Pod jednou střechou - 16. kapitola

14. září 2014 | 13.07 |
blog › 
Pod jednou střechou - 16. kapitola

Pod jednou střechou

Kapitola 16: Měla by sis na mě dávat pozor!
Ať se snažím, jak se snažím, je to k ničemu. Možná, že na to jdu ze špatný strany. Za každou cenu se od něj chci držet dál. Jenže on mi to rozhodně nijak neulehčuje.

Pohled Izzy:
"Vážně si koleduješ o to, abych tě přivázal k posteli," utrousil Jam a tyčil se nade mnou na prahu obýváku.
"Tak to zkus," nadhodila jsem s úšklebkem a vyzývavě si založila ruce v bok. Takhle jsme se tu dohadovali už nejmíň deset minut. Jestli to takhle půjde dál, nejspíš mi ujede spoj a já se do toho kina nedostanu.
"Proč tam chceš jít? Ještě včera jsi kolabovala, šla domů pěšky úplně sama a celý odpoledne proležela s teplotou," namítl znovu Jam a nehodlal mi uvolnit cestu do chodby. Nikdo z kluků netušil, že mě včera ve skutečnosti dovezl Black. Vlastně jsem nechápala, proč se s tím nepochlubil. Jam by mu na sto procent udělil cenu za záchranu dívky v nesnázích.
"Jo, to je sice pravda, ale dneska mi už nic není. Nejspíš to byla taková ta denní viróza," odpověděla jsem po pravdě a nervózně si přešlápla. Něco mi dlužíš. Právě díky téhle jedné pitomé větě jsem včera nemohla usnout. Něco mi dlužíš. Ne! Black se mýlí, já mu absolutně nic nedlužím.
Jenže myslet si to je jedna věc... stačí, když si přede mě jen stoupne a nadhodí svůj klasický pohled. Už z toho jsem v duchu vyklepaná asi stejně jako jeho obdivovatelky. Super, asi mi něco nasypal do pití, protože jinak si neumím vysvětlit fakt, jak na mě posledních pár dní působí. Co si budu nalhávat, kdyby se na mě nelepil tu noc, kdy jsem ho dotáhla domů ze zábavy, asi bych byla v pohodě.
"Víš, že se nechci chovat jako tvůj nadřízený a něco ti rozkazovat, ale moc se mi ta tvoje tvrdohlavost nelíbí," oznámil mi Jam.
"Já vím, něco takovýho jsem slýchala od bráchy často," povzdechla jsem si a zaregistrovala pohyb na vedlejším schodišti. Nemusela jsem ani moc dlouho čekat, abych viděla, kdo jde, Blacka totiž poznám už jen díky jeho arogantní chůzi.
"Když už jsme u Nika, tohle by se mu taky nelíbilo," chytil se Jam mé předchozí poznámky.
"Jo, to taky vím. Proto se shodneme na tom, že ty mi nahradíš toho hodnějšího bráchu, kterýho jsem nikdy neměla možnost poznat, a necháš to plavat," dostala jsem ze sebe rychle a doufala, že mi uvolní cestu, protože se mi rozhodně nechtělo setkat se s Blackam hned po ránu. Potřebovala jsem se totiž připravit. Připravit na to, abych před ním už neudělala takovou chybu jako včera. Projevit důvěru k tomuhle člověku znamená jediné: Pěkně se popálit.
"Izzy..." povzdechl si zmučeně Jam a pomalu mi odstoupil z cesty.
"Děkuju ti, jsi skvělej. Mám tě ráda," rozzářila jsem se a šťastně mu vlepila pusu na tvář. V tu samou chvíli jsem asi na sekundu zaregistrovala Blackův popuzený pohled. Rychle jsem se odvrátila a než stačil kdokoli mrknout, byla jsem pryč.
----------------------------
Asi o dvě hodiny později jsem stála s Jenny a asi s polovinou školy v hlavní hale nového kina a čekala, až si nás náš učitelský sbor přepočítá. Všimla jsem si, že k mojí smůle se týhle akce účastní i Blackova třída. Jen zběžně mi přejely oči po davu a já ho spatřila asi o deset metrů před sebou.
Opíral se ležérně o zeď a očividně byl zabraný do rozhovoru s Oliverem a jejich kámošema. Nechtěla jsem si ho nijak prohlížet, ale nemohlo mi uniknout, že měl na sobě své volné kalhoty, černé triko, které mu obepínalo hruď, a šedivou mikinu. Vlasy měl ve svém klasickém rozcuchu. Když vypadal takhle, nemusel se nikdo divit tomu, že ho sledovala každá holka v dohledu. Samozřejmě, že si toho byl určitě vědom.
"Tak, pomalu se přesuneme do sálu!" zakřičel jeden z profesorů ve chvíli, kdy zaměstnanci kina otevřely dvoje dveře. Jedny vpravo a jedny vlevo. Zřejmě se obávali, že jedny by nestačily. Divíte se? Já ne, vypadali jsme jako obří stádo dobytka, který by neváhalo pošlapat cokoliv, co by stálo v cestě.
"Musíme zabrat nějaký skvělý místa," nadhodila Jenny a cpala se dopředu.
"Oukej, tak jdi napřed. Nechci riskovat svůj už tak krátký život," vzdala jsem se ve chvíli, kdy se kolem mě dali všichni do pohybu a strkali se všemožnými způsoby.
"Ok, sejdeme se tam! Kdybys viděla Taye, vyřiď mu, že držím místo i jemu," zavolala za mnou těsně před tím, než se mi ztratila z dohledu.
"Samozřejmě, ten tupec nesmí chybět," sykla jsem si pro sebe a protlačila se až ke stěně, kde jsem v klidu čekala, až se všichni proženou kolem. Taylera jsem sice zahlídla, ale nestačila jsem ani mrknout a byl pryč. Jen jsem si povzdechla a sledovala, jak se najednou pročišťuje vzduch.
Když dovnitř vcházeli letošní prváci, zařadila jsem se za ně a v pohodě vešla dovnitř. Ve chvíli, kdy jsem se ocitla na schodech, zapátrala jsem pohledem po nekonečně velkém sálu. Jenny jsem si všimla téměř okamžitě. Seděla na kraji v druhé řadě odshora a divoce na mě mávala. Všimla jsem si, že její přítel už sedí vedle ní.
Vydala jsem se k nim. "To ti teda trvalo," ozval se Tayler s ironií a hodil po mně pohledem. Zřejmě byl z našeho společného sezení nadšený stejně jako já.
"Taky ti přeju dobrý ráno," vrátila jsem mu stejným tónem a zastavila se u nich. Najednou jsem na sobě ucítila něčí pohled. Zvedla jsem zrak k poslední řadě, tedy té nad námi a zarazila se. Téměř okamžitě jsem se střetla s Blackovým pohledem. Chvíli si mě měřil svýma ledovýma očima a pak jednoduše odvrátil zrak. Blbec! Projelo mi automaticky hlavou.
"Nebude ti vadit, že sedíš na kraji?" zeptala se starostlivě Jenny a tím mě vrátila zpět do reality.
"Ne, jasně že ne. Čím budu dál od tvýho přítele, tím líp pro nás všechny," odvětila jsem s úsměvem a posadila se na volné místo vedle ní. Jediný, z čeho mám strach, je z toho, kdo sedí v řadě nade mnou.
"Mimochodem, už je ti dobře? Včera jsi vypadala dost špatně," Jenny přešla mojí poznámku bez známky překvapení. Všichni si zvykli na to, že k Taylerovi zrovna dvakrát nehořím láskou. I když, to je vlastně vzájemný.
"Jo, jsem v pohodě. Stejnak mám v plánu prospat celý dvě a půl hodiny, co nás tady čeká," prohodila jsem a hledala pohodlnou polohu v měkké sedačce. Svlíkla jsem si bundu a položila si ji na klín.
"Jako obvykle," zasmála se Jenny.
"No, jo, už mě znáš. Kdyby se něco dělo, tak mě vzbuď," zamručela jsem a opřela si hlavu o opěrátko. Tak nějak jsem si ale nebyla jistá, jestli vůbec usnu. Myšlenka na to, že za mnou sedí Black, k tomu bohatě stačila.
------------------------------
Pohled Dannyho:
"V pátek mám volnej barák, takže počítám s tím, že se stavíte," nadhodil Jeff o dvě sedačky vedle.
"Jasně, pozvání od tebe bychom přeci nemohli odmítnout," odpověděl tentokrát Will, který seděl po mé pravé straně.
"Doufám, že ti do toho zase něco nevleze, Oli," ozval se znovu Jeff.
"Neboj, mám volno. Dorazíme s Dannym spolu, co?" šťouchl do mě Oliver z leva.
"Hmm," zamručel jsem a mrkl se na mobil. Ještě zbývalo pět minut do začátku filmu, ale sál už praskal ve švech.
Nenápadně jsem, dnes už po několikáté, přejel pohledem po lidech, co seděli před námi a zarazil se až na samém kraji. Seděla tam Deenová s tou svojí kámoškou a jejím přítelem. Po tom včerejšku jsem s ní ještě nemluvil. Zahlídl jsem ji pouze ráno, když se loučila s Jamem. Překvapilo mě jakým způsobem, ale nechtěl jsem se tím zaobírat. Stačilo jen pár vteřin a něčím mě naštvala.
Když přišla sem a všimla si, že ji sleduju, okamžitě se napnula a vyslala ke mně pohled plný pohrdání. Ne, že by mě to vyvedlo z míry, spíš jsem přemítal, jak může semetrika jako ona, být na někoho milá stejně jako dnes ráno na Jama. Přede mnou se sice tváří jako drsňačka, ale já našel její slabinu. Použiju ji proti ní a ukážu jí, že když si něco zamanu, dotáhnu to do konce.
"Dneska jsi nějakej napruženej," poznamenal Oliver, když kluci začali plánovat páteční večer.
"To je možný," odpověděl jsem a odtrhl zrak od usínající Deenový. Aniž bych si to uvědomoval, zíral jsem na ní čím dál častěji.
"Aspoň to nepopíráš. Mimochodem neviděl jsi jít včera Izzy po škole domů? Prý šla pěšky," zeptal se. Otočil jsem k němu hlavu a změřil si ho lhostejným výrazem. Ve skutečnosti jsem byl ale překvapený. Nikdo z kluků nevěděl, že jsem Deenovou dovezl domů já. Ona se tím nechlubila a já... já jsem neměl potřebu to říkat, protože jsem sám nechápal, co to do mě vjelo.
"Ne a ani mě to nezajímá," prohodil jsem jako by nic.
"Jasně... ale stejnak jsi mohl projevit nějakou starost, když jsi na její nemoci měl tak trochu podíl ty," namítl Oliver v klidu.
"Ne, to teda nemohl. Pro mě Deenová neexistuje. Je mi jedno, co s ní bylo, je, či bude," ohradil jsem se naštvaně, ale ve skutečnosti jsem si tím zase až tak jistej nebyl. Ať je to, jak je to, nemohl jsem ji dostat z hlavy a to mě rozčilovalo stále víc a víc.
"Oukej, Danny, nechtěl jsem tě naštvat, jen jsem..." Skočil jsem mu do toho: "Jo to je jedno."
Hned, co jsem to dořekl, sál potemněl a na plátně se objevily úvodní titulky. Zapřel jsem se do sedačky a upřel zrak před sebe. Nutně jsem potřeboval výplach mozku, protože hrozilo, že by se mohl pod náporem mých myšlenek uškavařit.
-----------------
"Proč sis to vzal?" ozval se dívčí rozzuřený hlas a vytrhl mě tím z debaty s klukama. Všichni jsme stočili pohled ke kraji řady před námi a sledovali, jak kámoška Dennový zapíná ruce v pěst a hádá se se svým přítelem. Byla právě desetiminutová přestávka, takže bylo v sále plně vidět.
"Že by problémy v ráji?" ozval se vedle mě pobaveně Will.
"Nejspíš," odtušil jsem s ne moc velkým zájmem a pohledem zachytil, že jejich hádka probouzí Deenovou. Všiml jsem si, že si unaveně protáhla ruce a pomalu otevřela své oči.
"A co jsem měl jako dělat? Než jsem stačil něco říct, byla pryč," bránil se ten blbeček. Netušil jsem o co šlo, ale zřejmě tu holku něčím naštval.
"Co se děje?" zamručela nechápavě Deenová.
"Ty se do toho nepleť," vyjel na ní ten kluk. Nevím proč, ale najednou jsem zbystřil.
"Pozdě," zasyčela Deenová a stoupla si, aby byla ve stejné úrovni jako oni.
"Nějaká kráva mu podstrčila svoje číslo a on si ho v pohodě vzal," vylíčila jí její kámoška naštvaně. Odfrkl jsem si. Přesně to jen ten důvod, proč nesnáším delší vztahy. Člověk nemá absolutně žádnou svobodu, protože ho stíhá žárlivý protějšek.
"Kvůli tomu se hádáte?" zeptala se Deenová a zněla mírně skepticky. Will se vedle mě mírně uchechtl.
"Jo!" souhlasila ta její kámoška. "Ne!" odporoval jí ten blbeček.
"Dej mi to číslo," přistrčila k němu ruku a tvářila se nadmíru odhodlaně. Pozvedl jsem obočí a nechápal, kam tím směřuje. Nemělo mě to zajímat, ale...
"Co chceš dělat, zavoláš jí?" zavrčel na ni ten kluk.
"Jo, ty kreténe, zavolám jí a zeptám se, jestli by nešla do trojky," prohodila jízlivě Deenová a já nestačil pobrat situaci. Nebyl jsem jedinej. Všichni v okruhu pěti metrů sledovali tuhle show s maximálním soustředěním.
"Ta holka mě den ode dne překvapuje," poznamenal Will s pobavením a prohlížel si Deenovou od hlavy k patě. Namíchlo mě, že jí věnuje tolik pozornosti, ale nijak jsem to nekomentoval.
"Fakt?" dostal ze sebe překvapeně ten kluk.
"Ne! Jdu jí sdělit, že seš zadanej. Jen mi ukaž, kde sedí," nadhodila a projela si rukou své blonďaté vlasy. To gesto mě, jako obvykle, naštvalo. Z nevysvětlitelných důvodů jsem dostal chuť něčím jí vytočit.
"To bys udělala?" zeptala se sentimentálně její kámoška.
"Jo, stejnak jste mě vzbudili a já musím na záchod," odpověděla naprosto nezaujatě a bylo jí jedno, že jí poslouchá obecenstvo. Ušklíbl jsem se, tohle je celá ona.
"Zdrž se těch podrobností," zabručel ten kluk a kývl k jedný rusovlásce na druhém konci jejich řady.
"Nemáte zač," broukla s protočením očí a začala se prodírat řadou.
"Počkej, ty bys fakt někdy šla do trojky?" zavolal za ní ten blbec a vysloužil si zpražení pohledem od své přítelkyně.
Deenová se zastavila a otočila se jejich směrem. "Možná, ale s tebou rozhodně ne," houkla za ním a přidala provokativní úsměšek. Když se otáčela zpět, zavadila pohledem o mě. Zřejmě jí překvapilo, že ji sleduju, ale snažila se to nedat najevo. Rychle se vzpamatovala a pokračovala v cestě.
"Ach jo, fakt to s ní nemůžu zkusit?" zakňučel vedle mě Will. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že naráží na to, že by do ní šel. Podobnou debatu jsem s ním vedl minulý týden, když jsme se o Dennový bavili v baru.
"Ne," odpověděl místo mě Oliver a přidal nesouhlasný pohled. Nijak jsem se k tomu nevyjadřoval, ale netěšilo by mě, kdyby se o ni Will pokoušel. Samozřejmě, že jsem myslel na jeho dobro.
"Ach jo," povzdechl si znovu Will. V tu chvíli jsem zachytil, jak Deenová říká něco holce, na kterou kývl ten kluk a vrací jí číslo. Neměl jsem ponětí, co to bylo, zase tak dobře jsem neslyšel. Vzápětí se dostala až ke schodišti a zamířila ven ze sálu.
"Kam jdeš?" zeptal se nechápavě Oliver, když zachytil, že se zvedám.
"Něco si zařídit," nadhodil jsem tajemně a vydal se vpřed uličkou. Oliver se zatvářil překvapeně, ale nic neřekl. Ani já jsem netušil, co přesně udělám, ale něco určitě. Už jednou jsem řekl, že to nenechám jen tak být, tak taky nenechám.
----------------------
Pohled Izzy:
Opláchla jsem si ruce a zadívala se na svůj odraz v zrcadle. Ještě stále jsem byla celá rozespalá a to se odráželo i na mém vzhledu. Konkrétně na rozcuchaných vlasech.
Zatřásla jsem hlavou. Může mi být naprosto putna, jak vypadám, vždyť je to jedno. Rychle jsem strčila ruce pod vysoušeč a okamžitě pocítila teplý vzduch. Překvapilo mě, že se Jenny s Taylarem hádali. Většinou mezi sebou žádný rozepře neměli... tedy do doby, než jsem se do nich navážela já.
Sice jsem jejich problém vyřešila, ale zase jsem se do něčeho namočila já. Fakt, že mě celou dobu pozoroval Black, nic dobrého nepřinese. Mám takový pocit, že se k něčemu schyluje.
Zhluboka jsem se nadechla a suchýma rukama si stáhla svetřík přes boky. "Už zase moc přemýšlím," povzdechla jsem si sama pro sebe a šáhla po klice. Ve chvíli, kdy jsem vycházela ven ze záchodů a zatočila za roh, jsem do někoho narazila.
Ten dotyčný stál opřený o zeď, takže není divu, že jsem se mu nestačila vyhnout. "Tohle je dost blbý místo na postávání," zabručela jsem a zvedla svůj zrak. Téměř okamžitě jsem se střetla s dvěma černýma očima. Black? Co ten tady dělá? Zaúpěla jsem v mysli.
"Neřekl bych," prohodil svým typickým arogantním hlasem.
"Když myslíš," dostala jsem ze sebe bez zájmu a snažila se ho obejít. On mi však zatarasil cestu a jedním ladným pohybem mě přirazil ke zdi, o kterou se ještě před chvílí opíral.
"Co to děláš?" vyjekla jsem a vylekaně po něm těkala pohledem.
"Přeci bys mi nechtěla tak rychle utýct," nadhodil s arogantním úsměvem a postavil se přede mě, abych neměla šanci zdrhnout.
"Nevím, o co se snažíš, ale okamžitě mě pusť. Pochybuju, že bys byl stejně nad věcí, kdyby nás tu někdo viděl," zavrčela jsem a bojovně zaklonila hlavu.
"Nikoho by nepřekvapilo, co dělám," namítl sebevědomě a naklonil se blíž. Sledovala jsem, jak mu ztmavly zorničky a automaticky se mi vybavila ta noc v jeho pokoji. Proč to dělá? Proč mě prostě nemůže nechat být?!
"Nech mě na pokoji a radši si najdi nějakou z těch tvých obdivovatelek, který by tě nejradši celýho sežraly," zasyčela jsem a zkoušela ho odstrčit.
"Našel jsem si lepší zábavu. Jen se podívej, jak jsi celá nesvá," nadhodil s výsměchem a přiblížil se na takovou vzdálenost, že jsem na tváři cítila jeho dech.
"Nejsem nesvá, ty debile," zajíkla jsem se a zuřivě ho probodla svým pohledem. Lhala jsem a nějaký podvědomý hlásek mi říkal, že tohle Black ví. Black moc dobře ví, co dělá. Ví, jak na mě působí, a teď už je dost pozdě na to, abych něco popírala.
"Když tě takhle vidím, napadá mě nespočet věcí, čím bys mi splatila svůj dluh," prohodil a úsměv se mu ještě rozšířil.
"Kolikrát ti ještě budu opakovat, že ti nic nedlužím. Neměl ses vůbec obtěžovat!" tentokrát jsem už zvýšila hlas. Chtěla jsem ho rozzuřit, ale on zareagoval jinak, než jsem chtěla.
Z ničeho nic překonal tu malou vzdálenost mezi námi a přiložil své rty na mé. Nezmohla jsem se absolutně na nic, protože mi v dalším okamžiku zajel jazykem do pusy a začal mě plně líbat. Třeštila jsem na něj oči a zároveň sledovala ty jeho. Black byl na sto procent nad věcí. Za to já jsem měla v hlavě vymeteno a on semnou manipuloval jako s loutkou.
Moje tělo na něj reagovala naprosto jinak, než můj mozek. Cítila jsem mravenčení na krku, kde se mě dotýkala jeho ruka, a všude kolem vířila jeho vůně. Chtěla jsem ho odstrčit, ale nedokázala jsem to. Když se po hodně dlouhé době o kousek odtáhl, lapala jsem po dechu jako blázen. Za to on se tvářil, jako by právě vyhrál dost solidní sázku.
Sledovala jsem jeho povýšenecký pohled a každou vteřinou se mě zmocňoval větší a větší vztek. Pobrala jsem všechnu svojí sílu a odstrčila ho od sebe. "Tohle jsi přehnal, Blacku!" křikla jsem po něm a obrátila se k odchodu. Musela jsem zmizet dřív, než by nás někdo viděl, nebo v tom horším případě, kdyby Black něco zase zkusil.
"Tohle byl teprve začátek, princezno. Měla by sis na mě dávat pozor," zavolal za mnou arogantně a byla jsem si jistá, že se tak i tvářil. Nechtěla jsem riskovat, takže jsem pokračovala v cestě, aniž bych se otočila.
"Nenávidím tě!" zavřískala jsem a v příští minutě zahnula za roh a tím mu zmizela z dohledu. Ve chvíli, kdy už mě neviděl, jsem se doslova rozeběhla a vpadla do sálu jako hurikán. Přiřítila jsem se ke svému místu a zhroutila se do sedačky.
"Děje se něco Izzy?" zeptala se překvapeně Jenny.
"Ne, nic," vyhrkla jsem až moc rychle. Zavřela jsem oči a prudce se zapřela do sedačky. Ví to. On to ví...
Zdravím a přeju krásnu neděli. Konečně jsem dopsala další kapitolu. Když jsem si to znovu pročítala, říkala jsem si: páni... není možný, že to tak rychle uteklo a já se dostala až do tohoto bodu.
Přesně tohle je totiž ten bod, kde už to všechno nabírá jiný směr. Zaplete se nám do děje více věcí, než by kdokoli očekával, tak doufám, že se vám to bude líbit.
Jinak bych ještě chtěla poděkovat všem, co hlasovali v anketě. Překvapilo mě, že je vás tolik a jsem nesmírně ráda. Tahle kapitola byla tedy věnovaná pro všechny, co se ozvali.
Děkuju moc a brzy na viděnou.
Vaše misqwa

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář