Night of Love - 9.kapitola

                  Night of Love

Kapitola 9.: Přípravy k odjezdu



No jo zítra už odjíždíme. Hory by mohli být super. Doufám, že tam bude nějaká pořádná sjezdovka. Ráda totiž lyžuju a myslím, že si dám i závody.
Taky ale doufám, že budeme mít nějakej dobrej hotel. Máme totiž jet na sjezdovku pro Dhampýry a mágy. Prej tam je ale víc mágů.



Ráno jsem zase vstala.
To ranní stávání mě ještě jednou zabije. Šlo to jako vždy koupelna a snídaně a škola.
Já teda ani moc nesnídala ale vzala jsem si jabko a dostavila se na první hodinu. Hned jak vešla do třídy úča oznámila nám, že vyučování bude jen dopoledne. Po obědě prej pudeme nosit věci do busu a pak rovnou vyrazíme. Prej, že ta cesta bude dlouhá tak že musíme vyjet co nejdřím aby jsme to všechno v klidu stihli. Nad tím ale pochybuju, protože nikdy se nic v klidu nestihne.
Protože nemáme tu odpoledku, tak jsme měli zkoušku divadla ještě před obědem.
Nijak zvlášt zase zajímavá nebyla jenom čtení.
Pak jsme vyrazili se Sel na oběd.
Sedli jsme si ke stolu a pustili se do špaget.
"Hele jak to bude s tím nosením zavazadel?" zeptala jsem se.
Přece jenom já jedu s nima na školní výlet poprvý a nic o něm nevím.
"No je pravidlo každej si nese svoje věci" řekla.
"Jo to mě mohlo napadnout" ušklíbla jsem se.
"Víš co jsem slyšela?"
"No co?" ptala jsem se.
"Prý si včera měla nějaký tajný noční rande" řekla.
Kruci jak tohkle ksakru může někdo vědět. Pochybuju totiž, že to Michel roztrubuje po celý škole. To neni možný jak tady lidi dojdou k nějakým informacím.
"Hele nebylo to tajný a ani rande byla to jen náhoda. Prostě jsem trefila na Michaela. Náhoda."
"Jo náhoda" pronesla nevěřícně.
"Přesně"
Jenom na mě mrkla.
Tak tohle gesto tak úplně nechápu.
Po obědě jsme se vrátili na kolej a já si pobrala zavazadla. V pokoji byli i Niky a Kiky ty měli věci taky ale jen růžový.
"Hele to máte jen tuhle barvu?" zeptala jsem se.
"No jo" řekla ta vpravo.
"Tak jo no." pronesla jsem.
To že maj růžovou mi ani nepříde divný. Spíš jen to, že to maj jen v jednom odstínu.
"Hele Anno?"
"Hmm?"
"Už se sem nebudem vracet, takže by jsme zamkli pokoj a klíče si necháme jo?" řekla ta druhá.
"Jo jasně už pádím" řekla jsem a popadla věci.
Vyšla jsem pomalu před kolej.
Páni shromaždovalo se tam tolik lidí. Byl to ale pěknej zmatek. Všichni běhali kolem tam a sem.

Nepřemýšlela jsem nad tím a vyšla k busu.
Bus je jen pár metrů odsud takže nic moc daleko.
Nešla jsem ani moc rychle. Nahodila jsem pohodovej krok.
"Ahoj" najednou mě někdo pozdravil.
Byl to Christian.
"Ahoj" řekla jsem ohromeně.
To je naše oficiálně první potkání.
"Já jsem Christian" řekl.
"Anna" řekla jsem.
"Nechceš pomoc?" zeptal se.
Aspon někdo slušně vychovanej se tu najde. A že jich tu moc není.
"Ani ne díky tohle snad ještě zvládnu" řekla jsem v klidu.
"Tak jak se těšíš?" zeptal se.
Zdá se mi to nebo chce fakt navázat normoš konverzaci.
Divný.
"Ale jo tak docela jo a ty??ů
"No po pravdě já strašně s klukama si dáme závod a uzavíráme sázky." řekl.
"A na koho sis vsadil?" zeptala jsem se.
"No na sebe přece" řekl s úšklebkem.
"Aha no jak jinak co?"
"Přesně" dodal.
Došli jsme až k busu. Tam už stáli nějaci kluci a pár sem jich i poznala. Mezi nima byl totiž i Michael.



Pohled Michaela:



S klukama jsme odsrali zavazadla. Lidi si to sem nosej a mi to nakládáme. No neni to úžasná práce? Já to prostě přímo miluju.
Už se tu vystřídalo hodně lidí.
Podle toho poznám kdo všechno se mnou jede busem.
Jede dokonce i ten zabedněnej dhampír Christian.
V jednom buse to snim asi nebude prča. My se fakt vzájemě nemusíme. Štve mě už od tý doby co jsem ho potkal poprvý.
Zvedl jsem se a uviděl jak si to ten zabedněnec kráčel vedle Anny.
Ten parchant.
Tyvole on mě chce fakt nasrat. Z jedný strany jsem rád, že v jednom buse jede i Anna ale právě ted jsem naštvanej, protože jdou spolu.
Ten dhampýr vleze kamkoli.
Když přišli ke mě a Anna mi podávala zavazadla tak jsem si musel rejpnout.
Já vím myslíte si, že jsem žárlivej.
Možná to je z malý části i trochu pravda já nevím.
"Včera večer ti ty copánky tak slušeli tak proč sis je neudělala i dnes?" zeptal jsem se nevině.



Pohled Anny:



"Včera večer ti ty copánky tak slušeli tak proč sis je neudělala i dnes?" zeptal se tak nevině.
Ve mě to ale začíná vřít a to dost.
"Zmlkni" utkula jsem ho.
Viděla jsem se jak se Christian napjal ale když viděl, že jsem ho odbyla tak povolil.
"Ale no tak. Ty kratasky a tílko nebyli nejhorší" pokračoval.
Páni.
Ten hošánek má ale výdrž. To se jen tak nevidí.
"Řekla jsem zmlkni" zopakovala jsem.
Jen se usmál. Já se obrátila a odcházela blíž k předku busu.
Tam jsme se totiž měli všichni sejít a oni nás budou informovat. Právě mi něco došlo. Když tu nabírá věci Michael, tak se mnou asi jede busem.
"Kristepane" sykla jsem. Neměla jsem v plánu to říct nahlas ale nějak mi to vypadlo z pusy.
"Co?" zeptal se Christian.
"ále nic" nehodlám to tu s ním rozebírat to teda ne!
Chvíli jsme tam jen tak čekali, než se sem dostaví všichni co s námi jedou. Když všichni přišli, tak úča začala poučovat co a jak se bude dít.
"Takže zastavovat budeme vždy po třech hodinách a budete mít vždy půl hodinky volno. Chtěla bych vás upozornit, aby jste se chovali slušně až tam dorazíme. A v autobuse vám nechám volno. Můžete se po něm pohybovat jak chcete" řekla.
Řidič otevřel bus a my začali nastupovat.
Najednou jsem uviděla i Amandu. Tak ta jede taky? To my snad dělaj schválně ne?
Když si mě všimla začala protestovat.
"Já nejedu v jednom buse s ní" řekla.
Všichni no pár lidí se na ní otočilo. Jen jsem kolem ní prošla ale ona mě chytla za ruku.
"Kampak jako jdeš. To já nastupuu první" zavelela.
Tak a ted mi už fakt došla trpělivost.
"Zmlkni bloncko" řekla jsem a vytrhla se z jejího sevření.
Celá zrudla a pár lidí za námi se zahihnalo.
Vstoupila jsem do busu.
Jelikož se mnou nejede ani Sel a ani René tak si sednu sama. Zalezla jsem tak celkově někam doprostřed. Když kolem mě procházel Michael jen se culil.
Asi mu brzo něco řeknu. A začnu z ostra.
"Tak jo vyjíždíme!" oznámila úča a řidič busu se rozjel.


(Všem děkuju za čtení a pls komentíky díky)


(Další kapitola: Cesta busem)