, jak může s někým vůbec vycházet. I když je možný, že ostatní oblbla ta její pěkná tvářička.

"Na co? Ale neříkej, že nevíš. Není to moc dlouho, co jsi jako šílenec vystřihoval jmenovky a lepil si je na svý krámy," promluvila a z hlasu jí jasně zazněl výsměch. V klidu se sehnula a zvedla ze země vysavač.

"A proč jsem to asi dělal? Kdyby sis hleděla svého a nešahala na moje věci, byl bych v klidu," odsekl jsem podrážděně.

"Počkat, neříkej, že tě tak žere to, že jsem jednou dopila ten tvůj džusík," nadhodila zřejmě fascinovaná. "Stejnak tam už skoro nic nebylo a jsem si jistá, že ty si s těma slepicema vyměňuješ sliny podstatně často, takže by ti nemělo dělat problém napít se z flašky, ze které už někdo dřív pil," dodala nakonec a stočila pohled k mým očím.

"Nějak moc se zajímáš, ne?" stočil jsem rozhovor jiným směrem, protože mi došlo, že na tohle bych jí už asi nemohl říct nic chytrýho.

"Ne, pouze konstatuju," namítla na svou obranu. Nadzvedl jsem obočí a sjel jí svým pohledem od hlavy až k chodidlům. Měla na sobě tílko a tepláky. "Co je?!" štěkla po mně.

Věděl jsem, jak moc jí deptá, když si ji někdo prohlíží. Sice jsem nechápal proč, když by se za svojí postavu nemusela vůbec stydět, což bych jí samozřejmě nikdy v životě nepřiznal, ale bylo to tak.

"Nic," prohodil jsem naprosto v klidu. Vyslal jsem k ní naposledy svůj pohled a pak se zdekoval směrem ke schodišti, abych mohl do pokoje, kam jsem měl taky původně namířeno. Cestou jsem si v duchu nadával, proč o Deenový vůbec přemýšlím. Vždyť je mi úplně ukradená.

Nakonec jsem usoudil, že důvodem bude to, že se mi podělali všechny pokusy někoho si sem přivést. V pátek se mi to odložilo, navíc tu pak měla Deenová opilecký výstup, po kterým jsem na nic neměl náladu. V sobotu se chytla s tou holkou, co jsem si přivedl... na jméno si asi nevzpomenu. No a co se týče neděle, to se kolem mě na zápase sice někdo točil, ale já byl totálně vytočenej, protože prasklo, s kým bydlím. No a dneska? Dneska jsem zase až moc přemýšlel nad tím, proč na mě Nelson tak blbě čuměl.

Zarazil jsem se s rukou na klice od svého pokoje. Do háje v 95 procentech hraje roli Deenová. To jako fakt? Ptal jsem se sám sebe a přehrával si všechny důvody znovu dokola. Jo, fakt. Tak tohle má v plánu? Kruci, musím s tím něco udělat! Proletělo mi naštvaně hlavou a vzápětí jsem vletěl do pokoje.

------------------------------

"Myslím, že ti právě doprala pračka," informoval mě Nate, který právě vycházel z koupelny a mířil si to mým směrem, zřejmě do kuchyně.

"Fakt?" zareagovala jsem téměř okamžitě. Znamenalo to totiž, že budu moct zaměstnat hlavu něčím jiným, než jen přemýšlením nad dnešním rozhovorem mezi mnou a Blackem. Totálně mi to drásalo nervy.

"Myslel jsem, že přes uklízení moc nejsi," konstatoval nakonec zamyšleně.

"Jo, to já taky. Neprovedla si něco?" vykoukl z kuchyně Jam a zabodl do mě zkoumavý pohled.

"Héj... tak teď mě ještě sprdnete za to, že něco dělám?" obořila jsem se na ně a pak se otočila jen na Jama, "Můžeš být rád, že jedu podle tvýho seznamu prací, málokdy se řídím něčím, co mi nakáže někdo jiný." S tímhle jsem nasadila uražený obličej a zamířila si to do koupelny. Jednou něco udělám a hned jsem obviněná ze spáchání zločinu.

S povzdechnutím jsem vypnula pračku a začala prádlo házet do koše, abych si ho potom mohla přenést ven. Právě ve chvíli, kdy jsem vyndala poslední kousek svého spodního prádla a zvedla přeplněný koš, objevil se ve dveřích Black.

"Dneska jsem v šoku podruhý," nadhodil a vplul dovnitř.

"Hleď si svého," zavrčela jsem naštvaně. Proč se vždycky objeví ve chvíli, kdy ho člověk pustí z hlavy?

"Rád bych, ale ty mi jaksi blokuješ osobní prostor," nadhodil s arogantním úšklebkem a kývl ke sprše.

"Vždyť už jdu," zavrčela jsem a bez jakéhokoli dalšího slova si to namířila pryč.

Už jsem přecházela práh, když se Black znovu ozval: "Deenová?"

"Co je? Neměla jsem náhodou vyklidit tvůj osobní prostor?" zabručela jsem a otráveně se otočila jeho směrem.

"Jo, to bys měla, ale něco sis tu zapomněla," nadhodil s připitomělým úsměvem a natáhl před sebe ruku s mojí černou podprsenkou.

"Do prdele," zaklela jsem a sledovala jeho vítězný pohled. Izabelo, uklidni se?! Křičela jsem na sebe v mysli a snažila se vymyslet něco, díky čemu bych z týhle situace uprchla co nejvíc v pohodě. Jestli se začnu červenat, podá si mě. Ne nesmím mu nahrát na smeč!

"Netušil jsem, že něco takovýho nosíš," nadhodil na oko zaujatě a stočil pohled k mému kousku oblečení. Chce zemřít?!

Rychle jsem k němu přiskočila a vytrhla mu podprsenku z ruky. "Jo, Blacku, nosím. Pro tvou informaci, jsem holka. Mimochodem, mám ještě lepší, ale tu mám dneska na sobě. Ty ale patříš mezi ty lidi, kteří ji nikdy v životě neuviděj," odsekla jsem s co nejvíc klidným výrazem.

Aniž bych k němu vzhlídla, jsem se otočila a zamířila si to rovnou ven. Sakra, proč musím vždycky skončit v něčem takovým?!

Dneska jste to měli teda jak z pohledu Dannyho, tak i Izzy. Doufám, že vám to vyhovovalo.

Co se týče pokračování? Tak určitě můžu slíbit, že se děj v dalších kapitolách pomalu vystupňuje a začne se nám to přiostřovat. Teď už jen musíte počkat na to, kdo bude mít tenhle "zkrat" na svědomí. Rozhodně tu bude spousta scén mezi oběma hlavními hrdiny. :))