Pod jednou střechou - 13. kapitola

17. srpen 2014 | 15.59 |
blog › 
Pod jednou střechou - 13. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 13: Já a stařena?!
Každý z nás si myslí, že se mu nic tak absurdního nemůže stát. Stále dokola si opakuje, že se ho to netýká. Když se však tahle situace objeví přímo před jeho tváří, neví jak zareagovat. Proč? Odpověď je jednoduchá: Protože se na ni nikdy nesnažil připravit.

------------------
Nervózně jsem si zkousla spodní ret a všimla si, jak Blackovi ztmavly zorničky. Po pravdě, napětí by se dalo doslova krájet. Věděla jsem, že už jsem měla dávno zdrhnout, ale ono se to snadno řekne...
"Lidi, co to děláte?" prořízl ticho v koupelně Natův překvapený hlas. Ten jako by mě a Blacka dostal zpět do reality. Všimla jsem si, jak Blackovi dochází, co se právě dělo.
Otázkou ale je, co se vlastně dělo?
V puse jsem měla sucho a v hlavě naprosto vymeteno. Kmitala jsem pohledem z Nata na Blacka a snažila se pochopit celou tuhle absurdní situaci. Po nekonečně dlouhé minutě jsem se odhodlala k tomu, abych se protáhla kolem strnulého Blacka, zastavila vodu a vyskočila ze sprchového koutu. Byla jsem si vědoma toho, že na mě oba dva zírají.
"Sprchovali jsme se," prohodila jsem a natáhla se pro osušku.
"Sprchovali jste se?" zopakoval po mně nevěřícně Nate a obrátil pohled na Blacka. Chvíli přemýšlel nad tím, co jsem vlastně řekla a vzápětí se na plné kolo rozchechtal. "Tak vy jste se sprchovali, jo?" zahulákal v záchvatu smíchu.
"Dobrá práce, chytrolíne, teď jsi tomu fakt dala ránu," zasyčel mi u ucha Black tak tiše, abych to slyšela jen já. Překvapilo mě, že už stojí vedle mě venku, takže jsem vyděšeně uskočila a narazila na pračku.
"Au, skvělý, když seš zase duchem přítomnej, vysvětli si mu to sám," zavrčela jsem k němu zlostně a třela si rukou bolavý bok.
"Není nic, co bych měl vysvětlovat," opáčil ke mně mrzutým hlasem. Nebyla jsem si jistá, k jaké situaci se tahle odpověď vztahuje. Myslím, jako jestli k Natově otázce, nebo k té, kterou ani jeden z nás neřekl nahlas, každopádně mě to rozzuřilo tak či tak.
"Tak se do mě laskavě nenavážej," odsekla jsem a naštvaně si sušila vlasy. "Do háje s tím, stejnak je to k ničemu!" odsekla jsem po chvíli a hodila po Blackovi svou osušku.
"Héj, měla by ses uklidnit. Pouze jsem poukazoval na fakt, že..." nenechala jsem ho to doříct a skočila mu do toho. "Je mi jedno, na co jsi poukazoval, ty ignorante!" S tímhle jsem ho probodla naštvaným pohledem a vydala se ke dveřím, které vedly do obýváku. Když jsem procházela kolem Nata, došlo mi, že nás zkoumavě pozoruje. Teď musel být zmatenější ještě víc, než před chvílí. S radostí bych mu vysvětlila, že mě Black strčil pod sprchu násilím, ale teď jsem na to neměla sílu.
Nevšímala jsem si loužiček, co jsem za sebou nechávala, a prostě pokračovala ke schodišti. Jenže jsem nestačila ujít ani deset metrů a Black mi blesku rychle zastoupil cestu. Probodl mě svým vytočeným pohledem a hodil po mně zpátky osušku. "Jakže si mě to nazvala?" zavrčel.
"Copak, něco se ti nelíbí?" zeptala jsem se s provokativním úšklebkem. Vlastně jsem si ani nebyla jistá, co mě tak rozzuřilo. Každopádně mě napadalo asi tisíc důvodů a v každém z nich figuroval Black. Jestli v tomhle bude pokračovat, asi se z toho zblázním.
"Neodpovídej mi otázkou. Na něco jsem se tě ptal," odsekl naštvaně.
"Pokud jsi to neslyšel, dojdi si na ušní, tam by ti mohli pomoc," odvětila jsem a znovu po něm hodila osuškou. Viděla jsem, jak mu tmavnou oči, ale tentokrát jsem věděla, že je to vzteky.
"Nesnaž se mě naštvat, protože by to pro tebe vůbec nemuselo dopadnout dobře," zavrčel výhružným hlasem a varovně se ke mně naklonil.
"Vyhrožuješ mi?" odfrkla jsem a opětovala mu pohled.
"A co kdyby jo?" vydechl.
"Ah, a je to tady, asi bych se měla bát, co?" odvětila jsem drze a s nadhledem si přešlápla. "Mimochodem, nebyl jsi to ty, kdo právě odpověděl na mou otázku otázkou?"
Black se přede mnou napnul a byla jsem si jistá, že kdyby v okolí tří kilometrů nikdo nebyl, už by měl své ruce na mém krku a škrtil mě. Bát se ho? Ne, jen mě neskutečně irituje jeho ego.
"Co se tady stalo? Vypadá to tu, jako by se tu přehnala záplava," ozval se Jamův hlas a vzápětí Oliverův smích. Já i Black jsme od sebe odtrhli své pohledy a zaměřili se na Jama a Olivera, kteří postávali ve dveřích z chodby.
Jam se tvářil unešeně a Oliverovi to zřejmě docházelo, protože se na nás culil jak měsíček na hnoji. Otočila jsem se směrem ke koupelně a uviděla, jak před ní stojí Nate a tváří se více vyrovnaněji, než ty dva. Asi to bude tím, že už to mohl vstřebávat delší dobu.
Stočila jsem svůj pohled zpět na Blacka a on tak učinil ve stejnou dobu. Probodávali jsme se nevraživými pohledy minimálně ještě další minutu.
"Nic!" vyštěkli jsme spolu sborově. Na nic jsem nečekala a vyrvala mu osušku z rukou. Vyslal ke mně úšklebek a zamířil si to do koupelny. Jenom jsem si odfrkla a vydala se opačným směrem ke schodišti. Vyběhla jsem schody neskutečnou rychlostí a přesunula se ke svému pokoji. Vešla jsem dovnitř a bouchla s dveřmi asi dvě sekundy po tom, co se ozvala rána dveří od koupelny.
--------------------------
"Už spolu zase nemluvíte?" zeptal se jakoby nic Jam další ráno právě, když jsem vešla do kuchyně. Měla jsem za to, že dneska Blacka neuvidím, protože to je jediný den, kdy má nultou, a tudíž odjíždí brzo. Jenže jak jsem před chvilkou zjistila, není mi přáno ani tohle. Oliver mě aktivně informoval o tom, že jim to dneska odpadlo.
 "Vím já?" utrousila jsem a díky tomu si vysloužila Blackův jízlivý pohled. Seděl na svém obvyklém místě u stolu a upíjel z hrnku nejspíš kafe. Vypadal jako obvykle. Perfektně upraveně a vlasy v rozcuchu.
"Jste jako malý děti, co se hádaj o hračku," poznamenal s úsměvem Jam a podal mi housku, kterou si před chvílí namazal.
"Všechno by bylo jednoduší, kdyby si hleděla svého," promluvil poprvé Black a ani se nepokoušel maskovat ironii.
"Neboj, o tebe se opravdu nezajímám," oznámila jsem a sledovala jeho zastřený pohled. Nejspíš na něco vzpomínal. Napadlo mě, že by důvodem mohl být třeba včerejší koupelnový incident, o kterém se od chvíle, co jsme včera práskli oba dva s dveřmi, nikdo nezmínil, ale nakonec jsem to zamítla. Vůbec nic se nedělo a nestalo, takže není ani nad čím přemýšlet.
"Izyyyy!!! Zvoní ti mobil!" zakřičel z obýváku Oliver a během chvíle se objevil mezi dveřmi kuchyně.
"Kdo volá?" zeptala jsem se a snažila se rozkousat sousto housky.
Oliver se zadíval na display mého mobilu a na rtech se mu objevil úšklebek. "Nějakej totální vypatlanec," odpověděl.
"Co?" vyprskla jsem, až mi málem zaskočilo. Jam se jenom uchechtl a Black dělal, jako že tu vůbec není.
Odkašlala jsem si a převzala od Olivera mobil. "Co je?" zahučela jsem hned, co jsem přijala hovor.
"Iz?" ozvala se Jenny. Chvíli mi šrotovalo, proč mi volá z Taylorovýho mobilu takhle brzo ráno.
"Ty jsi u něj?" zeptala jsem se jen pro ujištění.
"Jo, tak nějak... no to je jedno. Jenom jsem ti chtěla dát vědět, že dneska nedorazím do školy. Odpadly mi dvě hodiny jazyků, takže by to ani nemělo cenu. Dala bych ti vědět ze svýho mobilu, ale ten křáp se vybil ve chvíli, kdy jsem ho odemkla," vysvětlila mi vzápětí a z hlasu jí bylo znát rozzuření.
"V pohodě, jen jsem byla v šoku, že by mi volal právě on," řekla jsem po pravdě a někde v pozadí hovoru uslyšela Taylerovy poznámky na mou adresu. "No ták, přežila bych fakt, že strávíš den u něj, ale to, že mi voláš pravděpodobně z jeho postele je na mě trochu moc... Chceš mě zkazit?!" nadhodila jsem pohoršeným hlasem a zachytila Blackovo odfrknutí. Probodla jsem ho pohledem a v mysli mi projela jeho slova o tom, že bych si měla hledět svýho. Ehm, pro něj to jako neplatí?!
"Tebe? Že bych zkazila já tebe? Myslím, že už by to ani víc nešlo," zareagovala se smíchem.
"By ses divila. Máš ještě něco na srdci? Já jen, že bych v budoucnu nerada poslouchala rýpání od tvého přítele," poznamenala jsem a znovu si ukousla housky.
"Neboj, nebudeš. Vlastně je tu ještě něco. Víš, jak jsem se ti zmiňovala o té sobotní akci?" zeptala se s ledovým klidem a nadějí v hlase.
"Jo? Jo, jak bych to mohla přeslechnout, básnila jsi o tom poslední tři dny," povzdechla jsem si a opřela se o kuchyňskou linku. Rychle jsem přelítla pohledem po přítomných. Black se věnoval svému mobilu a zřejmě někomu psal. Vsadila bych se, že příjemce bude jedna z těch stovek husiček, co se kolem něj točí. Jam postával kousek ode mě a popíjel kafe.
"Já vím, že jsi účast razantně odmítla, ale... prostě to bez tebe nebude ono. Prosíííím, přijdeš? Bude tam spousta super lidiček. Sice se tam asi objeví i ne moc příjemná společnost, ale ostatní stejnak plánují slavit to vítězství ve fotbale, takže?" spustila na mě svůj pečlivě připravený proslov.
"Já nevím. Minule mi to stačilo. Moc se mi tam nechce," zakňourala jsem a tušila, že mě zavalí svým přemlouváním.
"Klidně běž, kluci jdou taky," vložil se do toho Jam a kývl směrem k Blackovi, který rázem zbystřil své smysly a stočil své hnědé oči k nám.
"Vidíš, máš to dovoleno, takže se z toho nevykroutíš," ozvala se do telefonu Jenny hned, co uslyšela Jama.
"Ale..." snažila jsem se zaprotestovat, ale přerušil mě hlas na druhé straně. Tentokrát ale rozhodně nepatřil Jenny.
"Prostě přijď. Poslední dobou se chováš jako stařena. Jestli nechceš, aby se o tobě říkalo, že jsi zaostalá, tak se tam ukážeš. Začíná to v devět," vložil se do toho Tayler.
"Stařena? Zaostalá? Ty parchante, slibuju, že ti..." nestačila jsem na něj vyvalit zbytek svých nadávek, protože ukončil hovor.
"On to típl?!" vydechla jsem s obdivem a zároveň naštváním. Všimla jsem si, jak Blackovi cukají koutky v arogantním úsměšku a to mě rozpálilo ještě víc. "To si odskáče," zavrčela jsem a v agónii se vypravila pryč. Ještě aby mi ujel autobus. To by tomu fakt dodalo konečnou tečku.
--------------------
Pohled Dannyho:
"Héj, kámo, vnímáš?" houkl na mě přes hlasitou hudbu Jeff.
"Jo, proč?" opáčil jsem a stočil k němu pohled. Až teď mi došlo, že na mě zírá polovina lidí u stolu. No, možná jsem byl trošku mimo.
"Protože jsem se tě na něco ptal nejmíň třikrát a tys nereagoval," odvětil s úšklebkem Jeff.
"Asi jsem neslyšel," poznamenal jsem chabou výmluvu a snažil se tvářit naprosto přirozeně. Ve skutečnosti jsem byl roztržitý v kuse poslední dva dny. Proč? Může za to ona. Neskutečně mě žralo to naše vystoupení v koupelně ve čtvrtek. Zaskočilo mě to v ten moment, kdy se tam objevil Nate. Od tý doby to nemůžu ani za boha vyhnat z hlavy.
"Fajn, tak znova. Ptal jsem se, jestli se tu dneska ještě objeví Oliver?"
"Nejsem si jistej. Tvrdil mi, že má něco naléhavýho," odpověděl jsem po chvilce rozvahy a hodil do sebe jednoho ze dvou panáků, které nám před chvílí přinesla jedna ze servírek.
Ve skutečnosti jsem věděl, kde Oliver je. Měl telefonát od sestry. Prý se u nich doma něco děje. Nijak jsem se neptal na podrobnosti, protože jsem jaksi tušil, že se mu o tom nebude chtít mluvit. Jediný, co jsem mu vyčetl, bylo to, že mě tu nechal.
"Třeba je v tom holka," navrhl Will s úsměvem.
"Myslíš, jakože... ne, to mi k němu nejde," odporoval Ben.
Nějak se mi v tu chvíli rozutekly myšlenky a než jsem si to uvědomil, přejížděl jsem pohledem po davu před sebou. Hodně lidí se pohybovalo na tanečním parketu. Zahlédl jsem pár povědomých tváří, ale to mě nijak nepřekvapilo. Vsadil bych se, že je tu dneska nejmíň půl školy.
Zastavil jsem se až ve chvíli, kdy jsem narazil na blonďatou hřívu Deenový. Seděla asi o pět stolů dál s tou svojí kámoškou a kupou dalších lidí. Něčemu se smála a upíjela ze své skleničky. Netušil jsem, co mě vede k tomu, abych na ní zíral, takže ve chvíli, kdy ke mně zvedla oči, jsem měl chuť jednu si vrazit. Místo toho jsem si s ní vyměňoval pohled.
"Danny?!" drkl do mě Jeff. Nadechl jsem se a uhnul pohledem rychle pryč od Deenový. Do háje, asi se mnou něco není v pohodě.
"Hm," zamručel jsem a skepticky do sebe hodil i toho druhého panáka.
"Zase jsi mimo," poznamenal Jeff a zkoumavě mě přejel pohledem. "Asi máš absťák, co?"
"Absťák?" zeptal jsem se a převzal od servírky půllitr s pivem. Nahnula se ke mně a zeptala se, jestli má ještě něco donýst. Házela po mě úsměvem, takže jsem si byl jistej, že se mě pokouší sbalit. "Ještě tohle, dvakrát," odvětil jsem s úsměvem a podal jí prázdné panáky.
"Jo absťák. Kdy naposledy jsi nějakou přetáhl, hm?" zeptal se vážným tónem Jeff a ostatní se jenom uchechtly.
"Naposledy tohle úterý," odvětil jsem nezaujatě. Až potom mi došlo, že je to na mě docela dlouhá doba. Kdyby mě někdo neustále nezaměstnával, stihl bych mnohem víc věcí.
"Tak to bude ono, jsi z toho nervově na dně," stanovil mi Jeff diagnózu.
"A ty jsi kdo? Můj psycholog?" zabručel jsem a lokl si znovu piva.
"Nabroušenost je další příznak," oznámil mi vzápětí jako by se nekouřilo. Probodl jsem ho vražedným pohledem na znamení, že jestli nezavře klapačku, neskončí to pro něj příliš dobře. Sám jsem to věděl, nemusel mi to ještě předhazovat on.
"Zdá se, že v tom bude něco víc. Třeba to souvisí s ní," navrhl Rick a kývl k místu, kam jsem se ještě před chvilkou díval. Deenová už ale neseděla. Postávala vedle stolu a povídala si s nějakým klukem.
"To je pravda, proč nám nepovíš něco pěknýho o tvý spolubydlící," přidal se k němu Jeff.
"Není co," odsekl jsem podrážděným hlasem a dopil zbytek piva ve sklenici.
"Nepovídej. Když se na ní takhle koukám, vypadá líp, než by si kdokoli myslel. Pokud s ní nic nemáš, možná bych si s ní šel popovídat," ozval se tentokrát
Will.
"Tak na to zapomeň," vyhrkl jsem bez přemýšlení. Všiml jsem si, že po mně všichni přejíždějí pohledem.
"Myslel jsem, že..." Nenechal jsem to Willa doříct, protože jsem všechno potřeboval uvést na pravou míru. Představa, že by jeden z nich pálil po Deenový mě z nějakého prapodivného důvodu rozčilovala. Možná to bylo proto, že jsem ani jednomu z nich nepřál, aby Deenovou poznali z jiného světla. Ne tohle utrpení by ani jeden z nich nesnesl.
"Nic s ní nemám. Jde jen o to, že by mě Jam zabil, kdyby zjistil, že po ní jdete," odpověděl jsem naprosto klidným hlasem.
Ve chvíli, kdy přede mě servírka položila dva panáky, neváhal jsem a oba je do sebe naklopil. Cítil jsem brnění v těle a to byla známka toho, že se pomalu propadám do opilosti. Nic neobvyklého.
"Takže jí z donucení děláš ochranku?" zeptal se Jeff.
"Řeknu to asi takhle. Deenová mě absolutně nezajímá, stará se o ní Oliver. Co se týče mě, akorát si hlídám vlastní krk," vysvětlil jsem.
"Oukej, chápu, budu se držet dál. Ale i tak bych si dal říct," poznamenal Will.
Na to už jsem nijak nereagoval. Stačilo, že jsem musel žehlit svůj předchozí výstup. Místo toho jsem si všiml, že se k našemu stolu blíží dvě hnědovlásky. Byly mi povědomé, takže jsem usoudil, že jsou od nás ze školy.
"Ahoj," pozdravila první z nich ve chvíli, kdy od nás byly necelý metr. "Nepůjdeš si zatancovat?" otočila se vzápětí ke mně. Musel jsem se usmát. Byla perfektně upravená, což jí asi muselo dát zabrat.
"Hm," broukl jsem a stoupl si. Stejnak potřebuju na chvíli změnit prostředí.
"Super," zaradovala se a než jsem se nadál, táhla mě do davu lidí. Jediné, co jsem zahlídl, bylo to, jak její kámoška obsazuje moje místo. To mi ale bylo naprosto jedno, protože se na mě ta hnědovláska nalepila a my se začali pohupovat na pomalou písničku.
Pohybovali jsme se v samém středu dění, takže na nás nebylo přes ten dav kolem nás vidět. Položil jsem jí ruce na bok. Zřejmě mi něco říkala, ale to jsem nijak neposlouchal. Všiml jsem si, že se kousek od nás pohybuje Deenová s tím klukem, se kterým ještě před chvílí postávala u svého stolu.
Ve chvíli, kdy si mě všimla, jsem si k sobě přitáhl svou společnici ještě blíž. Na to Deenová zareagovala otočením hlavy tak, aby na mě neviděla. Jen rozmazaně jsem vnímal doznívající písničku. Z nevyslovitelného důvodu jsem toužil po tom, aby Deenová tancovala semnou. Jo, docházelo mi, že jsem se asi zbláznil, ale připisoval jsem to alkoholu a tomu, že jsem jí chtěl za každou cenu vytočit.
Nevím, co mě to popadlo, ale když se ozvaly naprosto poslední tóny písničky, vyklouzl jsem tý hnědovlásce a zamířil si to k Deenový. Došlo mi, že se chystá na další tanec s tím neznámým blbečkem, takže jsem zareagoval naprosto spontánně. Vetřel jsem se mezi ně a popadl Deenovou za ruku.
"Héj," vykřikl nesouhlasně ten kluk. Chystal jsem se zakročit, ale Deenová k němu kývla na znamení, že je to v pohodě a on se dal na ústup.
"Zbláznil ses?! Co to má, sakra, znamenat?!" zasyčela na mě ve chvíli, kdy jsem kolem ní obtočil ruce.
"Tancujeme," poznamenal jsem v klidu. Věděl jsem, že jsem si to pěkně podělal, ale díky všemu tomu alkoholu v krvi mi to jaksi naplno nedocházelo.
"Nepovídej, toho bych si nevšimla. Podívej se na mě!" rozkázala mi a já jí nečekaně poslechl. Zahleděl jsem se do jejích nazelenalých očí a čekal na to, co bude následovat.
"Jsi opilej, že jo? Hele, nevím, o co ti jde, nebo co za úchylnou hru se tu snažíš hrát, ale mě do toho netahej. Nehodlám pak poslouchat tvoje pitomý řeči o tom, že nás někdo viděl spolu," vychrlila na mě svoje myšlenky a snažila se mi vykroutit. To jsem jí ale nedovolil. Držel jsem jí za boky tak pevně, že neměla šanci na útěk.
"Nemohla bys prostě vydržet do konce písničky?" zavrčel jsem jí u ucha a cítil, jak přestává vzdorovat. Divil jsem se, ale nijak jsem to nekomentoval.
Zbytek písničky ani jeden z nás nepromluvil. Deenová si spojila ruce za mým krkem, pohybovala se spolu semnou do rytmu a bravurně se vyhýbala mému pohledu. Cítil jsem, jak se mi pomalu otupují smysly a jediné, co jsem vnímal, byla její vůně. Nebyl jsem si jistý, po čem přesně voněla, ale vsázel bych to na heřmánek.
Každou chvilkou jsme na sebe narazili a to mě přivádělo k šílenství. Byl jsem na sebe čím dál tím víc naštvanej, protože mi docházelo, že mě to, ač by rozhodně nemělo, vzrušuje.
----------------------
Pohled Izzy:
"Nechápu, proč ti vůbec pomáhám," zafuněla jsem a táhla Blacka po schodech do patra, kde byly naše pokoje. Nějak se to celý vyvrbilo a než jsem se nadála, tak jsme spolu tancovali. Ke všemu jsme se pak nějakým zázrakem ocitli ve stejným taxíku a teď? Teď mu tu dělám podpěru.
"Nepovídej, že ti to vadí. Určitě jsi spokojená, že se mě můžeš dotýkat," zabrblal Black a opřel se o mě plnou váhou. Celkem klišé. Minulý týden jsem se zřídila já. Očividně jsme si to prohodili.
"Nedělej ze mě nadrženýho úchyla, k tomu bych totiž spíš přirovnala tebe," zavrčela jsem a pohlídla ještě nejmíň na deset schodů, co nás čekalo. Nikdy bych neřekla, že jich je tu tolik. Budu to muset spočítat.
"Úchyl teda rozhodně nejsem!" zaprotestoval poměrně nahlas.
"Jasně, když myslíš. Mám svojí verzi. A buď ticho Jam s Natem spí," napomenula jsem ho a cítila, jak mi na čele ulpělo pár krůpějí potu.
"Myslela jsem si, že nejseš tak těžkej," postěžovala jsem si spíš pro sebe.
"To všechno jsou svaly, jsem sportovec, víš?" zašeptal mi u ucha a nepatrně se ho dotkl ústy. Jeho blízkost mě vykolejila natolik, že jsem se zakymácela a měla strach, že se spolu s ním skutálím dolu. Nakonec jsem to ale vyrovnala.
"Udržuj si ode mě odstup," zavrčela jsem k němu a probodla ho varovným pohledem. Nechápala jsem, proč jsem z jeho přítomnosti tak vyklepaná. Nestávalo se mi to skoro vůbec. Přisoudila jsem to tomu, že takhle Black na lidi prostě působil. "Mimochodem, na tohle balíš holky? Pěkně ohraný," snažila jsem se odlehčit situaci a táhla ho dál.
Ve chvíli, kdy jsme vystoupali na poslední schod, měla jsem chuť radostně si poskočit. Samozřejmě, že jsem se ovládla a radši táhla Blacka k jeho pokoji.
"Ne, mám jiný metody," odpověděl a na rtech se mu objevil ďábelský úsměv.
"Jo, tím jsem si jistá," přitakala jsem a otevřela dveře do jeho pokoje.
"Klidně bych ti něco z toho ukázal," navrhl ve chvíli, kdy jsem ho zatáhla dovnitř a rozsvítila stolní lampičku.
"Klídek, kdybys byl střízlivej, došlo by ti, co jsi právě řekl," prohodila jsem a snažila se ho ze sebe setřást. Jenže on mě překvapil. Nevím, jak se mu povedlo strčit do dveří, ale než jsem vůbec stačila mrknout, položil se na mě plnou váhou. Nečekala jsem to, takže jsem zády narazila do zavřených dveří.
"Pravej čas na to, abych šla. Jsem si jistá, že už i tak od tebe schytám přednášku typu: Nepleť se mi do cesty, když jsem opilej," mlela jsem první věc, co mě napadla a pokusila jsem se o útěk. Jenže to by nebyl Black, aby mi ho nepřekazil.
"Nejsem opilej, měla jsi vidět sebe před týdnem," namítl v nebezpečné blízkosti. Jako na povel se mi zjevila ta naše scénka pod sprchou. Otřásla jsem se.
"Když jsme u toho, ještě jsi mi nic neřekl," prohodila jsem a narážela na to, že mám tu noc docela dost rozmazanou. Byl to právě Black, kdo si mě další den podával za to, co jsem dělala.
"Jestli to chceš vědět, řeknu ti to," odpověděl s úsměvem a přiblížil se ještě o malý kousek. Teď už se naše těla dotýkala.
"To je dob..." nestačila jsem to doříct. V jeho blízkosti jsem byla naprosto bezradná. Takhle slabá jsem nikdy nebyla a to mě děsilo víc, než cokoli jinýho. I když větší strach mi nahánělo to, že by o tom mohl vědět sám Black.
"Obdivovala jsi moje vlasy," řekl a zajel mi rukou do mých rozpuštěných vlasů, "takhle."
Panebože! Vykřikla jsem v mysli a tušila, že teď už neproklouznu. Problém byl v tom, že se mi líbilo, jak se mě dotýkal. Do háje, možná, že jsem to s tím pitím taky přehnala. Jo určitě.
"Měla bych jít," poznamenala jsem do ticha a hleděla do jeho oříškových očí.
"Jo, to bys měla," přitakal a naklonil se blíž ke mně. Jednu ruku měl stále v mých vlasech a tu druhou zvedl k mému obličeji. Přejel mi palcem po spodním rtu a já v tu chvíli zadržela dech. Bylo to tu zase.
"Nadechni se, princezno" zašeptal s úsměvem. Poslechla jsem, ale on mi nedal nejmenší šanci na vzpamatování, protože se mi v další vteřině přilepil na rty. Jemně zkousl můj spodní ret přesně na tom místě, kde se ho před chvílí dotkl svým palcem, a následně mi vtrhl jazykem do úst. Líbal mě náruživě a to se mi neskutečně líbilo. V tu chvíli se vypařila veškerá snaha o únik. Místo toho jsem mu položila ruce na krk tak, abych si ho k sobě přitáhla blíž. Šílela jsem z každého jeho doteku a naprosto ignorovala červené výstražné světlo v mé hlavě, které v tu chvíli blikalo jako o život.
Tak a je to venku. Všechno na co jsem se strašně moc těšila přišlo. Poslední odstavce jsem psala snad hodinu, ale stojí to za to. Tak snad se líbilo.
P.S. To, že se nám dostalo něčeho nového neznamená, že je všechno oukej. Přeci to nemůže být tak jednoduché. Jsme pouze na samém začátku děje. :)
Rekordních 3 869 slov. :D
Vaše misqwa :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 13. kapitola may ♥ 04. 09. 2014 - 15:22