Pod jednou střechou - 14. kapitola

26. srpen 2014 | 11.19 |
blog › 
Pod jednou střechou - 14. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 14: Až příliš mnoho přemýšlení
Je naprosto k ničemu říkat si, že je všechno v pohodě. Nemá cenu přesvědčovat sebe i okolí, protože čím víc se to snažím popřít, tím víc se to stává skutečností.

-------------
"Nadechni se, princezno," zašeptal s úsměvem. Poslechla jsem, ale on mi nedal nejmenší šanci na vzpamatování, protože se mi v další vteřině přilepil na rty. Jemně zkousl můj spodní ret přesně na tom místě, kde se ho před chvílí dotkl svým palcem, a následně mi vtrhl jazykem do úst. Líbal mě náruživě a to se mi neskutečně líbilo. V tu chvíli se vypařila veškerá snaha o únik. Místo toho jsem mu položila ruce na krk tak, abych si ho k sobě přitáhla blíž. Šílela jsem z každého jeho doteku a naprosto ignorovala červené výstražné světlo v mé hlavě, které v tu chvíli blikalo jako o život.
Netuším, jak dlouho trvalo, než se ode mě na pár centimetrů odklonil, ale mně to připadalo jako věčnost. Oba dva jsme přerývavě nabírali vzduch do plic. Black mě stále držel v pasti pod svým tělem a očividně se nehodlal nijak přesouvat.
Každou vteřinou se začal můj mozek znovu zapojovat do akce. Docházelo mi, co za velkou blbost jsem zase provedla.

Za všechno může on. Lepí se na mě svým tělem a já ztrácím kontrolu. Jestli si bude pamatovat na všechno, co se dneska stalo, jediná ponížená budu já. On je aspoň opilej, za to já jsem při smyslech natolik, abych tomu zabránila. Jenže, co tu právě dělám? Chovám se jako jedna z těch jeho poblázněných fanynek.

Zhluboka jsem se nadechla a zatlačila Blackovi do hrudě. Nečekal to, takže se mi mezi námi povedlo vytvořit nejmíň deseticentimetrovou mezeru. Ve chvíli, kdy zpracovával moje chování, jsem se chopila šance úniku.
"Co děláš?" zeptal se přesně tehdy, kdy jsem položila ruku na kliku.
"Mizím odtud. Byla to chyba," odpověděla jsem poměrně nevyrovnaným hlasem. Snažila jsem se myslet jen na to, jak se od něj co nejrychleji dostat pryč.
"Ale..." zbytek jeho slov jsem už neslyšela. Díky tomu, že stál blízko, se mi sice nepovedlo otevřít dveře úplně, ale i ta malá mezera stačila na to, abych se protáhla ven na chodbu. Neztrácela jsem ani minutu a rovnou vpadla k sobě do pokoje. Zavřela jsem a opřela se o dveře. Ocitla jsem se v naprosté tmě, ale to mi v tuhle chvíli bylo naprosto jedno.
Slyšela jsem splašený tlukot svého srdce a cítila, jak mě brní celé tělo. Aniž bych si uvědomila, co dělám, přiložila jsem si ke rtům prsty pravé ruky. Dotýkala jsem se přesně tam, kde se mě dotýkal on.
Zavřela jsem oči a naštvaně zavrčela. Totálně jsem se pomátla. Tohle se v žádném případě nemělo stát. Je to přeci Black. Je to přesně ten samej kretén, kterej mi dělá ze života peklo. Ten, kolem kterýho se točí nejmíň dvacet holek denně. Baví se nad tím, jaký hraje hry. Jenže já je s ním hrát nebudu. Ne, neskončím mezi těma ostatníma, který si tahá jenom do postele.
"Ne, já ne!" sykla jsem do ticha a pěstí udeřila do sousední zdi.
--------------------------------
Utáhla jsem kohoutek a tím zastavila tekoucí vodu. Vzhlídla jsem do zrcadla v koupelně a zběžně se přejela pohledem. Automaticky jsem zaostřila na velké kruhy pod očima. Důkaz toho, že jsem toho moc nenaspala. I když jsem si jasně zakázala byť jen na Blacka pomyslet, nemohla jsem ho jen tak dostat z hlavy.
Neustále jsem se převracela na posteli a hledala pohodlnou polohu. Jenže mi to očividně nebylo přáno, takže jsem to zhruba někdy kolem desátý ráno vzdala a vydala se radši do koupelny.
No a teď? Vypadám jako chodící mrtvola. Bez starostí jsem na sebe hodila tmavé kraťasy a volné triko. Vlasy jsem si stáhla do volného drdolu. Nemělo smysl trčet tu ještě delší dobu.
Povzdechla jsem si a obrátila se ke dveřím. Znuděně jsem vyšla ven.
"Tak jaký to včera bylo?" uslyšela jsem Oliverův hlas. Zvedla jsem hlavu a zmapovala okolní dění. Došlo mi, že nemluví na mě, ale na Blacka, který právě scházel schody z patra. Měl na sobě kraťasy a košili rozepnutou přibližně do poloviny hrudi.
Téměř okamžitě se mi vracely vzpomínky na včerejšek. Snažila jsem se uklidnit a udržet si chladnou hlavu. Hlavně se musím tvářit normálně. Navíc, stále je tu naděje, že si nic nebude pamatovat, no ne?
"Jako vždycky," odpověděl Black s naprostým nezaujetím.
"Takže chlast, holky a blbý vtípky?" ujišťoval se Oli. Netušila jsem, kde byl včera on, ale soudě podle toho, jak vypadal, když odcházel, to muselo být důležitý.
"Však to znáš," povzdechl si Black na posledním schodu.
"Brý ranko, Izzy," pozdravil mě právě procházející Nate.
"Dobrý?" zeptala jsem se sama sebe a rozesmála Nata. Přejela jsem pohledem po místnosti a všimla si, že jsme upoutali jak pozornost Olivera, tak i Blacka. Ve chvíli, kdy jsem se střetla s Blackovým pohledem, mě doslova zamrazilo. Nejdřív se tvářil zaskočeně, ale během vteřiny se mu na rtech objevil jeho slavný arogantní úšklebek.
"Zase jsi to přehnala? Nevypadáš zrovna dvakrát dobře," konstatoval Black s výsměchem. Choval se jako obvykle.
"Já? Ale no tak, asi jsi zapomněl, jakej ti včera večer dělaly problém schody do patra," prohodila jsem stejným tónem jako on a oplatila mu jeho úsměšek.
Rázem mi bylo jedno, jestli si něco pamatuje, nebo jestli si jen hraje na to, že se nic nestalo. Když to chce takhle, má to mít.
"Nepovídej. Tak co kdybys mi včerejšek trošku připomněla," prohodil se zájmem a nebezpečně se mu zablesklo v očích. Takže si to pamatuje? Super, aspoň vím, na čem jsem.
"Trhni si," houkla jsem k němu a bez dalšího komentáře se vydala do kuchyně.
--------------------
Pohled Dannyho:
Seděl jsem vedle Olivera na pohovce a zíral na obrazovku televize před náma, kde právě běžel přenos z hokejového zápasu. Neměl jsem absolutně žádné tušení, jak se vyvíjí hra, takže když se ozval Oliverův výkřik, zaostřil jsem a všiml si, že někdo strefil branku.
S povzdechem jsem si prohrábl vlasy a plácl hlavou o měkké opěradlo gauče. Do háje, všechno se to neskutečně podělalo. Nechápu, co se to semnou stalo. Nejsem ten typ člověka, kterej se nedokáže při pití ovládat. Většinou si udržím chladnou hlavu v jakékoli situaci. Tedy až do včerejšího večera tomu tak bylo.
To, co se mezi mnou a Deenovou stalo včera večer, je naprosto neomluvitelný. V jedný chvíli jsme spolu tancovali a v další jsem jí přimáčkl na dveře ve svém pokoji. Docela jsem i věřil tomu, že mě kopne do koulí a totálně seřve, ale ona se nevzpírala. Dokonce si mě přitáhla blíž. A to se mi z nějakého nevysvětlitelného důvodu zamlouvalo.
Nikdy jsem mezi sebou a holkou necítil takový vzrušení. Sakra! Jeff měl s tím absťákem zřejmě pravdu. Od tý doby, co se sem Deenová přestěhovala, mám naprosto narušený program.
"Danny?" zahulákal mi u ucha Oliver.
"Co je?!" vyštěkl jsem rozzuřeně.
"Klídek, ptal jsem se jenom, jestli nechceš něco k pití. Je s tebou něco?" zeptal se a měřil si mě zkoumavým pohledem.
"Ne," odpověděl jsem poměrně klidnějším hlasem. Až na to, že mě přitahuje Deenová. Jo přesně ta blonďatá mrcha.
"Nevypadáš v pohodě," konstatoval Oli.
"Jsem v pohodě," namítl jsem. Nebo teda budu hned, co si najdu nějakou holku.
Očividně to bylo přesně tak, jak včera Jeff tvrdil. Jednoduše vysvětleno: Deenová mě přitahuje pouze tělesně. A to proto, že mám prostě absťák.
"Jasně, tvrď si svoje..." utrousil Oli poraženě a pokračoval, "chceš teda něco k tomu pití?"
"Víš, co? Dojdu pro to. Co chceš?" zeptal jsem se a postavil se.
"Kolu," odpověděl a dál se v tom nešťoural. Za to jsem mu byl opravdu vděčnej. Už tak jsem měl hlavu plnou Deenový. Stejnak mi nešlo do hlavy její chování. Zřejmě v sobě měla víc alkoholu, než jsem si myslel. Jo to bude ono.
Prošel jsem kolem pohovky a zamířil do kuchyně. Zastavil jsem se těsně na prahu. V tu samou chvíli, totiž mířila ven Deenová. Všimla si mě včas, takže nedošlo ke srážce.
"Neuhneš?" zavrčela s plnou pusou jogurtu. V jedné ruce držela kelímek a v druhé kovovou lžičku.
"Nic si od toho neslibuj," prohodil jsem z ničeho nic a zabodl svůj pohled do jejího obličeje. Nejdřív se zatvářila nechápavě, ale během pár vteřin se její výraz změnil na rozčílený.
"Měla bych snad?" sykla ke mně s jasným rozhořčením.
"Tak hele," začal jsem a rozhlídl se kolem sebe. Zahlídl jsem jen Olivera, který seděl na svém místě na pohovce, ale i tak jsem popadl Deenovou a zatáhl jí do prázdné kuchyně.
"Co?!" štěkla po mně.
"Jen jsem nechtěl, aby sis to blbě vyložila. Nejsi můj typ holek a včera jsem to dost přehnal s pitím. Prostě ten včerejšek smažeme," promluvil jsem naprosto lhostejně a divil se sám sobě, proč to s ní vlastně rozebírám.
"Myslíš, že jsem si to nějak vyložila? Buď v klidu, nejsem jako ty ostatní, co s tebou vlezou do postele jenom proto, že se na ně pěkně podíváš. Jsi mi naprosto volnej," zareagovala asi stejně lhostejně jako já.
"Hm, včera jsi na to ale nevypadala," prohodil jsem a mírně se k ní naklonil. Všiml jsem si, že nepatrně znervózněla.
"Říkáš ty?" odfrkla si a bez dalšího slova do mě strčila a vyšla ven z kuchyně.
"Jo, teď jsem to fakt vyřešil," sykl jsem si pro sebe a naštvaně otevřel lednici. Ještě pár takových rozhovorů a mohl bych se dát na řečnictví.
--------------------------------------
Pohled Izzy:
Mohlo být něco kolem sedmé ráno, když jsem postávala v koupelně a snažila si rozčesat zacuchaný vlasy. Ještě stále jsem byla naštvaná na Blacka. Díky našemu velice krátkému rozhovoru v kuchyni jsem usoudila, že je to ještě větší blbec, než za kterýho jsem ho původně považovala.
"Neviděl jste někdo můj mobil?" ozval se přes celej barák Blackův hlas. Protočila jsem oči a bez jakéhokoli komentáře pokračovala v rozčesávání. I když bych to spíš nazvala vyrváváním hřebenu i s polovinou všech mých vlasů.
"Nevidělas náhodou můj mobil?" zjevil se z ničeho nic Black v otevřených dveřích koupelny a vrhal mým směrem nepříjemný pohled.
"A to se ptáš mě, protože se o tebe tolik zajímám?" sykla jsem k němu jízlivě a škubla s hřebenem tak, že se mi ho povedlo dostat z vlasů. Téměř okamžitě se ozvala bolest hlavy na místě, kde jsem si vytrhla pramínek vlasů.
"Ne, ptám se tě proto, že jediná ty seš schopná ho sebrat," konstatoval s dávkou ironie a vyslal ke mně svůj typický pohled plný arogance.
"Jasně a taky se ti přehrabuju v šuplíku se spodním prádlem," nadhodila jsem s výsměchem a pokračovala, "víš co? Zavři klapačku a hleď si svýho." Viděla jsem, jak mu žhnou oči vztekem, ale to jsem nebrala nijak v potaz. Jednoduše jsem k němu vyslala úšklebek a následně kopla do dveří tak, že se před ním zavřely. Není nic lepšího, než poslouchat Blackovy kecy od samého rána.
Slyšela jsem, že ke mně poslal přes dveře ještě pár nadávek, ale ani jsem nepostřehla, co přesně to bylo. Radši jsem se otočila zpět k zrcadlu a poraženecky odložila hřeben na pult vedle umyvadla.
"Prostě se budu muset spokojit s tímhle," povzdechla jsem si a přehodila přes sebe šedý svetřík. Stejnak na tom nezáleží.
---------------
Přeběhla jsem přechod od zastávky autobusu a vydala se po chodníku ke škole. Pro jistotu jsem omrkla hodiny na mobilu a ujistila se, že mám ještě nejmíň dvacet minut rezervu do první hodiny.
Už po pár metrech jsem zahlídla Jenny a Taylora. Postávali kousek od zábradlí před hlavním vchodem a ocucávali se. Už, už jsem chtěla zavolat nějakou znechucenou poznámku, když v tom mě napadlo něco lepšího.
Ti dva byli sebou zaneprázdnění natolik, že si ani nevšimli, že jsem se k nim přiblížila na vzdálenost necelého metru. Snažila jsem se zadržet smích a místo toho zvedla obě svoje ruce. Každému z nich jsem jednu připlácla na čelo a silou je od sebe odtrhla.
"Ale no ták, vždyť je pondělí. Jsem si jistá, že jste se sobě věnovali celý víkend," poznamenala jsem na oko rozhořčeně.
"Deenová," zavrčel Taylor hned, co mu došlo, kdo narušil jejich vyměňování slin.
"Dobrý ráno," pozdravila jsem s úsměškem a tvářila se naprosto nezaujatě.
"Izzy?" zareagovala Jenny trošku opožděně.
"Přísahám, že tě jednou zabiju," zasyčel Taylor mým směrem.
"To už jsem slyšela tolikrát," poznamenala jsem s hraným povzdechem. "A aby bylo jasno, to máš za tu stařenu," dodala jsem ještě při vzpomínce na náš páteční hovor.
"Ty..." nestačil to doříct, protože si mezi nás stoupla Jenny a tím utnula celou naší hádku.
"Přestaňte se zase hádat. Ach jo, jste jako malý děti," pronesla k nám oběma a pak se otočila na mě. "Už si slyšela o tý středeční akci?"
"Eh? Něco mi uniklo?" zeptala jsem se a snažila se přijít na to, co tím myslela.
"Jako bych to neříkal. Nikdy nic neví, dokud s tím nepřijdeme my. Jenom to potvrzuje mojí verzi o stařeně," rejpl si okamžitě Taylor.
"Tay," obrátila se na něj Jenny s nesouhlasným zamručením. Ten jen pokrčil rameny a vydal se ke škole. Jenny mě v tu chvíli popadla za ruku a přiměla mě k pohybu, takže jsme ho během pár vteřin dohnaly. "Ve středu se asi polovina školy chystá do kina. Původně jsme jít neměli, ale někdo od nás si stěžoval na školní schůzi, že už jsme nikde dlouho nebyli, takže se pro nás uvolnilo místo," vysvětlila mi.
"Kam se jde?" zeptala jsem se se zájmem. Přeci jen by to mělo být na celý den, ne? Lepší než trčet ve škole.
"Prej do toho nově otevřenýho kina na náměstí," informovala mě.
"Hm... můžeš mi říct, kam na to vlastně chodíš?" prohodila jsem vzápětí a střelila po ní pohledem.
"No, Tay..." Jenny mluvila dál, ale já jí jaksi přestala vnímat ve chvíli, kdy jsem zahlídla Blackovu skupinku. Postávali u hlavního vchodu asi patnáct metrů před námi. Poznala jsem Olivera, toho blonďáka, který na mě už párkrát mluvil a Blacka. Jindy bych si jich pravděpodobně nevšímala, ale když jsem viděla, jak strká nějaká hnědovláska na jehlách Blackovi jazyk do krku, obrátil se mi žaludek vzhůru nohama.
Black a ta holka si to doslova pomalu přede všemi rozdávali. Ona na něm byla zavěšená jako klíště a on jí rukama přejížděl po zadku. Ve chvíli, kdy přesunul svou hlavu k jejímu krku, zavadil svým pohledem o mě.
Rychlostí blesku jsem strhla pohled na opačnou stranu. Sakra, nechám se tak lehce nachytat.
Nervózně jsem si posunula tašku na rameni a snažila se ignorovat znechucený pocit. Při vzpomínce, že jsem se s Blackem ještě před několika hodinami líbala já, se mi znovu udělalo blbě.
"... prostě to tak bylo." Zaslechla jsem konec odpovědi od Jenny. Netušila jsem, co bych měla říct, takže jsem se pouze natočila jejím směrem. Držela se s Taylorem za ruku a sledovala můj výraz.
"Řeknu to asi takhle, kdyby nebyl on," kývla jsem směrem k Taylerovi, "tvůj přítel, nejspíš bych mu už dávno nakopala zadek."
Jenny se rozesmála přesně necelé dva metry před hlavním vchodem. "Jo to jsi celá ty," prohodila vesele. Taylor vedle ní zahučel nějakou poznámku na mou adresu.
"Říkám jenom pravdu," pokrčila jsem rameny a strčila do dveří. Vešla jsem dovnitř a snažila se přehlížet ten neblahý pocit, který mi naznačoval, že mi Black propaluje díru do zad svým pohledem.
Přeci mi to je jedno, ne? Nezajímá mě, co dělá nebo, kdo bude jeho další loutka. Mně to může být naprosto jedno...
Jste překvapeni? Já taky, ale jsem nadšená, že se mi povedlo napsat další díl tak rychle. Hrozně moc jsem se totiž potřebovala vypsat. No, a protože mám nespočet plánů do budoucnosti, máte to tu.
Doufám, že se to trošku líbilo. Příště se můžete těšit na parádní sešup. Možná, že poteče i krev... no dobře, už jsem ticho. :D
Vaše misqwa

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pod jednou střechou - 14. kapitola sayonara 26. 08. 2014 - 22:20
RE: Pod jednou střechou - 14. kapitola may ♥ 04. 09. 2014 - 15:44