Vampire-krev | Pod jednou střechou - 12. kapitola

Kapitola 12: Co se vlastně dělo?

Mám podezření, že má radar na mé slabé chvilky. Pokaždé, když se jedna z nich objeví, je spolu s ní i on a vychutná si mou potupu do poslední kapky. Náhoda? Nemyslím si.

"Posledních pár dnů proběhlo celkem v klidu, nemyslíš?" zeptal se Oliver a pohodlně se opřel o kapotu mého auta. Byl čtvrtek ráno, což znamenalo, že máme první hodinu ajnu. Bohužel každý v jiný skupině, tudíž jsme čekali na školním parkovišti na ostatní, abychom se domluvili na odpolední trénink jako každý jiný týden.

"To bude asi tím, že jsme na sebe s Deenovou moc často nenarazili," prohodil jsem s naprostým klidem a opřel se hned vedle něj. Bylo půl osmý, ale vzhledem k tomu, že hodina začíná v osm, tu ještě moc lidí nebylo.

"Jo to bude asi pravda. Včera jsem Izzy přistihl, jak se krčí v koupelně. Když jsem se zeptal, co provádí, oznámila mi, že čeká, až zvedneš ten svůj zadek z pohovky a odklidíš se pryč. Ve chvíli, kdy jsi zašel do kuchyně, vyrazila jako raketa a uháněla si to do pokoje," souhlasil Oliver se smíchem. "Mimochodem, neprovedli jste si zase něco?" zeptal se hned, co se uklidnil.

"Ne! Tati, fakt jsme si nic neprovedli," zavrčel jsem podrážděně. Proč se poslední dobou všechno točí jen kolem Deenový? Už jsem si dal jasný cíl, a to ten, že si od ní budu držet co největší odstup. Navíc jsem si potřeboval najít nějaký odreagování, což by mi nemělo dělat nijak zvlášť velký problém.

"Fajn, už mlčím. Mimochodem Jeff nás očekává v sobotu kolem devátý v klubu, prý potřebujeme pořádně zapít to vítězství z minulýho zápasu," informoval mě.

"Zřejmě s tím počítá jako s jasnou věcí," utrousil jsem a kývl na pozdrav dvou procházejícím hnědovláskám. Absolutně jsem netušil, jak se jmenujou, ale podle tváří jsem je jasně zařadil mezi třeťačky.

"A divíš se mu? Ještě nikdy jsi neodmítl akci s chlastem a holkama. Chopíš se každý příležitosti, kdy se můžeš nějaký z nich dostat do kalhotek," odvětil s úšklebkem.

"Neříkal bych tomu tak, ale jak myslíš, neberu ti to. Já aspoň vím, jak takový spodní prádlo vypadá," oplatil jsem mu rýpnutí a všiml si, že k nám míří kluci.

"Počkat, co tím chceš říct?" ohradil se automaticky.

"Tím chci říct, že místo kecání s Deenovou o nejnovějších kabelkách, bys měl trošku změnit směr a zkusit ulovit jednu z těch roštěnek, co se kolem tebe věčně motá," odpověděl jsem s naprostým klidem a musel se dost ovládat, aby se mi na rtech neobjevil úsměšek.

"Héj, já se s Izzy o kabelkách nikdy nebavil," namítl na svou obranu. Tentokrát jsem se už neudržel a rozesmál se. Jasně, jediný, co z mý rady pochytil, byla Deenová a kabelky.

"To byl jenom příklad, Oli, jenom příklad," uklidnil jsem ho se smíchem a poplácal ho po rameni.

"Di do háje," zasyčel uraženě a odstrčil mě. Znovu jsem se rozesmál.

"O co jsme přišli?" zeptal se příchozí Will s Jeffem a Rickem v závěsu.

"Nic zajímavýho, zrovna jsme probírali kalhotky a kabelky," dostal jsem ze sebe se smíchem a tím si vysloužil Oliverův nakvašený výraz. Konečně se mi povedlo vrátit mu jeho obvyklé poznámky na mou adresu. Mám ze sebe skvělý pocit.

-------------------------

"To jsem zvědavej, kolik jich ještě přijde," konstatoval otráveně Jeff a sedl si vedle mě. Byl jediný z kluků, který se mnou měl společnou skupinu.

"Já ani ne," prohodil jsem a pohodlně se opřel do židle. Ani ne před pěti minutami nám náš profesor oznámil, že je nějaké speciální školení, kterýho se účastní asi polovina angličtinářů. No, a jelikož mají tuhle hodinu i druháci, musí se s námi spojit. Upřímně bylo mi to fuk, šlo mi jen o to, aby konečně zapnuli ten pitomej film a já si mohl hledět svého.

"Jo, myslím, že tobě to může být jedno," řekl a kývl na skupinku holek o dvě lavice vedle nás. Natočil jsem hlavu a hned pochopil, co tím myslí. Všiml jsem si, že byly všechny z naší skupiny a zřejmě trápily tu druhačku, co seděla v lavici, kolem které byly seskupený. Tohle Jeffa ale nezajímalo, narážel totiž na to, že po mně hází pohled rusovláska, co stála právě tam mezi těma holkama. "Zajímalo by mě, jak to děláš?" zeptal se obdivuhodně Jeff.

"Sám nevím. Jestli chceš, klidně ti ji dohodím," navrhl jsem mu a stočil pohled zpátky k němu.

"Co se to s tebou děje? Myslel jsem, že se chytneš každý příležitosti. Snad jsi nám nezměknul?" rýpnul si Jeff a zkoumavě se zahleděl na tu rusovlásku. Jako by ji snad hodnotil.

"Ne, nezměkl jsem. Není to můj typ a navíc už mám na večer nějaký plány," oznámil jsem s úšklebkem a jemu to hned došlo.

"Jo jsi to ty. Už jsem si myslel, že je s tebou něco špatně. Ale mohlo mi to dojít hned. Vsadím se, že už si tvoje obdivovatelky sepsaly čekací list a zřejmě z něho dneska jedna ubyde," prohodil se smíchem a obdivuhodně mě praštil do ramene.

Nad tím jsem jen protočil oči. Jo, konečně se budu moct odreagovat, to je přesně to, co teď potřebuju ze všeho nejvíc. Když se ozval zvonek, třída už byla naprosto přeplněná. Učitel se snažil zprovoznit projektor a všude kolem se konala tlačenice o místa. Odfrkl jsem si a zaměřil se na právě se otevírající dveře.

K mému překvapení dovnitř vešla Deenová. Všude vládl takovej chaos, že si ani nikdo, tedy až na mě, nevšiml, že přišla pozdě. Skepticky si změřila třídu a zarazila se u mě. Chvíli jsme si vyměňovali pohledy. Zřejmě zvažovala nejlepší východisko. Musím říct, že už to budou čtyři dni, co se provalilo, že spolu bydlíme a přesto tomu ještě malá část lidí věnovala pozornost. Asi taky moc nestála o to, abychom byli žhavým tématem, takže odvrátila svůj zrak a vyšla si to směrem k tomu hloučku holek, který postával dvě lavice od nás.

Nejdřív jsem přemýšlel, proč jde zrovna tam. Co jsem tak pochytil, moc se nemíchala mezi tolik lidí. Jenže to by nebyla ona, aby nepřekvapila. Vrazila do jedný brunety, která jí stála v cestě a hodila si tašku na lavici vedle tý druhačky, která posledních pár minut musela poslouchat nějaké ne moc pěkné poznámky na svou adresu.

"Pokud dovolíte, ráda bych si sedla," prohodila a zpražila všechny postávající holky svým varovným pohledem.

"Najdi si nějaký jiný místo," promluvila na ní ta rusovláska, která na mě ještě před chvílí mrkala. Ani nemám tušení, jak se jmenuje.

"Bohužel, moc na výběr není," řekla s ledovým klidem Deenová a sedla si na volnou židli. Založila si paže na hrudi a provokativně se opřela. "Ahojda, Liv," pozdravila svou sousedku. V tu samou chvíli se ozval i učitel a poslal všechny na svá místa.

"Máte na srdci ještě něco jiného?" zeptala se s úsměvem Dennová a zabodla svůj pohled do hloučku před sebou.

"Dávej si na nás pozor," zavrčela varovně rusovláska a rozpustila jejich skupinku.

Jakmile se všichni trochu uklidnili, učitel zapnul projektor a pustil konečně film. S povzdechnutím jsem si natáhl nohy. Ještě šest hodin, trénink a pak se konečně pustím do fáze, kterou jsem nazval "vrácení se zpět do obvyklých kolejí."

Při téhle myšlence jsem znovu zabloudil pohledem k Deenový. To ona je ten vetřelec, který narušil můj stereotyp.

"Děkuju, ale nemusela sis semnou přidělávat problémy." Zaslechl jsem děkovnou řeč tý holky, co seděla vedle Deenový. Ani jsem netušil, proč je vlastně sleduju. Nejspíš proto, že se kolem neděje nic moc vzrušujícího. Jo to bude ten důvod.

"To je v pohodě. Já jsem naprostý magnet na problémy," ujistila ji Deenová a zajela si rukou do svých dlouhých blonďatých vlasů, které si dneska nechala rozpuštěné. Tohle gesto dělala často, hlavně, když byla na rozpacích. Abych řekl pravdu, z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě to totálně vytáčelo.

V duchu jsem si nadával už jen za to, že si takových věcí vůbec všímám. Byl jsem na sebe naštvanej natolik, že jsem si ani nevšiml, že se Dennová dívá mým směrem. Když jsem si to uvědomil, došlo mi, že ten, kdo na ní zíral dřív, jsem byl já. Ona to taky moc dobře věděla, a proto se z mé tváře snažila vyčíst, o co mi jde. Jediné na co jsem se zmohl, bylo to, že jsem k ní vyslal jeden ze svých pohrdavých úsměvů. Zarazila se a její čelo se svraštilo naštváním. Na nic nečekala a okamžitě strhla pohled někam jinam. Super, teď jsem jí dal další důvod k tomu, aby si myslela, že jí sleduju. Jo, posral sis to... Ozvalo se moje podvědomí a mně v tu ránu popadla chuť něco rozbít. Do háje.

------------------------

Pohled Izzy:

Šáhla jsem pro další špinavou misku a ponořila jí do vřelé vody ve dřezu. Byl čtvrtek a já podle Jamova rozvrhu myla nádobí. Jasně, mohla jsem to udělat až večer, ale ve chvíli kdy se za mnou zavřely dveře naprosto prázdného domu, mě začaly žrát vzpomínky na dnešní den. Konktrétně se všechno točilo znovu kolem Blacka.

Posledních pár dní jsme spolu ani nepromluvili, ale dneska jsem ho při spojené hodině přichytila, jak na mě zírá. Neměla jsem z toho moc dobrý pocit. Nikdy to totiž nepřineslo nic dobrýho.

S povzdechem jsem se pustila do drhnutí misky. Hypnotizovala jsem ji a tlačila na ni takovou silou, že od mých dlaní odlétávaly chuchvalce pěny neznámo kam.

"Seš do toho nějak zapálená," ozval se za mnou známý hlas. Nečekala jsem, že by někdo přišel domů takhle brzo, takže jsem doslova povyskočila a pustila misku do dřezu.

"Kruci, nemohl bys aspoň jednou upozornit na to, že se tu plížíš?!" sykla jsem na procházejícího Blacka a zpražila ho vyčítajícím pohledem.

"Já se tu neplížím. Je to tvoje chyba, že jsi nahluchlá," automaticky si do mě rýpl. Přešel k ledničce a vyndal si z ní chlazenou flašku vody. Podle mě se právě vrátil z tréninku. Oliver se o něčem takovém včera zmiňoval. Jen mi přišlo podezřelý, že je tu Black dřív.

"Jasně, jako obvykle," poznamenala jsem a zakoulela očima.

Sjela jsem ho rychlým pohledem a teprve až teď si všimla, že má na sobě volné kraťasy a košili mírně rozepnutou u krku. V rozcuchaných vlasech se mu třpytily kapičky potu. Otevřel si flašku a pořádně se napil.

Odtrhla jsem od něj zrak a vrátila se zpět k misce ve dřezu. Snažila jsem si vtlouct do hlavy, že vedle mě stojí naprostej ignorant a ne model z nějaký reklamy.

Odložila jsem misku na odkapávač a šáhla pro jednu z použitých skleniček.

"Děláš to pořádně?" nadhodil Black a začal kontrolovat umyté nádobí. Při tom stál pouhý metr ode mě. Sakra, proč prostě nemůže pohnout tím svým zadkem a vypadnout?

"Jestli chceš mít blbý kecy, můžeš si to udělat sám," zareagovala jsem s ledovým klidem.

"Ne, ty se na roli služky hodíš líp," oznámil, jako by se nekouřilo a zavíčkoval flašku, kterou následně položil na kuchyňskou linku.

"Fakt mi lichotíš," odsekla jsem a v návalu rozčílení z jeho poznámek ponořila skleničku do vody prudčeji, než jsem původně zamýšlela. Tahle chyba se mi vzápětí vymstila tím, že část vody vystříkla ven přímo na Blacka.

"Kurva, co to..." nestačil to doříct, protože mu to ihned došlo. Trhl sebou a otočil se mým směrem.

"Přísahám, že to nebylo schválně," dostala jsem ze sebe a zvedla ruce od pěny do vzduchu na znamení, že jsem to opravdu neplánovala. Black se tvářil jako bůh pomsty a z toho jeho pohledu se mi doslova ježily chloupky na krku.

"Tohle jsi přehnala, Deenová," zavrčel mým směrem a udělal krok vpřed.

Automaticky jsem o krok couvla. "Už jsem řekla, že to nebylo schválně. Navíc, je to jenom voda, ne?" zkusila jsem říct něco bez rýpnutí.

"Tak jenom voda? Chceš vidět jenom vodu?" zeptal se, ale vlastně na to ani neočekával odpověď. Na ústech se mu objevil ďábelský úšklebek a blížil se ke mně jako šelma.

"Ať chceš udělat cokoliv, nedělej to. Budu křičet a..." ani jsem to nedořekla. Najednou po mně skočil a popadl mě za ruku. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale to se mi moc nevedlo. Spíš ho to přinutila k tomu, aby si mě přehodil přes rameno. Do háje, kde se to v něm bere? Tváří se, jako bych vážila pět kilo.

"Klidně si křič, stejnak tě nikdo neuslyší," odpověděl s arogantním úsměvem a vyšel se mnou do obýváku. Uvažovala jsem, co chce udělat. Najednou mi to došlo.

"Ty parchante, okamžitě mě postav zpátky na zem," zaječela jsem a při pohledu na přiotevřené dveře koupelny sebou začala neovladatelně cukat.

"Ani náhodou," prohodil a strčil do dveří nohou, takže se otevřely.

"To snad nemyslíš vážně?!" zajíkla jsem ve chvíli, kdy mě pustil na zem. K mé smůle mi přidržoval jednou rukou moje ruce za zády a druhou natahoval do sprchového koutu.

"Ale jo, myslím," ujistil mě a v další sekundě otočil kohoutkem tak, že nastavil nejstudenější teplotu vody a při dalším pohybu ji pustil.

"Blacku, jestli to uděláš, zabiju tě!" vykřikla jsem proti němu, ale on moje slova naprosto ignoroval a popostrkoval mě blíž ke sprše.

"Počkej!" zaječela jsem těsně před tím, než mě mohl strčit dovnitř. "Aspoň mě nech vyndat mobil z kapsy," dodala jsem rychle. To ho kupodivu zastavilo.

"Kde?" ozval se.

"Cože?!" nechápala jsem.

"Kde máš ten telefon, princezno?" zeptal se znovu s úsměškem.

"V zadní kapse u kalhot a neříkej mi..." začala jsem, ale nestačila to doříct. Chtěla jsem ho sprdnout za jeho oslovení, protože mi to nehorázně lezlo na nervy, ale došlo mi, co zamýšlí.

Než jsem se jen stačila nadechnout, stáhl mě blíž k sobě a volnou rukou mi zajel do zadní kapsy u džínsů. Ztuhla jsem. Do prdele, co si to ten debil dovoluje.

"Ups, asi bude v tý druhý," nadhodil s úsměvem a zajel mi rukou do druhý kapsy. Vytáhl můj mobil a položil ho na nedaleký pult.

"Ty nafoukanej kreténe!" zahulákala jsem a snažila se ho kopnout. To se mi ale nepovedlo. Než jsem se nadála, Black mě strčil pod ledovou sprchu. Zaječela jsem ve chvíli, kdy na mě dopadla první várka kapek.

Black mě přidržoval, abych nemohla utýct. V těle se mi hromadil adrenalin a já měla sto chutí zakroutit Blackovi tím jeho vznešeným krčkem. Místo toho jsem ale použila všechnu sílu, co jsem měla, a strhla ho k sobě dovnitř.

"Když jsem musela já, užij si to taky," odsekla jsem s úšklebkem a sledovala, jak se mu máčí košile.

"Ty jedna..." zavrčel mým směrem a udělal krok vpřed. Vzhledem k tomu, že už tak tu bylo málo místa, teď ho bylo ještě míň. Chybělo jen pár centimetrů, abychom se vzájemně dotýkali.

Naklonil se blíž ke mně a vyměňoval si semnou pohled. Cítila jsem, jak kolem nás vzrůstá napětí. Vyděšeně jsem polkla a donutila se otevřít pusu. "Co?" zeptala jsem se.

Naklonil se k mému uchu. "Prohnaná potvoro," zašeptal a já ucítila jeho teplý dech na svém krku. Začalo mě brnět celé tělo od toho, jak jsem se ostražitě napínala. Do háje, Izabelo, seber se! Tohle je přeci Black! Křičela jsem na sebe v mysli.

Nadechla jsem se a donutila se zvednout ruce. Položila jsem mu je na hruď a snažila se ho odstrčit. Při mém doteku se mírně odklonil a znovu mě uvěznil svýma čokoládovýma očima.

Zatlačila jsem do něj víc, protože moje předchozí snaha byla naprosto k ničemu. Přes promáčenou košili jsem pociťovala, jak se mu napnuly svaly. Do háje, co to semnou je? Teď se mi to snad začne líbit?! Ne, to teda ne!

Z posledních sil jsem se nadechla a chtěla promluvit, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Byla jsem si jistá, že to co bych řekla, by na 99, 99 procenta nedávalo vůbec žádný smysl. Místo toho jsem na něj přestala tlačit a stáhla své ruce pryč. Voda byla pořád puštěná, ale toho si ani jeden z nás nevšímal.

Chtěla jsem odtamtud vypadnout co nejdřív. Byla jsem si vědoma malé škvírky po pravé straně, kterou se mi povedlo vytvořit. Nenapadlo mě nic jinýho, než se tamtudy protáhnout.

Už jsem si myslela, že se mi to povede, ale Black zareagoval příliš rychle a zatarasil mi cestu svou rukou, kterou hbitě natáhl přede mě.

Vzhlídla jsem a znovu se střetla s jeho pohledem. Tím jeho pohledem, kterým nutil holky padat na kolena. Nechtěla jsem, aby to na mě mělo stejný účinek. Prostě to tak nesmělo být.

Nervózně jsem si zkousla spodní ret a všimla si, jak Blackovi ztmavly zorničky. Po pravdě, napětí by se dalo doslova krájet. Věděla jsem, že už jsem měla dávno zdrhnout, ale ono se to snadno řekne...

"Lidi, co to děláte?" prořízl ticho v koupelně Natův překvapený hlas. Ten jako by mě a Blacka dostal zpět do reality. Všimla jsem si, jak Blackovi dochází, co se právě dělo.

Otázkou ale je, co se vlastně dělo?

Dámy a pánové, je to tu. Dalo mi to nehorázné práce, ale přeci jen jsem to stihla. Tak co, líbí? Doufám, že aspoň trošičku. Přeci jen se nám to trochu hnulo, ne? :D A příště... no kdo ví.

Vaše misqwa